Život

Definice: Činný stav, jímž se odlišují rostliny, zvířata, lidé a duchovní bytosti od neživých předmětů. Hmotné živé věci mají obvykle schopnost růstu, látkové výměny, reakce na vnější podněty a rozmnožování. Rostlinstvo je obdařeno aktivním životem, ale ne životem jako duše nadaná smysly. V pozemských duších, zvířecích i lidských, je jak činná životní síla, která je oživuje, tak dech, který životní sílu udržuje.

Život v nejplnějším smyslu, uplatněn na inteligentní osoby, je dokonalá existence a právo na ni. Lidská duše není nesmrtelná. Ale věrní Boží služebníci mají vyhlídku na věčný život v dokonalosti — pro mnohé na zemi, pro „malé stádo“ jako dědice Božího Království v nebi. Při vzkříšení k duchovnímu životu je členům třídy Království také udělena nesmrtelnost, druh života, jenž nemusí být udržován ničím stvořeným.

 Jaký je smysl lidského života?

Základem k tomu, aby měl náš život smysl, je uznání Zdroje života. Kdyby byl život výsledkem nemyslící náhody, bylo by naše bytí nutně beze smyslu a neexistovala by žádná spolehlivá budoucnost, pro kterou bychom mohli plánovat. Ale Skutky 17:24, 25, 28 nás poučují: „Ten Bůh, který udělal svět a všechno v něm. . . dává všem lidem život, dech a všechno. Vždyť od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ Zjevení 4:11, které je adresováno Bohu, dodává: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Viz také strany 51–57 pod nadpisem „Bůh“.)

Způsob života, který je v rozporu s požadavky Stvořitele a s jeho směrnicemi pro šťastný život, vede ke zklamání. Galaťanům 6:7, 8 varuje: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ — Také Galaťanům 5:19–21. (Viz rovněž nadpis „Nezávislost“.)

 Hříšnost zděděná po Adamovi brání lidem, aby se nyní plně těšili ze života podle původního Božího předsevzetí. Římanům 8:20 vysvětluje, že v důsledku božského rozsudku po Adamově hříchu „tvorstvo [lidstvo] bylo podrobeno nicotnosti“. O své vlastní situaci hříšného člověka napsal apoštol Pavel: „Jsem tělesný, zaprodaný hříchu. To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji. Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk!“ — Řím. 7:14, 19, 22–24.

Uplatňujeme-li biblické zásady a stavíme-li na první místo konání Boží vůle, nalézáme největší štěstí, jaké je dnes možné, a náš život nabývá bohatého smyslu. Boha neobohacujeme, když mu sloužíme; učí nás ‚k našemu prospěchu‘. (Iz. 48:17) Bible radí: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:58.

Bible před nás staví vyhlídku na věčný život v dokonalosti, jestliže uvěříme v Jehovova opatření pro život a chodíme po jeho cestách. Tato naděje má pevný základ; nepovede ke zklamání; činnost v souladu s touto nadějí může naplnit náš život skutečným smyslem už nyní. — Jan 3:16; Tit. 1:2; 1. Petra 2:6.

Byli lidé stvořeni jen proto, aby žili několik let a pak zemřeli?

1. Mojž. 2:15–17: „Jehova Bůh vzal člověka [Adama] a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni. A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘“ (Bůh zde nemluvil o smrti jako nevyhnutelné okolnosti, ale jako o tom, co by vzešlo z hříchu. Vybízel Adama, aby se hříchu vyhnul. Srovnej Římanům 6:23.)

 1. Mojž. 2:8, 9: „Jehova Bůh vysadil zahradu v Edenu, směrem k východu, a tam postavil člověka, kterého vytvořil. Jehova Bůh dal tedy vyrůst ze zemské půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu a také stromu života uprostřed zahrady.“ (Po Adamově hříchu byla lidská dvojice vyhnána z Edenu, aby nejedli ze stromu života, jak uvádí 1. Mojžíšova 3:22, 23. Kdyby byl Adam zůstal poslušný svému Stvořiteli, byl by mu Bůh časem zřejmě dovolil jíst z tohoto stromu, což by symbolizovalo, že se Adam prokázal hodný žít navždy. Přítomnost stromu života v Edenu na takovou vyhlídku poukazovala.)

Žalm 37:29: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Tento slib objasňuje, že Boží základní předsevzetí se zemí a s lidstvem se nezměnilo.)

Viz také stranu 295 pod nadpisem „Smrt“.

Ale jak je to dnes s námi? Má být jediným smyslem života jen krátké bytí často pokažené utrpením?

Řím. 5:12: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (To jsme všichni zdědili ne proto, že to bylo Božím předsevzetím, ale pro Adamův hřích.) (Viz také nadpis „Osud“.)

Job 14:1: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (To do značné míry charakterizuje život v tomto nedokonalém systému věcí.)

I za těchto okolností ovšem může být život velmi potěšující a plný smyslu. Viz látku na  stranách 434, 435 o smyslu lidského života.

Je život na zemi jen zkušební půdou pro určení, kdo půjde do nebe?

Viz strany 194–200 pod nadpisem „Nebe“.

Máme nesmrtelnou duši, která žije dál po smrti hmotného těla?

Viz strany 77–81 pod nadpisem „Duše“.

 Na jakém základě může někdo doufat ve víc než jen ve své nynější krátké lidské bytí?

Mat. 20:28: „Syn člověka [Ježíš Kristus] nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“

Jan 3:16: „Bůh. . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“

Hebr. 5:9: „Když byl [Ježíš Kristus] učiněn dokonalým, stal se odpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“ (Také Jan 3:36)

Jak se uskuteční vyhlídky na budoucí život?

Sk. 24:15: „Mám naději v Boha, naději, kterou tito muži také sami chovají, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (K nim budou patřit lidé, kteří věrně sloužili Bohu v minulosti, i velký počet těch, kdo nikdy nevěděli o pravém Bohu tolik, aby mohli přijmout nebo zavrhnout jeho cesty.)

Jan 11:25, 26: „Ježíš jí [sestře muže, jehož pak přivedl opět k životu] řekl: ‚Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije; a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře. Věříš tomu?‘“ (Kromě naděje na vzkříšení tedy Ježíš předložil ještě něco jiného pro ty, kdo budou živi, až skončí přítomný ničemný svět. Lidé s nadějí, že budou pozemskými poddanými Božího Království, mají vyhlídku, že přežijí a vůbec nikdy nezemřou.)

Nasvědčuje něco v lidském těle tomu, že bylo utvořeno pro věčný život?

Je všeobecně uznávanou skutečností, že kapacita lidského mozku je daleko větší, než kolik z ní využíváme po dobu přítomného života, ať už žijeme 70, nebo dokonce 100 let. Encyclopaedia Britannica uvádí, že lidský mozek „je obdařen značně většími schopnostmi, než jaké se dají uplatnit během jednoho lidského  života“. (1976, Sv. 12, s. 998) Vědec Carl Sagan tvrdí, že lidský mozek je schopen obsáhnout informace, které „by zaplnily asi dvacet miliónů svazků, tolik, kolik je v největších knihovnách světa“. (Cosmos, 1980, s. 278) O kapacitě „záznamového systému“ lidského mozku napsal biochemik Isaac Asimov, že je „dokonale schopna zvládnout jakoukoli zátěž učení a paměti, jaká jí pravděpodobně může být uložena lidskou bytostí — a ještě miliardkrát víc“. — The New York Times Magazine, 9. října 1966, s. 146. (Proč byl lidský mozek obdařen takovou kapacitou, jestliže neměla být využita? Není rozumné usuzovat, že lidé, kteří mají schopnost učit se donekonečna, byli stvořeni k věčnému životu?)

Existuje život na jiných planetách?

The New York Times píše: „Pátrání po inteligentním životě jinde ve vesmíru. . . začalo před 25 lety. . . Úžasný úkol, který zahrnuje prozkoumání stovek miliard hvězd, zatím neposkytl žádné zřetelné doklady, že existuje život mimo zemi.“ — 2. července 1984, s. A1.

Encyclopedia Americana říká: „[Mimo naši sluneční soustavu] nebyly spolehlivě zjištěny žádné jiné planety. Ale u každé planety, která by snad existovala mimo sluneční soustavu, je možnost, že tam vznikl život a vyvinul se v pokročilou civilizaci.“ (1977, Sv. 22, s. 176) (Nezračí se v tomto výroku, že významnou pohnutkou pro nesmírně nákladné pátrání po životě v kosmickém prostoru je touha najít nějaký důkaz pro evoluční teorii, nějaký doklad, že člověk nebyl stvořen Bohem, a že mu tedy není odpovědný?)

Bible zjevuje, že tento pozemský život není jediný život, který existuje. Existují duchovní bytosti — Bůh a andělé —, které jsou vysoce nadřazené člověku svou inteligencí a silou. Již jsou s lidmi ve spojení a objasnily původ života a řešení tíživých problémů, kterým svět čelí. (Viz nadpisy „Bible“ a „Bůh“.)