Přejít k článku

Přejít na obsah

Adam a Eva

Adam a Eva

Adam a Eva

Definice: Adam byl první lidské stvoření. Hebrejský výraz ’adam se také náležitě překládá „člověk“, „pozemský člověk“ a „lidstvo“. Eva, první žena, byla Adamova manželka.

Byli Adam a Eva pouze alegorické (smyšlené) osoby?

Je nerozumné věřit, že všichni pocházíme z týchž původních rodičů?

„Věda nyní potvrzuje, co již dlouho káže většina velkých náboženství: lidské bytosti všech ras. . . pocházejí z téhož prvního člověka.“ — Heredity in Humans (Dědičnost u lidí), Amram Scheinfeld, Filadelfie a New York, 1972, s. 238.

„Biblický příběh Adama a Evy, otce a matky celého lidského rodu, vyslovil před staletími touž pravdu, kterou dnes ukázala věda: že všechny národy země jsou jedna rodina a mají společný původ.“ — The Races of Mankind (Lidské rasy), Ruth Benedictová a Gene Weltfish, New York, 1978, s. 3.

Sk. 17:26: „[Bůh] udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu.“

Představuje Bible Adama jen jako alegorickou postavu zastupující celé rané lidstvo?

Juda 14: „O nich prorokoval také sedmý muž v řadě od Adama, Enoch.“ (Enoch nebyl sedmý v řadě z celého raného lidstva.)

Luk. 3:23–38: „Samotnému Ježíšovi, když započal své dílo, bylo asi třicet let, a byl. . . synem. . . syna Davida. . . syna Abrahama. . . syna Adama.“ (David a Abraham jsou známé historické osoby. Není tedy rozumný závěr, že i Adam byl skutečná osoba?)

1. Mojž. 5:3: „Adam žil sto třicet let. Pak se stal otcem syna ke své podobě, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.“ (Otcem Seta jistě nebyli všichni muži rané doby ani neměli všichni muži rané doby syny ve sto třiceti letech.)

Znamená výrok, že k Evě mluvil had, že zpráva musí být alegorická?

1. Mojž. 3:1–4: „Had byl nejobezřetnější ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy ženě říkat: ‚Je to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘ A tak žena hadovi řekla: ‚. . . Bůh řekl: „Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.“‘ A tak had řekl ženě: ‚Určitě nezemřete.‘“

Jan 8:44: [Ježíš řekl]: „[Ďábel]. . . je lhář a otec lži.“ (Původcem první lži pronesené v Edenu byl tedy ďábel. Hada použil jako viditelného mluvčího. Zpráva v 1. Mojžíšově nemluví o pomyslných tvorech, když dává poučení. Viz také Zjevení 12:9.)

Znázornění: Není neobvyklé, že břichomluvec vzbudí dojem, jako by jeho hlas vycházel odjinud. Srovnej 4. Mojžíšovu 22:26–31, která vypráví, že Jehova způsobil, aby promluvila Balámova oslice.

Jestliže „první člověk Adam“ byl pouze alegorický, jak to bylo s „posledním Adamem“, Ježíšem Kristem?

1. Kor. 15:45, 47: „Tak je to i napsáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem. První člověk je ze země a udělaný z prachu; druhý člověk je z nebe.“ (Popření toho, že Adam byl skutečnou osobou, která zhřešila proti Bohu, tedy vyvolává pochybnost o totožnosti Ježíše Krista. Takové popření vede k tomu, že zavrhneme důvod, proč bylo nutné, aby Ježíš dal svůj život za lidstvo. Zavrhnout to znamená odmítnout křesťanskou víru.)

Jak pohlížel na zprávu v 1. Mojžíšově sám Ježíš?

Mat. 19:4, 5: „[Ježíš] řekl: ‚Nečetli jste [v 1. Mojžíšově 1:27; 2:24], že ten, kdo je [Adama a Evu] stvořil, učinil je od počátku mužského a ženského rodu a řekl: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo“?‘“ (Jestliže Ježíš věřil, že zpráva v 1. Mojžíšově odpovídá skutečnosti, neměli bychom tomu věřit my také?)

Jestliže někdo řekne:

‚Adamův hřích byl Boží vůlí, Božím plánem.‘

Mohl bys odpovědět: ‚To říká mnoho lidí. Ale kdybych udělal něco, co jste ode mne chtěl, odsoudil byste mě za to?. . . Jestliže byl tedy Adamův hřích Boží vůlí, proč byl Adam vyhnán z Edenu jako hříšník?‘ (1. Mojž. 3:17–19, 23, 24)

Nebo bys mohl říci: ‚To je zajímavá myšlenka a odpověď skutečně závisí na tom, jaká osoba je Bůh. Bylo by spravedlivé nebo láskyplné, abyste někoho odsoudil za to, co jste pro něho sám naplánoval?‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Jehova je Bůh lásky. (1. Jana 4:8) Všechny jeho cesty jsou spravedlivé. (Žalm 37:28; 5. Mojž. 32:4) Nebylo Boží vůlí, aby Adam zhřešil; Bůh ho před tím varoval.‘ (1. Mojž. 2:17) 2. ‚Bůh přece dopřál Adamovi stejně jako nám svobodu zvolit si, co bude dělat. Dokonalost nevylučovala uplatnění svobodné vůle tak, že by Adam neuposlechl. Adam si zvolil, že se vzbouří proti Bohu, navzdory výstraze, že z toho vzejde smrt.‘ (Viz také stranu 234.)