Falešní proroci

Definice: Jednotlivci a organizace hlásající poselství, jež připisují nadlidskému zdroji, ale jež nepocházejí od pravého Boha a nejsou v souladu s jeho zjevenou vůlí.

Jak je možno rozeznat pravé a falešné proroky?

Praví proroci dávají najevo svou víru v Ježíše, ale nestačí jen tvrdit, že káží v jeho jménu

1. Jana 4:1–3: „Zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo  mnoho falešných proroků. Inspirovaný výrok od Boha poznáte takto: Každý inspirovaný výrok, který vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, pochází od Boha, avšak žádný inspirovaný výrok, který nevyznává Ježíše, nepochází od Boha.“

Mat. 7:21–23: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu. . .?‘ A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“

Praví proroci mluví v Božím jménu, ale nestačí jen tvrdit, že ho zastupují

5. Mojž. 18:18–20: „Vzbudím pro ně proroka ze středu jejich bratrů, podobného tobě [Mojžíšovi]; a vskutku mu vložím do úst svá slova, a jistě k nim bude mluvit všechno, co mu přikážu. A stane se, že od muže, který nebude naslouchat mým slovům, jež bude mluvit v mém jménu, od toho budu sám vyžadovat účet. Avšak prorok, který se opováží mluvit v mém jménu slovo, jež jsem mu nepřikázal mluvit, nebo který mluví ve jménu jiných bohů, ten prorok zemře.“ (Srovnej Jeremjáše 14:14; 28:11, 15.)

Ježíš řekl: „Nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Řekl: „Přišel jsem ve jménu svého Otce.“ (Jan 5:43) Ježíš také řekl: „Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu.“ — Jan 7:18.

Vyhovují jednotlivci nebo organizace této důležité podmínce způsobilosti pravého proroka, když tvrdí, že zastupují Boha, ale odmítají užívat Boží osobní jméno a mají ve zvyku vyjadřovat své vlastní názory na určité otázky?

Schopnost činit „velká znamení“ nebo „zázraky“ není nutně důkazem toho, že je někdo pravým prorokem

Mat. 24:24: „Povstanou. . . falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat velká znamení [„zázraky“, Pe] a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené.“

 2. Tes. 2:9, 10: „Přítomnost toho bezzákonného je podle Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi a s každým nespravedlivým podvodem pro ty, kteří hynou odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.“

Na druhé straně Mojžíš konal zázraky na Jehovův pokyn. (2. Mojž. 4:1–9) Jehova také zmocnil Ježíše, aby konal zázraky. (Sk. 2:22) Ale důkazem, že je opravdu poslal Bůh, byly nejen zázraky.

 Co předpovídají praví proroci, to se splní, ale oni nemusí chápat, kdy a jak se to stane

Dan. 12:9: „Jdi, Danieli, protože ta slova jsou utajena a zapečetěna až do času konce.“

1. Petra 1:10, 11: „Proroci. . . zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období v nich duch naznačuje ohledně Krista, když předem vydával svědectví o utrpeních pro Krista a o slávě, jež následuje po nich.“

1. Kor. 13:9, 10: „Máme. . . částečné poznání a částečně prorokujeme; ale až přijde to, co je úplné, bude odstraněno to, co je částečné.“

Přísl. 4:18: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“

Apoštolové a jiní raní křesťané chovali jisté nesprávné naděje, ale Bible je neřadí mezi „falešné proroky“. — Viz Lukáše 19:11; Jan 21:22, 23; Skutky 1:6, 7.

Prorok Natan povzbudil krále Davida, aby provedl, co má na srdci ohledně stavby domu pro Jehovovo uctívání. Ale později řekl Jehova Natanovi, aby Davidovi sdělil, že on dům nepostaví. Jehova nezavrhl Natana pro to, co řekl dříve, ale dál ho používal, protože Natan pokorně věc napravil, když mu ji Jehova ujasnil. — 1. Par. 17:1–4, 15.

Výroky pravého proroka podporují pravé uctívání a jsou v souladu s Boží zjevenou vůlí

5. Mojž. 13:1–4: „V případě, že ve tvém středu povstane prorok nebo ten, komu se zdá sen, a on ti dá  znamení nebo předzvěst, a opravdu se splní znamení nebo předzvěst, o nichž k tobě mluvil, když řekl: ‚Pojďme za jinými bohy, které jsi neznal, a služme jim‘, nebudeš naslouchat slovům toho proroka ani tomu, komu se zdá sen, protože Jehova, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, zda milujete Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Měli byste chodit za Jehovou, svým Bohem, a jeho byste se měli bát a jeho přikázání byste měli dodržovat a jeho hlasu byste měli naslouchat a jemu byste měli sloužit a k němu byste měli lnout.“

Podporují pravé uctívání ti duchovní, kteří vybízejí své farníky, aby se zapojovali do záležitostí světa, když přece Bible říká, že ‚přítel světa‘ je nepřítelem Boha? (Jak. 4:4; 1. Jana 2:15–17) Pravý Bůh prohlásil, že národy „budou muset poznat, že já jsem Jehova“, a Bible sděluje, že Bůh si vyvolí z národů „lid pro své jméno“. Jednají náboženské organizace, které snižují důležitost užívání Božího osobního jména, v souladu s touto zjevenou Boží vůlí? (Ezek. 38:23; Sk. 15:14) Ježíš učil své následovníky, aby se modlili o Boží Království, a Bible varuje, abychom nevkládali důvěru v pozemské lidi. Jsou tedy duchovní nebo politické organizace, které vybízejí lidi, aby vložili důvěru v lidské panství, pravými proroky? — Mat. 6:9, 10; Žalm 146:3–6; srovnej Zjevení 16:13, 14.

Praví a falešní proroci se poznají podle ovoce, které se projevuje v jejich životě a v životě těch, kdo je následují

Mat. 7:15–20: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce. . . Každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce. . . Skutečně tedy poznáte ty lidi podle jejich ovoce.“

Co je příznačné pro jejich způsob života? „Skutky těla jsou. . . smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře,  žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci. . . ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království. Naproti tomu ovoce [Božího] ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání.“ — Gal. 5:19–23; viz také 2. Petra 2:1–3.

Nedopustili se snad svědkové Jehovovi omylů ve svém učení?

Svědkové Jehovovi o sobě netvrdí, že jsou inspirovanými proroky. Dělají chyby. Jako apoštolové Ježíše Krista chovali čas od času nesprávná očekávání. — Luk. 19:11; Sk. 1:6.

Písma poskytují časové prvky, jež se vztahují ke Kristově přítomnosti, a svědkové Jehovovi je se živým zájmem studovali. (Luk. 21:24; Dan. 4:10–17; 4:7–14, KB) Ježíš také popsal složené znamení, které se bude vázat ke splňování časových proroctví, aby byla určena generace, jež se dožije konce satanova ničemného světa. (Luk. 21:7–36) Svědkové Jehovovi poukázali na doklady, že se toto znamení splňuje. Je pravda, že svědkové udělali chyby v porozumění tomu, co nastane na konci jistých údobí, ale nedopustili se té chyby, že by ztratili víru nebo přestali být bdělí, pokud jde o naplňování Jehovových předsevzetí. Stále mají na mysli v prvé řadě radu, kterou dal Ježíš: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ — Mat. 24:42.

Určité věci, v nichž bylo třeba opravit názor, byly poměrně malé ve srovnání s životně důležitými biblickými pravdami, které rozpoznali a zveřejnili. K nim patří následující: Jehova je jediný pravý Bůh. Ježíš Kristus není součástí nějakého trojjediného božstva, ale je jednozplozený Boží Syn. Vykoupení z hříchu je možné jedině vírou v Kristovu výkupní oběť. Svatý duch není osoba, ale je to Jehovova činná síla, a její ovoce musí být zjevné v životě pravých ctitelů. Lidská duše není nesmrtelná, jak tvrdili starověcí pohané;  duše umírá a naděje na budoucí život spočívá ve vzkříšení. Bůh připustil ničemnost kvůli sporné otázce univerzální svrchovanosti. Boží Království je jediná naděje pro lidstvo. Od roku 1914 žijeme v posledních dnech celosvětového ničemného systému věcí. Jen 144 000 věrných křesťanů bude králi a kněžími s Kristem v nebi, kdežto ostatní poslušné lidstvo obdrží věčný život na rajské zemi.

Jiný činitel, který je třeba zvážit vzhledem k učení svědků Jehovových, je tento: Pozvedli skutečně lidi mravně? Vynikají ve svých obcích svou poctivostí ti, kdo se drží tohoto učení? Je jejich rodinný život příznivě ovlivněn uplatňováním těchto nauk? Ježíš řekl, že se jeho učedníci snadno poznají, protože budou mít mezi sebou lásku. (Jan 13:35) Vyniká tato vlastnost mezi svědky Jehovovými? Necháváme skutečnosti mluvit za sebe.

Jestliže někdo řekne:

‚Náš pan farář říkal, že svědkové Jehovovi jsou falešní proroci‘

Mohl bys odpovědět: ‚Smím se zeptat: Ukázal vám v Bibli, že to, čemu věříme nebo co děláme, je příznačným rysem falešných proroků?. . . Mohl bych vám ukázat, jak popisuje falešné proroky Bible?‘ (Pak použij jednu nebo více myšlenek na  stranách 89–93.)

Nebo bys mohl říci: ‚Jistě budete souhlasit, že takové vážné obvinění by mělo být podloženo jasnými důkazy. Zmínil se váš pan farář o nějakých výslovných příkladech?‘ (Jestliže se tázaný zmíní o nějakých údajných „předpovědích“, které se nesplnily, použij látku na  stranách 91–94.)

Jiná možnost: ‚Jsem si jistý, že kdyby někdo obvinil z něčeho takového vás, uvítal byste příležitost alespoň vysvětlit svůj postoj nebo názor, že?. . . Mohu vám tedy ukázat v Bibli. . .?‘