Kříž

Definice: Nástroji, na němž byl popraven Ježíš Kristus, se v křesťanstvu většinou říká kříž. Výraz je odvozen z latinského crux.

Proč publikace Watch Tower Society ukazují Ježíše na kůlu s rukama nad hlavou místo na tradičním kříži?

Řecké slovo překládané v mnoha moderních překladech Bible jako „kříž“ (v NS „mučednický kůl“) je stauros. V klasické řečtině to slovo znamenalo pouze svislý kůl nebo sloup. Později se toto slovo začalo používat také pro popravčí kůl s příčným břevnem. The Imperial Bible-Dictionary to uznává a říká: „Řecké slovo pro kříž [stauros] správně označovalo kůl, svislou  tyč nebo sloupek, na které mohlo být zavěšeno cokoli nebo kterých bylo možno použít k oplocení pozemku. . . Zdá se, že i mezi Římany byl crux (z něhož je odvozen náš kříž) původně svislý kůl.“ — Vyd. P. Fairbairn, Londýn, 1874, Sv. I, s. 376.

Bylo to tak ve spojitosti s popravou Božího Syna? Stojí za povšimnutí, že Bible používá pro označení použitého nástroje také slovo xylon. A Greek-English Lexicon od Liddella a Scotta definuje jeho význam: „Dřevo nařezané a připravené k použití, palivové dříví, stavební dříví atd . . . kus dřeva, kláda, trám, sloupek . . . klacek, kyj . . . kůl, na němž byli popravováni zločinci . . . živé dřevo, strom.“ Také říká „v NZ kříž“ a uvádí jako příklad Skutky 5:30 a 10:39. (Oxford, 1968, s. 1191, 1192.) Ale v těchto verších KB překládá slovo xylon jako „dřevo“ a KJ, RS, JB a Dy jako „strom“. (Srovnej s Galaťanům 3:13; 5. Mojžíšovou 21:22, 23.)

Kniha The Non-Christian Cross (Nekřesťanský kříž), J. D. Parsons, Londýn, 1896, říká: „V žádném z četných spisů tvořících Nový zákon není ani jediná věta, která by v původní řečtině třeba jen nepřímo nasvědčovala, že by stauros použitý v Ježíšově případě byl jiný než běžný stauros, tím méně, že by jej netvořil jeden kus dřeva, ale dva kusy stlučené dohromady v podobě kříže. . . Je nemálo scestné ze strany našich učitelů, když překládají slovo stauros jako ‚kříž‘ při převodu řeckých církevních dokumentů do naší mateřštiny a když tento čin podporují tím, že do našich slovníků vkládají ‚kříž‘ jako význam slova stauros, aniž pečlivě vysvětlí, že to v žádném případě nebyl prvotní význam toho slova za dnů apoštolů, ani se nestal jeho prvořadým významem ještě dlouho poté. Jestliže se jím pak vůbec stal, tedy jen proto, že i přes neexistenci podpůrných důkazů se z nějakého důvodu usoudilo, že stauros, na němž byl popraven Ježíš, měl onen zvláštní tvar.“ — S. 23, 24; viz také The Companion Bible, Londýn, 1885, dodatek č. 162.

Váha důkazů tedy nasvědčuje tomu, že Ježíš zemřel na svislém kůlu, a ne na tradičním kříži.

 Jaký je dějinný původ kříže křesťanstva?

„Téměř v každé části starého světa se našly různé předměty z dob daleko předcházejících křesťanskou éru, jež se vyznačují různými tvary křížů. Indie, Sýrie, Persie a Egypt poskytly nespočetné příklady. . . Používání kříže jako náboženského symbolu v předkřesťanských dobách a mezi nekřesťanskými národy se pravděpodobně může pokládat téměř za všeobecné a ve velmi mnoha případech bylo spojeno s nějakou formou uctívání přírody.“ — Encyclopaedia Britannica, 1946, Sv. 6, s. 753.

„Tvar [kříže ze dvou břeven] vznikl ve starověké Kaldeji a používal se tam i v přilehlých zemích včetně Egypta jako symbol boha Tammuze (měl tvar mystického tau, iniciály jeho jména). V polovině 3. stol. n. l. se již církve odklonily od jistých nauk křesťanské víry nebo je přetvořily. Aby se zvýšila prestiž odpadlého církevního systému, byli do církví přijímáni pohané, aniž byli obrozeni vírou, a bylo dovolováno, aby si z velké části ponechali svá pohanská znamení a symboly. Proto bylo tau neboli T ve své nejčastější podobě, se sníženou příčkou, přijato, aby představovalo Kristův kříž.“ — An Expository Dictionary of New Testament Words (Výkladový slovník slov Nového zákona), W. E. Vine, Londýn, 1962, s. 256.

„Je zvláštní, ale nesporné, že ve staletích dávno před Kristovým narozením i po něm byl v zemích nedotčených učením Církve používán kříž jako posvátný symbol. . . Řecký Bakchus, tyrský Tammuz, kaldejský Bel a norský Odin byli všichni pro své ctitele symbolizováni pomůckou ve tvaru kříže.“ — The Cross in Ritual, Architecture, and Art (Kříž v obřadech, architektuře a umění), G. S. Tyack, Londýn, 1900, s. 1.

„Kříž v podobě ‚crux ansata‘. . . nosili v rukou egyptští kněží a velekněžští králové, aby tak symbolizovali svou autoritu kněží slunečního boha, a nazývali jej ‚znamením života‘.“ — The Worship of the Dead (Uctívání mrtvých), plukovník J. Garnier, Londýn, 1904, s. 226.

 „Různá zobrazení křížů se nalézají všude na egyptských monumentech a hrobkách a mnohé autority je pokládají za symboly buď falu [znázornění mužského pohlavního orgánu], nebo soulože. . . V egyptských hrobkách se crux ansata [kříž s kruhem nebo rukojetí nahoře] nalézá bok po boku s falem.“ — A Short History of Sex-Worship (Krátné dějiny uctívání pohlaví), H. Cutner, Londýn, 1940, s. 16, 17; viz také The Non-Christian Cross, s. 183.

„Tyto kříže se používaly jako symboly babylónského slunečního boha, (viz publikaci), a poprvé se objevují na minci Julia Caesara v letech 100–44 př. n. l. a potom na minci ražené Caesarovým dědicem (Augustem) roku 20 př. n. l. Na Konstantinových mincích je nejčastější symbol (viz publikaci) ; ale týž symbol je používán bez vnějšího kruhu a se čtyřmi stejně dlouhými rameny ve svislém a vodorovném směru; a to byl symbol zvláště uctívaný jako ‚sluneční kolo‘. Je na místě říci, že Konstantin byl ctitelem slunce a vstoupil do ‚církve‘, teprve když uplynulo asi čtvrt století od jeho legendárního vidění takového kříže na nebi.“ — The Companion Bible, dodatek č. 162; viz také The Non-Christian Cross, s. 133–141.

Je ctění kříže biblický zvyk?

1. Kor. 10:14: „Prchejte tedy, moji milovaní, před modlářstvím.“ (Modla je obraz nebo symbol, který je předmětem hluboké oddanosti, úcty nebo uctívání.)

2. Mojž. 20:4, 5, JB–č: „Neuděláš si žádnou sochu, nic co se podobá tomu, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Těmto bohům se nebudeš klanět a nebudeš jim sloužit.“ (Všimni si, že Bůh přikázal svému lidu, aby si ani neudělal žádnou sochu, před níž by se lidé klaněli.)

Zajímavá je tato poznámka v The New Catholic Encyclopedia: „Znázornění Kristovy výkupní smrti na Golgotě se nevyskytuje v symbolickém umění prvních křesťanských století. Raní křesťané, ovlivněni starozákonním zákazem rytin, se zdráhali zobrazit dokonce i nástroj Pánova umučení.“ — 1967, Sv. IV, s. 486.

 O křesťanech prvního století říká dílo History of the Christian Church (Dějiny křesťanské církve): „Krucifix se nepoužíval a kříž se nijak hmotně neznázorňoval.“ — J. F. Hurst, New York, 1897, Sv. I, s. 366.

Záleží na tom, zda má někdo vřelý vztah ke kříži, pokud jej neuctívá?

Jaké bys měl pocity, kdyby byl jeden z tvých nejdražších přátel popraven na základě falešného obvinění? Udělal by sis kopii popravčího nástroje? Měl bys k němu vřelý vztah, nebo by ses mu spíše vyhýbal?

Ve starověkém Izraeli plakali nevěrní Izraelité nad smrtí falešného boha Tammuze. O tom, co dělali, mluvil Jehova jako o ‚odporné věci‘. (Ezek. 8:13, 14) Dějiny ukazují, že Tammuz byl babylónský bůh a jako jeho symbol se užíval kříž. Již od svého počátku za dnů Nimroda byl Babylón proti Jehovovi a byl nepřítelem pravého uctívání. (1. Mojž. 10:8–10; Jer. 5:29) Kdo tedy má vřelý vztah ke kříži, projevuje čest symbolu uctívání, které odporuje pravému Bohu.

Jak je uvedeno u Ezekiela 8:17, odpadlí Židé také ‚strkali Jehovovi k nosu letorost‘. Pohlížel na to jako na „odporné“ a ‚urážlivé‘. Proč? Tento „letorost“, jak vysvětlují někteří komentátoři, byl znázorněním mužského pohlavního orgánu, používaným při falickém uctívání. Jak musí potom Jehova pohlížet na používání kříže, který se, jak jsme viděli, ve starověku používal jako symbol při falickém uctívání?