Náboženství

Definice: Způsob uctívání. Zahrnuje soustavu náboženských postojů, nauk a zvyklostí; ty mohou být buď osobní, nebo je  může zastávat nějaká organizace. Náboženství zpravidla znamená víru v Boha nebo ve více bohů, nebo považuje za předmět uctívání lidi, věci, předměty, touhy nebo různé síly. Mnoho náboženství se zakládá na lidském zkoumání přírody; existuje také zjevené náboženství. Je náboženství pravé a falešné.

Proč je tolik náboženství?

Nedávný soupis zjistil, že je 10 hlavních náboženství a asi 10 000 sekt. Z těch je asi 6 000 v Africe, 1 200 ve Spojených státech a stovky v jiných zemích.

Ke vzniku nových náboženských skupin přispělo mnoho činitelů. Někdo říká, že různá náboženství představují různé způsoby předkládání náboženské pravdy. Ale srovnání jejich učení a praxe s Biblí ukazuje, že rozmanitost náboženství vyplývá spíše z toho, že lidé se stali následovníky lidí, místo aby naslouchali Bohu. Stojí za povšimnutí, že značný počet učení, která jsou lidem společná, ale která se přitom rozcházejí s Biblí, pochází ze starověkého Babylóna. (Viz strany 375, 376 pod nadpisem „Velký Babylón“.)

Kdo je podněcovatelem takového náboženského zmatku? Bible označuje Satana Ďábla jako „boha tohoto systému věcí“. (2. Kor. 4:4) Varuje nás, že „věci, které obětují národy, obětují démonům, a ne Bohu“. (1. Kor. 10:20) Jak životně důležité tedy je ujistit se, že skutečně uctíváme pravého Boha, Stvořitele nebe a země, a že se mu naše uctívání líbí!

Jsou Bohu přijatelná všechna náboženství?

Soud. 10:6, 7: „Izraelští synové opět činili to, co bylo špatné v Jehovových očích, a začali sloužit Baalům a obrazům Aštoret a bohům syrským a bohům sidonským a bohům moabským a bohům synů Ammona a bohům Filištínů. Opustili tedy Jehovu a nesloužili mu. A tak Jehovův hněv vzplanul proti Izraeli.“ (Jestliže někdo uctívá něco nebo někoho jiného než pravého Boha, Stvořitele nebes a země, je zjevné, že způsob jeho uctívání není Jehovovi přijatelný.)

 Mar. 7:6, 7: „[Ježíš] řekl. . . [židovským farizeům a znalcům Písma]: ‚Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno: „Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.“‘“ (Nesejde na tom, k uctívání koho se některá skupina hlásí; jestliže se drží lidských nauk místo inspirovaného Božího slova, její uctívání je marné.)

Řím. 10:2, 3: „[Dosvědčuji jim], že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznali, ale snažili se zřídit svou vlastní.“ (Lidé mohou mít Boží psané Slovo, ale nemusí mít přesné poznání jeho obsahu, protože nebyli správně vyučováni. Mohou mít pocit, že jsou horliví pro Boha, ale možná, že nedělají, co on požaduje. Jejich uctívání se pak sotva bude Bohu líbit.)

Je pravda, že na všech náboženstvích je něco dobrého?

Většina náboženství opravdu učí, že člověk nemá lhát a krást a podobně. Ale stačí to? Vypil bys ochotně sklenici otrávené vody proto, že tě někdo ujistí, že většina toho, co piješ, je voda?

2. Kor. 11:14, 15: „Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti.“ (Zde máme výstrahu, že všechno, co pochází od Satana, se nemusí jevit jako odporné. Jednou z jeho hlavních metod, kterými klame lidstvo, jsou falešná náboženství všeho druhu. Působí, že některá z nich se zdají řádná.)

2. Tim. 3:2, 5: „Lidé [budou mít]. . . způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej.“ (Jestliže tvoji souvěrci sice navenek hlásají lásku k Bohu, ale neuplatňují upřímně jeho Slovo ve svém životě, pak tě Bible vybízí, aby ses s nimi přestal stýkat.)

 Je správné opustit náboženství rodičů?

Jestliže to, co nás rodiče učili, je skutečně z Bible, měli bychom se toho držet. Naši rodiče si zaslouží naši úctu, dokonce i když se dozvíme, že jejich náboženská praxe a víra nejsou v souladu s Božím slovem. Ale co kdyby ses dozvěděl, že jistý návyk tvých rodičů škodí zdraví a mohl by člověku zkrátit život? Napodoboval bys je a vedl bys k tomu své děti, nebo bys rodičům s úctou sdělil, co ses dozvěděl? Podobně i poznání Bible s sebou nese odpovědnost. Měli bychom se, pokud možno, podělit s členy rodiny o to, co jsme se dozvěděli. Musíme se rozhodnout: Milujeme skutečně Boha? Chceme opravdu poslouchat Božího Syna? Možná, že proto budeme muset opustit náboženství svých rodičů, abychom se chopili pravého uctívání. Jistě by nebylo správné připustit, aby naše oddanost rodičům převýšila naši lásku k Bohu a Kristu. Ježíš řekl: „Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden; a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden.“ — Mat. 10:37.

Joz. 24:14: „Nyní se bojte Jehovy a služte mu v bezúhonnosti a v pravdě a odstraňte bohy, kterým sloužili vaši praotcové na druhé straně Řeky a v Egyptě, a služte Jehovovi.“ (To tedy znamenalo změnu oproti náboženství předků. Aby sloužili Jehovovi přijatelně, museli se zbavit jakýchkoli obrazů používaných v takovém náboženství a očistit své srdce ode vší touhy po takových věcech.)

1. Petra 1:18, 19: „Víte, že od svého neplodného způsobu chování, který jste přijali ústním podáním od svých praotců, jste nebyli osvobozeni porušitelnými věcmi, stříbrem či zlatem, ale bylo to drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou.“ (Raní křesťané se tedy odvrátili od tradic svých předků, které jim nikdy nemohly dát věčný život. Z vděčnosti za Kristovu oběť dychtili zbavit se všeho, co činilo jejich život neplodným, bez skutečného smyslu, protože nectili Boha. Neměli bychom mít týž postoj?)

 Jaký je biblický názor na mezicírkevní hnutí?

Jak pohlížel Ježíš na náboženské vůdce, kteří předstírali, že jsou spravedliví, ale nectili Boha? „Ježíš jim řekl: ‚Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. Také jsem vůbec nepřišel sám od sebe, ale On mě poslal. . . Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži. Protože já naproti tomu mluvím pravdu, nevěříte mi. . . Nenasloucháte proto, že nejste z Boha.‘“ — Jan 8:42–47.

Bylo by důkazem věrné oddanosti Bohu a jeho spravedlivým normám, kdyby jeho služebníci měli přijímat v náboženském bratrství ty, kdo dělají věci, které Bůh odsuzuje, nebo ty, kdo takové jednání omlouvají? „Abyste se přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli. . . Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království.“ (1. Kor. 5:11; 6:9, 10) „Kdokoli. . . chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jak. 4:4) „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné. Střeží duše svých věrně oddaných.“ — Žalm 97:10.

2. Kor. 6:14–17: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belialem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jaké shodě je Boží chrám s modlami?. . . ‚„Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,“ říká Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“‘, ‚„a já vás chci přijmout.“‘“

Zjev. 18:4, 5: „Slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: ‚Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním  nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví.‘“ (Podrobnosti viz pod nadpisem „Velký Babylón“.)

 Je nezbytné patřit k organizovanému náboženství?

Většina náboženských organizací přinesla špatné ovoce. Špatné není to, že jsou skupiny organizované. Ale mnohé prosazovaly formy uctívání, které jsou založeny na falešných naukách a značně zdůrazňují rituály, místo aby poskytovaly opravdové duchovní vedení; jsou zneužívány k ovládání života lidí pro sobecké cíle; příliš se starají o peněžní sbírky a o honosné domy uctívání místo o duchovní hodnoty; jejich členové jsou často pokrytci. Žádný, kdo miluje spravedlnost, by samozřejmě nechtěl patřit k takové organizaci. Pravé náboženství se však od toho všeho odlišuje, což je osvěžující. Nicméně, má-li splňovat biblické požadavky, musí být organizované.

Hebr. 10:24, 25: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Aby byl tento biblický požadavek splněn, musí existovat křesťanská shromáždění, jichž se můžeme pravidelně účastnit. Takové uspořádání nás povzbuzuje, abychom projevovali lásku druhým a nestarali se jen sami o sebe.)

1. Kor. 1:10: „A vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (Takové jednoty by nikdy nebylo dosaženo, kdyby se jednotlivci nescházeli, nevyužívali téhož programu duchovní výživy a neměli v úctě prostředek, skrze něhož takové poučení přichází. Viz také Jana 17:20, 21.)

 1. Petra 2:17: „Mějte lásku k celému společenství bratrů.“ (Patří mezi ně jen ti, kdo se snad scházejí k uctívání v určité soukromé domácnosti? Rozhodně ne; je to mezinárodní bratrství, jak ukazuje Galaťanům 2:8, 9 a 1. Korinťanům 16:19.)

Mat. 24:14: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mají-li všechny národy dostat příležitost slyšet dobré poselství, musí se kázání konat uspořádaně, s náležitým dozorem. Láska k Bohu a k bližnímu způsobila, že lidé po celé zemi sjednotili své úsilí v tomto díle.)

Viz také nadpis „Organizace“.

 Stačí jen láska k bližnímu?

Není pochyb o tom, že taková láska je důležitá. (Řím. 13:8–10) Ale být křesťanem zahrnuje víc než jen být prostě laskavý k lidem kolem sebe. Ježíš řekl, že jeho učedníci se především poznají podle vzájemné lásky, lásky ke spoluvěřícím. (Jan 13:35) Bible opakovaně zdůrazňuje, jak je to důležité. (Gal. 6:10; 1. Petra 4:8; 1. Jana 3:14, 16, 17) Ježíš však ukázal, že ještě důležitější je naše láska k samotnému Bohu, jež se projevuje poslušností jeho přikázání. (Mat. 22:35–38; 1. Jana 5:3) Takovou lásku dokazujeme tím, že studujeme a uplatňujeme Boží slovo a scházíme se s ostatními Božími služebníky k uctívání.

Je osobní vztah k Bohu opravdu důležitý?

Jistě je důležitý. Pouhá formální účast při náboženských obřadech jej nemůže nahradit. Ale je třeba být opatrný. Proč? V prvním století si určití lidé mysleli, že mají dobrý vztah k Bohu, ale Ježíš jim ukázal, že se velice mýlí. (Jan 8:41–44) Apoštol Pavel psal o některých lidech, kteří byli zjevně horliví ve své víře a očividně si mysleli, že mají dobrý vztah k Bohu, ale nechápali, co se skutečně požaduje, abychom získali Boží schválení. — Řím. 10:2–4.

 Mohli bychom mít dobrý osobní vztah k Bohu, kdybychom brali na lehkou váhu jeho přikázání? Jedním z nich je pravidelně se scházet se spoluvěřícími. — Hebr. 10:24, 25.

 Stačí, když čteme Bibli soukromě?

Je pravda, že mnozí lidé se mohou naučit mnoho, když si sami čtou Bibli. Jestliže je jejich pohnutkou dozvědět se pravdu o Bohu a jeho předsevzetích, je jejich počínání velmi chvályhodné. (Sk. 17:11) Ale buďme sami k sobě poctiví: pochopíme bez cizí pomoci opravdu plný význam všeho? Bible vypráví o muži, který zastával vysoký úřad, ale byl natolik pokorný, aby přiznal, že potřebuje pomoc, když chtěl porozumět biblickému proroctví. Pomoc mu poskytl člen křesťanského sboru. — Skutky 8:26–38; srovnej jiné odkazy o Filipovi ve Skutcích 6:1–6; 8:5–17.

Přirozeně, že člověku příliš neprospěje, když čte Bibli, ale neuplatňuje přečtené ve svém životě. Jestliže jí věří a jedná podle ní, chce se scházet s Božími služebníky na pravidelných sborových shromážděních. (Hebr. 10:24, 25) Spojí se s nimi také v tom, že se bude dělit o „dobrou zprávu“ s jinými lidmi. — 1. Kor. 9:16; Mar. 13:10; Mat. 28:19, 20.

  Jak může člověk poznat, které náboženství je správné?

1. Na čem se zakládají jeho nauky? Jsou od Boha, nebo jsou převážně od lidí? (2. Tim. 3:16; Mar. 7:7) Zeptej se například: Kde Bible učí, že Bůh je trojice? Kde říká, že je lidská duše nesmrtelná?

2. Uvažuj, zda oznamuje Boží jméno. Ježíš řekl v modlitbě Bohu: „Učinil jsem tvé jméno zjevné lidem, které jsi mi dal ze světa.“ (Jan 17:6) Prohlásil: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Mat. 4:10) Učilo tě tvé náboženství, abys ‚uctíval Jehovu‘? Poznal jsi Osobu, které patří toto jméno — její předsevzetí,  činnost, vlastnosti — takže cítíš, že se k ní můžeš s důvěrou přiblížit?

3. Projevuje pravou víru v Ježíše Krista? K tomu patří ocenění oběti Ježíšova lidského života a jeho dnešního postavení jako nebeského krále. (Jan 3:36; Žalm 2:6–8) Takové ocenění se projevuje poslušností Ježíše — tím, že se horlivě podílíme na díle, které přidělil svým následovníkům. Pravé náboženství má takovou víru, jež je provázena skutky. — Jak. 2:26.

4. Je převážně rituální, formální, nebo je to způsob života? Bůh rozhodně neschvaluje náboženství, které je pouze formální. (Iz. 1:15–17) Pravé náboženství dodržuje biblickou normu mravnosti a čisté mluvy, místo aby slabošsky šlo s populárními směry. (1. Kor. 5:9–13; Ef. 5:3–5) Jeho členové zrcadlí ve svém životě ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Ty, kdo se drží pravého uctívání, je tedy možné poznat, protože se upřímně snaží uplatňovat biblické normy ve svém životě nejen tam, kde se shromažďují, ale i v rodinném životě, ve světské práci, ve škole a při rekreaci.

5. Je mezi jeho členy opravdová láska? Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Taková láska překonává rasové, sociální a národnostní předsudky a přitahuje k sobě lidi v opravdovém bratrství. Je tak silná, že z nich činí zcela odlišné lidi. Kdo má tolik lásky ke svým křesťanským bratrům v jiných zemích, že odmítne chopit se zbraně a zabíjet spoluvěřící, když jdou národy do války? Raní křesťané to dělali.

6. Je opravdu oddělené od světa? Ježíš řekl, že jeho praví následovníci ‚nebudou částí světa‘. (Jan 15:19) Máme-li uctívat Boha způsobem, který schvaluje, vyžaduje to, abychom se udržovali „bez poskvrny od světa“. (Jak. 1:27) Dá se to říci o těch, jejichž kněžstvo a jiní členové se zabývají politikou nebo jejichž životy jsou postaveny převážně na hmotařských a tělesných touhách? — 1. Jana 2:15–17.

 7. Jsou jeho členové činnými svědky pro Boží Království? Ježíš předpověděl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Které náboženství skutečně hlásá Boží Království jako naději lidstva, a nepovzbuzuje lidi k očekávání, že jejich problémy vyřeší lidské panství? Vyzbrojilo tě tvé náboženství, aby ses podílel na této činnosti a abys vydával svědectví, jak to učil Ježíš své apoštoly? — Mat. 10:7, 11–13; Sk. 5:42; 20:20.

Věří svědkové Jehovovi, že jejich náboženství je jediné správné?

Viz strany 329, 330, „Svědkové Jehovovi“.

Proč někteří lidé mají víru, a jiní ne?

Viz nadpis „Víra“.

Jestliže někdo řekne:

‚Mne náboženství nezajímá‘

Mohl bys odpovědět: ‚To mě nepřekvapuje. Mnoho lidí sdílí váš názor. Směl bych se ale zeptat: Smýšlíte tak odjakživa?‘ Potom můžeš dodat: ‚Jedna z věcí, které na mne zapůsobily, bylo zjištění, že skoro žádná významná nauka, které se dnes vyučuje v církvích, není v Bibli.‘ (Použij třeba to, co je uvedeno na stranách 329, 330 pod nadpisem „Svědkové Jehovovi“, se zvláštním důrazem na Království. Pro srovnání ukaž, čemu věří svědkové Jehovovi, jak je to rámcově vysvětleno na stranách 325, 326.)

Viz též strany 15–17.

‚V náboženství je příliš mnoho pokrytectví‘

Mohl bys odpovědět: ‚Souhlasím s vámi. Mnozí něco káží, a jinak žijí. Ale povězte mi, co si myslíte o Bibli?‘ (Žalm 19:7–10)

 ‚Žiji dobrým životem. Jednám s lidmi slušně. To mi jako náboženství stačí‘

Mohl bys odpovědět: ‚Když říkáte, že žijete dobrým životem, zřejmě vás život těší, viďte?. . . Jak by se vám líbilo žít za takových podmínek, jaké popisuje tady Zjevení 21:4?. . . Všimněte si, co je podle Jana 17:3 nutné, abychom na tom měli podíl.‘

Viz také  stranu 185.

‚Organizované náboženství mě nezajímá. Věřím, že rozhodující je osobní vztah k Bohu‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je zajímavé. Vždycky jste tak smýšlel?. . . Měl jste někdy něco společného s nějakou náboženskou skupinou?. . . ‘ (Pak snad použij látku na  stranách 184–186.)

‚Nesouhlasím se vším, co učí má církev, ale nevidím důvod přecházet k jiné. Raději bych pracoval pro zlepšení své vlastní‘

Mohl bys odpovědět: ‚Vážím si toho, že mi to říkáte. Jistě se mnou budete souhlasit, že to, co je pro nás opravdu důležité, je Boží schválení, viďte?‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Bůh nám předkládá něco k vážnému zamyšlení tady ve Zjevení 18:4, 5. . . I když osobně neděláme nesprávné věci, Bible ukazuje, že máme spoluvinu, pokud tyto organizace podporujeme.‘ (Viz také nadpis „Velký Babylón“.) 2. (Použij možná i látku ze  stran 186–188.) 3. ‚Bůh hledá lidi, kteří milují pravdu, a přivádí je k jednotnému uctívání.‘ (Jan 4:23, 24)

‚Všechna náboženství jsou dobrá; vy máte svoje a já mám také svoje‘

Mohl bys odpovědět: ‚Vidím, že jste velkorysý člověk. Ale zároveň uznáváte, že všichni potřebujeme vedení, které poskytuje Boží slovo, a proto máte své  náboženství, viďte?‘ Potom můžeš dodat: ‚Tady u Matouše 7:13, 14 nám Bible poskytuje velmi cenné vedení Ježíšovými slovy.‘ (Přečti.). . . ‚Proč to tak asi je?‘

Viz také  strany 180, 181.

‚Pokud věříte v Ježíše, nezáleží na tom, k jaké církvi patříte‘

Mohl bys odpovědět: ‚Je nesporné, že víra v Ježíše je životně důležitá. A předpokládám, že tím myslíte přijímat všechno, co učil. Jistě jste jako já vypozoroval, že mnozí, kteří říkají, že jsou křesťané, ve skutečnosti nežijí podle toho, co to jméno představuje.‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Všimněte si, co řekl Ježíš u Matouše 7:21–23.‘ 2. ‚Existuje podivuhodná budoucnost pro ty, kdo mají dost velký zájem, aby zjistili, jaká je Boží vůle, a pak ji konali.‘ (Žalm 37:10, 11; Zjev. 21:4)

‚Proč si myslíte, že správné je jenom jedno náboženství?‘

Mohl bys odpovědět: ‚Upřímní lidé jsou jistě skoro v každém náboženství. Ale záleží na tom, co říká Boží slovo. O kolika pravých vírách mluví? Všimněte si, co je psáno tady v Efezanům 4:4, 5.‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚To souhlasí s tím, co říkají jiné texty.‘ (Mat. 7:13, 14, 21; Jan 10:16; 17:20, 21) 2. ‚Naším problémem tedy je to náboženství najít. Jak?‘ (Použij třeba látku na  stranách 186–188.) 3. (Viz také, co je na stranách 325, 326 pod nadpisem „Svědkové Jehovovi“.)

‚Já si prostě doma čtu Bibli a modlím se k Bohu o porozumění‘

Mohl bys odpovědět: ‚Už se vám podařilo přečíst celou Bibli?‘ Potom můžeš dodat: ‚Když na tom budete pracovat, něco velmi zajímavého najdete u Matouše 28:19, 20. . . To má svůj význam, protože to ukazuje, že Ježíš používá jiné lidi, aby nám pomohli pochopit, co znamená být skutečným křesťanem. V souladu s tím  svědkové Jehovovi nabízejí lidem, že je mohou zdarma asi tak na hodinu týdně navštěvovat doma a rozebírat s nimi Bibli. Směl bych vám v několika minutách ukázat, jak to děláme?‘

Viz také  stranu 186.

‚Domnívám se, že náboženství je soukromá záležitost‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je dnes běžný názor, a jestliže někoho opravdu nezajímá poselství Bible, rádi jdeme jinam. Ale uvědomil jste si, že důvod, proč jsem vás oslovil, je ten, že to nařídil svým následovníkům Ježíš?. . .‘ (Mat. 24:14; 28:19, 20; 10:40)