Obrazy

Definice: Obvykle viditelná zpodobnění osob nebo věcí. Obraz, který je předmětem uctívání, je modla. Ti, kdo uctívají obrazy, často říkají, že jejich uctívání ve skutečnosti platí duchovní bytosti, kterou obraz představuje. Takové užívání obrazů je obvyklé v mnoha nekřesťanských náboženstvích. O římskokatolické praxi říká New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. VII, s. 372: „Protože uctívání věnované obrazu platí znázorněné osobě, může být stejný druh uctívání, jaký patří osobě, prokazován obrazu, který osobu představuje.“ Není to biblické učení.

Co říká Boží slovo o dělání obrazů, které se používají jako předmět uctívání?

2. Mojž. 20:4, 5, He: „Neuděláš si obrazu Boha ani podoby věcí, které jsou nahoře na nebi nebo dole na  zemi, nebudeš se jim klaněti, nebudeš je uctívati [„nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit“, EP], neboť já, Jahve, tvůj Bůh, jsem Bohem žárlivým.“ (Kurzíva od nás.) (Všimni si, že zákaz platil na dělání obrazů a klanění se jim.)

3. Mojž. 26:1, JB–č: „Neuděláte si modly, nevztyčíte si sochu ani stélu [„posvátný sloup“, NS], ve své zemi nepostavíte pomalované kameny, jimž byste se klaněli, neboť já jsem Jahve, váš Bůh.“ (Nikdy neměl být postaven žádný obraz, před nímž by se lidé mohli klanět při uctívání.)

2. Kor. 6:16, Pe: „A jak se to shoduje: chrám Boží a modly? My jsme přece chrám živého Boha!“

1. Jana 5:21, EP: „Děti, varujte se modlářství [„model“, Pe, Sý; „falešných bohů“, JB].“

Mohou se obrazy používat jako pouhé pomůcky při uctívání pravého Boha?

Jan 4:23, 24, Pe: „Opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ (Ti, kdo spoléhají na obrazy jako na pomůcky ke zbožnosti, neuctívají Boha „v duchu“, ale spoléhají na to, co mohou vidět tělesnýma očima.)

2. Kor. 5:7, EP: „Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“

Iz. 40:18, He: „Ke komu chcete připodobnit Boha? Ke které věci ho přirovnat chcete?“

Sk. 17:29, Pe: „Když jsme tedy z Božího rodu, nemůžeme se přece domnívat, že božství je něco takového jako výrobek ze zlata nebo ze stříbra nebo z kamene. To je přece výtvor lidského umění a důmyslu.“

Iz. 42:8, He: „Jahve jsem já. To moje jest jméno. Čest svoji jinému nepředám. Slávu svou modlám [„rytinám“, KB] nepostoupím.“

 Měli bychom uctívat „svaté“ jako přímluvce u Boha a případně používat jejich obrazy jako pomůcky při uctívání?

Sk. 10:25, 26, Pe: „Když Petr chtěl vstoupit, Kornélius mu vyšel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: ‚Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.‘“ (Jestliže Petr takové zbožňování neschvaloval, když byl osobně přítomen, povzbuzoval by nás, abychom klekali před jeho obrazem? Viz také Zjevení 19:10.)

Jan 14:6, 14, Pe: „Ježíš mu odpověděl: ‚Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Budete-li mě oč prosit v mém jménu, já to udělám.‘“ (Ježíš tu jasně prohlašuje, že přístup k Otci máme jedině skrze něho a že naše prosby mají být vznášeny v Ježíšově jménu.)

1. Tim. 2:5, Pe: „Je totiž jenom jediný Bůh, stejně tak jen jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš.“ (Jiným není dovoleno, aby sloužili členům Kristova sboru jako prostředníci.)

Viz také strany 314, 315 pod nadpisem „Svatí“.

Mají ctitelé na mysli v první řadě osobu představovanou obrazem, nebo se na některé obrazy pohlíží jako na nadřazené jiným?

Postoj ctitelů je důležitý činitel, který musíme vzít v úvahu. Proč? Protože hlavní rozdíl mezi „obrazem“ a „modlou“ je v tom, jak se obraz používá.

Má v mysli ctitele jeden obraz nějaké osoby větší hodnotu nebo důležitost než jiný obraz téže osoby? Jestliže ano, má ctitel na mysli v první řadě obraz, ne osobu. Proč konají lidé dlouhé pouti, aby uctívali u jistých svatyní? Nedomnívají se snad, že samotný obraz má „zázračnou“ moc? Například v knize Les Trois Notre-Dame de la Cathédrale de Chartres (Tři madony z katedrály v Chartres) od kanovníka Yvese Delaporta je nám o obrazech Marie v chartresské katedrále ve Francii řečeno: „Tyto obrazy, tesané, malované nebo na  barevných okenních sklech nejsou všechny stejně proslulé. . . Jen tři jsou předmětem skutečného uctívání: madona z krypty, madona na sloupu a madona z ‚Belle Verriére‘.“ Ale kdyby měli ctitelé v první řadě na mysli osobu, a ne obraz, nepokládali by potom jeden obraz za stejně dobrý jako jiný?

Jak se dívá Bůh na obrazy, které jsou předmětem uctívání?

Jer. 10:14, 15, He: „Zlatník každý dojde za bůžka hanby: ulil lživou sochu, ducha v ní není. Jest nicota to. Jen na posměch dílo.“

Iz. 44:13–19, He: „Řezbář napíná šňůru, obrysy obrazu načrtne hlinkou, jej kreslí kružidlem dle uhelnice, k podobě lidské jej vzdělává, k podobě člověka hezounkého, který má obydlí v paláci. Kácí-li cedry, dub vybírá, svídu, jež vyrostla mezi stromovím lesním, kácí-li jedli, již odchoval déšť, aby palivo poskytla lidem, vybírá z paliva — teplo se šíří — zaněcuje oheň, by napekl chleba; ba boha udělá, by se mu klaněl, vyrobí modlu a hrbí se před ní. Tak tedy jednu část spaluje v ohni, na části jiné si opéká maso, pojídá pečeni, do syta se nají. Také se ohřeje. Řekne si: ‚Ach, už je mi teplo, už cítím oheň.‘ Z toho, co zbylo, si udělá boha, klaní se, kleká, vroucně ho vzývá, říká: ‚Mne zachraň, vždyť jsi můj Bůh!‘ Nevědí toho a nechápají, zaslepil jim oči, by neviděli, a srdce, aby neporozuměli. Nechápe, neví, říci mu nenapadne: ‚Jednu část v ohni zcela jsem spálil, při jejím žáru jsem napekl chleba, maso si upekl, pojedl z něho. Co zbylo, k mrzkosti zneužívám: před špalkem dřeva se skláním.‘“

Ezek. 14:6, He: „Tak mluví Pán, Jahve: Obraťte se! Odvraťte se od svých bůžků [„hnojných model“, NS] a odkloňte tvář od všech svých ohavností.“

Ezek. 7:20, JB: „Chlubívali se krásou svých šperků, z nichž dělali své hnusné obrazy a modly. Proto jim z toho hodlám udělat předmět budící hrůzu [„nečistotu“, EP, KB].“

 Jak bychom měli smýšlet o jakýchkoli obrazech, které jsme snad dříve zbožňovali?

5. Mojž. 7:25, 26, JB: „Spálíte sochy jejich bohů a nezatoužíš po zlatě a stříbře, které je pokrývá. Kdyby ses jich zmocnil, padl bys do léčky; neboť Jahvovi, tvému Bohu, je ta věc ohavná. Nevneseš do svého domu ohavnou věc, abys nebyl postižen klatbou tak jako ona. Budeš je pokládat za odporné a ohavné [„Měl by sis to naprosto hnusit a mít k tomu úplný odpor“, NS].“ (Zatímco Jehovův lid dnes nemá pravomoc ničit obrazy, které patří jiným lidem, je tento příkaz daný Izraeli vzorem pro to, jak by se lidé měli dívat na jakékoli obrazy, které mají a které snad zbožňovali. Srovnej Skutky 19:19.)

1. Jana 5:21, Pe: „Děti, střezte se model!“ [„falešných bohů“, JB]

Ezek. 37:23, He: „A již se neposkvrní svými bůžky, svými ohavami. . . Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.“

Jak by mohlo používání obrazů při uctívání ovlivnit naši vlastní budoucnost?

5. Mojž. 4:25, 26, JB–č: „Až se pokazíte, zhotovíte si nějakou sochu [„tesanou sochu, zpodobení čehokoli“, EP, „rytinu ku podobenství jakékoliv věci“, KB] a uděláte to, co je zlé v očích Jahva, tvého Boha, takže se rozhněvá, — beru si dnes proti vám za svědka nebe i zemi — zmizíte rychle z té země.“ (Boží stanovisko se nezměnilo. Viz Malachiáše 3:5, 6.)

1. Kor. 10:14, 20, Sý: „Proto, miláčkové moji, střežte se modloslužby. . . Co obětují pohané, obětují duchům zlým a ne Bohu. Nechci však, abyste byli společníky duchů zlých.“

Zjev. 21:8, Pe: „Ale zbabělí, odpadlíci, zvrhlí, vrazi, nečistí, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v onom močálu, kde hoří oheň a síra — to je ona druhá smrt [V JB pozn. pod čarou: „věčná smrt“].“

 Žalm 115:4–8, He: „Jsou pohanské modly stříbro pouhé, zlato a lidské ruky výtvory. Mají ústa — nehovoří. Mají oči a nevidí. Mají nozdry — nečichají. Mají uši a neslyší. Mají ruce — nehmatají. Mají nohy a nechodí. Hrdlem svým mluviti nedovedou. Ti, již je zrobili, budou jak ony, i všichni, již na ně spoléhají.“