Převtělování

Definice: Víra, že se člověk znovu rodí v jedné nebo více následných existencích, buď jako člověk, nebo jako zvíře. Zpravidla se věří, že se nehmatatelná „duše“ znovu rodí v jiném těle. Není to biblické učení.

Je zvláštní pocit, že neznámé osoby a místa jsou nám povědomé, důkazem převtělování?

Spletl sis někdy muže nebo ženu, kteří nyní žijí, s někým jiným, kdo také nyní žije? To zažili mnozí. Proč? Protože někteří lidé mají podobná gesta, nebo dokonce vypadají téměř stejně. Pocit, že někoho znáš, třebaže ses s ním ještě nikdy nesetkal, tedy nedokazuje, že ses s ním znal v dřívějším životě.

Proč se ti může zdát nějaký dům nebo nějaké město povědomé, jestliže jsi tam ještě nikdy nebyl? Je to proto, že jsi tam žil v nějakém dřívějším životě? Mnoho domů je postaveno podle podobných projektů. Nábytek používaný ve městech, která jsou od sebe vzdálena, může být vyroben podle podobných modelů. A nevypadá někdy krajina na některých navzájem velmi vzdálených místech podobně? Pocit, že ti je něco povědomé, je tedy zcela pochopitelný a není třeba si jej vysvětlovat převtělováním.

Jsou vzpomínky na život v jiné době a na jiném místě, vyvolané v hypnóze, důkazem převtělování?

Hypnózou mohou být vyvolány mnohé informace uložené v mozku. Hypnotizéři otvírají podvědomou paměť. Ale jak se tam ony vzpomínky dostaly? Možná, že jsi četl knihu, viděl film nebo ses o nějakých lidech dozvěděl v televizi. Jestliže ses vžíval do příběhů lidí, o nichž ses dozvídal, mohlo to zanechat živý dojem, téměř jako by to byl tvůj vlastní zážitek. Mohlo to být tak dávno, že jsi na to zapomněl, ale v hypnóze se zážitek může vybavit, jako by sis vzpomínal na „jiný život“. Kdyby to však byla pravda, neměl by takové  vzpomínky každý? Každý je však nemá. Stojí za povšimnutí, že stále více nejvyšších soudů v různých státech USA nepřijímá svědectví navozené hypnózou. V roce 1980 prohlásil Nejvyšší soud v Minnesotě, že „nejlepší znalecký posudek ukazuje, že žádný znalec nemůže určit, zda vzpomínka vybavená hypnózou, nebo nějaká její část, je pravdou, lží nebo konfabulací — vyplňováním mezer smyšlenkami. Na takové výsledky se nelze vědecky spolehnout jako na přesné.“ State v. Mack (Stát proti Mackovi), 292 N. W. 2d 764. V této nespolehlivosti hraje svou roli vliv sugesce, kterým hypnotizér působí na hypnotizovaného.

Obsahuje Bible doklady víry v převtělování?

Svědčí o víře v převtělování Matouš 17:12, 13?

Mat. 17:12, 13: „[Ježíš řekl:] ‚Elijáš již přišel a nepoznali ho, ale dělali s ním, co chtěli. Tak je také určeno, aby Syn člověka trpěl z jejich rukou.‘ Tehdy si učedníci uvědomili, že k nim mluvil o Janu Křtiteli.“

Znamenalo to, že Jan Křtitel je převtělený Elijáš? Když se židovští kněží ptali Jana: „Jsi Elijáš?“ Řekl: „Nejsem.“ (Jan 1:21) Co tím tedy Ježíš myslel? Jak předpověděl Jehovův anděl, šel Jan před Jehovovým Mesiášem „s Elijášovým duchem a silou, aby obrátil zpět srdce otců k dětem a neposlušné k praktické moudrosti spravedlivých, aby přichystal pro Jehovu připravený lid“. (Luk. 1:17) Jan Křtitel tedy splňoval proroctví tím, že konal podobné dílo jako prorok Elijáš. — Mal. 4:5, 6.

Naznačuje zpráva u Jana 9:1, 2, že šlo o převtělování?

Jan 9:1, 2: „Když [Ježíš] procházel kolem, viděl člověka od narození slepého. A jeho učedníci se ho zeptali: ‚Rabbi, kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?‘“

Je možné, že tito učedníci byli ovlivněni vírou židovských farizeů, kteří říkali, že „jen duše dobrých přecházejí do jiného těla“? (Válka židovská, Flavius Josephus,  vyd. Svoboda 1990, kniha II, kap. VIII, odst. 163) To není pravděpodobné, protože z jejich otázky nevyplývá, že považovali slepce za ‚dobrého člověka‘. Je pravděpodobnější, že jako Ježíšovi učedníci věřili Písmům a věděli, že duše umírá. Ale protože i dítě v lůně žije a bylo počato v hříchu, mohli se ptát, zda takové nenarozené dítě mohlo zhřešit, takže se narodilo slepé. Ježíšova odpověď rozhodně nepodpořila ani převtělování ani myšlenku, že dítě v matčině lůně hřeší ještě před narozením. Sám Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk ani jeho rodiče.“ (Jan 9:3) Ježíš věděl, že lidské vady a nedokonalosti dědíme, protože jsme Adamovými potomky. Využil té situace k velebení Boha, a slepce uzdravil.

Dají se sloučit biblické nauky o duši a smrti s převtělováním?

1. Mojž. 2:7 uvádí: „Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ Všimni si, že člověk sám byl duší; duše nebyla nehmotná, oddělená a odlišná od těla. „Duše, která hřeší — sama zemře.“ (Ezek. 18:4, 20) A o zemřelé osobě se mluví jako o „mrtvé duši“. (4. Mojž. 6:6) Při smrti „jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky“. (Žalm 146:4) Když tedy někdo zemře, je celý člověk mrtev; nezůstává naživu nic, co by mohlo přejít do jiného těla. (Další podrobnosti viz pod nadpisy „Duše“ a „Smrt“.)

Kaz. 3:19: „Nakonec [se] stává totéž lidským synům a nakonec se stává totéž zvířeti, a všem se nakonec stává totéž. Jako umírá jeden, tak umírá druhý.“ (Stejně jako v případě lidí, nepřežívá nic ani při smrti zvířete. Není nic, co by mohlo zažít nové zrození v jiném těle.)

Kaz. 9:10: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ (Mrtví neodcházejí do jiného těla, ale do šeolu, společného hrobu lidstva.)

  Jak velký je rozdíl mezi převtělováním a nadějí, kterou předkládá Bible?

Převtělování: Když někdo zemře, postoupí podle této víry jeho duše, „skutečné já“, do lepší existence, pokud dotyčný vedl dobrý a slušný život, ale možná do existence zvířete, jestliže žil spíše špatně než dobře. Věří se, že každé opětovné zrození uvádí jedince zpět do tohoto systému věcí, kde bude vystaven dalšímu utrpení a nakonec smrti. Cykly opětovného rození jsou prý prakticky nekonečné. Opravdu tě čeká taková budoucnost? Někteří věří, že jediná cesta úniku je potlačit všechnu touhu po věcech, které lahodí smyslům. K čemu takoví lidé unikají? K tomu, co někteří popisují jako nevědomý život.

Bible: Podle Bible je duší celá osoba. Přestože snad někdo v minulosti činil špatné věci, Jehova Bůh mu odpustí, jestliže činí pokání a změní své způsoby. (Žalm 103:12, 13) Když někdo zemře, nepřežívá nic. Smrt je jako hluboký spánek beze snů. Bude vzkříšení mrtvých. To není převtělení, ale návrat téže osobnosti do života. (Sk. 24:15) Většina lidí bude vzkříšena k životu na zemi. Stane se to, až Bůh skoncuje s nynějším ničemným systémem. Nemoci, utrpení, dokonce i nutnost smrti se stanou věcí minulosti. (Dan. 2:44; Zjev. 21:3, 4) Připadá ti taková naděje jako něco, o čem by ses rád dozvěděl víc a prozkoumal důvody, proč v ní důvěřovat?

Jestliže někdo řekne:

‚Já věřím v převtělování‘

Mohl bys odpovědět: ‚Doufáte tedy, že to nakonec povede k lepšímu životu, že?. . . Povězte mi, žil byste rád ve světě, jaký je popsán tady ve Zjevení 21:1–5?‘

Nebo bys mohl říci: ‚Vážím si toho, že jste mi to řekl. Smím se zeptat: Věřil jste tomu vždycky?. . . Co vás přimělo, abyste opustil svou dřívější víru?‘ (Potom snad použij myšlenky pod titulkem na  straně 273.)

 Jiná možnost: ‚Příjemně jsem si pohovořil už s jinými, kdo sdílejí tuto víru. Smím se zeptat, proč si myslíte, že je převtělování potřebné?‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Pamatujete si všechny podrobnosti dřívějších životů, o nichž věříte, že jste je prožil?. . . Ale to by bylo zapotřebí, kdyby měl člověk napravit své minulé chyby a zdokonalit se, že?‘ 2. Jestliže oslovený řekne, že je dobrodiním, když zapomínáme, mohl by ses zeptat: ‚Ale domníváte se, že mít v každodenním životě špatnou paměť je prospěšné? Pomohlo by nám zlepšit náš úděl, kdybychom zhruba každých 70 let zapomněli všechno, čemu jsme se naučili?‘ 3. Jestliže oslovený řekne, že jen lepší lidé se znovu rodí jako lidé, mohl by ses zeptat: ‚Proč se tedy světové podmínky stále zhoršují?. . . Bible ukazuje, jak za našich dnů dojde ke skutečnému zlepšení.‘ (Dan. 2:44)