Památná slavnost (Pánova večeře)

Definice: Jídlo připomínající smrt Ježíše Krista, tedy slavnost na památku Ježíšovy smrti, smrti, která měla mnohem dalekosáhlejší účinky než smrt kohokoli jiného. Je to jediná událost, o které Pán Ježíš Kristus přikázal svým učedníkům, aby si ji připomínali. Je rovněž známa jako Pánova večeře. — 1. Kor. 11:20.

Jaký je význam Památné slavnosti?

Ježíš řekl svým věrným apoštolům: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Luk. 22:19) Když apoštol Pavel psal členům duchem zplozeného křesťanského sboru, dodal: „Kdykoli. . . jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Kor. 11:26)  Památná slavnost tedy poutá zvláštní pozornost k významu smrti Ježíše Krista v uskutečňování Jehovova předsevzetí. Osvětluje smysl Ježíšovy obětní smrti zejména ve vztahu k nové smlouvě a k tomu, jak jeho smrt ovlivňuje ty, kdo s ním budou dědici nebeského Království. — Jan 14:2, 3; Hebr. 9:15.

Památná slavnost je také připomínkou, že Ježíšova smrt a to, jak k ní došlo, v souladu s Božím předsevzetím vyjádřeným v 1. Mojžíšově 3:15 a potom i na dalších místech v Bibli, sloužily k ospravedlnění Jehovova jména. Tím, že Ježíš zachoval ryzost Jehovovi až do smrti, prokázal, že Adamův hřích nevyplynul z nějaké chyby v tom, jak Stvořitel člověka vytvořil; Ježíš naopak prokázal, že člověk může zachovat dokonalou zbožnou oddanost i pod velkým tlakem. Tak Ježíš ospravedlnil Jehovu Boha jako Stvořitele a univerzálního Svrchovaného Panovníka. Kromě toho Jehova zamýšlel, aby Ježíšova smrt opatřila dokonalou lidskou oběť potřebnou k vykoupení Adamova potomstva. Tak umožní miliardám lidí, kteří projeví víru, aby navždy žili na rajské zemi, což bude splněním Jehovova původního předsevzetí a důkazem jeho velké lásky k lidstvu. — Jan 3:16; 1. Mojž. 1:28.

Jak obrovské břímě spočívalo na Ježíšovi v poslední noci, kdy byl na zemi jako člověk! Věděl, jaké předsevzetí s ním jeho nebeský Otec má, ale věděl také, že se musí prokázat ve zkoušce jako věrný. Kdyby selhal, znamenalo by to velkou pohanu pro jeho Otce a ztrátu pro lidstvo. Pro to všechno, čeho mělo být dosaženo jeho smrtí, bylo velice vhodné, že Ježíš nařídil, aby se jeho smrt připomínala.

Jaký je význam chleba a vína podávaného při Památné slavnosti?

O nekvašeném chlebu, který Ježíš dal svým apoštolům, když ustanovoval Památnou slavnost, řekl: „To znamená mé tělo.“ (Mar. 14:22) Tento chléb symbolizoval jeho vlastní bezhříšné masité tělo. Dával je ve prospěch budoucích životních vyhlídek lidstva. Při této  příležitosti se soustřeďuje zvláštní pozornost na životní vyhlídky, jež umožňují těm, kdo budou vyvoleni, aby se podíleli s Ježíšem na nebeském Království.

Když Ježíš podával svým věrným apoštolům víno, řekl: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých.“ (Mar. 14:24) Víno symbolizovalo jeho vlastní krev. Prostřednictvím jeho prolité krve bude možné odpuštění hříchů pro ty, kdo v ni uvěří. Při této příležitosti Ježíš zdůraznil očištění od hříchu, které tak bude umožněno jeho budoucím spoludědicům. Jeho slova také naznačují, že prostřednictvím jeho krve vejde v platnost nová smlouva mezi Jehovou Bohem a duchem pomazaným křesťanským sborem.

Viz také strany 175, 176 pod nadpisem „Mše“.

Kdo má přijímat chléb a víno?

Kdo přijímal, když Ježíš krátce před svou smrtí zavedl Pánovu večeři? Jedenáct věrných následovníků, kterým Ježíš řekl: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království.“ (Luk. 22:29) Všichni byli pozváni, aby se podíleli s Kristem na jeho nebeském Království. (Jan 14:2, 3) Všichni, kdo dnes přijímají chléb a víno, by také měli být osobami, které Kristus uvádí do oné ‚smlouvy pro království‘.

Kolik je těch, kdo přijímají? Ježíš řekl, že jen „malé stádo“ přijme za odměnu nebeské Království. (Luk. 12:32) Jejich plný počet bude 144 000. (Zjev. 14:1–3) Tato skupina začala být vybírána v roce 33 n. l. Podle toho by nyní zbýval již jen malý počet přijímajících.

Naznačuje Jan 6:53, 54, že věčný život získají jen ti, kdo přijímají?

Jan 6:53, 54: „Ježíš jim. . . řekl: ‚Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte život sami v sobě. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a vzkřísím ho v posledním dnu.‘“

Toto jedení a pití se zřejmě musí provádět obrazně; jinak by totiž ten, kdo by tak činil, porušoval Boží zákon.  (1. Mojž. 9:4; Sk. 15:28, 29) Stojí však za povšimnutí, že Ježíšův výrok u Jana 6:53, 54 nebyl učiněn v souvislosti se zavedením Pánovy večeře. Nikdo z těch, kdo ho slyšeli, nevěděl nic o nějaké oslavě, při níž by se používal chléb a víno jako znázornění Kristova těla a krve. Toto uspořádání bylo zavedeno teprve asi o rok později a apoštol Jan podává zprávu o Pánově večeři teprve o sedm kapitol později (v Janovi 14), v evangeliu, které nese jeho jméno.

Jak tedy někdo může v obrazném smyslu „jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev“, jestliže při Památné slavnosti nepřijímají z chleba a vína? Všimni si, že Ježíš řekl o těch, kdo takto jedí a pijí, že budou mít „věčný život“. Co řekl o vůli svého Otce dříve, ve verši 40, když vysvětloval, co musí lidé dělat, aby získali věčný život? Prohlásil: „To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život.“ Logicky vzato ‚jedení těla a pití krve‘ tedy v obrazném smyslu znamená to, že projevujeme víru ve vykupující moc Ježíšova těla a Ježíšovy krve, které byly dány jako oběť. Toto projevování víry je požadováno ode všech, kdo mají získat plnost života, ať už v nebesích s Kristem, nebo v pozemském ráji.

Jak často se má konat Památná slavnost a kdy?

Ježíš výslovně neřekl, jak často se má konat. Prostě řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Luk. 22:19) Pavel dodal: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Kor. 11:26) „Kdykoli“ nemusí znamenat mnohokrát za rok. Může to znamenat jednou ročně v průběhu mnoha let. Jestliže si připomínáte nějakou důležitou událost, jako třeba výročí svatby, nebo jestliže si národ připomíná důležitou událost ve svých dějinách, jak často se to dělá? Jednou za rok, o výročí. To by odpovídalo i skutečnosti, že Pánova večeře byla zavedena v den židovského pasach, každoroční slavnosti, kterou již Židé, kteří se stali křesťany, nemuseli dodržovat.

 Svědkové Jehovovi konají Památnou slavnost 14. nisana po západu slunce podle výpočtu židovského kalendáře, který byl běžný v prvním století. Židovský den začíná západem slunce a trvá do příštího západu slunce. Ježíš tedy zemřel ve stejném židovském kalendářním dnu, v němž zavedl Památnou slavnost. Měsíc nisan začínal západem slunce toho dne, kdy bylo možné poprvé spatřit v Jeruzalémě nový měsíc nejbližší k jarní rovnodennosti. Datum Památné slavnosti je o 14 dnů později. (Proto se nemusí datum Památné slavnosti shodovat se svátkem pasach, jak jej slaví novodobí Židé. Proč? Začátek jejich kalendářních měsíců je určen tak, aby odpovídal astronomickému novému měsíci, a ne podle toho, kdy se nad Jeruzalémem objeví srpek nového měsíce, což se může stát o 18 až 30 hodin později. Většina Židů dnes také slaví pasach 15., a nikoli 14. nisana, kdy jej slavil Ježíš v souladu s tím, co říkal mojžíšský Zákon.)