Smrt

Definice: Konec všech životních funkcí. Když ustane dýchání, tep a činnost mozku, přestane životní síla postupně působit v buňkách těla. Smrt je opak života.

Byl člověk stvořen Bohem, aby umíral?

Naopak, Jehova Adama varoval před neposlušností, která by vedla k smrti. (1. Mojž. 2:17) Později Bůh varoval Izrael před chováním, které by vedlo dokonce k jejich předčasné smrti. (Ezek. 18:31) Časem poslal svého Syna, aby zemřel ve prospěch lidstva, aby se tak ti, kdo v toto opatření uvěří, mohli těšit z věčného života. — Jan 3:16, 36.

Žalm 90:10 říká, že obvyklá délka lidského života je 70 nebo 80 let. To bylo pravdivé, když to Mojžíš psal, ale od počátku to tak nebylo. (Srovnej 1. Mojžíšovu 5:3–32.)  Hebrejcům 9:27 říká: „Je vyhrazeno lidem, aby zemřeli jednou provždy.“ To bylo také pravdivé, když to bylo psáno. Ale nebylo tomu tak před tím, než Bůh vynesl rozsudek nad hříšným Adamem.

Proč stárneme a umíráme?

Jehova stvořil první lidskou dvojici dokonalou, s vyhlídkou, že bude žít navždy. Byli obdařeni svobodnou vůlí. Budou poslouchat svého Stvořitele z lásky a vážit si všeho, co pro ně udělal? Byli toho plně schopni. Bůh řekl Adamovi: „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ Satan použil hada jako mluvčího, aby zlákal Evu k porušení Jehovova příkazu. Adam svou manželku nepokáral, ale připojil se k ní a rovněž jedl toto zakázané ovoce. Jehova dostál svému slovu a vynesl nad Adamem rozsudek smrti, ale než jej nad hříšným párem vykonal, milosrdně jim dovolil, aby přivedli na svět děti. — 1. Mojž. 2:17; 3:1–19; 5:3–5; srovnej 5. Mojžíšovu 32:4 a Zjevení 12:9.

Řím. 5:12, 17, 19: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili —. . . Pro přečin toho jednoho člověka skrze něho kralovala smrt,. . . Prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky.“

1. Kor. 15:22: „V Adamovi všichni umírají.“

Viz také nadpis „Osud“.

Proč umírají malé děti?

Žalm 51:5, JB: „Víš, že jsem se narodil vinný, hříšník od okamžiku početí.“ (Viz také Joba 14:4; 1. Mojžíšovu 8:21.)

Řím. 3:23; 6:23: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy. . . Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt.“

Bůh děti rodičům „nebere“, jak někteří lidé slýchají. Přestože země rodí hojnost potravy, sobecké politické  a obchodní složky často brání jejímu rozdělování mezi ty, kdo jsou v největší nouzi, a to vede ke smrti z podvýživy. Některé děti umírají při nehodách podobně jako dospělí. Ale všichni jsme zdědili hřích; všichni jsme nedokonalí. Narodili jsme se ve světě, v němž každý — dobrý i špatný — nakonec umírá. (Kaz. 9:5) Ale Jehova ‚touží‘ opět spojit děti s jejich rodiči prostřednictvím vzkříšení, a láskyplně pro to učinil opatření. — Jan 5:28, 29; Job 14:14, 15; srovnej Jeremjáše 31:15, 16; Marka 5:40–42.

Kde jsou mrtví?

1. Mojž. 3:19: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“

Kaz. 9:10: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [„v hrobě“, KB; „v říši mrtvých“, EP], v místě, k němuž jdeš.“

Jaký je stav mrtvých?

Kaz. 9:5: „Živí si. . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“

Žalm 146:4: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky [„myšlení“, KB; „plány“, EP].“

Jan 11:11–14: „‚Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.‘. . . Ježíš otevřeně řekl: ‚Lazar zemřel.‘“ (Také Žalm 13:3)

Žije nějaká část člověka dále po smrti těla?

Ezek. 18:4: „Duše [„duše“, KB, EP, He; „osoba“, TEV], která hřeší — ta zemře.“

Iz. 53:12: „Vylil svou duši [„duši“, KB, „sám sebe“, EP] právě na smrt.“ (Srovnej Matouše 26:38.)

Viz také nadpisy „Duše“ a „Duch“.

 Jsou mrtví schopni nějakým způsobem pomáhat nebo škodit živým?

Kaz. 9:6: „Již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“

Iz. 26:14: „Jsou mrtví; nebudou žít. Bezmocní ve smrti, nevstanou.“

A co zprávy lidí, kteří byli prohlášeni za mrtvé, ale opět ožili a mluvili o jiném životě?

Když člověk přestane dýchat a přestane mu bít srdce, uplyne obvykle několik minut, než životní síla začne postupně mizet z tělesných buněk. Pokud je tělo vystaveno silnému chladu, může být proces o celé hodiny prodloužen. Proto se někdy podaří takové lidi přivést znovu k životu pomocí resuscitace. Jsou, jak se říká, „klinicky mrtví“, ale buňky jejich těla ještě žijí.

Mnozí lidé, kteří byli znovu přivedeni k životu z „klinické smrti“, si na nic nepamatují. Jiní sdělují, že zakoušeli pocit, jako by se vznášeli. Někteří říkají, že viděli krásné věci, jiní byli svým zážitkem zděšeni.

Existuje pro některé z těchto zkušeností lékařské vysvětlení?

Redaktor lékařské rubriky v The Arizona Republic píše: „Při nejvyšším tělesném oslabení, třeba během anestézie nebo v důsledku choroby či zranění, souběžně klesá automatické ovládání tělesných funkcí. Tím jsou z nervového systému uvolňovány neurohormony a katecholaminy. Následkem jsou kromě jiných projevů i halucinace. Když člověk přijde k vědomí, jsou vysvětlovány jako smrt a návrat do života.“ — 28. května 1977, s. C–1; také německý lékařský časopis Fortschritte der Medizin, 1979, č. 41; Psychology Today, leden 1981.

Není však svědectví těch, kdo byli oživeni, potvrzeno lidmi, jimž se zjevili milovaní zemřelí a mluvili s nimi?

Přečti si, prosím, znovu výše citované texty o stavu  mrtvých. Co nám říká o stavu mrtvých Boží slovo pravdy?

Kdo chce, aby lidé věřili něčemu jinému? Když Jehova varoval naše první rodiče, že neposlušnost povede ke smrti, kdo tvrdil opak? „Had [použitý Satanem, viz Zjevení 12:9] řekl ženě: ‚Určitě nezemřete.‘“ (1. Mojž. 3:4) Později samozřejmě Adam a Eva zemřeli. Kdo tedy je logicky původcem myšlenky, že duchovní část člověka přežívá smrt těla? Jak jsme již viděli, Boží slovo to neříká. Boží zákon daný starověkému Izraeli odsoudil zvyk radit se s mrtvými jako „nečistý“ a „odporný“. (3. Mojž. 19:31; 5. Mojž. 18:10–12; Iz. 8:19) Odsuzoval by Bůh lásky tento zvyk, kdyby se živí prostě dorozumívali se svými milými, kteří zemřeli? Kdyby naproti tomu démonští duchové předstírali, že jsou mrtvými lidmi, a sváděli lidi tím, že by jim vnášeli do mysli dojmy, jež podpoří tuto lež, nebylo by od Boha láskyplné, kdyby své služebníky před takovým podvodem chránil? — Ef. 6:11, 12.

Proč se svědkové Jehovovi nepodílejí na tradičních smutečních zvycích?

Zármutek nad smrtí někoho milovaného je normální a může se patřičně vyjadřovat

Po smrti svého blízkého přítele Lazara „Ježíš proléval slzy“. (Jan 11:35) Někdy zakoušeli Boží služebníci ve spojitosti se smrtí silný zármutek. — 2. Sam. 1:11, 12.

Křesťané však mají naději na vzkříšení, a proto je jim řečeno: „Nechceme, abyste byli v nevědomosti ohledně těch, kteří spí ve smrti; abyste netruchlili právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ — 1. Tes. 4:13.

Jehovovi služebníci nezavrhují všechny zvyky, které se spojují se smrtí

1. Mojž. 50:2, 3: „Josef. . . přikázal svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali. . . A potřebovali na něho plných čtyřicet dnů, neboť tolik dnů podle zvyku potřebují k balzamování.“

 Jan 19:40: „Vzali. . . Ježíšovo tělo a ovázali je obinadly s kořením, právě jak mají Židé ve zvyku připravovat na pohřeb.“

Kdo se chce líbit Bohu, vyhýbá se zvykům, které jsou v rozporu s Božím slovem

Některé zvyky staví na odiv zármutek. Ale Ježíš řekl: „Když se postíte [pro nějaký žal], přestaňte se tvářit smutně jako pokrytci, protože ti znetvořují svůj obličej, aby lidem dávali najevo, že se postí. V pravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu. Ale ty, když se postíš, potři si hlavu olejem a umyj si obličej, abys dal najevo, nikoli lidem, ale svému Otci, který je vskrytu, že se postíš; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.“ — Mat. 6:16–18.

Jisté zvyky zrcadlí víru, že člověk má nesmrtelnou duši, která přežívá smrt těla, a tak si uvědomuje, co dělají živí. Ale Bible říká: „Mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kaz. 9:5) Také: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ — Ezek. 18:4.

Mnohé zvyky vyplývají z víry, že mrtví potřebují pomoc živých, nebo ze strachu, že pokud mrtví nebudou usmířeni, ublíží živým. Ale Boží slovo ukazuje, že mrtví nezakoušejí bolest ani rozkoš. „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:4; viz také 2. Samuelovu 12:22, 23.) „Již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“ — Kaz. 9:6.

Jestliže někdo řekne:

‚Je to vůle Boží‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je velmi rozšířený názor. Ale zjistil jsem, že je užitečné vyhledat si, co o tom říká sám Bůh.‘ Potom můžeš dodat: 1. (Přečti 1. Mojžíšovu 2:17.) ‚Domníval byste se, že otec, který varuje svého syna, že ho nějaké jednání bude stát život, si přeje, aby to syn udělal?‘ 2. ‚Jaká je tedy skutečná Boží vůle vůči lidstvu?  Ježíš řekl: „To je. . . vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna [totiž pochopí a uzná, že Ježíš je opravdu Boží Syn] a projevuje v něj víru, měl věčný život, a chci ho vzkřísit v posledním dnu.“‘ (Jan 6:40)

‚Lidé budou vždycky umírat‘

Mohl bys odpovědět: ‚Dodnes to tak skutečně je.‘ Potom můžeš dodat: ‚Ale všimněte si, jaký podivuhodný slib dal Bůh ve Zjevení 21:3, 4‘ (nebo v Izajášovi 25:8).

‚To prostě přijde, když se naplní váš čas‘

Mohl bys odpovědět: ‚Hodně lidí si myslí to, co vy. Věděl jste, že stejný názor mělo mnoho starověkých Řeků? Věřili, že jsou tři bohyně, které určují, jak dlouho bude který člověk žít. Ale Bible předkládá docela jiný pohled na život.‘ Potom můžeš dodat: 1. (Přečti Kazatele 9:11.) ‚Znázornění: Ze střechy domu se může utrhnout taška a spadnout na chodce. Způsobil to Bůh? Jestliže ano, je správné vinit majitele domu z nedbalosti?. . . Podle Bible to pro chodce byla neplánovaná a nepředvídaná náhoda, že tam právě byl, když taška padala.‘ 2. ‚Bible nám říká, že chráníme svůj život, když se vyhýbáme špatnému chování. (Přísl. 16:17) Jestliže jste rodič, jistě tu zásadu uplatňujete u svých dětí. Varujete je před věcmi, které by je mohly stát život. Jehova dnes dělá pro celé lidstvo totéž.‘ 3. ‚Jehova ví, co přinese budoucnost. Prostřednictvím Bible nás informuje, jak můžeme žít mnohem déle než lidé, kteří přehlížejí, co Bůh říká.‘ (Jan 17:3; Přísl. 12:28) (Viz také nadpis „Osud“.)