Svatí

Definice: Podle římskokatolického učení jsou svatí ti, kdo zemřeli a jsou nyní s Kristem v nebi a jež Církev uznává pro jejich výjimečnou svatost a ctnost. Tridentské vyznání víry stanoví, že svatí mají být vzýváni jako přímluvci u Boha a že se mají uctívat ostatky svatých i obrazy svatých. Také jiná náboženství se dovolávají pomoci svatých. Určitá náboženství učí, že všichni jejich členové jsou svatí a že jsou osvobozeni od hříchu. Bible se mnohokrát zmiňuje o svatých. Označuje tak Kristovy duchem pomazané následovníky, kterých je 144 000.

Učí Bible, že někdo musí dosáhnout nebeské slávy, než je uznán jako svatý?

Bible opravdu pojednává o svatých, kteří jsou v nebi. O Jehovovi mluví jako o „Svatém [řecky hagion].“ (1. Petra 1:15, 16; viz 3. Mojžíšovu 11:45.) Ježíš Kristus je popsán jako „Svatý Boží [hagios]“, když byl na zemi, a jako „Svatý [hagios]“, v nebi. (Mar. 1:24; Zjev.  3:7, EP) I andělé jsou ‚svatí‘. (Sk. 10:22, Pe) Stejným základním pojmem se v původní řečtině označuje značný počet osob na zemi.

Sk. 9:32, 36–41, Ži: „Petr procházel všudy a přišel také k svatým [hagious], kteří bydlili v Lyddě. V Joppě byla učednice jménem Tabita [která zemřela]. . . Obrátil se [Petr] k mrtvole a řekl: ‚Tabito, povstaň!‘ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. Podal jí ruku a postavil ji. Pak zavolal svaté a vdovy a postavil ji před ně živou.“ (Tito svatí zjevně ještě nebyli v nebi, ani nebyl za svatého považován pouze nějaký vynikající jednotlivec, jako byl Petr.)

2. Kor. 1:1; 13:12, Ži: „Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež jest v Korintě, spolu se všemi svatými [hagious], kteří jsou v celém Řecku.“ „Pozdravte se vespolek svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí.“ (O všech těchto raných křesťanech, kteří byli očištěni Kristovou krví a vyčleněni k Boží službě jako budoucí spoludědici s Kristem, se hovořilo jako o svatých. Očividně se tedy s jejich uznáním za svaté nečekalo, až zemřou.)

 Je biblické modlit se ke „svatým“, aby jednali jako přímluvci u Boha?

Ježíš Kristus řekl: „Takto tedy budete se modliti vy: Otče náš, jenž jsi na nebesích. . .“ Modlitby tedy mají být adresovány Otci. Ježíš také řekl: „Já jsem cesta a pravda a život; nikdo nepřichází k Otci leč jen skrze mne. Budete-li zač prositi ve jménu mém, učiním to.“ (Mat. 6:9; Jan 14:6, 14, Sý) Tak Ježíš vyloučil myšlenku, že by kdokoli jiný mohl plnit roli přímluvce. Apoštol Pavel dodal ohledně Krista: „Je ten, kdo zemřel, ano, spíše ten, kdo byl vzbuzen z mrtvých, kdo je po Boží pravici, kdo za nás také naléhavě prosí.“ „Může dokonale spasiti ty, kteří přistupují k Bohu skrze něho, jsa vždycky živ, aby za ně orodoval.“ (Řím. 8:34; Hebr. 7:25, Sý) Jestliže opravdu chceme, aby Bůh vyslyšel naše modlitby, nebylo by moudré přistupovat k Bohu  způsobem, který nařizuje jeho Slovo? (Viz také stranu 164 pod nadpisem „Marie“.)

Ef. 6:18, 19, Ži: „Bděte velmi vytrvale a proste za všecky svaté, i za mne, aby mi bylo dáno otevříti ústa, mluviti směle a uváděti ve známost tajemství evangelia.“ (Kurzíva od nás.) (Zde je dáno povzbuzení k modlitbám za svaté, ale ne k nim nebo skrze ně. New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. XI, s. 670, uznává: „V N[ovém] Z[ákoně] je obvykle každá modlitba, soukromá i veřejná liturgická modlitba, adresována Bohu Otci skrze Krista.“)

Řím. 15:30, Pe: „Prosím vás, bratři, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha, abyste při mně stáli tím, že se za mne usilovně budete modlit k Bohu.“ (Apoštol Pavel, sám svatý, žádal spolukřesťany, kteří byli také svatí, aby se za něho modlili. Ale všimni si, že Pavel neadresoval své modlitby těmto spolusvatým, ani jejich modlitby za něho nenahradily osobní důvěrný vztah, kterému se těšil sám Pavel s Otcem prostřednictvím modlitby. Srovnej Efezanům 3:11, 12, 14.)

Jak by se mělo pohlížet na zvyk uctívat ostatky a obrazy „svatých“?

New Catholic Encyclopedia připouští: „Je tedy marné hledat ospravedlnění kultu ostatků ve Starém zákoně; ani v Novém zákoně se ostatkům nevěnuje velká pozornost. . . Zdá se, že Origenes [církevní „otec“] pokládal tuto zvyklost za pohanskou známku úcty k hmotnému předmětu.“ — 1967, Sv. XII, s. 234, 235.

Stojí za povšimnutí, že Mojžíše pohřbil Bůh a žádný člověk nikdy nezjistil, kde je jeho hrob. (5. Mojž. 34:5, 6) Ale Juda 9 nás informuje, že archanděl Michael se přel s Ďáblem o Mojžíšovo tělo. Proč? Boží záměr odstranit je tak, aby lidé nevěděli, kde je najít, byl jasně vyřčen. Chtěl snad Protivník vést lidi k tomu tělu, aby mohlo být vystaveno a snad se stalo předmětem uctívání?

O uctívání obrazů „svatých“ viz nadpis „Obrazy“.

 Proč jsou katoličtí „svatí“ zobrazováni se svatozáří?

New Catholic Encyclopedia uznává: „Nejběžnějším symbolem všech svatých je nimbus (obláček), zářivý ohraničený útvar obklopující hlavu světce. Jeho původ je předkřesťanský a příklady toho se nacházejí v helénistickém umění s pohanskou inspirací; svatozář se používala, jak dokládají mozaiky a mince, pro polobohy a božstva, jako byli Neptun, Jupiter, Bakchus, a zejména Apollo (bůh slunce).“ — 1967, Sv. XII, s. 963.

The New Encyclopædia Britannica říká: „V helénistickém a římském umění se sluneční bůh Hélios a římští císaři často objevují s korunou paprsků. Rané křesťanské umění se té formě vyhýbalo kvůli jejímu pohanskému původu, ale křesťanští císaři přijímali pro své oficiální podobizny prostý kruhový nimbus. Od poloviny 4. století byl i Kristus zobrazován s tímto císařským označením. . . Teprve v 6. století se svatozář stala obvyklou pro Pannu Marii a jiné svaté.“ — 1976, Micropaedia, Sv. IV, s. 864.

Je správné mísit křesťanství s pohanskou symbolikou?

„Co má společného světlo s tmou? A jak se to k sobě hodí: Kristus a Beliál [Satan]? Nebo jak to jde dohromady: věřící a nevěrec? A jak se to shoduje: chrám Boží a modly? My jsme přece chrám živého Boha!. . . Proto vyjděte z jejich společnosti a oddělte se, praví Pán, a nedotýkejte se ničeho, co poskvrňuje! Potom vás přijmu za svoje: budu váš otec a vy budete moji synové a moje dcery, praví Pán všemohoucí.“ — 2. Kor. 6:14–18, Pe.

Mohli by být všichni členové nějaké náboženské skupiny svatí, a tedy bez hříchu?

Jistě byla pravda, že všichni, kdo tvořili křesťanský sbor v prvním století, byli svatí. (1. Kor. 14:33, 34; 2. Kor. 1:1; 13:13) Jsou popsáni jako ti, kdo obdrželi  „odpuštění hříchů“ a byli Bohem „posvěceni“. (Sk. 26:18; 1. Kor. 1:2, Sý, Pe) Přesto netvrdili, že jsou bez jakéhokoli hříchu. Narodili se jako potomci hříšníka Adama. Toto dědictví působilo, že často museli zápasit o to, aby jednali správně, jak pokorně přiznal apoštol Pavel. (Řím. 7:21–25) A apoštol Jan jasně prohlásil: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.“ (1. Jana 1:8, EP) Být svatý v tom smyslu, jak se tento pojem užívá o pravých následovnících Krista, tedy neznamená, že jsou v těle zproštěni všeho hříchu.

Pokud jde o otázku, zda všichni praví křesťané jsou dnes svatí s vyhlídkou na nebeský život, viz strany 196–200.

Jestliže někdo řekne:

‚Věříte ve svaté?‘

Mohl bys odpovědět: ‚Které máte na mysli?‘ Jestliže se oslovený zmíní o Marii nebo o apoštolech, můžeš dodat: 1. ‚Ano, hovoří se o nich ve Svatých písmech a já věřím tomu, co je tam napsáno. Ale zvláště mě zajímá, co dělají dnes a jak to ovlivňuje nás; zajímá vás to také?. . . Našel jsem o nich něco velmi zajímavého tady ve Svatých písmech a rád bych se o to s vámi podělil.‘ (Zjev. 5:9, 10) [Jestliže bude vznesena otázka ohledně znění textu, všimni si, co říkají různé překlady. „Ujmou se vlády nad zemí“, EP. „Budou kralovati nad zemí“, Ži. „Vládnoucí nad zemí“, Pe. Ale: „Budeme kralovati na zemi“, KB, ČB; „budou kralovat na zemi“, Col. Poznámky k řecké gramatické stavbě viz na straně 200, „Nebe“.] 2. ‚Jaký bude život pod takovou vládou?‘ (Zjev. 21:2–4)

Nebo bys mohl říci (jestliže jsi býval katolíkem): ‚Mnoho let jsem slavil svátky svatých a pravidelně jsem se k nim modlil. Ale pak jsem si přečetl něco ve Svatých písmech, a to mě vedlo k přemýšlení, co vlastně dělám. Když dovolíte, ukázal bych vám to.‘ (Viz  strany 314, 315.)