Uctívání předků

Definice: Zvyk ctít a uctívat zemřelé předky (obřadně nebo jinak) ve víře, že jsou při vědomí někde v neviditelné říši a mohou živým pomáhat nebo škodit, a proto se mají usmiřovat. Není to biblická nauka.

 Jsou si mrtví předkové vědomi toho, co dělají živí lidé, a jsou tito předkové schopni pomáhat živým osobám?

Kaz. 9:5: „Živí si. . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“

Job 14:10, 21: „Pozemský člověk vydechne naposled, a kde je? Jeho synové dosahují cti, ale on to neví.“

Žalm 49:10, 17–19: „I moudří umírají, hlupák a nerozumný hynou spolu a své prostředky k obživě musejí zanechat jiným. . . Při své smrti si nemůže vzít vůbec nic s sebou; jeho sláva nesestoupí s ním. . . Jeho duše nakonec dojde jen tak daleko jako generace jeho praotců. Ti už nikdy neuvidí světlo.“

Není snad pravda, že potrava položená na oltář nebo na hrob zůstává netknutá? Nenaznačuje to, že mrtví z ní nemohou mít užitek?

Viz také nadpis „Spiritismus“.

Je důvod ke strachu, že nám naši mrtví předkové uškodí?

Kaz. 9:5, 6: „Mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic. . . již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.“

Existuje duchovní součást člověka, která přežívá smrt těla?

Ezek. 18:4: „Pohleďte, všechny duše — patří mně. Jak duše otcova, tak rovněž duše synova — patří mně. Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Také verš 20)

Žalm 146:3, 4: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka. . . Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“

Vědci a lékaři nenalezli žádné doklady o nějaké vědomé, živé součásti lidí, která přežívá, když tělo zemře.

Viz také strany 297–299 pod nadpisem „Smrt“.

 Byl bys raději, kdyby ti tvé děti a vnoučata projevovaly úctu a lásku, dokud jsi živ, nebo aby prováděly obřady u tvého hrobu, až zemřeš?

Ef. 6:2, 3: „‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.‘“ (Děti vychovávané podle biblických zásad projevují takovou úctu, která rozradostňuje srdce rodičů, dokud jsou živi.)

Přísl. 23:22: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“

1. Tim. 5:4: „Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“

Když spiritistická média tvrdí, že předávají zprávy od mrtvých, odkud ve skutečnosti tyto zprávy pocházejí?

Iz. 8:19: „A v případě, že by vám říkali: ‚Obraťte se na spiritistická média nebo na ty, kteří mají ducha předpovídání, kteří pípají a tlumeným tónem pronášejí výroky‘ — neměl by se každý lid obracet na svého Boha? Měl by se snad obracet na mrtvé ve prospěch živých?“ (Varoval by nás Bůh před takovým jednáním, kdyby nás opravdu uvádělo do kontaktu s našimi milovanými?)

Sk. 16:16: „Když jsme šli k místu modlitby, přihodilo se, že nás potkala nějaká služka, která měla ducha, démona věštby. Opatřovala svým pánům velký zisk tím, že provozovala umění předpovídat.“

Viz také strany 304–306 pod nadpisem „Spiritismus“.

 Koho bychom měli uctívat?

Luk. 4:8: „Ježíš mu odpověděl a řekl: ‚Je napsáno: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“‘“

Jan 4:23, 24: „Přichází. . . hodina, a je již nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“

Jaká je naděje na budoucí sjednocení členů rodiny včetně těch, kteří zemřeli?

Jan 5:28, 29: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“