Utrpení

Definice: Zážitek, který zakouší ten, kdo snáší bolest nebo tíseň. Utrpení může být tělesné, duševní nebo citové. Utrpení mohou způsobit mnohé věci: například škody způsobené válkou a obchodní chamtivostí, nepříznivé dědičné činitele, nemoc, nehody, „přírodní pohromy“, nelaskavá slova a činy druhých, démonské tlaky, vědomí hrozícího neštěstí nebo vlastní pošetilost. Zde se bude uvažovat o utrpení, jež vyplývá z těchto různých příčin. Utrpení ovšem lze zakoušet i tehdy, je-li člověk vnímavý vůči neštěstí jiných lidí nebo se trápí kvůli bezbožnému chování, které pozoruje.

  Proč Bůh připouští utrpení?

Čí je to vlastně vina?

Za velkou část utrpení mohou lidé. Bojují ve válkách, páchají zločiny, znečišťují životní prostředí, při svém  podnikání se často dávají vést spíše chamtivostí než zájmem o své bližní a někdy se oddávají návykům, o nichž vědí, že mohou být škodlivé jejich zdraví. Když to dělají, škodí sobě i jiným. Mělo by se snad očekávat, že lidé budou imunní vůči následkům toho, co dělají? (Gal. 6:7; Přísl. 1:30–33) Je rozumné vinit Boha z věcí, které dělají lidé sami?

Také Satan a jeho démoni nesou spoluodpovědnost. Bible odhaluje, že mnoho utrpení je působeno vlivem ničemných duchů. Utrpení, ze kterého tolik lidí viní Boha, od Boha vůbec nepochází. — Zjev. 12:12; Sk. 10:38; viz také strany 287, 288 pod nadpisem „Satan Ďábel“.

 Jak začalo utrpení? Zkoumání příčin obrací pozornost na naše první lidské rodiče Adama a Evu. Jehova Bůh je stvořil dokonalé a postavil je do rajského prostředí. Kdyby Boha poslouchali, nikdy by neonemocněli a nezemřeli. Mohli se věčně těšit z dokonalého lidského života. Utrpení nepatřilo k Jehovovu předsevzetí s lidstvem. Ale Jehova jasně řekl Adamovi, že z darů, které jim poskytl, se budou trvale těšit jedině pod podmínkou poslušnosti. Museli samozřejmě dýchat, jíst, pít a spát, aby si zachovali život. A museli dodržovat Boží mravní požadavky, aby se plně těšili ze života a aby jim byl takový život dopřán navždy. Rozhodli se však, že půjdou vlastní cestou, že si stanoví vlastní normy toho, co je dobré a co špatné, a tak se od Boha, Dárce života, odvrátili. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:1–6) Hřích vedl k smrti. Adam s Evou zplodili děti již jako hříšníci, a nemohli svým dětem předat to, co již neměli. Všechny se narodily v hříchu, se sklonem k nesprávnému jednání, se slabostmi, jež mohly vést k nemoci, s hříšným dědictvím, které nakonec vede k smrti. Protože se každý dnes na zemi narodil v hříchu, všichni zakoušíme různým způsobem utrpení. — 1. Mojž. 8:21; Řím. 5:12.

Kazatel 9:11 říká, že s tím, co se nám děje, souvisí také „čas a nepředvídaná událost“. Můžeme přijít k úrazu ne proto, že by to přímo způsobil Ďábel nebo nějaký člověk, ale prostě proto, že jsme náhodou na určitém místě v nevhodném okamžiku.

 Proč nedělá Bůh něco, co by lidstvu ulevilo? Proč máme všichni trpět za něco, co udělal Adam?

V Bibli nám Bůh říká, jak se můžeme vyhnout mnohému utrpení. Opatřil ty nejlepší rady pro život. Když je uplatníme, dá to našemu životu smysl, povede to ke šťastnému rodinnému životu, sblíží nás to s lidmi, kteří se opravdu navzájem milují, a uchrání nás to před jednáním, jež může přinést mnoho zbytečného tělesného utrpení. Jestliže tuto pomoc přehlížíme, je potom čestné vinit Boha za nepříjemnosti, které působíme sobě i jiným? — 2. Tim. 3:16, 17; Žalm 119:97–105.

Jehova učinil opatření, aby ukončil všechno utrpení. Stvořil první lidskou dvojici dokonalou a s láskou učinil všechna opatření, aby měli příjemný život. Když se vědomě obrátili k Bohu zády, byl snad Bůh povinen zasáhnout, aby uchránil jejich děti před účinky toho, co udělali rodiče? (5. Mojž. 32:4, 5; Job 14:4) Dobře víme, že manželé mohou mít radosti, jež souvisejí s přiváděním dětí na svět, ale mají také odpovědnost. Postoje a jednání rodičů působí na jejich děti. Přesto projevil Jehova úžasnou nezaslouženou laskavost, poslal svého vlastního nanejvýš milovaného Syna na zem, aby položil život jako výkupné, a opatřil tak osvobození pro ty z Adamova potomstva, kteří budou s oceněním projevovat víru v toto opatření. (Jan 3:16) Díky tomu se dnes lidem otevírá příležitost získat to, co Adam ztratil — dokonalý lidský život na rajské zemi osvobozený od všeho utrpení. Jak šlechetné opatření!

Viz také strany 387–389 pod nadpisem „Výkupné“.

Ale proč Bůh lásky dovolil, aby utrpení trvalo tak dlouho?

Nemáme prospěch z toho, že je až dosud připouštěl? „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9) Kdyby Bůh vykonal rozsudek nad Adamem a Evou okamžitě po jejich hříchu, nikdo z nás by dnes neexistoval. To bychom  určitě nechtěli. Kromě toho, kdyby Bůh zničil všechny hříšníky někdy později, my bychom se vůbec nenarodili. To, že Bůh nechal tento hříšný svět existovat až dosud, nám dalo příležitost žít a poučit se o Božích cestách, udělat potřebné změny v životě a využít Jehovových láskyplných opatření pro věčný život. To, že nám Jehova tuto příležitost poskytl, je důkazem velké lásky z jeho strany. Bible ukazuje, že Bůh stanovil čas, kdy zničí tento ničemný systém, a že to bude již brzy. — Hab. 2:3; Sef. 1:14.

Bůh může odčinit veškerá utrpení, která snad postihnou jeho služebníky v tomto světě, a také to udělá. Bůh utrpení nepůsobí. Ale prostřednictvím Ježíše Krista vzkřísí mrtvé, poslušné lidi uzdraví ze všech nemocí, vymýtí každou stopu hříchu, a dokonce způsobí, že nám dřívější zármutek vymizí z mysli. — Jan 5:28, 29; Zjev. 21:4; Iz. 65:17.

Čas, který uplynul, byl potřebný k vyřešení sporných otázek vznesených v Edenu. Podrobnosti viz na stranách 287, 288, také 212–214.

Každý z nás dychtivě touží po úlevě. Ale až Bůh zasáhne, musí to být ve prospěch všech, kdo milují, co je správné, ne ve prospěch jen několika z nich. Bůh není stranický. — Sk. 10:34.

Znázornění: Což není pravda, že milující rodič může nechat dítě podstoupit bolestivou operaci, protože operace může přinést blahodárné výsledky? A není snad pravda, že „rychlé uzdravení“ určité bolestivé choroby je často jen povrchní? Obyčejně je zapotřebí delšího času, aby se odstranila příčina.

Proč Bůh Adamovi neodpustil, a nezabránil tak strašnému utrpení, které lidstvo zakouší?

Bylo by to skutečně zabránilo utrpení, nebo by se naopak Bůh stal za ně odpovědným? Co se stane, když otec přehlíží úmyslné provinění svých dětí, místo aby učinil rázná kárná opatření? Děti se stále zaplétají do dalších provinění a velkou část odpovědnosti nese otec.

 Podobně by se vlastně Bůh stal spoluviníkem, kdyby Adamovi odpustil úmyslný hřích. Tím by se rozhodně poměry na zemi nezlepšily. (Srovnej Kazatele 8:11.) Navíc by se Bůh znevážil v očích svých andělských synů a znamenalo by to, že není žádný reálný základ pro naději na cokoli lepšího. Ale taková situace nikdy nemohla nastat, protože spravedlnost je neměnným základem Jehovova panství. — Žalm 89:14.

Proč Bůh dopouští, aby se rodily děti s vážnými tělesnými a duševními vadami?

Bůh takové vady nepůsobí. Stvořil první lidskou dvojici dokonalou, se schopností rodit dokonalé děti, které jim v tom měly být podobné. — 1. Mojž. 1:27, 28.

Zdědili jsme hřích od Adama. Toto dědictví s sebou nese možnost tělesných a duševních vad. (Řím. 5:12; další podrobnosti viz na  straně 363.) Dědictví hříchu je s námi od okamžiku početí. Právě proto napsal král David: „V hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5) Kdyby byl Adam nezhřešil, přenášely by se jen žádoucí rysy. (Poznámky k Janovi 9:1, 2 viz na stranách 271, 272.)

Rodiče mohou uškodit svému nenarozenému dítěti — například zneužíváním drog nebo kouřením během těhotenství. Není samozřejmě pravda, že v každém případě je za vrozené vady nebo špatné zdraví dítěte odpovědná matka nebo otec.

Jehova láskyplně vztahuje na děti dobrodiní Kristovy výkupní oběti. Z ohledu na rodiče, kteří mu věrně slouží, pohlíží Bůh na jejich malé děti jako na svaté. (1. Kor. 7:14) To vede bohabojné rodiče, aby z láskyplné péče o své potomstvo dávali pozor na své vlastní postavení před Bohem. Mladým, kteří jsou ve věku, kdy mohou projevovat víru a poslouchat Boží příkazy, nabízí Jehova výsadu dosáhnout schváleného postavení jako jeho služebníci. (Žalm 119:9; 148:12, 13; Sk. 16:1–3) Stojí za povšimnutí, že Ježíš, který byl dokonalým odleskem svého Otce, projevoval zvláštní zájem o blaho mladých, dokonce vzkřísil jedno dítě z mrtvých. Jistě v tom bude  pokračovat jako mesiášský Král. — Mat. 19:13–15; Luk. 8:41, 42, 49–56.

Proč připouští Bůh „přírodní pohromy“, které působí velké škody na majetku a na životech?

Bůh nepůsobí zemětřesení, hurikány, záplavy, sucha ani sopečné výbuchy, které jsou tak často uváděny v dnešních zprávách. Nepoužívá je jako trest na určité národy. Do velké míry je vyvolávají přírodní síly, které působí od stvoření země. Bible předpověděla pro naši dobu velká zemětřesení a nedostatek potravin, ale to neznamená, že Bůh nebo Ježíš jsou za ně odpovědní, stejně jako meteorolog není odpovědný za počasí, jež předpovídá. Protože tyto pohromy přicházejí společně se všemi ostatními věcmi předpověděnými ve složeném znamení závěru tohoto systému věcí, patří k dokladům toho, že požehnání Božího Království jsou blízko. — Luk. 21:11, 31.

Lidé často nesou těžkou vinu na způsobených škodách. Jak? I přes hojné varování odmítají mnozí lidé opustit ohroženou oblast nebo neučiní předem potřebná opatření. — Přísl. 22:3; srovnej Matouše 24:37–39.

Bůh může ovládat takové přírodní síly. Zmocnil Ježíše Krista, aby uklidnil bouři na Galilejském moři jako příklad toho, co Bůh udělá pro lidstvo pod svým mesiášským Královstvím. (Mar. 4:37–41) Tím, že se Adam obrátil k Bohu zády, zavrhl takové božské zásahy ve prospěch sebe a svého potomstva. Ti, jimž bude dopřán život za Kristova mesiášského panování, zažijí takovou láskyplnou péči, jakou může poskytnout jedině vláda zmocněná Bohem. — Iz. 11:9.

Jsou lidé, kteří trpí strastmi, trestáni Bohem za svou ničemnost?

Ti, kdo porušují božské životní normy, opravdu zakoušejí špatné následky. (Gal. 6:7) Někdy se rychle dostavuje hořká sklizeň. Jindy se zdá, jako by se jim dlouho dařilo dobře. Na druhé straně byl Ježíš Kristus, který  nikdy nic zlého neudělal, krutě týrán a usmrcen. V tomto systému věcí by se tedy nemělo na blahobyt pohlížet jako na důkaz Božího požehnání, ani strasti by se neměly pokládat za důkaz Božího neschválení.

Když Job ztratil svůj majetek a byl postižen odpornou chorobou, nebylo to následkem Božího neschválení. Bible jasně říká, že byl za to odpovědný Satan. (Job 2:3, 7, 8) Ale druhové, kteří přišli Joba navštívit, tvrdili, že Jobovo soužení určitě dokazuje, že udělal něco ničemného. (Job 4:7–9; 15:6, 20–24) Jehova je pokáral slovy: „Můj hněv se rozpálil proti [vám]. . . neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ — Job 42:7.

Ničemným se opravdu může na čas dobře dařit. Asaf napsal: „Začal jsem totiž závidět vychloubačům, když jsem vídal ten pokoj ničemných lidí. Nemají dokonce ani těžkosti smrtelného člověka a nejsou stíháni ranami stejně jako jiní lidé. Posmívají se a mluví o tom, co je špatné; o šizení mluví nadneseným stylem. Pohleďme, to jsou ti ničemní, kteří jsou na neurčito v poklidu. Rozmnožili své prostředky k obživě.“ — Žalm 73:3, 5, 8, 12.

Den Božího účtování přijde. V tom čase potrestá ničemné a navždy je zničí. Přísloví 2:21, 22 říká: „Přímí, ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Ničemní, ti budou právě ze země odříznuti; a zrádní, ti z ní budou vytrženi.“ Pak se budou přímí, z nichž mnozí trpěli strastmi, těšit z dokonalého zdraví a štědrého podílu na hojné úrodě země.

Jestliže někdo řekne:

‚Proč připouští Bůh všechno to utrpení?‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je věc, která nám všem leží na srdci. Smím se zeptat, proč vás to napadá právě teď?‘ Potom můžeš dodat: 1. (Použij látku ze  stran 362–365.) 2. (Uveď jiné texty, které předkládají možnost úlevy v konkrétní situaci, která oslovenému způsobila utrpení.)

 Nebo bys mohl říci (jestliže se někdo trápí bezprávím ve světě): ‚Bible ukazuje, proč dnes existují takové poměry. (Kaz. 4:1; 8:9) Věděl jste, že také ukazuje, co Bůh udělá, aby nás od nich osvobodil?‘ (Žalm 72:12, 14; Dan. 2:44)

Jiná možnost: ‚Vidím, že věříte v Boha. Věříte, že Bůh je láska?. . . Věříte, že je moudrý a že je všemohoucí?. . . Potom musí mít nějaké pádné důvody, proč připouští utrpení. Bible ty důvody ukazuje.‘ (Viz  strany 362–366.)