Velký Babylón

Definice: Světová říše falešného náboženství zahrnující všechna náboženství, jejichž učení a zvyky se neshodují s pravým uctíváním Jehovy, jediného pravého Boha. Po potopě za Noemových dnů začalo falešné náboženství v Babelu (později známém jako Babylón). (1. Mojž. 10:8–10; 11:4–9) Časem se babylónské náboženské názory a zvyky rozšířily do mnoha zemí. Proto se Velký Babylón stal vhodným názvem pro falešné náboženství jako celek.

Jaké doklady ukazují na totožnost Velkého Babylóna, o němž se mluví ve Zjevení?

Nemohlo to být starověké město Babylón. Zjevení bylo napsáno na konci 1. století n. l. a popisuje události, jež měly sahat až do našich časů. The Encyclopedia Americana říká: „Město [Babylón] bylo roku 539 př. n. l. dobyto Peršany pod vedením Cyra Velikého. Později hodlal Alexandr Veliký udělat z Babylóna hlavní město své východní říše, ale po jeho smrti Babylón postupně ztrácel na důležitosti.“ (1956, Sv. III, s. 7) Dnes jsou z města neobydlené rozvaliny.

V symbolice Zjevení se o Velkém Babylónu mluví jako o „velkém městě“, „království“, které vládne jiným králům. (Zjev. 17:18) Jestliže se měl Velký Babylón podobat městu, měl v sobě mít mnoho organizací, a měl-li se podobat království, které ve své říši zahrnuje jiné krále, měl být svým rozsahem mezinárodní. Je řečeno, že má vztahy k politickým vládcům a velmi přispívá k bohatství obchodníků, zatímco samo je třetím prvkem, který se stal „obydlím démonů“ a pronásledovatelem „proroků a svatých“. — Zjev. 18:2, 9–17, 24.

 Starověký Babylón byl mimořádně proslulý svým náboženstvím a svou vyzývavostí vůči Jehovovi

1. Mojž. 10:8–10: „[Nimrod se] předváděl. . . jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi. . . A počátkem jeho království se stal Babel [později známý jako Babylón].“

Dan. 5:22, 23: „Ty. . . Belšacare [babylónský králi]. . . Vyvyšoval ses. . . proti Pánu nebes. . . a chválil jsi pouhé bohy ze stříbra a ze zlata, mědi, železa, dřeva a kamene, kteří nic nevidí ani nic neslyší ani nic nevědí; ale Boha, v jehož ruce je tvůj dech a jemuž patří všechny tvé cesty, jsi neoslavil.“

Starověký klínový nápis zní: „Celkem je v Babylóně 53 chrámů hlavních bohů, 55 kaplí Mardukových, 300 kaplí pro pozemská božstva, 600 pro nebeská božstva, 180 oltářů pro bohyni Ištar, 180 pro bohy Nergala a Adada a jiných 12 oltářů pro různé bohy.“ — Citováno z knihy The Bible as History (Bible jako dějiny), W. Keller, New York, 1964, s. 301.

The Encyclopedia Americana komentuje: „Sumerská civilizace [jež byla částí Babylónie] byla ovládána kněžstvem; v čele státu byl lugal (doslova ‚velký muž‘), zástupce bohů.“ — 1977, Sv. 3, s. 9.

Je tedy rozumný závěr, že Velký Babylón, jak se o něm mluví ve Zjevení, je náboženský prvek. Podobá se městu a říši, a neomezuje se tedy jen na jednu náboženskou skupinu, ale zahrnuje všechna náboženství, která jsou v odporu proti Jehovovi, pravému Bohu.

Náboženské pojmy a zvyky starověkého Babylóna lze nalézt v náboženstvích po celém světě

„Egypt, Persie a Řecko cítily vliv babylónského náboženství. . . Silná příměs semitských prvků jak v rané řecké mytologii, tak v řeckých kultech, je nyní učenci tak všeobecně uznávána, že není třeba dalšího komentáře. Tyto semitské prvky jsou do značné míry specificky babylónské.“ — The Religion of Babylonia and Assyria (Náboženství Babylónie a Asýrie), M. Jastrow, jr., Boston, 1898, s. 699, 700.

 Jejich bohové: Byly zde triády bohů. Některá z jejich božstev představovala různé přírodní síly a jiná měla zvláštní vliv na určité lidské činnosti. [Babylonian and Assyrian Religion (Babylónské a asyrské náboženství), S. H. Hooke, Norman, Okla., 1963, s. 14–40] „Platónská trojice, sama o sobě pouhé nové uspořádání starších trojic, které se datují od dřívějších národů, se jeví jako racionální filozofická trojice přívlastků, jež daly zrod třem hypostázím neboli božským osobám, o nichž učí křesťanské církve. . . Pojetí božské trojice tohoto řeckého filozofa [Platóna]. . . se dá najít ve všech starověkých [pohanských] náboženstvích.“ — Nouveau Dictionnaire Universel (Nový univerzální slovník), vyd. M. Lachâtre, Paříž 1865–1870, Sv. 2, s. 1467.

Používání obrazů: „[V mezopotámském náboženství] byla úloha obrazu ústřední úlohou v kultu i v soukromém uctívání, jak ukazuje rozšíření levných replik takových obrazů. V podstatě se soudilo, že božstvo je ve svém obraze přítomno, jestliže má obraz určité specifické rysy a náležitosti a jestliže se o něj náležitě pečuje.“ — Ancient Mesopotamia—Portrait of a Dead Civilization (Starověká Mezopotámie — Portrét mrtvé civilizace), A. L. Oppenheim, Chicago, 1964, s. 184.

Víra ohledně smrti: „Ani lid, ani vůdci náboženského myšlení [v Babylóně] nikdy nepřipustili možnost úplného zničení toho, co bylo někdy povoláno k bytí. Smrt byla přechodem k jinému druhu života.“ — The Religion of Babylonia and Assyria (Náboženství Babylónie a Asýrie), s. 556.

Postavení kněžstva: „Rozlišování mezi knězem a laikem je charakteristické pro toto [babylónské] náboženství.“ — Encyclopaedia Britannica, 1948, Sv. 2, s. 861.

Provozování astrologie, věštění, magie a kouzelnictví: Historik A. H. Sayce píše: „[V] náboženství starověké Babylónie. . . se předpokládalo, že každý předmět a každá přírodní síla má své zi neboli ducha, který může být ovládnut šamanem neboli kouzelníkem–knězem pomocí magického zaklínání.“ [The History of Nations (Historie národů), New York, 1928, Sv. I. s. 96] „Chaldejci  [Babylóňané] udělali velký pokrok ve studiu astronomie ve snaze objevit budoucnost ve hvězdách. Tomuto umění říkáme ‚astrologie‘.“ — The Dawn of Civilization and Life in the Ancient East (Úsvit civilizace a život na starověkém Východě), R. M. Engberg, Chicago, 1938, s. 230.

Velký Babylón je jako nemravná nevěstka a žije v nestoudném přepychu

Zjevení 17:1–5 říká: „‚Pojď, chci ti ukázat soud nad velkou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách [národech], s níž smilnili králové země [političtí vládci], zatímco ti, kteří obývají zemi, byli zpiti vínem jejího smilstva.‘. . . A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: ‚Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.‘“ Zjevení 18:7 dodává, že „se sám oslavoval a žil v nestoudném přepychu“.

Není snad pravda, že vlivné náboženské organizace mají ve zvyku pěstovat přátelské styky s politickými vládci kvůli moci a hmotnému zisku, ačkoli to vedlo k utrpení prostého lidu? Není také pravda, že jejich vyšší duchovní žijí v přepychu, ačkoli mnozí z lidí, jimž by měli sloužit, mívají nouzi?

Proč lze na náboženství, která se prohlašují za křesťanská, právem hledět jako na součást Velkého Babylóna spolu s těmi, která o Bohu Bible nic nevědí?

Jak. 4:4: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (A tak přestože vědí, co Bible říká o Bohu, činí se jeho nepřáteli, jestliže se rozhodnou pro přátelství se světem tím, že napodobují jeho cesty.)

2. Kor. 4:4; 11:14, 15: „Bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících, aby ji neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu, který je Božím obrazem.“ „Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.“ (Tím je tedy Jehovův hlavní protivník,  sám Satan Ďábel, ve skutečnosti ctěn všemi, kdo neuctívají pravého Boha tak, jak On stanovil, i když snad tvrdí, že jsou křesťané. Viz také 1. Korinťanům 10:20.)

Mat. 7:21–23: „Ne každý, kdo mi [Ježíši Kristu] říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“

Proč je naléhavé bez otálení vyjít z Velkého Babylóna?

Zjev. 18:4: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“

Zjev. 18:21: „Silný anděl zdvihl kámen podobný velkému mlýnskému kameni a vrhl jej do moře a řekl: ‚Tak bude Babylón, velké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen.‘“

Luk. 21:36: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a obstát před Synem člověka.“

Co se stane lidem, kteří neznali biblickou pravdu, ale žili a zemřeli v minulosti jako součást Velkého Babylóna?

Sk. 17:30: „Bůh. . . přehlédl časy takové nevědomosti, ale přesto nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání.“

Sk. 24:15: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (O tom, kteří „nespravedliví“ budou vzbuzeni, rozhodne Bůh.)

Job 34:12: „Bůh vskutku nejedná ničemně a Všemohoucí nepřevrací soud.“