20. Kapitola

Život a krev — zacházíš s nimi jako s posvátnými?

1. a) Jak pohlíží Bůh na život? b) Jak můžeme dokazovat, že si vážíme Božího daru života?

NEMĚLO by nás zarážet, že Boží názor na život se velmi liší od názoru světa. Bohu je lidský život posvátný. Díváš se na život také tak? Jsme naprosto závislí na Bohu, který „dává všem lidem život, dech a všechno“. (Sk. 17:25–28; Žalm 36:9; 36:10, KB) Jestliže sdílíme Boží názor, budeme chránit svůj život. Ale rozhodně neporušíme božský zákon ve snaze zachránit si svůj přítomný život. Velmi si vážíme Božího slibu věčného života pro ty, kteří opravdu projevují víru v jeho Syna. — Mat. 16:25, 26; Jan 6:40; Juda 21.

2. Čí postoj k životu zrcadlí svět a k jakému druhu uvažování to někdy vede?

² Na rozdíl od toho řekl Ježíš, že Satan Ďábel, panovník tohoto světa, „byl zabijákem, když začal“. (Jan 8:44; 12:31) Hned od počátku své vzpurné dráhy přinášel lidstvu smrt. Násilná historie světa zrcadlí jeho ducha. Satan však umí nastavit i zdánlivě jinou tvář. A tak lidé, kteří jsou ovlivněni jeho myšlením, dokazují, že je sice pěkné být nábožný, ale když jde o život, že více prospěje jejich „znalecká“ rada než citáty z Bible. (Srovnej 2. Korinťanům 11:14, 15.) Když se octneš před rozhodnutím, zda zvolit život nebo smrt, kam se přikloní tvé srdce? Naší touhou by ovšem mělo být, abychom se líbili Jehovovi.

3. a) Proč by nás mělo zvlášť zajímat, co říká Bible o krvi? b) Přečti si 1. Mojžíšovu 9:3–6 a Skutky 15:28, 29 a pak odpověz na otázky uvedené u těchto textů.

 ³ Boží slovo odhaluje úzký vztah mezi životem a krví. Říká: „Duše [neboli život] těla je totiž v krvi.“ Stejně jako je posvátný život, učinil Bůh posvátnou i krev. Je to něco, co patří jemu a co má být použito jedině způsobem, který on schvaluje. (3. Mojž. 17:3, 4, 11; 5. Mojž. 12:23) Bude tedy dobré pečlivě uvažovat o tom, co Bůh od nás požaduje ohledně krve.

Přečti si 1. Mojžíšovu 9:3–6

Jaké zvyklosti v tvém území vyžadují, abys byl bdělý a nepožil zvířecí krev?

Jak bys reagoval na pití lidské krve (což se dělalo při římských gladiátorských hrách) vzhledem k tomu, co se říká ve 4. verši o zvířecí krvi?

Jak ukazují verše 5 a 6, komu se musí člověk v prvé řadě zodpovídat za prolití lidské krve?

Přečti si Skutky 15:28, 29

Říká se tu, že tyto požadavky budou platit jen omezenou dobu? Platí pro nás?

Je lidská krev z toho vyňata, usuzujeme-li podle jazyka, jehož je zde použito?

Naznačuje text, že v naléhavých případech je možné činit výjimky?

4. Jak musíme podle Písma jednat, abychom neměli podíl na vině krve?

⁴ Pokud jde o lidskou krev, nemůžeme předpokládat, že stačí zdržet se vraždy, a jsme bez viny. Jestliže jsme například částí nějaké organizace, která má před Bohem vinu krve, musíme s ní přerušit — jak ukazuje Bible — své svazky, nechceme-li se podílet na jejích hříších. (Zjev. 18:4, 24;  Mich. 4:3) Takové jednání vyžaduje naléhavou pozornost.

5. Jak souvisí píle v kazatelské službě s osvobozením od viny krve?

⁵ Boží služebníci, kteří jsou pověřeni, aby varovali před nadcházejícím zničením ve velkém soužení, zůstanou bez viny krve jen tehdy, budou-li věrně oznamovat toto poselství. (Srovnej Ezekiela 3:17–21.) Apoštol Pavel pohlížel na sebe jako na dlužníka vůči lidem všeho druhu, a to vzhledem ke službě, která mu byla přidělena. Cítil se osvobozen od odpovědnosti za jejich krev až poté, co jim vydal důkladné svědectví o Božím opatření k záchraně. (Řím. 1:14, 15; Sk. 18:5, 6; 20:26, 27) Zrcadlí tvá píle v kazatelské službě podobné vědomí odpovědnosti, která spočívá na všech svědcích Jehovových?

6. Jaký je vztah mezi prevencí nehod a úctou k posvátnosti života?

⁶ Měli bychom mít na zřeteli i závažnost smrtelných nehod. Ten, kdo náhodně způsobil smrt druhého člověka, nebyl podle mojžíšského Zákona pokládán za nevinného. Byly ukládány tresty. (2. Mojž. 21:29, 30; 5. Mojž. 22:8; 4. Mojž. 35:22–25) Máme-li na mysli odpovídající zásadu, dáme si pozor, abychom nepřispěli ke smrtelné nehodě například tím, jak řídíme vozidlo, tím, že pošetile riskujeme, nebo tím, že dovolíme, aby doma či v zaměstnání hrozilo někomu nějaké nebezpečí. Zrcadlí tvůj postoj k těmto věcem plné ocenění pro posvátnost života?

Jak je to s lékařským používáním krve?

7. a) Je převod krve z jednoho člověka do druhého slučitelný s posvátností krve? b) Proč je nerozumné omezovat příkaz ‚zdržovat se krve‘ na zvyklosti běžné v prvním století?

⁷ Není to sice nová praxe, ale zejména ve 20. století  se krev používá pro transfúze se záměrem zachovat život. Používá se tak krev celá i její jednotlivé složky. Takové léčebné postupy samozřejmě nezaručí, že pacient nezemře. Někdy dokonce smrt následuje jako přímý důsledek takového použití krve. Ale ještě závažnější je otázka: Vztahuje se biblický požadavek, abychom se ‚zdržovali krve‘, na tento léčebný postup? Ano! Přijímat do těla krev z jakéhokoli jiného tvora, člověka nebo zvířete, porušuje božský zákon. Dává to najevo neúctu k posvátnosti krve. (Sk. 15:19, 20) Není žádný důvod, aby se příkaz ‚zdržovat se krve‘ omezoval jen na zvyklosti, které byly běžné v prvním století, a tím z něho byly vyloučeny moderní léčebné postupy. Uvažuj o této věci: Nikdo by přece netvrdil, že biblický zákaz vraždy se nevztahuje na nezákonné odnětí lidského života za použití pušky, když pušky, jak je známe, byly vynalezeny teprve mnohem později! A bylo by rozumné tvrdit, že opilství je zakázáno jenom při použití nápojů známých v prvním století, a ne novodobým tvrdým alkoholem? Pro ty, kteří se skutečně chtějí líbit Bohu, je poselství obsažené v příkazu ‚zdržovat se krve‘ jasné.

8. a) Jak můžeš určit, zda se jistý léčebný postup hodí pro křesťana? b) Kdyby lékař chtěl odebrat trochu tvé vlastní krve, uložit ji a pak ji během operace vrátit do tvého těla, jaké biblické zásady by ti mohly napomoci k zdravému rozhodnutí? c) Jak by mohl někdo uvažovat o zákroku, který vyžaduje, aby krev obíhala nějakým zařízením vně těla?

⁸ Složitost některých léčebných postupů však může vyvolat otázky. Jak je zodpovědět? Nejprve požádej lékaře o jasné vysvětlení navrhovaného postupu. Ten pak zkoumej s modlitbou ve světle biblických zásad. Lékař může navrhnout, aby sis  dal vzít trochu vlastní krve a tu uložit pro případ, že by jí bylo zapotřebí při pozdější operaci. Souhlasil bys? Pamatuj, že podle Božího Zákona daného skrze Mojžíše má být krev odebraná z těla nějakého tvora vylita na zem. (5. Mojž. 12:24) Dnes již sice nejsme pod Zákonem, ale základní myšlenka zůstává: Krev je posvátná, a je-li odebrána z těla nějakého tvora, má být vrácena Bohu a vylita na jeho podnož, zemi. (Srovnej Matouše 5:34, 35.) Jak by tedy mohlo být správné skladovat tvou krev (i poměrně krátkou dobu) a pak ji vracet do tvého těla? Ale co když lékař řekne, že během operace nebo jiného zákroku bude tvá krev vedena nějakým zařízením vně tvého těla a pak ihned zpátky? Souhlasil bys? Někteří se domnívají, že to mohou s čistým svědomím připustit, pokud bylo zařízení vypláchnuto jinou tekutinou než krví. Na vnější zařízení pohlížejí jako na prodloužení vlastního oběhového systému. Situace se ovšem různí, a rozhodnout se nakonec musíš ty sám. Tvé rozhodnutí by ti však mělo uchovat čisté svědomí před Bohem. — 1. Petra 3:16; 1. Tim. 1:19.

9. a) Jaká opatření je třeba předem učinit, aby bylo zajištěno, že bude respektováno tvé rozhodnutí ‚zdržet se krve‘? b) Jak se lze někdy v naléhavém případě vyhnout nepříjemnému střetnutí? c) Kdyby se tě lékař nebo soud snažily přinutit ke krevnímu převodu, co uděláš?

⁹ Abys měl jistotu, že tvůj lékař bude respektovat tvé rozhodnutí ‚zdržet se krve‘, promluv s ním dříve, než nastane nějaká kritická situace. Pokud bude nutné, aby ses v nemocnici podrobil nějakému zákroku, předem písemně požádej, aby se nepoužilo krve, a také o tom osobně promluv s lékařem, který bude mít na starosti tvůj případ. Co však dělat v nečekaném naléhavém případě?  Často se lze vyhnout nepříjemnému střetnutí, když s úctou a rozumně pohovoříš s lékařem a vybídneš ho, aby použil svou zručnost, ale respektoval tvé křesťanské svědomí. (Přísl. 15:1; 16:21, 23) Co však, jestliže lékařské osazenstvo na nás snad v nejlepším úmyslu naléhá a tvrdí, že odmítnutí krve ohrozí náš život, a tak se snaží přinutit nás k souhlasu? Víra ve správnost Jehovových cest by nám měla dát pevnost. Věrná oddanost Jehovovi by nás měla přimět, abychom rozhodně vzdorovali, protože jsme si zvolili poslouchat Boha spíše než lidi. — Sk. 5:29; srovnej Joba 2:4; Přísloví 27:11.

Jak vážná je to věc?

10. Proč tvrzení, že krevní převod je nutný pro záchranu života, nezmění náš názor na věc?

¹⁰ Lidem, kteří ještě neznají Jehovu, se někdy může zdát, že argumenty ve prospěch krevních převodů zrcadlí velkou úctu k posvátnosti života. Nezapomínejme však, že mnozí, kteří tak argumentují, zároveň schvalují, aby byl život ničen například interrupcemi. Jehova ví o životě a krvi víc než jakýkoli lékařský „odborník“. Ukázalo se, že všechna jeho přikázání slouží k našemu dobru, zabezpečují náš přítomný život i naše vyhlídky do budoucna. (Iz. 48:17; 1. Tim. 4:8) Vede snad příkaz ‚zdržovat se krve‘ k něčemu jinému?

11. a) Jaké bylo jediné použití krve, které Jehova povolil Izraelitům? b) Proč je to velmi důležité pro nás jako křesťany?

¹¹ Závažnost uznávat posvátnost krve je zdůrazněna i tím, co Jehova řekl o jediném použití krve, které je možné. „Duše těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření pro své duše, protože je to krev, jež vykonává  smíření skrze duši v sobě. Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘“ (3. Mojž. 17:11, 12) Všechna zvířecí krev vylévaná v souladu s tímto požadavkem u Jehovova oltáře předstiňovala drahocennou krev Ježíše Krista. (Hebr. 9:11, 12; 1. Petra 1:18, 19) Tak je posvátnost samotné Ježíšovy krve zdůrazněna Božím zákonem, který zakazuje jakékoli jiné použití krve. Z toho lze vidět, že každé zneužití krve je projevem hrubé neúcty k Jehovovu opatření pro záchranu prostřednictvím jeho Syna.

12. Proč by se křesťan neuchýlil k žádnému zneužití krve ve snaze zachovat si život, i když snad čelí smrti?

¹² Když stojíme před rozhodnutím, zda život nebo smrt, jak krátkozraké by bylo obrátit se k Bohu zády! Ačkoli si vážíme služeb svědomitých lékařů, nesnažíme se, abychom zoufale uchovali sebe nebo své milé naživu ještě pár dní nebo let tím, že porušíme Boží zákon, jako by tento život byl vším. Máme víru v hodnotu Ježíšovy prolité krve a ve věčný život, který to umožňuje. Celým srdcem věříme, že věrní Boží služebníci — i ti, kteří umírají — budou odměněni věčným životem. — Jan 11:25; 1. Tim. 4:10.

K opakování

● Co činí život a krev posvátnými? Proč zastává svět jiný názor?

● Jak dokazujeme úctu k posvátnosti krve, pokud jde o zvířata?

● Jakými různými způsoby bychom měli všichni ukazovat, že zacházíme s lidským životem jako s posvátným? Jak důležité to je?

[Studijní otázky]