22. Kapitola

Dále mluvte Boží slovo se smělostí

1. a) Jakou dobrou zprávu oznamovali Ježíšovi učedníci od letnic roku 33 n. l., ale jak reagovali vládci a starší muži ze Židů? b) Jaké otázky bychom si o tom mohli klást?

ODEHRÁLY se ty nejdůležitější události za více než 4 000 let lidských dějin. Boží vlastní Syn Ježíš Kristus byl pomazán jako budoucí Král nad celou zemí. Navzdory Ježíšově popravě na podnět náboženských nepřátel vzbudil Jehova svého Syna z mrtvých. Jeho prostřednictvím byla možná záchrana s vyhlídkou na věčný život. Když ale Ježíšovi věrní učedníci veřejně oznamovali tuto dobrou zprávu, vypuklo prudké pronásledování. Nejdříve byli uvrženi do vězení jen dva apoštolové, potom všichni. Byli zbičováni a dostali příkaz, aby dále nemluvili na základě Ježíšova jména. (Sk. 4:1–3, 17; 5:17, 18, 40) Co měli dělat? Co bys dělal ty? Pokračoval bys směle v dávání svědectví?

2. a) Jaká ještě úžasnější zpráva se má oznamovat v našich dnech? b) Kdo má odpovědnost dělat to?

² V roce 1914 n. l. se odehrála ještě úžasnější událost nesmírné důležitosti. V nebesích bylo zřízeno Boží království v rukou Ježíše Krista. Nato byl Satan se svými démony svržen k zemi. (Zjev. 12:1–5, 7–12) Začaly poslední dny nynějšího ničemného systému. Než vymře generace, která byla svědkem událostí v roce 1914, rozdrtí Bůh celý Satanův systém věcí. (Mat. 24:34)  Přežijící budou mít před sebou vyhlídku na věčný život. V souladu s Božím původním předsevzetím se celá země stane rájem. Jestliže jsi již přijal tuto dobrou zprávu, jsi odpovědný předávat ji druhým. (Mat. 24:14) Jakou reakci však můžeš očekávat?

3. a) Jak reagují lidé na poselství o Království? b) Jakou otázku si tedy musíme položit?

³ Někteří lidé tě možná vřele uvítají jako zvěstovatele Království, ale většina bude prostě lhostejná. (Mat. 24:37–39) Jiní se ti možná budou vysmívat nebo ti budou tvrdě odporovat. Ježíš varoval, že odpor může přijít i od tvých příbuzných. (Luk. 21:16–19) Střetneš se s ním možná i v zaměstnání nebo ve škole. V mnoha částech světa jsou svědkové Jehovovi dokonce pod nespravedlivým vládním zákazem. Když budeš čelit nějaké takové okolnosti, nebo snad všem, budeš dál směle mluvit Boží slovo?

4. Je samotná rozhodnost zárukou toho, že budeme Bohu dále věrně sloužit?

⁴ Bezpochyby chceš být odvážným Božím služebníkem. Přesto někteří, kteří se domnívali, že je nic nemůže odvrátit, opustili řady zvěstovatelů Království. V protikladu k tomu jiní, včetně osob, které jsou od přirozenosti trochu bázlivé, zůstávají bez ustání horlivými Božími služebníky. Jak se můžeš prokázat jako ten, kdo stojí „pevně ve víře“? — 1. Kor. 16:13.

Nespoléhat na svou vlastní sílu

5. a) Co je základním požadavkem, abychom se prokázali jako věrní Boží služebníci? b) Proč jsou shromáždění tak důležitá?

⁵ Má-li být někdo věrným Božím služebníkem,  zahrnuje to ovšem mnoho činitelů. Základním z nich však je spolehnutí na Jehovu a jeho opatření. Jak dáme najevo, že se opravdu spoléháme? Například tím, že navštěvujeme sborová shromáždění. Písmo nás vybízí, abychom je nezanedbávali. (Hebr. 10:23–25) Ti, kteří zůstali věrnými svědky Jehovy, ať tváří v tvář lhostejné veřejnosti nebo v pronásledování, se snažili pravidelně navštěvovat shromáždění se svými spoluctiteli. Na těchto shromážděních roste naše poznání Písem, ale nepřitahují nás pouze nové věci. (Srovnej Skutky 17:21.) Roste také naše ocenění pro dobře známé pravdy a zostřuje se naše vnímavost pro způsoby, jak je používat. Hluboce se nám vtiskuje do mysli a do srdce příklad, který nám dal Ježíš. (Ef. 4:20–24) Sbližujeme se s našimi křesťanskými bratry ve sjednoceném uctívání a jsme osobně posilováni, abychom dál činili Boží vůli. Jehovův duch poskytuje vedení prostřednictvím sboru, a prostřednictvím Božího ducha je Ježíš v našem středu, když se shromáždíme v jeho jménu. — Zjev. 3:6; Mat. 18:20.

6. Jak se konají shromáždění tam, kde jsou svědkové Jehovovi zakázáni?

⁶ Navštěvuješ pravidelně všechna shromáždění a uplatňuješ osobně, o čem se tam hovoří? Někdy, pod zákazem, je nutné konat shromáždění v malých skupinách v soukromých obydlích. Mohou se měnit místa a časy a ty nemusí být vždycky příhodné. Někdy jsou shromáždění pozdě večer. Avšak navzdory osobnímu nepohodlí nebo nebezpečí vynakládají věrní bratři a sestry vážné úsilí, aby byli přítomni na každém shromáždění.

7. a) Jak jinak dokazujeme, že spoléháme na Jehovu? b) Jak nám to může pomoci, abychom dále směle mluvili?

 ⁷ Spoléhání na Jehovu se projevuje také v tom, že se k němu pravidelně obracíme v modlitbě — není to ovšem pouhá rutina, ale ze srdce si uvědomujeme, že potřebujeme Boží pomoc. Děláš to? Ježíš se během své pozemské služby opětovně modlil. (Luk. 3:21; 6:12, 13; 9:18, 28; 11:1; 22:39–44) A večer před svým přibitím na kůl nabádal své učedníky: „Zůstaňte ostražití a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Mar. 14:38) Střetáme-li se s velikou lhostejností k poselství o Království, mohlo by nás to svádět, abychom polevili ve službě. Jestliže nás lidé zesměšňují, nebo když nastane ještě tvrdší pronásledování, pocítíme možná pokušení zůstat zticha, abychom se tomu vyhnuli. Pokud se však vážně modlíme o Božího ducha, aby nám pomohl dál směle mluvit, budeme chráněni před podlehnutím tomuto pokušení. — Luk. 11:13; Ef. 6:18–20.

Zpráva o smělém vydávání svědectví

8. a) Proč je pro nás zpráva ve Skutcích zvlášť zajímavá? b) Odpověz na otázky na konci odstavce a objasni, jak nám mohou tyto informace prospět.

⁸ Zvlášt zajímavá je pro nás zpráva obsažená v knize Skutky. Vypráví, jak apoštolové a jiní raní učedníci, lidé, kteří měli podobné pocity jako my, překonávali překážky a dokazovali, že jsou smělými a věrnými svědky Jehovy. Prozkoumejme část té zprávy pomocí následujících otázek a uvedených textů. Přitom uvažujme, jak nám to, co čteme, může být osobně ku prospěchu.

 Byli apoštolové vysoce vzdělanými muži? Byly to osobnosti od přirozenosti nebojácné, nehledící na to, co se jim stane? (Sk. 4:13; Jan 18:17, 25–27; 20:19)

Co umožnilo Petrovi, aby směle mluvil před židovským soudním dvorem, který o několik málo týdnů dříve odsoudil Božího vlastního Syna? (Sk. 4:8; Mat. 10:19, 20)

Co dělali apoštolové během těch několika týdnů, než byli předvedeni před sanhedrin? (Sk. 1:14; 2:1, 42)

Co odpověděli Petr a Jan, když jim vládci nařídili, aby přestali kázat na základě Ježíšova jména? (Sk. 4:19, 20)

Ke komu se opět obrátili o pomoc po svém propuštění? Prosili ho, aby zastavil pronásledování, nebo oč prosili? (Sk. 4:24–31)

Jakými prostředky opatřoval Jehova pomoc, když se odpůrci snažili zastavit dílo kázání? (Sk. 5:17–20, 33–40)

Jak ukázali apoštolové, že chápou důvod, proč byli osvobozeni? (Sk. 5:21, 41, 42)

Co dále dělali, i když bylo mnoho učedníků rozptýleno silným pronásledováním? (Sk. 8:3, 4; 11:19–21)

9. a) Jaké vzrušující výsledky vzešly ze služby raných učedníků? b) Jak se to začalo týkat i nás?

⁹ Jejich práce v souvislosti s dobrou zprávou nebyla marná. Asi 3 000 učedníků bylo pokřtěno o letnicích roku 33 n. l. „Stále se přidávali věřící v Pána, množství mužů i žen.“ (Sk. 2:41; 4:4; 5:14) Časem přišla zpráva, že dokonce jeden z nejhorlivějších pronásledovatelů, Saul z Tarsu, se stal křesťanem a sám směle svědčí o pravdě. Začal být známý jako apoštol Pavel. (Gal. 1:22–24) Dílo, které začalo v prvním století, neustalo. V těchto „posledních dnech“ nabralo rozmach a rozšířilo se do všech částí země. Máme přednost podílet se na něm, a když to děláme, můžeme se učit z příkladu věrných svědků, kteří sloužili před námi.

10. a) Jaké příležitosti využíval Pavel pro svědectví? b) Jakým způsobem šíříš poselství o Království mezi jinými ty?

 ¹⁰ Když Pavel poznal pravdu o Ježíši Kristu, neotálel: „Ihned. . . kázal o Ježíšovi, že On je Boží Syn.“ (Sk. 9:20) Byl vděčný za Boží nezaslouženou laskavost vůči sobě a uvědomoval si, že každý potřebuje dobrou zprávu, kterou obdržel on. Protože byl Žid, chodil podle tehdejších zvyků do synagóg, které byly židovským místem veřejných shromáždění, a vydával svědectví. Kázal také dům od domu a rozmlouval s lidmi na tržištích. A byl ochoten přejít do nových obvodů, aby oznamoval dobrou zprávu. — Sk. 17:17; 20:20; Řím. 15:23, 24.

11. a) Jak ukázal Pavel, že je sice smělý, ale že má také rozlišovací schopnost jak svědčit? b) Jak bychom mohli tuto vlastnost zrcadlit, když svědčíme příbuzným, spolupracovníkům nebo spolužákům?

¹¹ Pavel byl smělý, ale měl také rozlišovací schopnost. Měli bychom být také takoví. Na Židy působil na základě slibů, jež dal Bůh jejich předkům. K Řekům mluvil s odvoláním na věci, které jim byly známé. Občas použil vlastní zkušenosti, jak poznal pravdu, jako prostředku k vydání svědectví. Řekl o své práci: „Všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ — 1. Kor. 9:20–23; Sk. 22:3–21.

12. a) Co dělal Pavel navzdory své smělosti, aby se vyhnul stálým střetům s odpůrci? b) Kdy bychom mohli moudře napodobit jeho příklad a jak? c) Odkud přichází síla dále směle mluvit?

¹² Když se vzhledem k odporu proti dobré zprávě zdálo nejlepší kázat jinde nebo přejít na čas do jiného obvodu, Pavel to udělal, místo aby vyhledával stálá střetnutí s nepřáteli pravdy. (Sk. 14:5–7;  18:5–7; Řím. 12:18) Nikdy se však nestyděl za dobrou zprávu. (Řím. 1:16) Ačkoli bylo Pavlovi opovážlivé, ba dokonce násilné jednání odpůrců nepříjemné, ‚sebral prostřednictvím našeho Boha smělost‘ a kázal dál. Bez ohledu na obtížné okolnosti, do nichž se dostal, řekl: „Pán stál při mně a vlil do mne sílu, aby mým prostřednictvím bylo kázání plně dovršeno.“ (1. Tes. 2:2; 2. Tim. 4:17) Hlava křesťanského sboru, Pán Ježíš, dále poskytuje sílu potřebnou ke konání díla, které předpověděl pro naše dny. — Mar. 13:10.

13. Co je důkazem křesťanské smělosti a jaký je její základ?

¹³ Máme všechny důvody dále směle mluvit Boží slovo, jako to dělali v prvním století Ježíš Kristus a jiní věrní Boží služebníci. To neznamená chovat se drsně nebo vyzývavě. Není třeba být bezohledný nebo poselství vnucovat těm, kteří je nechtějí. Nevzdáváme se však jen proto, že lidé jsou lhostejní, ani nás neumlčuje strach z odporu. Jako Ježíš poukazujeme na Boží království jako právoplatnou vládu celé země. Mluvíme s pevnou důvěrou, protože zastupujeme Jehovu, universálního Svrchovaného vládce, a poselství, které zvěstujeme, není od nás, ale od něho. — Fil. 1:27, 28; 1. Tes. 2:13.

K opakování

● Proč je důležité sdílet poselství o Království s co možná nejvíce lidmi? Jaké reakce bychom však měli očekávat?

● Jak můžeme ukázat, že se nesnažíme ve službě Jehovovi spoléhat na vlastní sílu?

● Jaká cenná poučení získáváme z knihy Skutků?

[Studijní otázky]