15. Kapitola

Jak Jehova řídí svou organizaci?

1. Jaké informace o Jehovově organizaci zjevuje Bible a proč je to pro nás důležité?

PROSTŘEDNICTVÍM inspirovaných Písem nám Jehova dal poněkud nahlédnout do své podivuhodné nebeské organizace. (Iz. 6:2, 3; Ezek. 1:1, 4–28; Dan. 7:9, 10, 13, 14) Ačkoli duchovní tvory nemůžeme vidět, upozorňuje nás na způsoby, jimiž činnost svatých andělů ovlivňuje pravé ctitele na zemi. (1. Mojž. 28:12, 13; 2. Král. 6:15–17; Žalm 34:7; 34:8, KB; Mat. 13:41, 42; 25:31, 32) Bible také popisuje viditelnou část Jehovovy organizace a pomáhá nám porozumět, jak ji Bůh vidí. Jestliže skutečně máme duchovní porozumění těmto věcem, pomůže nám to, ‚abychom chodili hodni Jehovy, abychom se mu plně líbili‘. — Kol. 1:9, 10.

Určení totožnosti viditelné části

2. Co je od letnic roku 33 n. l. Božím sborem?

² Po dobu 1 545 let byl Božím sborem izraelský národ. Nedodržoval však smlouvu Zákona a zavrhl Božího vlastního Syna. Jehova tedy vytvořil nový sbor, s nímž uzavřel novou smlouvu. Tento sbor je v Písmech označen jako Kristova „nevěsta“, vytvořená ze 144 000 jedinců vyvolených Bohem, aby byli spojeni s jeho Synem v nebi. (Ef. 5:22–32; Zjev. 14:1; 21:9, 10) První z nich byli pomazáni  svatým duchem v čase letnic roku 33 n. l. Prostřednictvím svatého ducha dal Jehova neklamné svědectví, že to je nyní ten sbor, který on bude používat při uskutečňování svého předsevzetí. — Hebr. 2:2–4.

3. Kdo dnes tvoří Jehovovu vidsitelnou organizaci?

³ Dnes je na zemi jen ostatek ze 144 000. Avšak v naplnění biblického proroctví byl do činného spojenectví s nimi přiveden velký zástup „jiných ovcí“. Ježíš Kristus, znamenitý pastýř, smísil tyto „jiné ovce“ s těmi, kteří jsou ostatkem jeho duchem zplozených následovníků, takže všichni tvoří jen „jedno stádo“ pod ním jako jejich „jedním pastýřem“. (Jan 10:11, 16; Zjev. 7:9, 10) Ti všichni tvoří jednu sjednocenou organizaci, Jehovovu dnešní viditelnou organizaci.

Teokratické uspořádání

4. Kdo organizaci řídí a jak?

⁴ Biblický výraz „sbor živého Boha“ jasně ukazuje, kdo sbor řídí. Organizace je teokratická neboli ovládaná Bohem. Jehova poskytuje vedení svému lidu skrze toho, koho ustanovil jako neviditelnou hlavu sboru, Pána Ježíše Krista, a prostřednictvím svého inspirovaného Slova, Bible. — 1. Tim. 3:14, 15; Ef. 1:22, 23; 2. Tim. 3:16, 17.

5. a) Jak bylo nebeské vedení organizace patrné v prvním století? b) Co ukazuje, že Ježíš je dosud hlavou sboru?

⁵ Takové teokratické řízení bylo zjevné, když svatý duch o letnicích roku 33 n. l. pohnul první členy sboru k činnosti. (Sk. 2:1–4, 32, 33) Toto řízení bylo patrné, když Jehovův anděl řídil události, jež vedly k rozšíření dobré zprávy do Afriky. (Sk. 8:26–39) Bylo tomu tak i tehdy, když Ježíšův  hlas dal příkazy při obrácení Saula z Tarsu, a opět, když byla zahájena misionářská práce mezi pohany. (Sk. 9:3–7, 10–17; 10:9–16, 19–23; 11:12) Potřebné vedení však nebylo vždy poskytováno tak očividně. Časem již nebylo slyšet hlasy z nebe, ani se již lidem nezjevovali andělé a nebyly předávány zázračné dary ducha. Přesto Ježíš slíbil svým věrným následovníkům: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí“, a skutečnosti ukazují, že to tak je. (Mat. 28:20; 1. Kor. 13:8) Nejenže svědkové Jehovovi uznávají jeho postavení hlavy, ale je zřejmé, že bez jeho pomoci by nemohli pokračovat ve zvěstování poselství o Království tváří v tvář prudkému nepřátelství.

6. a) Kdo tvoří „věrného a rozvážného otroka“ a proč? b) Jaké pověření dal Ježíš tomuto „otroku“?

⁶ Krátce před svou smrtí mluvil Ježíš ke svým učedníkům o „věrném a rozvážném otroku“, kterého jako Pán pověří zvláštní odpovědností. Tento „otrok“ podle Ježíšova popisu měl být po ruce, když se Pán odebíral do nebe, a měl být ještě naživu v čase Kristova návratu. Takový popis nijak nemohl odpovídat jednotlivému člověku. Hodí se však na Kristův věrný pomazaný sbor jako celek. Ježíš věděl, že členy sboru koupí svou vlastní krví, takže se o nich vhodně vyjadřoval kolektivně jako o svém „otroku“. Dal jim práci a všechny je pověřil, aby činili učedníky a pak je postupně duchovně živili neboli dávali jim „[duchovní] pokrm v pravý čas“. Jejich pověření bylo potvrzeno svatým duchem o letnicích roku 33 n. l. — Mat. 24:45–47; 28:19, 20; 1. Kor. 6:19, 20; srovnej Izajáše 43:10.

7. a) Jaké rozsáhlejší odpovědnosti má dnes „otrok“? b) Proč je naše reakce na poučování tímto sdělovacím prostředkem tak důležitá?

 ⁷ Při Pánově návratu měly být ‚otrokovi‘, jestliže bude věrně konat svou práci, svěřeny rozsáhlejší odpovědnosti. V letech, jež budou následovat, měl být čas k světaširému svědectví o Království a měl být shromážděn „velký zástup“ Jehovových ctitelů k záchraně přes „velké soužení“. (Mat. 24:14; Zjev. 7:9, 10) I ti budou potřebovat duchovní pokrm, a ten jim bude předkládán kolektivním „otrokem“, Kristovými duchem pomazanými služebníky. Abychom se líbili Jehovovi, musíme přijímat poučení, které on opatřuje tímto sdělovacím prostředkem, a jednat v plném souladu s ním.

8, 9. a) Jak byly v prvním století rozhodovány naukové problémy a jak bylo zajišťováno potřebné vedení pro kázání dobré zprávy? b) Jaké podobné uspořádání existuje dnes?

⁸ Čas od času mohly samozřejmě vznikat otázky o naukách a organizačním postupu. Co potom? Patnáctá kapitola Skutků vypráví, jak byla vyřešena sporná otázka ohledně toho, co se má požadovat od pohanů, kteří se obracejí ke křesťanství. Byla přednesena apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě, kteří sloužili jako ústřední vedoucí sbor. Tito starší muži nebyli neomylní; nebyly to osoby, které nikdy neudělaly chybu. (Srovnej Galaťanům 2:11–14.) Ale Bůh je používal. Zvážili, co o předloženém námětu říkají inspirovaná Písma, a rovněž důkazy o tom, jak působil Boží duch při otvírání pohanského pole, a pak učinili rozhodnutí. Bůh tomuto opatření požehnal. (Sk. 15:1–29; 16:4, 5) Z ústředního sboru byli také vysíláni jednotlivci, aby podporovali kázání dobré zprávy v souladu s tím, co nařídil sám Pán. — Sk. 8:14; Gal. 2:9.

 ⁹ Za našich dnů tvoří vedoucí sbor duchem pomazaní bratři z různých zemí. Sídlí ve světovém ústředí svědků Jehovových. Loajálně prosazují zájmy čistého uctívání pod vedením hlavy, Ježíše Krista. Tito bratři sdílejí názor apoštola Pavla, který, když posílal duchovní radu spolukřesťanům, napsal: „Ne proto, že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ — 2. Kor. 1:24.

10. a) Jak se určuje, kdo bude starším nebo služebním pomocníkem? b) Proč bychom měli úzce spolupracovat s těmi, kteří jsou jmenováni do takových postavení?

¹⁰ Toto teokratické uspořádání uznávají svědkové Jehovovi po celém světě. Všechny jejich místní sbory pracují v úzké spolupráci s ním. Očekávají, že vedoucí sbor se postará o jmenování starších a služebních pomocníků, kteří by pečovali o hladký chod sborů. Na jakém základě jsou jednotlivci vybíráni pro takové jmenování? Požadavky jasně stanoví Bible. Jak starší, kteří dávají doporučení, tak osoby pověřené jmenováním nesou před Bohem vážnou odpovědnost, aby se jich drželi. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13; 5:22; Tit. 1:5–9) Mezi členy sboru se nekonají žádné volby ani se nesbírají hlasy. Místo toho se dozorci, odpovědní za doporučení, a později ti, kteří uskutečňují jmenování, modlí o pomoc Božího ducha a hledají vedení v Božím inspirovaném Slově právě tak, jak to dělali apoštolové, když se v prvním století konala jmenování. (Sk. 6:2–4, 6; 14:23; srovnej Žalm 75:6, 7; 75:7, 8, KB.) Svou reakcí na vedení, které poskytují starší, můžeme projevit své ocenění pro Kristovo láskyplné opatření těchto „darů v podobě lidí“, které nám mají pomoci,  abychom všichni dospěli „k jednotě ve víře“. — Ef. 4:8, 11–16.

11. a) Jaké cenné služby prokazují v teokratickém uspořádání ženy? b) Kdy je třeba, aby nosily pokrývku hlavy, a proč?

¹¹ Písma nařizují, aby dozorčí postavení ve sborech zaujímali muži. To nijak nesnižuje ženy, protože mnohé z nich patří mezi dědice nebeského království. Skromným, cudným chováním a pilnou péčí o své rodiny přispívají také křesťanské ženy k znamenité pověsti sboru. (Tit. 2:3–5) Často konají mnoho při vyhledávání nových zájemců a přivádějí je do spojení se sborem. (Žalm 68:11; 68:12, KB) O vyučování ve sboru se však starají muži, kteří jsou jmenováni. (1. Tim. 2:12, 13) A pokud nejsou žádní způsobilí muži na shromáždění, které pořádá sbor, potom bude mít žena pokrývku hlavy, když bude předsedat nebo se modlit. * Tak dává najevo úctu k Jehovovu uspořádání, stejně jako Ježíš dal příklad všem, kteří jsou podřízeni jeho Otci. — 1. Kor. 11:3–16; Jan 8:28, 29.

12. a) K jakému názoru na vlastní postavení vybízí Bible starší? b) Na jaké nádherné přednosti se můžeme podílet všichni?

¹² Ve světě se pokládá za důležitého jedinec, který má přední postavení, ale v Boží organizaci je pravidlem: „Ten, kdo se chová jako menší mezi  vámi všemi, ten je velký.“ (Luk. 9:46–48; 22:24–26) Písmo tedy radí starším, aby si dali pozor a nechovali se pánovitě k těm, kteří jsou Božím dědictvím, ale aby se raději stali příkladem stádu. (1. Petra 5:2, 3) Ne jen několik vyvolených, ale všichni svědkové Jehovovi, muži i ženy, mají nádhernou přednost zastupovat svrchovaného vládce vesmíru, pokorně mluvit v jeho jménu a všude lidem vyprávět o jeho Království.

13. Použij uvedené texty a hovoř o otázkách zařazených na konci odstavce.

¹³ Uděláme dobře, zeptáme-li se sami sebe: „Opravdu si vážíme toho, jak Jehova řídí svou viditelnou organizaci? Zrcadlí se to v našem postoji, naší řeči a v našich činech?“ Uvažování o následujících bodech může každému z nás pomoci, aby se takovým způsobem zkoumal:

Co budeme dělat vzhledem k obsahu následujících textů, jestliže se opravdu podřizujeme Kristu jako hlavě sboru? (Mat. 24:14; 28:19, 20; Luk. 21:34–36; Jan 13:34, 35)

Do jaké míry by měli všichni, kteří jsou částí organizace, cítit závislost na Bohu a Kristu, chtějí-li být produktivními křesťany? (Jan 15:5; 1. Kor. 3:5–7)

Čí laskavý zájem bychom měli vidět, když se starší snaží upravit myšlení osob, aby pohlížely na věci v souladu s celou organizací? (Ef. 4:7, 8, 11–13; 2. Kor. 13:11)

Komu projevujeme úctu, když s oceněním přijímáme duchovní opatření, která přicházejí skrze třídu „otroka“ a její vedoucí sbor? Co však, když o nich mluvíme znevažujícím způsobem? (Luk. 10:16; srovnej 3. Jana 9, 10.)

Proč bychom neměli být nevhodně kritičtí ke jmenovaným starším? (Sk. 20:28; Řím. 12:10)

14. a) Co dokazujeme svým postojem k teokratické organizaci? b) Jaké příležitosti máme v tomto ohledu, abychom dokázali, že Ďábel je lhář, a udělali radost Jehovovu srdci?

 ¹⁴ Jehova s námi dnes jedná prostřednictvím své viditelné organizace, s Kristem jako její jmenovanou hlavou. Náš postoj k jeho organizaci tedy prakticky dokazuje, kde stojíme ve sporné otázce svrchovanosti. (Hebr. 13:17) Satan tvrdí, že nám všem je pohnutkou touha po osobním zisku, že naším hlavním zájmem je vlastní já. Jestliže se však ochotně dáváme k dispozici ke službě tam, kde je potřeba, a přitom neříkáme a neděláme věci, které by nepatřičně odváděly pozornost k našemu já, prokazujeme, že Ďábel je lhář. Jestliže milujeme a uznáváme ty, kteří se mezi námi ‚ujímají vedení‘, jestliže napodobujeme jejich víru, ale odmítáme být takovým druhem osob, které ‚kvůli svému vlastnímu prospěchu obdivují osobnosti‘, působíme radost Jehovovu srdci. (Hebr. 13:7; Juda 16) Jestliže pěstujeme zdravou úctu k Jehovově organizaci a z celého srdce konáme práci, kterou Bůh řídí, dosvědčujeme, že Jehova je opravdu naším Bohem a že jsme sjednoceni v jeho uctívání. — 1. Kor. 15:58.

[Poznámka pod čarou]

K opakování

● Co je dnes Jehovova viditelná organizace? Jaký je její účel?

● Kdo je jmenovanou hlavou sboru? Skrze jaká viditelná uspořádání nám opatřuje láskyplné vedení?

● Jaké zdravé postoje k odpovědnosti a osobám v organizaci bychom měli pěstovat?

[Studijní otázky]