24. Kapitola

Jehovovo předsevzetí dosahuje slavného úspěchu

1, 2. a) Jaké je Jehovovo předsevzetí, pokud jde o jeho inteligentní stvoření? b) Kdo patřil do Boží sjednocené rodiny ctitelů? c) Jaká osobní otázka si vzhledem k tomu zaslouží pozornost?

CELÉ inteligentní stvoření sjednocené v pravém uctívání, všichni se těší ze slavné svobody Božích dětí — to je Jehovovo moudré a láskyplné předsevzetí. Je to také to, po čem vážně touží všichni ti, kteří milují spravedlnost.

² Jehova začal plnit své velkolepé předsevzetí, když zahájil svou stvořitelskou práci. Jeho prvním stvořením byl Syn, který se prokázal jako ‚odlesk jeho slávy a přesné znázornění samotné jeho bytosti‘. (Hebr. 1:1–3) Byl jedinečný, byl osobně stvořen Bohem. Skrze tohoto Syna začali existovat další synové — nejprve andělé v nebesích, potom člověk na zemi. (Job 38:7; Luk. 3:38) Všichni tito synové tvořili jednu universální rodinu. Všem byl Jehova Bohem, jediným, koho měli uctívat. Byl universálním Svrchovaným vládcem. Byl také jejich milujícím Otcem. Je rovněž tvým Otcem? A jsi jedním z jeho dětí? Jak drahocenný vztah to může být!

3. a) Proč se nikdo z nás při narození nestal Božím synem? b) Jaké láskyplné opatření však Jehova učinil pro Adamovo potomstvo?

³ Musíme se nicméně vyrovnat se skutečností, že naši první rodiče byli vypuzeni z ráje a Bůh se  jich zřekl, když byli odsouzeni ke smrti jako svévolní hříšníci. Přestali být částí Jehovovy universální rodiny. (1. Mojž. 3:22–24; srovnej 5. Mojžíšovu 32:4, 5.) Všichni jsme se narodili s hříšnými sklony, protože jsme potomky hříšníka Adama. Protože jsme potomstvem rodičů vyhnaných z Boží rodiny, nemůžeme si činit nárok být Božími syny prostě jen na základě lidského narození. Jehova ale věděl, že někteří z Adamových potomků budou milovat spravedlnost, a láskyplně učinil opatření, jímž mohou dosáhnout slavné svobody Božích dětí. — Řím. 8:20, 21.

Příznivé postavení Izraele

4. a) Na jakém základě byli Izraelité Božími „syny“? b) Co to neznamenalo?

⁴ Asi 2 500 let po Adamově stvoření poskytl Jehova opět jistým lidem přednost, aby k němu měli synovský vztah. V souladu se svou smlouvou s Abrahamem si Jehova vyvolil Izrael, aby byl jeho lidem. Proto k egyptskému faraónovi mluvil o Izraeli jako o „mém synu“. (2. Mojž. 4:22, 23; 1. Mojž. 12:1, 2) Později dal Izraeli svůj Zákon na hoře Sinaj, utvořil z lidu národ a používal jej ve spojení se svým předsevzetím. Z národního hlediska — protože byli Jehovovým „zvláštním majetkem“ — se o nich mluvilo jako o Božích „synech“. (5. Mojž. 14:1, 2; Iz. 43:1) Také pro své zvláštní jednání s určitými jednotlivci v tomto národě o nich Jehova mluvil jako o synech. (1. Par. 22:9, 10) Toto postavení bylo založeno na smluvním vztahu k Bohu. Neznamenalo však, že se těšili ze slavné svobody, kterou měl Adam jako Boží syn. Byli dál v poutech hříchu a smrti.

5. Jak ztratil Izrael své zvláštní postavení u Boha?

 ⁵ Jako synové měli nicméně příznivé postavení u Boha. Měli také odpovědnost ctít svého Otce a pracovat v souladu s jeho předsevzetím. Ježíš položil důraz na to, že mají plnit tento závazek — nejenom tvrdit, že Bůh je jejich Otec, ale ‚prokazovat se‘ jako jeho synové. (Mat. 5:43–48; Mal. 1:6) Židé jako národ v tom však selhali. Když během posledního roku Ježíšovy pozemské služby Židé, kteří se snažili Ježíše zabít, prohlašovali: „Máme jednoho Otce, Boha“, poukázal Ježíš pevně na to, že jejich činy a duch, jehož projevují, takové tvrzení popírají. (Jan 8:41, 44, 47) V roce 33 n. l. zrušil Bůh smlouvu Zákona a tím zanikl základ zvláštního vztahu, z něhož se Izrael těšil. Přesto Jehova nepřestal mít v lidstvu ty, které přijímal jako syny.

Jehova sjednocuje svůj lid

6. Jakou „správu“ popsal Pavel v Efezanům 1:9, 10 a jaký je její cíl?

⁶ Křesťanům v Efezu napsal apoštol Pavel o Jehovově programu sjednotit svůj lid — o Božím opatření, jímž se ti, kteří projevují víru, mohou stát milovanými členy jeho domácnosti. Píše: „[Bůh] nám dal na vědomí posvátné tajemství své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které si v sobě předsevzal pro správu [vedení domácnosti] na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi.“ (Ef. 1:9, 10) Tato „správa“ se soustřeďuje kolem Ježíše Krista. Skrze něho jsou lidé uváděni do schváleného postavení před Bohem — někteří s vyhlídkou, že budou v nebi, jiní  na zemi —, aby sloužili v jednotě s andělskými Božími syny, kteří se prokázali věrně oddaní Jehovovi.

7. Co jsou „věci v nebesích“ a co pro ně znamená, že jsou shromážděny?

⁷ Nejprve, počínaje letnicemi roku 33 n. l., byla věnována pozornost „věcem v nebesích“, totiž těm, kteří budou spoludědici s Kristem v nebeském království. Na základě jejich víry v hodnotu Ježíšovy oběti byli prohlášeni Bohem za spravedlivé. (Řím. 5:1, 2) Potom se ‚znovu narodili‘ neboli zrodili se jako Boží synové s vyhlídkou na nebeský život. (Jan 3:3; 1:12, 13) S nimi jako s duchovním národem uzavřel Bůh novou smlouvu. Časem do ní měli být zahrnuti jak Židé, tak pohané, a celkem jich mělo být 144 000. — Gal. 3:26–29; Zjev. 14:1.

8. Jak lze srovnat vztah dědiců Království k Otci se vztahem Židů pod mojžíšským Zákonem?

⁸ Ostatek takových dědiců nebeského království je sice ještě nedokonalý v těle, ale těší se z drahocenného a důvěrného vztahu k Otci. Pavel o tom napsal: „Protože jste synové, Bůh vyslal ducha svého Syna do našeho srdce, a ten volá: ‚Abba, Otče!‘ Tak tedy již nejsi otrokem, ale synem; a jestliže synem, také dědicem prostřednictvím Boha.“ (Gal. 4:6, 7) Aramejský výraz „Abba“ znamená „otec“, ale je to důvěrné oslovení, jaké užívají pro otce malé děti. Pro nadřazenost Ježíšovy oběti a z Boží vlastní nezasloužené laskavosti se tito duchem pomazaní křesťané těší ze vztahu k Bohu, který je důvěrnější než cokoli, co bylo možné pro nedokonalé lidi pod Zákonem. To, co leží před nimi, je však ještě podivuhodnější.

9. Jak bude plně uskutečněno jejich synovství?

 ⁹ Jestliže se prokáží věrní až do smrti, bude plně uskutečněno jejich synovství tím, že budou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. Tam budou mít přednost jednotně sloužit v samotné přítomnosti Jehovy Boha. Jen poměrně malý počet těchto Božích synů je dosud na zemi. — Řím. 8:14, 23; 1. Jana 3:1, 2.

Shromažďování „věcí na zemi“

10. a) Co jsou „věci na zemi“ a odkdy se shromažďují ke sjednocenému uctívání? b) Jaký je jejich vztah k Jehovovi?

¹⁰ Táž „správa“, která umožňuje, aby byli lidé shromážděni do Boží domácnosti s vyhlídkou na nebeský život, obrací také pozornost k „věcem na zemi“. Zejména od roku 1935 n. l. jsou shromažďovány osoby s vírou v Ježíšovu oběť, jež mají vyhlídku na věčný život na zemi. Bok po boku s ostatkem pomazané třídy oslavují Jehovovo jméno a vyvyšují jeho uctívání. (Sef. 3:9; Iz. 2:2, 3) Také oni s hlubokou úctou oslovují Jehovu jako „Otce“, uznávají ho jako zdroj života a vážně se snaží zrcadlit jeho vlastnosti, jak to on od svých synů očekává. Těší se ze schváleného postavení před ním na základě své víry v Ježíšovu prolitou krev. (Mat. 6:9; Zjev. 7:9, 14) Vědí však, že radost, až budou plně uznáni Bohem jako jeho děti, leží ještě v budoucnosti.

11. a) Jaký slib předkládá Římanům 8:19–21 lidstvu? b) Co je „zjevení Božích synů“, které lidstvo dychtivě očekává?

¹¹ Jak ukazuje Římanům 8:19–21, očekávají dychtivě „zjevení Božích synů“, protože pak přijde čas pro tyto lidské tvory, aby byli ‚osvobozeni ze zotročení porušenosti‘. Toto „zjevení“ nastane, až lidé zde na zemi získají důkazy, že duchem pomazaní  Boží synové dosáhli své nebeské odměny a začali jednat jako společníci svého oslaveného Pána, Ježíše Krista. To bude patrné při zničení celého ničemného systému věcí, po kterém budou následovat požehnání Kristova tisíciletého panství, na němž se budou tito „Boží synové“ podílet jako králové a kněží. — Zjev. 2:26, 27; 20:6.

12. K jaké písni chvály se po velkém soužení připojí vítězní, duchem pomazaní Boží synové a co to znamená?

¹² Jak radostné to bude, až se přežene velké soužení a Boží synové, kteří byli sjednoceni s Kristem, spojí své hlasy v Boží chvále a budou oznamovat: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou před tebou uctívat, protože byly učiněny zjevnými tvé spravedlivé výnosy.“ (Zjev. 15:3, 4) Ano, celé lidstvo, které se bude skládat z příslušníků všech dřívějších národů, se sjednotí v uctívání pravého Boha. I ti v pamětních hrobkách budou vzkříšeni a dostanou příležitost připojit své hlasy k chvále Jehovy.

13. Z jaké úžasné svobody se budou ihned těšit ti, kteří přežijí velké soužení?

¹³ Satan Ďábel již nebude ‚bohem tohoto systému věcí‘. Jehovovi ctitelé už nebudou muset na zemi zápolit s jeho podlým vlivem. (2. Kor. 4:4; Zjev. 20:1–3) Falešné náboženství již nebude nesprávně představovat našeho milujícího Boha a působit rozdělujícím vlivem v lidské společnosti. Služebníci pravého Boha již nebudou zakoušet bezpráví z rukou lidí ve vládních úřadech. Jak  podivuhodnou svobodu to bude znamenat pro ty, kteří přežijí velké soužení!

14. Jak budou osvobozeni od hříchu a všech jeho účinků?

¹⁴ Jako „Boží Beránek, který snímá hřích světa“, uplatní Ježíš Kristus hodnotu své oběti, aby vymazal všechny minulé hříchy lidstva. (Jan 1:29) Když Ježíš na zemi prohlásil, že něčí hříchy jsou odpuštěny, na důkaz také uzdravil toho, jemuž bylo odpuštěno. (Mat. 9:1–7) Podobně z nebe zázračně uzdraví slepé, hluché, němé, tělesně zmrzačené, duševně postižené a lidi se všemi ostatními nemocemi. Věrným sebepřetvářením podle Božích spravedlivých cest v sobě postupně zruší všichni ochotní a poslušní lidé „zákon hříchu“, takže se všechny jejich činy, jejich myšlenky i touhy jejich srdce budou líbit jim i Bohu. (Řím. 7:21–23; srovnej Izajáše 25:7, 8 a Zjevení 21:3, 4.) Než skončí milénium, dosáhnou plné lidské dokonalosti. Budou naprosto osvobozeni od hříchu a jeho bolestných účinků. Budou správně zrcadlit ‚Boží obraz a podobu‘ uprostřed pozemského ráje, který bude objímat celou zeměkouli. — 1. Mojž. 1:26.

15. Jaký krok učiní Kristus na konci milénia a s jakým cílem?

¹⁵ Až Kristus přivede lidstvo k dokonalosti, vrátí pak Otci autoritu, která mu byla svěřena pro jeho práci. První Korinťanům 15:28 o tom říká: „Až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“

16. Čemu budou nyní podrobeni všichni zdokonalení lidé a proč?

¹⁶ Nyní dostane zdokonalené lidstvo příležitost dokázat, že si nezměnitelně zvolilo navždy  sloužit jedinému živému a pravému Bohu. Proto Jehova podrobí všechny tyto zdokonalené lidi důkladné, konečné zkoušce, nežli je přijme jako své syny skrze Ježíše Krista. Satan a jeho démoni budou propuštěni z propasti. Z toho nevyplyne žádná trvalá škoda těm, kteří opravdu milují Jehovu. Ale každý, kdo se nechá svést k neposlušnosti vůči Jehovovi, bude navždy zničen spolu s prvním buřičem a jeho démony. — Zjev. 20:7–10.

17. Jaké poměry budou opět panovat v celém inteligentním stvoření ve splnění Jehovova předsevzetí?

¹⁷ Jehova nyní s láskou přijme za syny skrze Krista všechny zdokonalené lidi, kteří obstojí v té konečné, rozhodné zkoušce. Ti se potom budou plně podílet na „slavné svobodě Božích dětí“. (Řím. 8:21) Konečně se stanou částí Boží sjednocené univerzální rodiny a všem jim bude Jehova navždy jediným Bohem, univerzálním Svrchovaným vládcem a milujícím Otcem. Pak bude celé Jehovovo inteligentní stvoření v nebi i na zemi opět sjednoceno v uctívání jediného pravého Boha.

K opakování

● Jaký vztah k Jehovovi měli všichni jeho ctitelé před vzpourou v Edenu?

● Jaká odpovědnost spočívá na těch, kteří jsou Božími syny?

● Kdo jsou dnes Boží synové? Kdo se ještě stane Božími dětmi a jak se to vztahuje k Jehovovu předsevzetí, pokud jde o sjednocené uctívání?

[Studijní otázky]