17. Kapitola

„Mějte jeden k druhému vřelou lásku“

1, 2. a) Co často zapůsobí na nově příchozí při shromážděních svědků Jehovových? b) Jaké jiné důkazy této vlastnosti pozorují na našich sjezdech?

KDYŽ někdo přijde poprvé na sborové shromáždění svědků Jehovových, snad na něho hluboce zapůsobí láska, která se tam projevuje. Pozoruje ji ve vřelé družnosti a uvítání, které je prokázáno i jemu samotnému.

² Na našich sjezdech si návštěvníci také všímají, že většina účastníků se velmi dobře chová. Jeden zpravodaj o takovém sjezdu napsal: ‚Nikdo není pod vlivem alkoholu nebo drog. Žádné ječení a vřískání. Žádné strkání. Nikdo se netlačí. Nikdo nenadává a nekleje. Žádné neslušné vtipy nebo sprosté řeči. Žádný kouř ve vzduchu. Nikdo nekrade. Nikdo nehází plechovky na trávník. Bylo to skutečně neobyčejné.‘ To všechno je dokladem lásky, té lásky, která se ‚nechová neslušně a nevyhledává vlastní zájmy‘. — 1. Kor. 13:4–8.

3. a) Co by mělo být časem zjevné, pokud jde o naše projevy lásky? b) Jaký druh lásky potřebujeme pěstovat, chceme-li napodobovat Krista?

³ Láska je vlastnost, která označuje každého opravdového křesťana. (Jan 13:35) Jak duchovně rosteme, měli bychom ji vyjadřovat plněji. Apoštol Pavel se modlil, aby láska jeho bratrů „ještě víc a více oplývala“. (Fil. 1:9; 1. Tes. 3:12) Také Petr vybízel své spolukřesťany, aby svou lásku rozšířili  na ‚celé společenství bratrů‘. (1. Petra 2:17) Naše láska by nás měla pohnout, abychom dělali víc, než prostě chodili na shromáždění s lidmi, které se nijak nenamáháme osobně poznat. Měla by zahrnovat víc než jen občas říci vlídně „Dobrý den“. Apoštol Jan ukázal, že by měla být obětavá. Napsal: „Podle toho jsme poznali lásku, protože on [Boží Syn] se za nás vzdal své duše, a my jsme povinni se vzdávat svých duší za své bratry.“ (1. Jana 3:16; Jan 15:12, 13) To jsme ještě neudělali! Ale dali bychom opravdu svůj život za naše bratry? A jak daleko jdeme dnes, abychom jim pomohli, i když to třeba není pohodlné?

4. a) Jak jinak můžeme zjistit, že bychom mohli plněji projevovat lásku? b) Proč je životně důležité mít vřelou lásku k sobě navzájem?

⁴ Kromě činů, které zrcadlí obětavého ducha, je důležité mít i vřelý cit k našim bratrům. Boží slovo nás vybízí: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Řím. 12:10) Všichni tak cítíme vůči některým osobám. Mohlo by jich být víc, k nimž pociťujeme takovou náklonnost? Jak se blíží konec starého systému, je pro nás životně důležité stále více se sbližovat s našimi křesťanskými bratry. Bible nás na to upozorňuje slovy: „Konec všech věcí se přiblížil. . . Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ — 1. Petra 4:7, 8.

5. Proč by bylo chybné domnívat se, že mezi členy sboru nevzniknou žádné problémy?

⁵ Dokud jsme nedokonalí, přijdou ovšem chvíle, kdy uděláme něco, co druhé pohorší. I oni proti nám budou různými způsoby hřešit. (1. Jana 1:8) Jestliže se octneš v takové situaci, co bys měl dělat?

 Co dělat, když vzniknou problémy?

6. a) Proč nebude biblická rada asi vždy souhlasit s našimi sklony? b) K čemu však povede, jestliže ji uplatníme?

⁶ Písmo poskytuje potřebné vedení. To, co radí, se ale nemusí shodovat s tím, k čemu jsme nakloněni jako nedokonalí lidé. (Řím. 7:21–23) Jestliže však na tom budeme opravdově pracovat, dosvědčíme svou upřímnou touhu líbit se Jehovovi a obohatí se tím také naše láska k druhým.

7. a) Proč bychom neměli oplácet, když nám někdo ublíží? b) Proč bychom se neměli prostě vyhýbat bratru, který nás pohorší?

⁷ Lidé, kterým je ublíženo, hledají někdy způsoby, jak to provinilci oplatit. Ale to situaci jen zhoršuje. Jestliže je třeba odplaty, měli bychom ji přenechat Bohu. (Přísl. 24:29; Řím. 12:17–21) Jiní se snad budou snažit vyškrtnout provinilce ze svého života, vyhýbat se styku s ním. To však svým spoluctitelům nemůžeme dělat. Přijatelnost našeho uctívání závisí zčásti i na tom, že milujeme své bratry. (1. Jana 4:20) Můžeme poctivě říci, že milujeme někoho, s kým nechceme mluvit nebo jehož samotná přítomnost nás ruší? Je nutné postavit se k problému čelem a vyřešit jej. Jak?

8, 9. a) Co je správné udělat, jestliže máme proti bratru stížnost? b) Co když se však proti nám prohřešil opětovně? c) Proč bychom tak měli věc vyřídit a co nám k tomu pomůže?

⁸ V té věci napsal apoštol Pavel: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:13) Dokážeš to? Co když ta osoba proti tobě opětovně hřeší různými způsoby?

 ⁹ Apoštol Petr měl stejnou otázku a navrhl, že by se možná měl snažit odpustit bratru až sedmkrát. Ježíš však odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Ale proč? Ježíš to vysvětlil podobenstvím, které osvětlilo velikost našeho dluhu vůči Bohu ve srovnání s tím, co nám může dlužit nějaký člověk. (Mat. 18:21–35) Četnými způsoby hřešíme proti Bohu každý den — někdy sobeckým činem, často tím, co říkáme nebo co si myslíme, a také tím, že neuděláme, co bychom měli. Někdy si možná ani neuvědomíme, že některé z věcí, které jsme udělali, byly nesprávné, nebo se v denním shonu ani nad věcí dost vážně nezamyslíme. Bůh by mohl oplátkou za naše hříchy žádat náš život. (Řím. 6:23) Zůstává k nám však milosrdný. (Žalm 103:10–14) Není tedy vůbec nerozumné, že od nás žádá, abychom podobně jednali jeden s druhým. (Mat. 6:14, 15; Ef. 4:1–3) Když to děláme, místo abychom v sobě živili pohoršení, je to důkaz, že jsme dospěli k tomu druhu lásky, která „nevypočítává urážky“. — 1. Kor. 13:4, 5; 1. Petra 3:8, 9.

10. Co bychom měli dělat, jestliže má bratr něco proti nám?

¹⁰ Někdy si možná uvědomíme, že my sice nemáme vůči svému bratru žádné výhrady, ale on má něco proti nám. Co bychom měli dělat? Bez otálení bychom s ním měli promluvit a pokusit se obnovit pokojné vztahy. Bible nás vybízí, abychom převzali iniciativu. (Mat. 5:23, 24) Nebude to možná snadné. To vyžaduje lásku spojenou s pokorou. Jsou v tobě tyto vlastnosti dost silné, abys udělal, co radí Bible? Je to důležitý cíl, o který bychom měli usilovat.

11. Co bychom měli dělat, jestliže bratr dělá věci, které nás rozrušují?

¹¹ Na druhé straně možná někdo dělá věci, které tě rozrušují — a snad vadí i jiným. Nebylo by dobré,  aby s takovým člověkem někdo promluvil? Snad. Jestliže mu laskavým způsobem osobně vysvětlíš problém, přinese to možná dobré výsledky. Ale nejprve by ses měl zeptat sám sebe: ‚Je to, co dělá, opravdu nebiblické? Nebo tkví problém převážně v tom, že výchova a prostředí, v němž jsem vyrůstal, jsou jiné než jeho?‘ Pokud ano, dbej toho, aby sis nestanovil vlastní měřítka a pak podle nich nesoudil druhé. (Jak. 4:11, 12) Jehova nestranně přijímá osoby přicházející z nejrůznějšího prostředí a má s nimi trpělivost, zatímco duchovně rostou.

12. a) Dojde-li k vážnému případu nesprávného jednání ve sboru, kdo se o to stará? b) Za jakých okolností je však odpovědný ten, proti němuž se zhřešilo, aby jednal první? S jakým cílem?

¹² Jestliže se však někdo ve sboru zaplete do vážného přestupku, je nutná okamžitá pozornost. Ale čí? Obvykle starších. Pokud však jde o obchodní záležitost mezi bratry nebo snad zneužití jazyka způsobem, který někoho vážně poškodil, pak by se měl ten, proti němuž se zhřešilo, první pokusit, aby provinilci osobně pomohl. Někomu se to může zdát obtížné. Ale Ježíš to radí u Matouše 18:15–17. Láska k bratru a upřímná touha udržet si jej jako bratra nám pomohou, abychom to udělali způsobem, který pokud možno zasáhne srdce chybujícího. — Přísl. 16:23.

13. Co nám pomůže, abychom na věc nahlíželi správně, jestliže vznikne problém mezi námi a jiným bratrem?

¹³ Když nastane problém, velký nebo malý, pomůže nám, snažíme-li se pochopit, jak na něj pohlíží Jehova. Neschvaluje hřích v žádné podobě, a přece jej vidí v každém z nás. V jeho patřičný čas jsou nekající hříšníci z jeho organizace odstraněni. Ale co my ostatní? Všichni jsme předmětem jeho shovívavosti  a milosrdenství. On nám poskytuje vzor k napodobování. Když to činíme, zrcadlíme jeho lásku. — Ef. 5:1, 2.

Hledej způsoby, jak se ‚rozšířit‘

14. a) Proč Pavel povzbuzoval Korinťany, aby se ‚rozšířili‘? b) Jak uvedené texty naznačují, že bychom se nad tím všichni měli zamyslet?

¹⁴ Apoštol Pavel strávil mnoho měsíců budováním sboru v řeckém Korintě. Tvrdě pracoval, aby tamním bratrům pomohl, a miloval je. Někteří z nich však vůči němu postrádali vřelost citu. Byli velmi kritičtí. Vybízel je proto, aby se ‚rozšířili‘ v projevech své náklonnosti. (2. Kor. 6:11–13; 12:15) Všichni uděláme dobře, budeme-li uvažovat, do jaké míry prokazujeme druhým lásku, a budeme hledat cesty, jak se ‚rozšířit‘. — 1. Jana 3:14; 1. Kor. 13:3.

15. Co nám může pomoci, abychom rostli v lásce ke komukoli, k němuž se necítíme osobně přitahováni?

¹⁵ Jsou ve sboru někteří, s nimiž je pro nás obtížné se sblížit? Jestliže jim vyjdeme vstříc a přikrýváme jejich drobné přestupky, jak bychom si to přáli i od nich, může to pomoci k vřelejšímu vzájemnému vztahu. (Přísl. 17:9; 19:11) Naše city k nim se mohou také zlepšit, když hledáme jejich dobré vlastnosti a na ty se zaměříme. Povšimli jsme si například, jak Jehova tyto bratry používá? To určitě způsobí, že naše láska k nim poroste. — Luk. 6:32, 33, 36.

16. Jak se můžeme rozumně ‚rozšířit‘ v tom, že projevujeme lásku členům našeho sboru?

¹⁶ Víme dobře, že naše možnosti pomoci druhým mají své hranice. Když zveme přátele na oběd, nebude snad možné pozvat každého. Všichni máme  důvěrné druhy, s nimiž trávíme více času než s jinými. Ale mohli bychom se ‚rozšířit‘? Mohli bychom strávit každý týden alespoň pár minut tím, že se lépe seznamujeme s někým v našem sboru, kdo nebyl naším blízkým přítelem? Mohli bychom příležitostně někoho z nich pozvat, aby s námi pracoval v kazatelské službě? Jestliže opravdu máme vřelou lásku jeden k druhému, určitě najdeme způsoby, jak ji projevovat.

17. Co ukáže, zda máme vřelou lásku k bratrům, s nimiž jsme se ještě nesetkali?

¹⁷ Znamenitou příležitost ‚rozšířit se‘ v lásce poskytují křesťanské sjezdy. Mohou být přítomny tisíce osob. Se všemi se seznámit nemůžeme, ale můžeme se chovat tak, abychom ukazovali, že klademe jejich blaho před vlastní pohodlí, dokonce i když jsme se ještě nikdy nesetkali. A v přestávkách můžeme projevit osobní zájem tím, že se budeme iniciativně seznamovat s některými ve svém okolí. Jednoho dne budou všichni, kteří žijí na zemi, bratry a sestrami sjednocenými v uctívání Boha a Otce všech. Jaká radost to bude poznat je všechny s jejich mnohými a rozmanitými vlastnostmi! Vřelá láska k nim nás pohne, abychom si to přáli. Proč nezačít už teď?

K opakování

● Jak by se měly řešit problémy, které vzniknou mezi bratry nebo sestrami? Proč?

● Jak by měla růst naše láska, zatímco duchovně rosteme?

● Jak je možné projevovat vřelou lásku více než jen kroužku blízkých přátel?

[Studijní otázky]