16. Kapitola

Naslouchej radě, přijímej kázeň

1. a) Je mezi námi někdo, kdo nepotřebuje radu a kázeň? b) O jakých otázkách bychom měli uvažovat?

VĚTŠINA z nás jistě hned souhlasí s textem, který říká: „Všichni. . . mnohokrát klopýtáme.“ (Jak. 3:2) Není těžké vzpomenout si na chvíle, kdy jsme nebyli takoví, jací bychom podle pobídek Božího slova chtěli být. Uznáváme tedy, že Bible má pravdu, když nám říká: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísl. 19:20) Víme, že takovou pomoc potřebujeme. Bezpochyby jsme ve svém životě učinili změny, abychom jej sladili s tím, co jsme se naučili z Bible. Jak ale reagujeme, když nám teď druhý křesťan osobně radí v něčem, v čem jsme jednali nemoudře? Nebo když nám prostě dá nějaký návrh, jak bychom se mohli v určité činnosti zlepšit?

2. a) Proč bychom měli projevovat ocenění pro osobní radu? b) Jak bychom neměli reagovat?

² Navzdory naší okamžité vnitřní reakci, ovlivněné nedokonalou lidskou přirozeností, bychom měli upřímně vyjádřit ocenění za radu a pracovat na jejím uplatnění. Výsledek takového našeho jednání může být blahodárný. (Hebr. 12:11) Když jsme však dostali radu, možná že jsme se snažili ospravedlňovat se, zlehčovat vážnost situace nebo svalit vinu na někoho jiného. Reagoval jsi tak  někdy? Když se v myšlenkách vrátíme do té situace, cítíme snad pobouření vůči tomu, kdo nám radil? Máme sklon hledat chyby na tom, kdo nám dal radu, nebo na způsobu, jak radu přednesl, jako by to nějak omlouvalo naši slabost? Může Bible člověku pomoci, aby takové sklony překonal?

Příklady zaznamenané k našemu napomenutí

3. a) Jaké věci obsahuje Bible, jež nám pomohou vypěstovat si správný názor na rady a kázeň? b) Použij uvedené otázky a rozeber Saulovu a Uzijášovu reakci na radu.

³ Boží slovo sice opatřuje na tento námět hojnost přímých napomenutí, ale obsahuje navíc zkušenosti ze života jednotlivců, kteří dostávali rady. Často byla rada také ukázňováním — ten, kdo ji dostával, totiž potřeboval změnit svůj postoj nebo své chování. Když použiješ níže uvedené otázky při zkoumání některých takových příkladů, shledáš, že tu najdeš mnohé, co ti prospěje:

SAUL, SYN KIŠŮV: Selhal ve své poslušnosti Jehovy, když ve válce s Amalechity ušetřil krále a nejlepší z jejich zvířat. (1. Sam. 15:1–11)

Co v Saulově reakci na káravou Samuelovu radu ukazuje, že se snažil zlehčit nesprávné jednání? (V. 20) Na koho se snažil svalit vinu? (V. 21) Jakou předložil omluvu, když konečně uznal, že jednal nesprávně? (V. 24) O co měl, jak se zdálo, největší starosti v této chvíli? (V. 25, 30)

UZIJÁŠ: Vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo, ačkoli k tomu byli oprávněni pouze kněží. (2. Par. 26:16–20)

Proč král Uzijáš reagoval hněvivě, když se jej velekněz pokoušel zastavit? (Srovnej verš 16.) K čemu to vedlo? (V. 19–21)

4. a) Proč bylo Saulovi a Uzijášovi zatěžko přijmout radu? b) Proč je to i dnes vážný problém?

 ⁴ Proč bylo v obou případech těmto jednotlivcům tak zatěžko přijmout potřebnou radu? Základním problémem byla pýcha, příliš vysoké mínění o sobě. Dnes si mnoho lidí tímto povahovým rysem přivozuje zármutek. Když dosáhli toho, co považují za společenskou vážnost, ať už vlivem věku nebo postavení, nejsou přístupní osobním radám. Zřejmě se domnívají, že to naznačuje nějakou jejich nedostatečnost nebo že to kazí jejich pověst. Je to však pýcha, co ve skutečnosti svědčí o slabosti. Tento povahový rys není možné omlouvat prostě tím, že chybovat je lidské. Je to léčka, kterou používá Satan, aby zkalil něčí myšlení, takže člověk vzdoruje láskyplné pomoci, kterou Jehova poskytuje prostřednictvím svého Slova a své viditelné organizace. Jehova varuje: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ — Přísl. 16:18; viz také Římanům 12:3; Přísloví 16:5.

5. Použij otázky, které jsou součástí odstavce, a zjisti, jaká poučení lze načerpat ze zpráv o Mojžíšovi a Davidovi.

⁵ Bible však obsahuje také znamenité příklady těch, kteří radu přijali. I z nich si je možné vzít cenné poučení. Uvažuj:

MOJŽÍŠ: Jeho tchán mu dal praktické rady, jak zvládnout své velké pracovní zatížení a nezničit si zdraví. Mojžíš naslouchal a okamžitě to uplatnil. (2. Mojž. 18:13–24)

Proč byl Mojžíš tak přístupný zdravé radě, přestože měl velkou autoritu? (Srovnej 4. Mojžíšovu 12:3.) Jak důležitá vlastnost je to pro nás? (Sef. 2:3)

DAVID: Provinil se cizoložstvím a pak úkladně nechal zabít manžela té ženy, aby se s ní mohl oženit a tak  cizoložství zakrýt. Uplynuly měsíce, než Jehova poslal Natana, aby Davida pokáral. (2. Sam. 11:2–12:12)

Rozhněval se David kvůli pokárání, zlehčoval nesprávnost jednání nebo snažil se svalit ze sebe vinu? (2. Sam. 12:13; Žalm 51: nadpis a v. 1–3; v. 3–5, KB) Znamenala skutečnost, že Bůh přijal Davidovo pokání, že David a jeho domácnost byli osvobozeni od špatných následků jeho nesprávného chování? (2. Sam. 12:10, 11, 14; 2. Mojž. 34:6, 7)

6. a) Jak pohlížel David na ty, kteří mu dávali zdravé rady? b) Jak nám může prospět, jestliže pohotově přijmeme takovou radu? c) Nač bychom neměli zapomínat, jsme-li přísně ukázňováni?

⁶ Král David dobře znal užitek, který plyne z vyslechnutí zdravé rady, a čas od času Bohu děkoval za toho, skrze něhož přišla. (1. Sam. 25:32–35; viz také Přísloví 9:8.) Jsme takoví? Jestliže ano, uchrání nás to, abychom neřekli a neudělali mnoho věcí, kterých bychom mohli litovat. Dostaneme-li se však do okolností, které vedou k našemu přísnému ukázňování, jako to zažil David v souvislosti se svým hříchem s Bat-Šebou, potom neztrácejme ze zřetele, že kázeň je dokladem Jehovovy lásky a má za cíl naše věčné blaho. — Přísl. 3:11, 12; 4:13.

Pěstovat neocenitelné vlastnosti

7. Jakou vlastnost musí lidé podle Ježíšových slov mít, aby vešli do Království?

⁷ Máme-li mít dobrý vztah k Jehovovi a k našim křesťanským bratrům, potřebujeme rozvíjet určité osobní vlastnosti. Ježíš jednu z nich vyzdvihl, když doprostřed svých učedníků postavil malé dítě a řekl: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království.  Proto kdokoli se pokoří jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.“ (Mat. 18:3, 4) Bylo třeba, aby učedníci provedli změny. Museli se zbavit své pýchy a pěstovat pokoru.

8. a) Vůči komu musíme být pokorní a proč? b) Jestliže jsme pokorní, jak budeme reagovat na radu?

⁸ Apoštol Petr později napsal spolukřesťanům: „Všichni se však přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Víme, že potřebujeme být pokorní vůči Bohu, ale tento text říká, že potřebujeme být pokorní neboli ponížení v mysli také v našich vztazích ke spoluvěřícím. Jestliže takoví jsme, nebudeme pošetile rozhořčeni návrhy, které nám snad předloží. Budeme se ochotně učit jeden od druhého. (Přísl. 12:15) A jestliže naši bratři vidí, že je nutné dát nám nápravnou radu, pak uznáme, že Jehova láskyplně používá tento prostředek, aby nás formoval, a neodmítneme. — Žalm 141:5.

9. a) Jaká důležitá vlastnost je úzce spřízněná s pokorou? b) Proč bychom měli brát ohled na to, jak naše chování působí na druhé?

⁹ Jiná vlastnost úzce spřízněná s pokorou je opravdový zájem o blaho druhých. Nemůžeme uniknout skutečnosti, že to, co děláme, působí na druhé lidi. Apoštol Pavel radil raným křesťanům v Korintě a v Římě, aby brali ohled na svědomí druhých. Neříkal, že mají odložit všechny osobní záliby. Spíše je vybízel, aby nedělali nic, co by mohlo druhého podnítit, aby jednal proti svému svědomí. To by totiž vedlo k jeho duchovní zkáze. Pavel jasně vyjádřil všeobecnou zásadu, když napsal: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale  výhodu druhého. . . Ať tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě. Nestaňte se příčinami ke klopýtání Židům stejně jako Řekům a Božímu sboru.“ — 1. Kor. 10:24–33; 8:4–13; Řím. 14:13–23.

10. Co by mohlo naznačit, zda jsme zvyklí uplatňovat tuto biblickou radu?

¹⁰ Máš ve zvyku klást blaho druhých lidí před vlastní záliby? Je mnoho způsobů, jimiž se to dá dělat, ale uvažuj o příkladu: Druh ošacení a úprava zevnějšku je všeobecně věcí osobního vkusu, pokud jsme umírnění, upravení a čistí. Kdyby ses však dozvěděl, že lidem ve tvé obci tvůj způsob oblékání nebo úprava zevnějšku brání, aby naslouchali poselství o Království, provedl bys patřičné změny? Je pro tebe život druhého člověka důležitější než tužba líbit se sám sobě?

11. Co ukazuje, že je důležité pěstovat tyto vlastnosti, chceme-li být opravdu křesťany?

¹¹ Až se vlastnosti, o nichž jsme právě mluvili, stanou součástí naší osobnosti, dokážeme tím, že začínáme mít Kristovu mysl. Ježíš dal v pokoře dokonalý příklad. (Jan 13:12–15; Fil. 2:5–8) Místo aby se líbil sám sobě, dal nám vzor k následování tím, že projevoval zájem o druhé. — Řím. 15:2, 3.

Nezavrhuj Jehovovu kázeň

12. a) Jaké změny musíme všichni učinit, abychom měli osobnost, která se líbí Bohu? b) Co nám v tom pomůže?

¹² Všichni jsme hříšníci, a proto jsou v našem postoji, mluvě a chování nezbytné změny. Jen tak můžeme zrcadlit osobnost našeho Boha. Potřebujeme obléknout „novou osobnost“. (Kol. 3:5–14; Tit. 2:11–14) Rada a kázeň nám pomáhají určit oblasti, v nichž se musíme zlepšit a jak to udělat.

13. a) Prostřednictvím čeho opatřil Jehova rady a kázeň pro nás všechny? b) Co bychom s tím měli dělat?

 ¹³ Základním zdrojem takového poučení je Bible. (2. Tim. 3:16, 17) Dále nám Jehova prostřednictvím biblické literatury a shromáždění pořádaných jeho viditelnou organizací pomáhá, abychom viděli, jak poučení uplatnit. Uznáme pokorně, že to potřebujeme — i když jsme to snad již slyšeli — a budeme se stále snažit o další zlepšení?

14. Jakou další pomoc nám opatřuje Jehova jako jednotlivcům?

¹⁴ Jehova nás nenechává, abychom sami zápasili s věcmi, které jsou snad naším zvláštním problémem. S láskyplným zájmem činí opatření pro osobní pomoc. Milióny osob již měly z takové pomoci užitek prostřednictvím domácích biblických studií. Rodiče mají zvláštní odpovědnost ukázňovat své děti, aby je chránili před chováním, které by jim v pozdějším životě přivodilo mnoho zármutku. (Přísl. 6:20–35; 15:5) Také ve sboru ti, kteří jsou duchovně způsobilí, nesou odpovědnost, aby používali Písmo k nápravě druhých, když vidí, že je to nutné. Dělají to ovšem v duchu mírnosti. (Gal. 6:1, 2) Takovými způsoby nám Jehova radí a ukázňuje nás, abychom ho mohli uctívat jako sjednocený lid.

K opakování

● Jak nám Jehova láskyplně pomáhá vidět, kdo z nás osobně potřebuje učinit změny?

● Proč je mnoha lidem zatěžko přijímat rady? Jak závažné to je?

● Jaké neocenitelné vlastnosti nám pomohou, abychom byli přístupní radě? Jaký v tom dal Ježíš příklad?

[Studijní otázky]