Sporná otázka, před kterou stojí celé stvoření
6. Kapitola
Sporná otázka, před kterou stojí celé stvoření
1. a) Jakou spornou otázku vyvolal Satan v Edenu? b) Jak je tato otázka naznačena v tom, co řekl?
KDYŽ v Edenu vypukla vzpoura, vznikla vážná sporná otázka, která ovlivňuje celé stvoření. Když se Satan přiblížil k Evě, naznačil, že ona i její manžel Adam jsou připravováni o cosi závažného. Zeptal se: „Je to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Eva odpověděla, že Bůh řekl pouze o jednom stromě: „Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.“ Nato Satan přímo obvinil Jehovu ze lži a řekl, že Evin ani Adamův život nejsou závislé na poslušnosti Boha. Tvrdil, že Bůh upírá svým tvorům něco dobrého — možnost stanovit si v životě vlastní měřítka. „Určitě nezemřete,“ tvrdil Satan. „Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojž. 3:1–5) Satan dovedl Evu k tomu, že uvěřila, že na tom bude lépe, když se bude rozhodovat samostatně. Nepřímo tak zpochybnil Boží právo vládnout a jeho způsob vlády. Vyvolaná sporná otázka se ve skutečnosti týkala univerzální svrchovanosti.
2. Co mohlo chránit první lidský pár?
2 Evu by byla mohla chránit láska k Jehovovi. Také úcta k manželovu postavení hlavy ji mohla zadržet před nesprávným jednáním. Myslela však jen na to, co se zdálo bezprostředně prospěšné. Co bylo zakázané, začalo být v jejích očích žádoucí. Důkladně podvedena Satanovým rozumováním porušila Boží zákon. Pak do toho zapletla i Adama. Nebyl sice oklamán Satanovou lží, ale i on projevil velmi malé ocenění pro Boží lásku. Nevzal ohled na Jehovovo postavení hlavy a rozhodl se připojit svůj úděl k údělu své vzpurné manželky. — 1. Mojž. 3:6; 1. Tim. 2:13, 14.
3. a) Jaká další sporná otázka těsně souvisí se Satanovým útokem na Jehovovu svrchovanost? b) Kdo je jí postižen?
3 Satanův útok na Jehovovu svrchovanost se neomezil jen na to, co se stalo v Edenu. Po tomto zdánlivém úspěchu si dovolil zpochybnit i věrnou oddanost ostatních tvorů vůči Jehovovi. To se tedy stalo úzce spřízněnou druhotnou spornou otázkou. Jeho nařčení se týkalo nejen Adamova potomstva, ale také všech Božích duchovních synů, a dokonce i Jehovova draze milovaného prvorozeného Syna. Za Jobových dnů tvrdil Satan, že ti, kteří slouží Jehovovi, to nedělají proto, že by milovali Boha a jeho způsob vlády, ale ze sobeckých důvodů. Dokazoval, že všichni podlehnou sobeckým tužbám, budou-li vystaveni těžkostem. Měl však pravdu? — Job 1:6–12; 2:1–6; Zjev. 12:10.
Jak reagovali na spornou otázku
4. Proč se mnoho lidí nezastávalo Jehovovy svrchovanosti?
4 Jehova nevyloučil možnost, že se k Satanovi ve vzpouře připojí i jiní. Když vynášel v Edenu rozsudek, zmínil se o těch, kteří budou tvořit ‚semeno hada‘. (1. Mojž. 3:15) Mezi ně patřili farizeové, kteří úkladně chystali Ježíšovu smrt, a Jidáš Iškariotský, jenž Krista zradil. Tito lidé neudělali jen falešný krok dříve, než si to uvědomili. Věděli, co je správné, a přesto svévolně zaujali postoj v odporu k Jehovovi a jeho služebníkům. Nicméně nespočetní jiní, kteří nebyli v souladu s Jehovovými požadavky, jednali v nevědomosti. — Sk. 17:29, 30.
5. a) Jak ti, kteří zůstali Jehovovi věrně oddáni, pohlíželi na rozdíl od Evy na jeho Slovo? b) Jak prokázal Noe svou věrnou oddanost a jak můžeme těžit z jeho příkladu?
5 Na rozdíl od všech takových byli však muži a ženy víry, kteří znali svého Stvořitele a prokazovali mu věrnou oddanost jako Svrchovanému Pánu. Věřili Bohu. Věděli, že jejich život závisí na tom, zda mu budou naslouchat a poslouchat ho. Takovým mužem byl Noe. Když Bůh Noemovi řekl: „Konec všeho těla přišel přede mne. . . Udělej si archu“, podřídil se Noe Jehovovu vedení. Jiní lidé těch dnů, navzdory varování, žili svým běžným životem, jako by se nemělo stát nic neobvyklého. Noe však stavěl obrovskou archu a pilně kázal ostatním o Jehovových spravedlivých cestách. Jak říká zpráva: „Noe pak učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ — 1. Mojž. 6:13–22; viz také Hebrejcům 11:7 a 2. Petra 2:5.
6. a) Co ještě charakterizovalo ty, kteří zachovávali ryzost? b) Jak tyto vlastnosti projevila Sára a jak můžeme těžit z jejího příkladu?
6 Ti, kteří zachovávali ryzost, vynikali také velkou úctou k zásadě vedení prostřednictvím hlavy, spojenou s osobní láskou k Jehovovi. Nebyli jako Eva, která předbíhala svého manžela. Ani jako Adam, který přehlížel Jehovův zákon. Znamenité vlastnosti projevila Sára, manželka Abrahama. Nejen v řeči, ale i v srdci byl Abraham pro ni „pán“. Navíc osobně milovala Jehovu a byla ženou víry. S Abrahamem očekávali „město [Boží království], které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. — 1. Petra 3:5, 6; Hebr. 11:10–16.
7. a) Za jakých okolností se Mojžíš zastával Jehovovy svrchovanosti? b) Co se můžeme naučit z jeho příkladu?
7 Asi 430 let potom, co Abraham opustil svou vlast, zastával se Jehovovy svrchovanosti v přímém střetnutí s egyptským faraónem Mojžíš. Nebyl nijak sebejistý. Naopak, pochyboval o své schopnosti dobře mluvit. Ale uposlechl Jehovu. S Jehovovou podporou a s pomocí svého bratra Árona předával Mojžíš opětovně Jehovovo slovo faraónovi. Farao byl zatvrzelý. Dokonce i někteří izraelští synové Mojžíše tvrdě kritizovali. Mojžíš však s věrnou oddaností vykonal vše, co mu Jehova přikázal, a jeho prostřednictvím byl Izrael osvobozen z Egypta. — 2. Mojž. 7:6; 12:50, 51.
8. a) Co ukazuje, že věrná oddanost Jehovovi zahrnuje víc než jen dělat to, co Bůh uvedl písemně? b) Jak nám ocenění tohoto druhu věrné oddanosti pomůže uplatňovat 1. Jana 2:15?
8 Ti, kteří byli Jehovovi věrně oddaní, nerozumovali tak, že jediné, co se vyžaduje, je držet se litery zákona, a tudíž poslouchat jen to, co dal Bůh zapsat. Když se Potifarova manželka pokoušela zlákat Josefa, aby s ní měl cizoložné styky, neexistovalo žádné psané přikázání od Boha, které by výslovně zakazovalo cizoložství. Ale na základě toho, co věděl o manželském uspořádání, které Jehova zavedl v Edenu, byl si Josef vědom toho, že mít pohlavní styky s manželkou jiného muže by se Bohu nelíbilo. Josef neměl zájem, aby vyzkoušel, kam až by mu Bůh dovolil jít v přizpůsobování se Egypťanům. Držel se Jehovových cest tím, že rozjímal o tom, jak Bůh jedná s lidstvem, a pak svědomitě uplatňoval to, co poznal jako Boží vůli. — 1. Mojž. 39:7–12; srovnej Žalm 77:11, 12; 77:12, 13, KB.
9. Jak se Ďábel opětovně prokázal jako lhář v obvinění, které vznesl za Jobových dnů?
9 Ti, kteří opravdu znají Jehovu, se od něho neodvrátí ani v tvrdé zkoušce. Satan vznesl obvinění, že i Job, kterého Jehova tak chválil, by Boha opustil, kdyby tento muž ztratil svůj majetek nebo byl tělesně napaden. Job však prokázal, že Ďábel je lhář. Udělal to, přestože nevěděl, co je příčinou všeho neštěstí, které ho obklopovalo. (Job 2:3, 9, 10) Satan se i dále snažil prosadit svou, když později způsobil, že rozzuřený babylónský král hrozil třem mladým Hebrejcům smrtí v ohnivé peci, jestliže se nepokloní na znamení uctívání před obrazem, který král postavil. Donuceni volit mezi příkazem krále a Jehovovým zákonem proti modlářství, dali mládenci pevně najevo, že slouží Jehovovi a že on je jejich svrchovaným vládcem. Věrnost Bohu jim byla dražší než život. — Dan. 3:14–18.
10. Jak je možné, abychom my nedokonalí lidé prokázali, že jsme opravdu věrně oddaní Jehovovi?
10 Máme z toho všeho usuzovat, že člověk musí být dokonalý, aby byl věrně oddaný Jehovovi, a že ten, kdo se dopustil chyby, naprosto selhal? Rozhodně ne! Bible nám výslovně říká o chvílích, kdy Mojžíš projevil slabost. Jehovovi se to nelíbilo, ale Mojžíše nezavrhl. Apoštolové, přestože byli v mnoha ohledech příkladní, měli také své slabosti. Věrná oddanost vyžaduje důslednou poslušnost ze srdce. Jehova však bere v úvahu naše dědictví nedokonalosti a těší ho, jestliže vědomě nepřehlížíme jeho vůli. Jestliže se kvůli slabosti zapleteme do nesprávného jednání, je důležité, abychom upřímně činili pokání, a tak si nezvykli jednat nesprávně. Tím prokazujeme, že opravdu milujeme to, o čem Jehova říká, že je dobré, a nenávidíme, co označuje za špatné. Na základě své víry v hodnotu Ježíšovy oběti, která vykupuje hříchy, se můžeme těšit z čistého postavení před Bohem. — Amos 5:15; Sk. 3:19; Hebr. 9:14.
11. a) Kdo z lidí zachoval dokonalou zbožnou oddanost a co to dokázalo? b) Jak nám pomáhá, co udělal?
11 Je to ale opravdu tak, že dokonalá zbožná oddanost prostě není u lidí možná? Asi 4 000 let byla odpověď na tuto otázku „posvátným tajemstvím“. (1. Tim. 3:16) Adam byl sice stvořen jako dokonalý, ale nedal dokonalý příklad zbožné oddanosti. Kdo jej tedy mohl dát? Rozhodně nikdo z jeho hříšného potomstva. Ježíš byl jediným člověkem, který to mohl udělat. To, co Ježíš vykonal, dokázalo, že Adam, který žil za příznivějších okolností, mohl zachovat dokonalou ryzost, kdyby byl chtěl. Chyba nebyla v Božím stvořitelském díle. Ježíš Kristus je proto příkladem, který se snažíme napodobovat, když projevujeme nejen poslušnost božského zákona, ale také osobní oddanost Jehovovi, Svrchovanému vládci.
Jaká je naše osobní odpověď?
12. Proč musíme zůstávat bdělí, pokud jde o náš postoj k Jehovově svrchovanosti?
12 Každý z nás dnes stojí před univerzální spornou otázkou. Nemůžeme se jí vyhnout. Jestliže jsme otevřeně prohlásili, že jsme na Jehovově straně, staneme se Satanovým terčem. On to je, kdo způsobuje tlak ze všech představitelných směrů a bude to dělat až do konce tohoto ničemného systému věcí. Nesmíme odložit svou obezřetnost. (1. Petra 5:8) Naše chování ukazuje, kde stojíme v nejvyšší sporné otázce.
13. a) Jak by měl původ lhaní a kradení způsobit, že se tomu budeme vyhýbat? b) Odpověz vždy na jednu otázku na konci odstavce a uvažuj o situacích, které vedou některé lidi k takovému nesprávnému jednání.
13 Nemůžeme si dovolit, abychom brali nevěrné chování jako něco nedůležitého jen proto, že je ve světě běžné. Zachovávání ryzosti vyžaduje, abychom se drželi Jehovových spravedlivých cest v každé životní záležitosti. Uvažuj například o následujícím:
1. Satan použil lež, aby uvedl naše první rodiče do hříchu. Stal se „otcem lži“. (Jan 8:44)
Za jakých okolností nejsou někdy mladí lidé pravdomluvní vůči rodičům? Proč je důležité, aby se tomu mladí křesťané vyhýbali? (Přísl. 6:16–19)
Jaké obchodní praktiky by mohly někoho ztotožnit s „otcem lži“ místo s Bohem pravdy? (Mich. 6:11, 12)
Je nesprávné říkat něco, čím vyvoláváme dojem, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme, jestliže to neubližuje nikomu druhému? (Žalm 119:163; srovnej Skutky 5:1–11.)
Jestliže se někdo zapletl do vážného přestupku, proč je důležité nepokoušet se jej zakrýt tím, že bychom se uchýlili k nepravdě? (Přísl. 28:13)
2. Když Eva a Adam jednali na Satanův popud a sami rozhodovali, co je dobré a špatné, vzali si především něco, co jim nepatřilo. Stali se zloději.
Je krádež ospravedlnitelná, jestliže je někdo v nouzi, nebo když ten, komu je něco vzato, má hodně? (Přísl. 6:30, 31; 1. Petra 4:15)
Je to méně závadné, jestliže je to v místě, kde žijeme, běžným zvykem, nebo jestliže to, co je vzato, je nějaká maličkost? (Řím. 12:2; Ef. 4:28; Luk. 16:10)
14, 15. a) Jaká zkouška přijde na celé lidstvo na konci Kristova tisíciletého panování? b) Jak to, co děláme dnes, ovlivní výsledek, k němuž potom dospějeme?
14 Během Kristova tisíciletého panování budou Satan a jeho démoni v propasti a neschopni ovlivňovat lidstvo. Jaká úleva to bude! Po tisíci letech však budou na krátký čas uvolněni. Satan s těmi, kteří půjdou za ním, vyvine tlak na „svaté“, na ty z obnoveného lidstva, kteří zachovávají ryzost. Bude jakoby válečně postupovat proti „milovanému městu“, nebeskému Novému Jeruzalému, ve snaze odstranit spravedlnost, kterou toto „město“ upevnilo na zemi. — Zjev. 20:7–10.
15 Je velmi pravděpodobné, že Satan, stejně jako v minulosti, použije klamu a bude působit na sobectví a pýchu, aby zlákal lidi k nevěrným činům proti Jehovovi. Jestliže budeme mít přednost v té době žít, jak budeme my osobně reagovat? Kde bude naše srdce, pokud jde o univerzální spornou otázku? Celé lidstvo bude v té době dokonalé, a proto každý nevěrný čin bude svévolný a povede k věčnému zničení. Chceme-li se tedy v tom čase prokázat jako věrně oddaní, je životně důležité, abychom už dnes pěstovali návyk reagovat pohotově a kladně na každé vedení, které nám Jehova poskytuje, ať již prostřednictvím svého Slova nebo své organizace! Když tak budeme jednat, dáme mu najevo svou opravdovou oddanost jako Svrchovanému vládci.
K opakování
● Co je velkou spornou otázkou, před níž stojí celé stvoření? Jak jsme do ní byli zapleteni?
● Jakým pozoruhodným způsobem každý z mužů a žen uvedených na straně 49 projevili ryzost Jehovovi?
● Proč je životně důležité, abychom každý den ctili Jehovu svým chováním?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 49]
Podporovali Jehovovu svrchovanost
Noe
Sára
Mojžíš
Josef
Job
Jaký užitek můžeme mít z jejich příkladu?
