8. kapitola

Nepřetržité ohlašování dobré zprávy (1942–1975)

„VŠEM, KDO MILUJÍ TEOKRACII:

Dne 8. ledna 1942 náš milovaný bratr J. F. Rutherford ve věrnosti dokončil svůj pozemský běh. . . Bylo pro něho radostí a útěchou vidět a vědět, že všichni Pánovi svědkové následují jako svého Vůdce ne nějakého člověka, ale Krále Krista Ježíše, a že budou postupovat v díle v naprosté činorodé jednotě.“ — Dopis oznamující smrt bratra Rutherforda. *

ZPRÁVA o úmrtí bratra Rutherforda znamenala pro svědky Jehovovy po celém světě na okamžik otřes. Mnozí věděli, že je nemocný, ale neočekávali, že zemře tak brzy. Ztráta jejich drahého bratra je zarmoutila, ale byli odhodláni „postupovat v díle“ — v díle ohlašování Božího Království. Nepohlíželi na J. F. Rutherforda jako na svého vůdce. Charles E. Wagner, který pracoval v kanceláři bratra Rutherforda, poznamenal: „Bratři si všude vypěstovali pevné přesvědčení, že Jehovovo dílo nezávisí na žádném člověku.“ Přesto bylo třeba, aby se někdo ujal odpovědností, které měl bratr Rutherford jako prezident Watch Tower Society.

„Odhodláni držet se Pána“

Ze srdce vycházejícím přáním bratra Rutherforda bylo, aby svědkové Jehovovi nepřetržitě ohlašovali dobrou zprávu. Proto v polovině prosince 1941, několik týdnů před svou smrtí, svolal čtyři ředitele dvou hlavních zákonných korporací používaných svědky Jehovovými a navrhl, aby co nejdříve po jeho smrti byli svoláni všichni členové obou správních rad na společné zasedání a zvolili prezidenta a viceprezidenta.

 Odpoledne 13. ledna 1942, pouhých pět dní po Rutherfordově smrti, se v brooklynském betelu spolu sešli všichni členové správních rad obou korporací. Několik dní předtím navrhl viceprezident Společnosti, šestatřicetiletý Nathan H. Knorr, aby vážně usilovali o božskou moudrost tím, že se budou modlit a že budou rozjímat. Členové rad si uvědomovali, že bratr zvolený za prezidenta bude jednak spravovat právní záležitosti Watch Tower Society, jednak bude sloužit jako hlavní dozorce organizace. Kdo měl potřebnou duchovní způsobilost pro tuto závažnou odpovědnost starat se o Jehovovo dílo? Společné zasedání bylo zahájeno modlitbou a po pečlivém zvážení byli jednomyslně zvoleni bratr Knorr prezidentem obou korporací a třicetiletý Hayden C. Covington, právník Společnosti, viceprezidentem. *

Ještě téhož dne W. E. Van Amburgh, tajemník-pokladník Společnosti, oznámil rodině betel výsledky volby. R. E. Abrahamson, který byl tehdy přítomen, vzpomínal, že Van Amburgh řekl: ‚Pamatuji si, když C. T. Russell zemřel a byl nahrazen J. F. Rutherfordem. Pán své dílo dále řídil a dával mu zdar. Nyní plně očekávám, že dílo bude postupovat kupředu s Nathanem H. Knorrem jako prezidentem, protože je to dílo Pánovo, a ne lidské.‘

Jak reagovali členové rodiny betel v Brooklynu na výsledky volby? Prozrazuje to jejich dojemný dopis ze  14. ledna 1942, den po volbě: „Jeho [Rutherfordova] proměna nás nezpomalí v plnění úkolu, který nám přidělil Pán. Jsme odhodláni držet se Pána a jeden druhého, odrážet bitvu až k bráně, bojovat rameno vedle ramena. . . Naše úzké společenství s bratrem Knorrem, které trvá přibližně dvacet let,. . . nám umožňuje ocenit Pánovo řízení ve volbě bratra Knorra jako prezidenta, a tedy to, jak se Pán láskyplně stará o svůj lid a bdí nad ním.“ Z celého světa se do ústředí brzy hrnuly dopisy a telegramy vyjadřující souhlas.

Nevyvstala žádná nejistota, pokud šlo o to, co dál. Pro Strážnou věž z 1. února 1942 (angl.), právě pro vydání, které oznamovalo smrt J. F. Rutherforda, byl připraven zvláštní článek. „Probíhá Pánova závěrečná žeň,“ stálo v něm. „Ať nic ani na okamžik nepřeruší postup jeho smluvního lidu v Jeho službě. . . Nyní je ZE VŠEHO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ pevně se držet své ryzosti vůči Všemohoucímu Bohu.“ Svědkové Jehovovi byli vybídnuti, aby dál horlivě rozhlašovali dobrou zprávu.

‚Pevně se držet ryzosti‘ ovšem bylo počátkem čtyřicátých let opravdu nesnadné. Svět stále válčil. Válečná omezení v mnoha částech země svědkům Jehovovým ztěžovala kázání. Nepřestávalo zatýkání a akce lůzy proti svědkům. Právní poradce Společnosti Hayden Covington řídil právní boj, někdy ze své kanceláře v brooklynském ústředí, jindy z vlaku, když cestoval za soudními případy. Ve spolupráci s místními právníky, mezi něž patřili Victor Schmidt, Grover Powell a Victor Blackwell, bratr Covington tvrdě bojoval za zajištění ústavních práv svědkům Jehovovým, aby mohli kázat dům od domu a rozšiřovat biblickou literaturu, aniž by tomu místní úřady bránily. *

Zaznívá výzva „Jdi“

Navzdory válečnému přídělovému hospodaření s potravinami a benzínem byly počátkem března 1942 ohlášeny plány na Teokratický sjezd nového světa, který se měl konat od 18. do 20. září. Pro snazší cestování bylo po celých Spojených státech vybráno 52 měst, kde se měl sjezd konat, z nichž mnohá byla telefonicky spojena s ústředním městem Clevelandem v Ohiu. Zhruba v téže době se sešli svědkové Jehovovi ve 33 jiných městech po celé zeměkouli. Jaký byl cíl tohoto shromáždění?

‚Neshromáždili jsme se tu, abychom rozjímali o minulosti nebo o tom, co vykonali jednotlivci,‘ prohlásil předsedající, bratr Covington, v úvodních slovech zahajovacího programu. Pak uvedl hlavní proslov „Jediné světlo“ založený na 59. a 60. kapitole Izajáše, který přednesl bratr Franz. Řečník připomněl Jehovův prorocký příkaz zaznamenaný Izajášem a burcujícím  způsobem prohlásil: „Zde je tedy od Nejvyšší autority výzva ‚Jdi‘, abychom stále pokračovali v jeho svědeckém [díle] bez ohledu na to, co se bude dít, než přijde Armagedon.“ (Iz. 6:1–12) Nebyl čas složit ruce do klína a odpočívat.

„Je třeba vykonat další práci; mnoho práce!“ prohlásil N. H. Knorr v následujícím proslovu programu. Aby mohli posluchači reagovat na výzvu „Jdi“, ohlásil bratr Knorr vydání Bible, Překladu krále Jakuba, vytištěné ve vlastní tiskárně Společnosti a doplněné konkordancí upravenou tak, aby ji mohli svědkové Jehovovi používat v kazatelské službě. V tomto vydání se zrcadlil živý zájem bratra Knorra o tištění a šíření Bible. Jakmile se bratr Knorr počátkem toho roku stal prezidentem Společnosti, rychle zajistil právo tisknout tento překlad a koordinoval přípravu konkordance a jiných pomůcek. Za několik měsíců bylo toto zvláštní vydání King James Version připraveno k uveřejnění na sjezdu.

V závěrečný den sjezdu pronesl bratr Knorr přednášku „Mír — může být trvalý?“ Předložil v ní mocné svědectví ze Zjevení 17:8, že druhá světová válka, která tehdy zuřila, nepovede k Armagedonu, jak si někteří mysleli, ale že válka skončí a nastane období míru. Ještě se musí pracovat na ohlašování Božího Království. Účastníci sjezdu se dozvěděli, že na pomoc při péči o předpokládaný růst organizace bude Společnost od následujícího měsíce posílat „služebníky bratří“, aby pracovali se sbory. Každý sbor bude navštíven jednou za půl roku.

„Teokratický sjezd nového světa pevně stmelil Jehovovu organizaci pro dílo před námi,“ říká Marie Gibbardová, která se s rodiči zúčastnila sjezdu v texaském Dallasu. A opravdu bylo třeba vykonat mnoho práce. Svědkové Jehovovi se těšili na nadcházející období míru. Byli odhodláni neustoupit odporu ani pronásledování a nepřetržitě ohlašovat dobrou zprávu.

Období rozšířeného vzdělávání

Dosud používali ve službě dům od domu kartu se svědectvím a gramofon. Nemohl by však každý svědek Jehovův zlepšit svou schopnost vysvětlovat z Písem důvody své naděje? Třetí prezident Společnosti N. H. Knorr se domníval, že by to bylo možné. C. James Woodworth, jehož otec léta redigoval Zlatý  věk a Útěchu, to vyjádřil takto: „Zatímco za bratra Rutherforda se kladl důraz na to, že ‚náboženství je léčka a podvod‘, nyní nastávala doba celosvětového rozmachu; a vzdělávání — biblické a organizační — začalo v rozsahu, jaký předtím Jehovův lid neznal.“

Období vzdělávání začalo takřka ihned. Dne 9. února 1942, asi měsíc po tom, co byl N. H. Knorr zvolen prezidentem Společnosti, bylo v brooklynském betelu učiněno závažné oznámení. V betelu se připravoval kurs pro pokročilé v teokratické službě — škola, v níž šlo hlavně o zkoumání Bible a o veřejné řečnictví.

V příštím roce byl položen základ pro to, aby se podobná škola pořádala v místních sborech svědků Jehovových. Na sjezdu „Výzva k činnosti“, který probíhal po celých Spojených státech 17. a 18. dubna 1943, byla v angličtině vydána brožura Kurs v theokratické službě. Každý sbor byl vybídnut, aby novou školu zahájil, a Společnost jmenovala instruktory, kteří měli působit jako předsedající a dávat budující rady k proslovům studujících, které přednášeli přihlášení muži. Brožura byla co nejrychleji přeložena a kurs zaveden i v jiných zemích.

Díky tomu se celosvětového ohlašování poselství o Království prostřednictvím veřejných proslovů začali účastnit způsobilí řečníci vyškolení v této škole teokratické služby. Mnozí z nich později dobře využili své školení jako řečníci na sjezdech a jako ti, kteří měli závažné povinnosti v organizaci.

Byl mezi nimi i Angelo C. Manera ml., který působil asi 40 let jako cestující dozorce. Byl jedním z prvních, kdo se přihlásili do školy ve svém sboru, a poznamenal: „Ti z nás, kteří se po léta účastnili shromáždění a chodili do kazatelské služby bez tohoto opatření, na ně pohlížejí jako na velký posun vpřed v našem osobním a organizačním vývoji.“

George Gangas, tehdy překladatel do řečtiny, řekl později o svém školení ve škole, která byla zahájena roku 1942 v brooklynském betelu: „Vzpomínám si, jak jsem přednášel svůj první šestiminutový proslov. Nedůvěřoval jsem si, a tak jsem si ho napsal. Ale když jsem vstal, abych jej přednesl, zmocnil se mě strach z posluchačů a já koktal, mumlal a zapomínal, co jsem chtěl říci. Potom jsem raději začal číst z rukopisu. Ale ruce se mi třásly tak, že mi přeskakovaly řádky!“ Přesto se nevzdal. Po čase pronášel proslovy před velkým obecenstvem na sjezdech, a dokonce sloužil jako člen vedoucího sboru svědků Jehovových.

Škola založená na víře

Dne 24. září 1942 byl učiněn další velký krok v oblasti rozšířeného vzdělávání. Bratr Knorr navrhl na společném zasedání správních rad  obou zákonných korporací, aby Společnost zřídila ještě jednu školu a využila k tomu budovu, která byla postavena na Farmě Království v South Lansingu (New York), 410 kilometrů severozápadně od města New Yorku. Účelem této školy mělo být školení misionářů pro službu v zahraničí, kde byla velká potřeba hlasatelů Království. Návrh byl jednomyslně schválen.

Tehdy jednatřicetiletý Albert D. Schroeder byl určen jako tajemník a sloužil jako předsedající výboru pro zorganizování nové školy. „Jak nám radostí poskočilo srdce, když jsme dostali toto ohromující nové přidělení!“ říká. Instruktoři se dali hned do práce; měli jen čtyři měsíce na to, aby vypracovali rozvrhy kursů, vyhotovili přednášky a dali dohromady knihovnu. „Vzdělávací kurs pro pokročilé křesťany trval 20 týdnů a hlavní učebnicí byla Bible,“ vysvětluje bratr Schroeder, který nyní slouží jako člen vedoucího sboru.

V pondělí 1. února 1943, ve studený zimní den, začala na severu státu New York první třída se 100 studenty. Byla to škola opravdu založená na víře. Uprostřed druhé světové války bylo na světě jen málo oblastí, kam bylo možné poslat misionáře. Přesto byli budoucí misionáři školeni s plnou důvěrou, že nastane období míru, během něhož budou moci být využiti.

Poválečná reorganizace

V květnu 1945 skončila v Evropě druhá světová válka. O čtyři měsíce později, v září, ustaly boje v Tichomoří. Druhá světová válka se stala minulostí. A 24. října 1945, něco přes tři roky poté, co prezident Společnosti pronesl proslov „Mír — může být trvalý?“, vstoupila v platnost Charta Spojených národů.

Z Evropy již začínaly přicházet zprávy o činnosti svědků Jehovových. Dílo ohlašování Království v evropských zemích vytrvale pokračovalo i navzdory válce, a to v míře, která bratry a sestry po celém světě ohromila. Strážná věž z 15. července 1945 (angl.) podala zprávu: „V roce 1940 měla Francie 400 zvěstovatelů; nyní jich mluví o Království 1 100. . . Roku 1940 mělo Holandsko 800 zvěstovatelů. Čtyři sta jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Ti, kteří zbyli, mluvili o Království. K čemu to vedlo? Dnes je v té zemi 2 000 zvěstovatelů Království.“ Otevřené dveře svobody nyní nabízely příležitosti k dalšímu oznamování  dobré zprávy nejen v Evropě, ale po celém světě. Nejdříve bylo ovšem třeba značného budování a reorganizace.

Prezident Společnosti si velmi přál získat přehled o potřebách svědků Jehovových v zemích postižených válkou, a tak se v listopadu 1945 se svým tajemníkem Miltonem G. Henschelem vydal na cestu po Británii, Francii, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku a Skandinávii, aby povzbudil bratry a aby se seznámil se stavem kanceláří odboček Společnosti. * Cílem byla  poválečná reorganizace. Byla učiněna opatření pro dodávky literatury a zařídilo se, aby byly poslány potraviny a šatstvo bratrům v nouzi. Kanceláře odboček byly obnoveny.

Bratr Knorr si plně uvědomoval, že je zapotřebí dobré organizace odboček, aby se udržel krok s postupem kazatelského díla. Jeho přirozené organizační schopnosti byly plně využity v rozšiřování odboček Společnosti po celém světě. Když se stal roku 1942 prezidentem, existovalo 25 kanceláří odboček. V roce 1946 navzdory zákazům a překážkám, které s sebou přinesla druhá světová válka, byly odbočky v 57 zemích. Za dalších 30 let, do roku 1976, vzrostl počet odboček na 97.

Vyzbrojeni, aby byli učiteli

Na základě svých mezinárodních cest krátce po válce prezident Společnosti dospěl k závěru, že svědkové Jehovovi by měli být lépe vyzbrojeni, aby mohli být učiteli Božího slova. Bylo nezbytné další biblické vzdělávání a také vhodné pomůcky k použití v kazatelské službě. Tyto potřeby byly uspokojeny již brzy po válce.

Na teokratickém sjezdu Radostné národy, konaném v Clevelandu (Ohio) od 4. do 11. srpna 1946, pronesl bratr Knorr proslov „Vyzbrojený ke každému dobrému dílu“. Vzbudil zvědavost všech přítomných, když kladl otázky jako: „Nebylo by ohromnou pomocí, kdybychom měli informace o každé ze šedesáti šesti knih Bible? Nepomohlo by nám v porozumění Písmům, kdybychom věděli, kdo napsal kterou knihu Bible, kdy byla která kniha napsána a kde byla napsána?“ Napjaté očekávání rostlo, a on pak oznámil: „Bratří, všechny ty informace, a ještě mnohem více, máte v nové knize ‚Vyzbrojený ke každému dobrému dílu‘!“ Po oznámení se strhl bouřlivý potlesk. Nová publikace měla sloužit jako učebnice pro školu teokratické služby, která probíhala ve sborech.

Svědkové Jehovovi byli vybaveni nejen publikací, která prohlubovala jejich znalost Písem, ale dostali také některé výborné pomůcky pro kazatelskou službu. Sjezd roku 1946 se bude dlouho připomínat, protože vyšlo první číslo Probuďte se! v angličtině. Tento nový časopis nahradil Útěchu (dříve známou jako Zlatý věk). Byla rovněž vydána kniha „Bůh budiž pravdivý“. * Henry A. Cantwell, který později sloužil jako cestující  dozorce, vysvětluje: „Už nějakou dobu jsme velmi potřebovali knihu, která by se dala používat k účinnému vedení biblického studia s novými zájemci a která by zahrnovala základní biblické nauky a pravdy. Nyní, po zveřejnění knihy ‚Bůh budiž pravdivý‘, jsme dostali přesně to, co jsme potřebovali.“

S takovými hodnotnými učebními pomůckami očekávali svědkové Jehovovi další rychlý rozvoj. Bratr Knorr oslovil sjezd proslovem na námět „Problémy obnovy a rozvoje“, v němž vysvětlil, že během světové války se úsilí vydávat svědectví nezbrzdilo. Od roku 1939 do roku 1946 vzrostl počet hlasatelů Království o více než 110 000. Aby se vyhovělo rostoucí poptávce po biblické literatuře na celém světě, plánovala Společnost rozšíření tiskárny a domova betel v Brooklynu.

Nastal očekávaný čas světového míru. Úspěšně probíhalo období celosvětového rozmachu a biblického vzdělávání. Svědkové Jehovovi se vraceli domů z teokratického sjezdu Radostné národy lépe vyzbrojeni, aby mohli být učiteli dobré zprávy.

Ohlašování Království postupuje rychle vpřed

S vyhlídkou na celosvětový rozmach se prezident Společnosti a jeho tajemník Milton G. Henschel 6. února 1947 vydali na služební cestu kolem světa, dlouhou 76 916 kilometrů. Cesta je vedla na tichomořské ostrovy, na Nový Zéland, do Austrálie, do jihovýchodní Asie, do Indie, na Střední východ, do oblasti Středomoří, do střední a západní Evropy, do Skandinávie, do Anglie a na Nový Foundland. Poprvé od roku 1933 mohli zástupci ústředí Společnosti v Brooklynu navštívit své bratry v Německu. Svědkové Jehovovi po celém světě mohli oba poutníky sledovat, protože zprávy o jejich cestě vycházely v jednotlivých vydáních Strážné věže v průběhu roku 1947. *

„Byla to naše první příležitost seznámit se s bratry v Asii a na jiných místech a vidět, jaké mají potřeby,“ vysvětluje bratr Henschel, nyní člen vedoucího sboru svědků Jehovových. „Měli jsme v úmyslu vyslat misionáře, a tak jsme museli vědět, do čeho půjdou a co budou potřebovat.“ Po této cestě začaly proudit do cizích zemí zástupy misionářů vyškolených v Gileadu, aby byli předvojem díla ohlašování Království. A výsledky byly opravdu působivé. V následujících pěti letech (1947–1952) se počet zvěstovatelů  Království po celém světě více než zdvojnásobil — z 207 552 na 456 265.

Růst teokracie

Dne 25. června 1950 vpadla vojska Korejské lidově demokratické republiky do jižní Korejské republiky. Časem tam byli vysláni vojáci ze 16 jiných zemí. Zatímco však válka postavila velké národy proti sobě, svědkové Jehovovi se chystali k mezinárodnímu sjezdu, který měl ukázat nejen jejich celosvětovou jednotu, ale i to, že jim Jehova žehná vzrůstem. — Iz. 60:22.

Sjezd Růst teokracie byl naplánován na 30. července až 6. srpna 1950. Měl to být největší sjezd, jaký kdy do té doby konali svědkové Jehovovi na jednom místě. Na Yankee stadiónu v New Yorku se sjelo asi 10 000 delegátů ze zahraničí: z Evropy, Afriky, Asie, Latinské Ameriky, tichomořských ostrovů — celkem ze 67 různých zemí. Vrcholná účast více než 123 000 na veřejné přednášce — ve srovnání s vrcholem 80 000 zúčastněných na teokratickém sjezdu Radostné národy před pouhými čtyřmi lety — byla sama působivým dokladem růstu.

Důležitým činitelem vzrůstu, který zažívali svědkové Jehovovi, bylo tištění a rozšiřování Božího slova. Milníkem v tomto ohledu byl 2. srpen 1950, kdy bratr Knorr oznámil vydání moderního Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem v angličtině. Účastníci sjezdu byli nadšeni, když se dozvěděli, že tento nový překlad vrací božské jméno Jehova do hlavního textu od Matouše po Zjevení celkem 237krát! V závěru přednášky pronesl řečník tuto vzrušující výzvu: „Vezměte si tento překlad. Přečtěte jej celý. Studujte jej, protože vám pomůže zlepšit vaše porozumění Božímu slovu. Dávejte jej do rukou jiným.“ Během příštího desetiletí následovaly další části, takže nakonec měli svědkové Jehovovi přesný, snadno srozumitelný překlad celé Bible, který mohli s nadšením nabízet druhým.

Než delegáti opustili město, kde se konal sjezd, byli pozváni k prohlídce nového ústředí, betelu na Columbia Heights 124 a značně rozšířené tiskárny na Adams Street 117. Nové prostory budované s finanční podporou svědků z celého světa završily obrovský program rozmachu, ohlášený a nadšeně podpořený na clevelandském sjezdu v roce 1946. Tehdy si svědkové Jehovovi ani  neuvědomovali, jak velký rozvoj ještě přijde, nejen v Brooklynu, ale po celém světě. Bude zapotřebí dalších a větších tiskáren, aby bylo možné postarat se o stále rostoucí řady zvěstovatelů Království.

Intenzívnější školení pro službu dům od domu

Na sjezdu Společnost nového světa, konaném od 19. do 26. července 1953 v New Yorku, dostali svědkové Jehovovi nové publikace jak pro vlastní potřebu, tak pro to, aby je mohli používat především při zvěstování Království dům od domu. Například uveřejnění knihy „Přesvědčte se o všech věcech“ (v angličtině) vyvolalo v pondělí 20. července bouřlivý potlesk 125 040 přítomných. To byl vhodný nástroj pro kazatelskou službu — kniha o 416 stránkách v kapesním provedení shromažďující více než 4 500 biblických textů pod 70 hlavními náměty. Nyní měli svědkové Jehovovi po ruce biblické odpovědi na otázky, které jim lidé kladli při jejich kázání dům od domu.

Ve středu dopoledne ohlásil bratr Knorr v proslovu „Hlavní práce všech služebníků“ další krok v pokračujícím vzdělávání svědků Jehovových — rozsáhlý školicí program pro službu dům od domu, který se měl zavést ve všech sborech. Od zkušenějších zvěstovatelů se žádalo, aby pomáhali méně zkušeným stát se pravidelnými, schopnými hlasateli Království dům od domu. Tento dalekosáhlý program byl zahájen 1. září 1953. Cestující dozorce Jesse L. Cantwell, který se na školicím díle podílel, poznamenal: „Tento program svědkům opravdu pomohl stát se schopnějšími zvěstovateli.“

V měsících, jež následovaly po červenci 1953, se konaly sjezdy ve všech pěti světadílech, kde byl tentýž program přizpůsoben svou formou místním podmínkám. Intenzívnější školení pro službu dům od domu tak  bylo zavedeno ve sborech svědků Jehovových po celém světě. Téhož roku dosáhl vrcholný počet hlasatelů Království 519 982.

Vyhovět potřebám celosvětového rozmachu

V polovině padesátých let se činila další opatření pro zajištění potřeb rychle rostoucí organizace. N. H. Knorr již cestoval po světě více než deset let, aby sledoval práci odboček. Tyto cesty velmi přispěly k zajištění řádného dozoru nad dílem v každé zemi a k posílení celosvětové jednoty svědků Jehovových. Bratr Knorr hluboce miloval misionáře a ty, kdo sloužili v odbočkách všude po světě. Ať jel kamkoli, vždy si udělal čas na to, aby s nimi hovořil o jejich problémech a potřebách a aby je povzbudil ve službě. V roce 1955 však již bylo v činnosti 77 kanceláří odboček Watch Tower Society, a 1 814 misionářů vyškolených v Gileadu sloužilo ve stovce zemí. Bratr Knorr viděl, že vše již sám nemůže zvládnout, a proto se postaral, aby se na této důležité práci navštěvování odboček a misionářských domovů podíleli i jiní.

Provedlo se to tak, že celý svět byl rozdělen do deseti zón. Každá zóna zahrnovala několik odboček Společnosti. Způsobilí bratři z kanceláře v Brooklynu a zkušení dozorci odboček byli jmenováni jako zónoví služebníci (nyní se jim říká zónoví dozorci) a byli vyškoleni pro toto dílo bratrem Knorrem. Dnem 1. ledna 1956 zahájili první ze zónových služebníků tuto novou službu navštěvování odboček. V roce 1992 sloužilo jako zónoví dozorci víc než 30 bratrů včetně členů vedoucího sboru.

Poučování o božské vůli

V létě 1958 visela nad Středním východem hrozba války. Přes napětí v mezinárodních vztazích se svědkové Jehovovi připravovali na mezinárodní sjezd, který by je dále poučil o božské vůli. Prokázal se také jako jejich největší sjezd, jaký byl kdy pořádán v jednotlivém městě.

Při mezinárodním sjezdu Božská vůle, který probíhal od 27. července do 3. srpna, zaplavil newyorské stadióny Yankee a Polo Grounds vrcholný počet 253 922 delegátů ze 123 zemí. „Svědkové Jehovovi se sjíždějí v takovém množství, že zaplní celé stadióny,“ napsaly newyorské noviny Daily News z 26. července 1958. „Osm zvláštních vlaků, 500 pronajatých autobusů a 18 000 aut sváží členy — nemluvě o dvou pronajatých lodích a 65 zvláštních letadlech.“

Misionáři vyškolení v Gileadu předtím upozorňovali ústředí Společnosti, jak náročné je poučovat o biblické pravdě ty, kteří nejsou obeznámeni s články víry a naukami církví křesťanstva. Kdyby tak měli publikaci, která by prostě předkládala pravdivé biblické učení a přitom by se snadno  četla a byla srozumitelná! K velkému potěšení 145 488 delegátů přítomných ve čtvrtek 31. července odpoledne ohlásil bratr Knorr vydání nové knihy Od ráje ztraceného k ráji znovu získanému (v angličtině).

Bratr Knorr všechny vybídl, aby knihu používali v kazatelské službě. Naznačil také, že pro rodiče bude užitečná k poučování dětí o biblické pravdě. Mnozí rodiče si vzali radu k srdci. Učitelka Grace A. Estepová, která vyrostla na malém městě blízko Pittsburghu v Pensylvánii, řekla: „Celá generace dětí vyrostla s knihou Ráj v rukou. Nosily ji s sebou na shromáždění, dělily se o ni s kamarády a dlouho předtím, než uměly číst, z ní dovedly vyprávět celou řadu biblických příběhů jen podle obrázků.“

Byla opatřena i hutná látka pro pokročilé badatele v Božím slově. Na závěr své podnětné přednášky „Buď vůle tvá“ vzrušil bratr Knorr všechny přítomné tím, že ohlásil uveřejnění nové knihy nazvané “Your Will Be Done on Earth” („Staň se tvá vůle na zemi“). Tato nová kniha, obsahující rozsáhlý rozbor knihy Danielovy, poučovala čtenáře o tom, jak se božská vůle děla kdysi a jak se děje nyní. „Ta kniha se vám bude nesmírně líbit!“ prohlásil řečník. Obrovské množství 175 441 přítomných vyjádřilo ohlušujícím potleskem svou radost z této nové pomůcky, která prohloubí jejich porozumění božské vůli.

V závěrečných poznámkách ohlásil bratr Knorr další zvláštní vzdělávací programy, které prospějí celosvětové organizaci. „Vzdělávací dílo neupadá,“ prohlásil Knorr, „ale naopak postupuje.“ Načrtl plány na desetiměsíční školicí kurs v Brooklynu pro dozorce odboček Společnosti z celého světa. V mnoha zemích světa také budou probíhat jednoměsíční školicí  kursy pro cestující dozorce a pro ty, kdo mají dozor ve sborech. Proč tolik školení? „Chceme postoupit na vyšší úroveň porozumění,“ vysvětlil, „abychom hlouběji pronikli do myšlenek Jehovy, jak je vyjádřil ve svém Slově.“

Okamžitě se začalo pracovat na studijních plánech pro tyto školicí programy. Sedm měsíců nato, 9. března 1959, začala první třída nové školy, školy služby Království, v South Lansingu (New York), domově školy Gilead. To, co tam začalo, brzy obletělo celý svět, protože nová škola byla určena ke školení těch, kdo mají dozor ve sborech.

Posíleni, aby ‚pevně stáli ve víře‘

Během šedesátých let zaplavila lidskou společnost vlna náboženských a sociálních změn. Duchovní označovali části Bible jako mýtické nebo zastaralé. Názor, že „Bůh je mrtev“, získával na popularitě. Lidská společnost klesala stále hlouběji do bahna sexuální nemravnosti. Prostřednictvím Strážné věže a jiných publikací, stejně jako sjezdových programů, byl Jehovův lid po celé to bouřlivé desetiletí posilován, aby ‚pevně stál ve víře‘. — 1. Kor. 16:13.

Na sérii sjezdů, které po celém světě probíhaly v roce 1963, proslov „Kniha ‚věčné dobré zprávy‘ je užitečná“ hájil Bibli před náporem kritiků. „Není třeba, aby kritikové Bible zdůrazňovali, že tuto knihu napsali pouzí lidé,“ vysvětloval řečník. „O tom nás poctivě informuje sama Bible. Čím se ale tato kniha liší od jakékoli jiné knihy napsané lidmi, je to, že Svatá Bible je ‚inspirována Bohem‘.“ (2. Tim. 3:16, 17) Tento vzrušující proslov vedl k zveřejnění knihy „Všechno Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné“ (v angličtině). Nová publikace obsahovala rozbor každé biblické knihy, uváděla její pozadí, například kdo ji napsal, kdy a kde byla napsána, a doklady o její autentičnosti. Pak následovalo shrnutí té biblické knihy a po něm oddíl nazvaný „Proč je užitečná“, kde se ukazovalo, v čem má příslušná biblická kniha velkou hodnotu pro čtenáře. Tento hodnotný nástroj pokračujícího biblického vzdělávání svědků Jehovových se zhruba 30 let po svém uveřejnění stále ještě používá jako učebnice ve škole teokratické služby. *

Svědkové Jehovovi nezůstali nedotčeni sexuální revolucí šedesátých let. Každý rok musela být několika tisícům — malému procentu z jejich celkového počtu — odňata pospolitost, většinou pro sexuální nemravnost. To bylo dobrým důvodem k tomu, aby Jehovův lid dostal přímočarou radu na sérii oblastních sjezdů konaných v roce 1964. Lyle Reusch, cestující  dozorce původem ze Saskatchewanu v Kanadě, vzpomíná na proslov „Udržet organizaci veřejných služebníků čistou, cudnou“. Říká: „Otevřená slova o morálce všechno vysvětlila jasně a srozumitelně.“

Obsah proslovu byl uveřejněn ve Strážné věži č. 14, 1965 (z 15. listopadu 1964, angl.). Mimo jiné tam bylo uvedeno: „Děvčata, nedělejte ze sebe takový ‚ručník‘, do něhož by si mohl utřít své špinavé ruce každý smilník neboli kdejaký symbolický ‚pes‘.“ — Srovnej Zjevení 22:15.

Taková otevřená rada měla svědkům Jehovovým jako lidu pomáhat, aby si uchovali mravní čistotu a byli schopni dál ohlašovat poselství o Království. — Srovnej Římanům 2:21–23.

„Řekni mi: co znamená rok 1975?“

Svědkové dlouho sdíleli názor, že Kristovo tisícileté panování bude následovat po 6 000 letech lidských dějin. Kdy však skončí 6 000 let lidské existence? Kniha Věčný život ve svobodě Božích synů, uveřejněná v angličtině na sérii oblastních sjezdů, které se konaly v roce 1966, poukazovala na rok 1975. Nová kniha vyvolala velké diskuse o roce 1975 hned na sjezdu, když si bratři prohlédli obsah.

Na sjezdu v Baltimore (Maryland) měl závěrečný proslov F. W. Franz. Začal slovy: „Těsně předtím, než jsem šel na pódium, ke mně přistoupil mladý muž a zeptal se: ‚Řekni mi: co znamená rok 1975?‘“ Potom se bratr Franz odvolal na mnohé otázky, které vyvstaly ohledně toho, zda látka v nové knize znamená, že v roce 1975 skončí Armagedon a Satan bude spoután. V podstatě řekl: ‚Mohlo by se to stát. Ale my to netvrdíme. U Boha je všechno možné. Ale my to netvrdíme. A ať nikdo z vás neříká nic určitého o tom, co se bude dít ode dneška do roku 1975. Ale hlavní na tom všem, drazí přátelé, je tato věc: Čas se krátí. Čas nesporně dobíhá.‘

V letech po roce 1966 jednali mnozí svědkové Jehovovi v souladu s duchem té rady. Na tento námět však byly uveřejněny jiné výroky a některé z nich byly zřejmě určitější, než bylo prospěšné. To uznala Strážná věž č. 17, 1980, v 1. studijním článku (z 15. března 1980, s. 17, angl.). Ale svědkové Jehovovi také byli upozorňováni, aby se zaměřili hlavně na konání Jehovovy vůle a nedali se strhnout daty a očekáváním brzké záchrany. *

 Nástroj pro urychlení díla

Koncem šedesátých let oznamovali svědkové Jehovovi dobrou zprávu s pocitem očekávání a naléhavosti. Během roku 1968 vzrostl počet zvěstovatelů Království na 1 221 504 ve 203 zemích. Přesto nebylo nijak neobvyklé, že někteří studovali Bibli celá léta a nejednali podle dosaženého poznání. Najde se způsob, jak dílo činění učedníků urychlit?

Odpověď přišla v roce 1968 uveřejněním nové biblické studijní pomůcky Pravda, která vede k věčnému životu (v angličtině). Tato 192stránková knížka kapesního formátu byla připravena s ohledem na nové zájemce. Obsahovala 22 poutavých kapitol na náměty jako „Proč je moudré zkoumat své náboženství“, „Proč stárneme a umíráme“, „Kde jsou mrtví?“, „Proč Bůh až dodnes připustil zlo?“, „Podle čeho poznáme pravé náboženství“ a „Vytváření šťastného rodinného života“. Kniha Pravda byla napsána tak, aby studující Bible mohl uvažovat o probírané látce a uplatňovat ji ve svém životě.

Tato nová publikace se měla používat ve spojitosti s šestiměsíčním programem studia Bible. Zářijové vydání Služby Království z roku 1968 (angl.) vysvětlilo, jak by měl probíhat nový program: „Bylo by dobré snažit se prostudovat každý týden jednu celou kapitolu z knihy ‚Pravda‘, ačkoli to asi u všech majitelů bytů ani u všech kapitol knihy nepůjde. . . Jestliže se po šesti měsících intenzívního studia a svědomitého úsilí přivést je na shromáždění ještě se sborem nescházejí, potom by snad bylo lepší využít svého času ke studiu s někým jiným, kdo skutečně chce poznat pravdu a dělat pokroky. Dejte si za cíl předkládat dobrou zprávu při biblickém studiu tak, že zájemci budou do šesti měsíců jednat!“

A oni jednali! Zakrátko měl šestiměsíční biblický studijní program ohromující úspěch. Za tři služební roky od 1. září 1968 do 31. srpna 1971 bylo pokřtěno celkem 434 906 osob — více než dvojnásobek počtu pokřtěných během předešlých tří služebních roků! To, že kniha Pravda a šestiměsíční program biblického studia přišly v době, kdy mezi svědky Jehovovými panoval pocit očekávání a naléhavosti, velmi pomohlo urychlit dílo činění učedníků. — Mat. 28:19, 20.

„To musí jít! Vždyť je to od Jehovy!“

Mnoho let byly stovky svědků Jehovových organizovány tak, že Společnost jmenovala jednoho duchovně  způsobilého muže jako služebníka sboru neboli „dozorce“, kterému pomáhali jiní jmenovaní „služebníci“. * (1. Tim. 3:1–10, 12, 13) Tito muži měli stádu sloužit, ne nad ním panovat. (1. Petra 5:1–4) Mohly se však sbory ještě více přiblížit struktuře křesťanských sborů v prvním století?

V roce 1971 byl na sérii sjezdů konaných po celém světě přednesen proslov „Teokratická organizace uprostřed demokracií a komunismu“. Dne 2. července přednesl tento proslov na Yankee stadiónu v New Yorku F. W. Franz. Ukázal v něm, že tam, kde bylo dost způsobilých mužů, měly sbory v prvním století více než jednoho dozorce. (Fil. 1:1) „Sborová skupina dozorců,“ prohlásil, „tvořila ‚radu starších mužů‘. . . Členové takové ‚rady starších mužů‘ si byli všichni rovni, měli stejné oficiální postavení a nikdo z nich nebyl nejdůležitějším, nejpřednějším, nejmocnějším členem sboru.“ (1. Tim. 4:14) Onen proslov vzbudil zaslouženou pozornost všech přítomných na sjezdu. Jaký účinek bude mít toto sdělení na sbory svědků Jehovových v celém světě?

Odpověď přišla dva dny nato v závěrečném proslovu, který přednesl N. H. Knorr. Od 1. října 1972 začnou po celém světě platit úpravy v dozoru nad sbory. Již nebude jen jeden sborový služebník neboli dozorce. Během zbývajících měsíců do 1. října 1972 odpovědní, zralí muži v každém sboru doporučí Společnosti ke jmenování ty, kdo by sloužili jako rada starších (a ty, kdo by sloužili jako služební pomocníci). Jeden starší bude určen jako předsedající *, ale všichni starší budou mít stejnou autoritu a budou se podílet na rozhodování. „Tyto organizační úpravy,“ vysvětlil bratr Knorr, „přispějí k tomu, aby se činnost sborů více shodovala s Božím slovem, a to jistě povede k většímu požehnání od Jehovy.“

Jak byla tato informace o organizačních úpravách přijata shromážděnými delegáty? Jeden cestující dozorce prohlásil: „To musí jít! Vždyť je to od Jehovy!“ Jiný dlouholetý svědek dodal: „Bude to pro všechny zralé muže povzbuzení, aby se ujímali odpovědnosti.“ Opravdu, každý způsobilý muž teď mohl ‚usilovat‘ a být jmenován do „úřadu dozorce“. (1. Tim. 3:1) Tak mohl větší počet bratrů získat cenné zkušenosti v plnění sborových odpovědností. Přestože si to zprvu neuvědomovali, všech jich mělo být zapotřebí, aby v budoucích letech pásli velký příliv nových.

Látka předložená na sjezdu vedla také k některým objasněním a úpravám, jež se týkaly vedoucího sboru. Dne 6. září 1971 bylo rozhodnuto, že předsednictví ve vedoucím sboru se bude mezi jeho členy cyklicky  střídat podle abecedního pořádku. Několik týdnů nato, 1. října 1971, se na rok stal předsedajícím vedoucího sboru F. W. Franz.

Příští rok, v září 1972, začal první přesun odpovědností ve sborech a střídání bylo ve většině sborů dokončeno k 1. říjnu. Během následujících tří let prožívali svědkové Jehovovi působivý růst — dalo se pokřtít více než tři čtvrtě miliónu lidí. Nyní však měli před sebou podzim 1975. Jestliže se neuskuteční všechna očekávání, která se vztahovala k roku 1975 — jak to ovlivní jejich horlivost pro celosvětovou kazatelskou činnost i jejich celosvětovou jednotu?

Nathan H. Knorr, muž s dynamickou osobností a vynikajícími organizačními schopnostmi, hrál po desetiletí klíčovou roli v podpoře vzdělávání uvnitř organizace, v šíření Bible mezi lidi i v tom, že tito lidé dostali pomoc, aby jí porozuměli. Jak na tyto činnosti zapůsobí nový, bedlivější dohled vedoucího sboru?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 92]

Kázání navzdory zatýkání a akcím lůzy

[Praporek na straně 94]

‚Celosvětový rozmach a vzdělávání v rozsahu předtím neznámém‘

[Praporek na straně 103]

Obhajování Bible před náporem kritiků

[Praporek na straně 104]

‚Hlavní na tom všem, drazí přátelé, je tato věc: Čas se krátí‘

[Praporek na straně 106]

‚Povzbuzení pro všechny zralé muže, aby se ujímali odpovědnosti‘

[Rámeček na straně 91]

Životopis N. H. Knorra

Nathan Homer Knorr se narodil v Bethlehemě (Pensylvánie) 23. dubna 1905. Když mu bylo 16 let, scházel se s allentownským sborem badatelů Bible. V roce 1922 se zúčastnil sjezdu v Cedar Pointu (Ohio), kde se rozhodl, že vystoupí z reformované církve. Příští rok byl osmnáctiletý Nathan mezi těmi, kdo byli po proslovu ke křtu, který pronesl Frederick W. Franz z brooklynského betelu, pokřtěni 4. července 1923 v řece Little Lehigh ve východní Pensylvánii. Dne 6. září 1923 se stal bratr Knorr členem rodiny betel v Brooklynu.

Bratr Knorr pilně pracoval v oddělení expedice a zanedlouho byly rozpoznány jeho přirozené organizační schopnosti. Když 23. září 1932 zemřel provozní ředitel tiskárny Společnosti Robert J. Martin, byl bratr Knorr jmenován jako jeho nástupce. Dne 11. ledna 1934 byl bratr Knorr zvolen za člena správní rady Peoples Pulpit Association (nyní Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.) a příštího roku se stal viceprezidentem Sdružení. Poté, 10. června 1940, se stal viceprezidentem Watch Tower Bible and Tract Society (pensylvánské korporace). V lednu 1942 byl zvolen prezidentem obou společností a britské korporace, International Bible Students Association.

V následujících letech byl jedním z jeho nejbližších společníků a nejspolehlivějších rádců Frederick W. Franz, muž, jenž byl věkem mnohem starší než on a jehož znalost jazyků a biblická vzdělanost se již pro organizaci prokázaly jako velmi cenné.

[Rámeček na straně 93]

Povzbuzující pohled kupředu

Delegáti Teokratického sjezdu nového světa v Clevelandu (Ohio) v září 1942 byli nadšeni, když letitý tajemník-pokladník Společnosti W. E. Van Amburgh připomněl, že první sjezd, jehož se zúčastnil, byl v Chicagu roku 1900 a že to byl „velký“ sjezd — bylo tam asi 250 přítomných. Když vyjmenoval jiné „velké“ sjezdy, které se během let konaly, skončil tímto povzbudivým pohledem kupředu: „Tento sjezd * se nám zdá nyní velký, ale jako je tento sjezd velký ve srovnání s těmi, jichž jsem se zúčastnil v minulosti, předvídám, že tak bude tento sjezd velmi malý ve srovnání se sjezdy v blízké budoucnosti, až začne Pán shromažďovat svůj lid ze všech koutů světa.“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a mapy na straně 96]

Služební cesty N. H. Knorra, 1945–1956

1945–1946: Střední Amerika, Jižní Amerika, Severní Amerika, Evropa, karibská oblast

1947–1948: Severní Amerika, tichomořské ostrovy, Dálný a Střední východ, Evropa, Afrika

1949–1950: Severní Amerika, Střední Amerika, Jižní Amerika, karibská oblast

1951–1952: Severní Amerika, tichomořské ostrovy, Dálný východ, Evropa, Střední východ, Afrika

1953–1954: Jižní Amerika, karibská oblast, Severní Amerika, Střední Amerika

1955–1956: Evropa, tichomořské ostrovy, Dálný východ, Severní Amerika, Střední východ, severní Afrika

[Mapy]

(Viz publikaci)

[Rámeček na straně 105]

„Dnes jsem opět začala přemýšlet“

Knihu „Pravda, která vede k věčnému životu“, vydanou v angličtině roku 1968, svědkové Jehovovi rozsáhle používali ke studiu Bible se zájemci. Tato pomůcka v pravý čas pomohla statisícům přemýšlivých lidí, aby získali přesné poznání Písem. Jedna čtenářka ve Spojených státech napsala v roce 1973 děkovný dopis, ve kterém uvedla: „Dnes přišla k mým dveřím velmi příjemná paní a dala mi knihu ‚Pravda, která vede k věčnému životu‘. Právě jsem ji dočetla. Poprvé v životě jsem přečetla za jediný den 190 stránek nějakého textu. V Boha jsem přestala věřit 29. června 1967. Dnes jsem opět začala přemýšlet.“

[Obrázek na straně 95]

Škola Gilead v South Lansingu (New York)

[Obrázek na straně 97]

Bratr Knorr (zde právě na Kubě) mnohokrát procestoval celý svět

[Obrázky na straně 98]

Bratr Knorr soudil, že každý svědek by měl být schopen kázat dům od domu

Anglie

Libanon

[Obrázek na straně 99]

Jako prezident Společnosti bratr Knorr více než 35 let úzce spolupracoval s bratrem Franzem

[Obrázek na straně 100]

Správní rada Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania v polovině 50. let. (Zleva doprava) Lyman A. Swingle, Thomas J. Sullivan, Grant Suiter, Hugo H. Riemer, Nathan H. Knorr, Frederick W. Franz a Milton G. Henschel

[Obrázky na straně 102]

V roce 1958 se sjeli delegáti ze 123 zemí na Yankee stadión na mezinárodní sjezd Božská vůle

[Obrázek na straně 107]

Publikace ke školení svědků Jehovových pro službu

[Obrázek na straně 107]

Některé z publikací pro použití v kazatelské službě

[Obrázek na straně 107]

Publikace, které poskytly hutný pokrm, aby Jehovův lid duchovně posílily

[Obrázek na straně 107]

Badatelské a studijní pomůcky