26. kapitola

Výroba biblické literatury určené pro službu

PSANÉ slovo hraje v pravém uctívání velice důležitou úlohu. Jehova dal Izraeli Deset přikázání nejprve ústně a pak v psané podobě. (2. Mojž. 20:1–17; 31:18; Gal. 3:19) Bůh chtěl zajistit, aby jeho Slovo bylo předáno přesně, a proto dal Mojžíšovi a po něm dlouhé řadě proroků a apoštolů příkaz k zapisování. — 2. Mojž. 34:27; Jer. 30:2; Hab. 2:2; Zjev. 1:11.

Většina z prvních zápisů byla na svitcích. Do druhého století našeho letopočtu však byl vytvořen kodex neboli kniha složená ze stránek. Byla levnější a mohla se snadněji používat. A křesťané patřili k prvním, kteří tu knihu používali a poznali, jak je cenná při rozšiřování dobré zprávy o Božím mesiášském Království. Profesor E. J. Goodspeed ve své knize Christianity Goes to Press (Křesťanství využívá tisku) mluví o těchto prvních křesťanech jako o vydavatelích knih: „Nejenže v těchto záležitostech drželi krok se svou dobou, dokonce ji značně předstihli. A vydavatelé v následujících stoletích se řídili podle nich.“ — 1940, s. 78.

Proto nijak nepřekvapuje, že dnešní svědkové Jehovovi jako hlasatelé Božího Království v určitém ohledu patří k těm, kdo jsou v popředí polygrafického průmyslu.

Zajišťování literatury pro rané badatele Bible

Jeden z prvních článků C. T. Russella uveřejnil roku 1876 časopis Bible Examiner, který redigoval George Storrs v newyorském Brooklynu. Když se bratr Russell stal společníkem N. H. Barboura z Rochesteru ve státě New York, poskytl finanční prostředky na knihu Three Worlds (Tři světy) a periodický list známý jako Herald of the Morning. Redigoval tento list spolu s Barbourem a v roce 1877 vydal u firmy, kde se tiskl časopis Herald, brožuru The Object and Manner of Our Lord’s Return (Účel a způsob návratu našeho Pána). Bratr Russell měl pronikavý smysl pro duchovní věci a rovněž pro obchodní záležitosti, Barbour měl na druhé straně zkušenosti se sazbou a kompozicí.

 Když však Barbour začal popírat hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista pro přikrytí hříchu, bratr Russell s ním přerušil styky. A tak když v roce 1879 začal vydávat Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence (Sionská Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy), musel se spolehnout na komerční tiskárny.

Následující rok byla připravena k vydání rozsáhlá série traktátů určených zájemcům o biblické pravdy. Toto dílo rychle dosáhlo obrovských rozměrů. Aby se tedy dalo zvládnout, byla 16. února 1881 vytvořena Zion’s Watch Tower Tract Society, jejímž prezidentem se stal W. H. Conley a tajemníkem-pokladníkem C. T. Russell. Bylo zajištěno, že se literatura bude tisknout u komerčních firem v různých městech Pensylvánie, New Yorku a Ohia, a také v Británii. V roce 1884 byla zákonně ustavena Zion’s Watch Tower Tract Society *, jejímž prezidentem se stal C. T. Russell a jejíž zakládací listina ukazovala, že to není jen vydavatelská společnost. Její skutečný cíl byl náboženský; byla založena proto, aby bylo umožněno „rozsévání biblických pravd v různých jazycích“.

S jakou horlivostí se usilovalo o dosažení tohoto cíle! Během období čtyř měsíců v roce 1881 bylo vydáno 1 200 000 traktátů, což je zhruba 200 000 000 stran. (Mnohé z těchto „traktátů“ byly vlastně knížky.) Od té doby množství vyrobených biblických traktátů určených k rozšiřování zdarma rok po roce prudce stoupalo až do desítek miliónů. Tyto traktáty se tiskly asi ve 30 jazycích a rozšiřovaly se nejen v Americe, ale i v Evropě, v Jižní Africe, v Austrálii a v jiných zemích.

Další etapa díla byla zahájena v roce 1886, kdy bratr Russell dokončil spis The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků), první ze série šesti svazků, které osobně napsal. Pro vydávání prvních čtyř svazků (1886–1897) a také traktátů a Strážné věže používal v letech 1887 až 1898 Tower Publishing Company (Vydavatelskou společnost Věž). * Časem na sazbě i kompozici pracovali bratři v Biblickém domě v Pittsburghu. Pro  udržení nízkých nákladů na tisk také sami nakupovali papír. A vlastní tisk a vazbu knih bratr Russell často zadával více než jedné firmě. Pečlivě plánoval a objednával dlouho dopředu, aby cena byla příznivá. Od doby vydání první knihy, kterou C. T. Russell napsal, do roku 1916 bylo vytištěno a rozšířeno celkem 9 384 000 těchto šesti svazků.

Vydávání biblické literatury se po smrti bratra Russella nezastavilo. Následující rok byl vytištěn sedmý svazek Studies in the Scriptures (Studie Písem). Pro rodinu betel byl uveřejněn 17. července 1917. Byl natolik žádaný, že koncem roku 1917 Společnost objednala u komerčních tiskáren a vazáren 850 000 výtisků v angličtině. Překlady do jiných jazyků se pořizovaly v Evropě. V tom roce bylo kromě toho vytištěno asi 38 miliónů traktátů.

Avšak během prudkého pronásledování v roce 1918 byli úředníci Společnosti neprávem uvězněni a poté bylo jejich ústředí (umístěné v Brooklynu) vystěhováno. Tiskové desky byly zničeny. Pracovníci ústředí, jejichž počet se značně snížil, přestěhovali kancelář zpět do Pittsburghu, do druhého poschodí budovy na Federal Street 119. Zastaví se následkem toho vydávání biblické literatury?

Mají si sami tisknout?

Prezident Společnosti J. F. Rutherford a jeho spolupracovníci byli v roce 1919 propuštěni z vězení, a badatelé Bible se shromáždili v Cedar Pointu (Ohio). Uvažovali o tom, co Bůh připustil v předchozím roce a co by podle vyjádření v jeho Slově měli dělat v příštích dnech. Bylo oznámeno, že bude vycházet nový časopis Zlatý věk a ten bude nástrojem k tomu, aby upozorňoval lidi na Boží Království jako na jedinou naději lidstva.

Stejně jako v minulosti Společnost zajistila tisk u jedné komerční firmy. Ale časy se změnily. V polygrafickém průmyslu byly potíže se zaměstnanci a problémy byly i s nákupem papíru. Bylo nezbytné spolehlivější opatření. Bratři se o to modlili a vyhlíželi Pánovo vedení.

Především, kam by se měly umístit kanceláře Společnosti? Mělo by se ústředí přestěhovat zpátky do Brooklynu? Správní rada Společnosti zvážila tuto záležitost a byl jmenován výbor, který měl prozkoumat situaci.

Bratr Rutherford požádal C. A. Wise, viceprezidenta Společnosti, aby jel do Brooklynu a pokusil se o znovuotevření betelu a o pronájem budov, kde by Společnost mohla zahájit tiskárenský provoz. Bratr Rutherford toužil vědět, jakému postupu Bůh požehná, a řekl: „Zjisti, zda je Pánovou vůlí, abychom se vrátili zpátky do Brooklynu.“

„Jak zjistím, zda se podle Pánovy vůle máme vrátit, nebo ne?“ zeptal se bratr Wise.

 „Nepodařilo se nám sehnat uhlí, a to nás v roce 1918 vyhnalo z Brooklynu zpátky do Pittsburghu,“ * odpověděl bratr Rutherford. „Vyzkoušejme to tedy na uhlí. Jdi a nějaké objednej.“

„Kolik tun bych podle tvého názoru měl na zkoušku objednat?“

„No, vyzkoušej to důkladně,“ doporučil bratr Rutherford. „Objednej 500 tun.“

Právě tak to bratr Wise udělal. A jak to dopadlo? Když se obrátil na úřady, daly mu potvrzení na 500 tun uhlí — dostatek, aby se pokryla potřeba na několik let. Ale kde je měli složit? Velké kóje sklepů domova betel se proměnily na sklad uhlí.

Výsledek této zkoušky byl považován za nepochybné znamení Boží vůle. Od začátku října 1919 pokračovali ve své činnosti opět v Brooklynu.

Mají si tedy sami tisknout? Snažili se koupit rotačku na tisk časopisů, ale bylo jim řečeno, že jich je ve Spojených státech jen několik a že řadu měsíců nebude naděje nějakou získat. Přesto měli důvěru, že bude-li Pán chtít, může jim otevřít cestu. A otevřel!

Hned za několik měsíců po návratu do Brooklynu se bratrům podařilo rotačku koupit. Na Myrtle Avenue 35, osm bloků od domova betel, si v jedné budově pronajali tři podlaží. V první polovině roku 1920 měla Společnost vlastní tiskárnu — malou, ale dobře vybavenou. Bratři, kteří měli dostatek zkušeností s obsluhou zařízení, nabídli, že se dají k dispozici a pomohou při této práci.

Strážná věž z 1. února toho roku už byla vytištěna na rotačce Společnosti. V dubnu již tiskli ve své vlastní tiskárně také Zlatý věk. Koncem roku Strážná věž s radostí sdělovala: „Celou práci na STRÁŽNÉ VĚŽI, na ZLATÉM VĚKU a na mnoha brožurách převážnou část roku vykonávaly zasvěcené ruce, ale jejich konání vedla jediná pohnutka. A tou pohnutkou byla láska k Pánovi a jeho ospravedlnění. . . Zatímco kvůli nedostatku papíru a problémům s pracovními silami bylo nutné, aby jiné časopisy a publikace přestaly vycházet, naše publikace vycházely bez problémů dál.“

V tiskárně bylo poměrně málo místa, ale vykonalo se tam úžasné množství práce. Pravidelně se tisklo 60 000 výtisků každého vydání Strážné věže. Tiskl se tam však i Zlatý věk a v prvním roce vyšlo 29. září zvláštní vydání. Podrobně popisovalo, kdo vyvolal pronásledování badatelů Bible v letech 1917 až 1920. Vyšlo ve čtyřech miliónech výtisků! Jeden z tamních tiskařů později řekl: ‚S tiskem tohoto vydání musel pomáhat každý, jen kuchař byl ušetřen.‘

 V prvním roce používání rotačky pro tisk časopisů se bratr Rutherford zeptal bratrů, zda by na tomto stroji mohli tisknout také brožury. Původně se to jevilo jako neproveditelné. Výrobci stroje řekli, že to není možné. Ale bratři se o to pokusili a dopadlo to velmi dobře. Také vymysleli vlastní skládací stroj, a tak se snížil počet pracovníků na tomto pracovním úseku ze dvanácti na dva. Čemu se dal přičíst jejich úspěch? „Zkušenostem a Pánovu požehnání,“ zhodnotil to provozní ředitel.

Společnost však nezřídila tiskárenské provozy pouze v Brooklynu. Na některé provozy, kde se tiskly cizojazyčné publikace, dohlížela kancelář v Michiganu. Pro zajištění potřeb souvisejících s touto prací Společnost vybavila provoz v Detroitu (Michigan) strojem značky Linotype, tiskovými stroji a dalším potřebným zařízením. Zde se tiskla literatura v polštině, ruštině, ukrajinštině a v dalších jazycích.

V témže roce Společnost uveřejnila v angličtině knihu Harfa Boží, která byla napsána způsobem vhodným pro začínající biblické studium. Až do roku 1921 se Společnost nesnažila sama si tisknout a vázat knihy. Měli by se bratři pokusit i o tuto práci? A opět očekávali vedení od Pána.

Oddaní bratři tisknou a vážou knihy

V roce 1920 oznámila Strážná věž, že mnoho kolportérů muselo opustit svou službu, protože tiskaři a knihvazači nebyli schopni uspokojit objednávky Společnosti. Bratři z ústředí usoudili, že by mohli vydat větší svědectví o Božím předsevzetí s lidstvem, kdyby již nemuseli být závislí na komerčních firmách a na všech jejich problémech s pracovními silami. Kdyby sami tiskli a vázali své knihy, pro odpůrce by také bylo obtížnější narušovat toto dílo. A časem by se snad snížily náklady na výrobu knih, takže potom by byly snadněji dostupné veřejnosti.

Avšak to si vyžádá ještě více prostoru a zařízení a bude třeba se naučit další odborné práce. Povede se to? Robert J. Martin, dozorce tiskárny, si připomněl, že v Mojžíšově době Jehova ‚naplnil Becalela a Oholiaba moudrostí srdce, aby konali všechnu práci‘, která byla potřebná při stavbě svatostánku. (2. Mojž. 35:30–35) Bratr Martin si připomínal tuto biblickou zprávu s důvěrou,  že Jehova také udělá, cokoli bude potřeba, aby jeho služebníci mohli vydávat literaturu ke zvěstování Království.

Po mnoha úvahách a modlitbách se začaly objevovat konkrétní plány. Když se bratr Martin později ohlížel zpět na to, co se událo, napsal bratru Rutherfordovi: „Největším dnem ze všech byl ten, kdy jsi chtěl vědět, zda existuje nějaký rozumný důvod, proč bychom neměli tisknout a vázat všechny naše knihy. Byl to úžasný nápad, protože přinesl zahájení kompletní sazby, galvanizace tiskových forem, provozu tiskárny a vazárny; to zahrnovalo obsluhu více než dvaceti strojů, které jsme neznali a o nichž jsme většinou ani nevěděli, že vůbec existují, a nutnost naučit se více než tucet řemesel. Jevilo se to však jako nejlepší způsob, jak snížit poválečné ceny knih.

Pronajal jsi šestipodlažní budovu na Concord Street 18 (dvě podlaží byla obydlena nájemníky) a 1. března 1922 jsme se do ní přestěhovali. Koupil jsi nám kompletní strojové vybavení pro sazbu, pro galvanizaci tiskových forem, pro tiskárnu a vazárnu. Stroje byly většinou nové, jen některé byly použité; a začali jsme pracovat.

V jednom z velkých tiskárenských podniků, který pro nás dříve hodně pracoval, se doslechli o tom, co děláme, a jeho prezident nás přišel osobně navštívit. Uviděl nové zařízení a ustaraně poznamenal: ‚Máte v rukách prvotřídní tiskárnu a nikdo tady vůbec neví, jak s ní zacházet. Za šest měsíců z toho všeho bude jen hromada železa; a vy zjistíte, že pro vás mají tisknout ti lidé, kteří to dělali vždycky, a že se jim nemáte plést do řemesla.‘

Znělo to dost logicky, ale nepočítalo se při tom s naším Pánem; a on je vždycky s námi. Když začala pracovat vazárna, Pán přivedl bratra, který strávil celý život jako knihvazač. Přišel velice vhod právě ve chvíli, kdy to bylo nejpotřebnější. S jeho pomocí a s Pánovým duchem se zapracovali bratří, kteří se to chtěli naučit, a zanedlouho jsme dělali knihy.“

Tiskárna na Concord Street byla velice prostorná, proto se tiskárenský provoz z Detroitu spojil s provozem v Brooklynu. Již druhým rokem vyráběli bratři na tomto místě 70 procent požadovaných knih a brožur a kromě toho časopisy, traktáty a letáky. Rozmach díla způsobil, že v příštím roce se musela nutně využít i zbývající dvě podlaží tiskárny.

Mohli by bratři urychlit výrobu knih? Měli tiskový stroj, který byl speciálně pro tento účel vyroben v Německu, dopraven do Ameriky a uveden do provozu v roce 1926. Pokud věděli, byla to první rotačka používaná v Americe pro tisk knih.

 Všechny tiskárenské provozy, které řídili badatelé Bible, však nebyly v Americe.

První tiskárenské provozy v jiných zemích

Bratr Russell používal komerční firmy a literaturu dával tisknout v Británii již v roce 1881. V Německu se tisklo kolem roku 1903, roku 1906 v Řecku, ve Finsku roku 1910 a kolem roku 1913 dokonce v Japonsku. V letech po první světové válce se ohromné množství knih, brožur, časopisů a traktátů tisklo v Británii, ve skandinávských zemích, v Německu a v Polsku a určité množství literatury se tisklo i v Brazílii a v Indii.

V roce 1920, v témže roce, kdy si Společnost začala sama tisknout časopisy v Brooklynu, se pak rozběhly přípravy, aby i naši bratři v Evropě mohli dělat něco z této práce. Skupina bratrů ve Švýcarsku založila  tiskárenský podnik v Bernu. Byla to jejich vlastní obchodní firma. Ale všichni byli badateli Bible a vyráběli literaturu v evropských jazycích pro Společnost za velice přijatelné ceny. Časem Společnost získala vlastnické právo na tento tiskárenský podnik a zvětšila jej. Vyrábělo se tam obrovské množství literatury určené pro rozšiřování zdarma, aby se uspokojila naléhavá potřeba v hospodářsky vyčerpaných zemích Evropy. Koncem dvacátých let se z této tiskárny rozvážely publikace ve více než dvanácti jazycích.

V téže době se velký zájem o poselství o Království objevoval v Rumunsku. Přesto, že tam byl proti našemu dílu tvrdý odpor, Společnost zřídila tiskárnu v Kluži, aby snížila náklady na literaturu a rychleji ji v Rumunsku a v sousedních zemích zpřístupnila lidem, kteří hladověli po pravdě. V roce 1924 byla tato tiskárna schopna vyprodukovat kromě časopisů a brožur téměř čtvrt miliónu vázaných knih v rumunštině a maďarštině. Jenomže ten, kdo dohlížel na tuto práci, se prokázal ve svém úřadu jako nevěrný a dopustil se skutků, jejichž následkem Společnost přišla o pozemek i o zařízení. Přesto věrní bratři v Rumunsku nadále dělali, co mohli, aby druhým sdělovali biblické pravdy.

V Německu po první světové válce přicházelo velice mnoho lidí na shromáždění badatelů Bible. Němci však trpěli velkou hospodářskou krizí. Společnost chtěla udržet nízkou cenu biblické literatury ve prospěch lidí v Německu, a tak vybudovala vlastní tiskárenské provozy i tam. V Barmenu se v roce 1922 tisklo z rovinné formy na stroji, který byl umístěn v domově betel na odpočívadle schodiště, a na dalším stroji v kůlně. Příští rok se bratři přestěhovali do Magdeburku, kde byly vhodnější prostory. Tam měli budovy, k nimž připojili další a instalovali zařízení pro tisk a vazbu knih. Koncem roku 1925 bylo oznámeno, že výrobní kapacita tohoto provozu by měla být nejméně tak veliká jako tehdy využívaná kapacita v brooklynském ústředí.

Většinou bratři začínali tisknout v nepříliš velkém množství. Právě tak to bylo v Koreji, kde v roce 1922 Společnost uvedla do provozu malou tiskárnu vybavenou pro výrobu literatury v korejštině a také v japonštině a čínštině. Po několika letech bylo zařízení přemístěno do Japonska.

Do roku 1924 se menší publikace tiskly v Kanadě a v Jižní Africe. V roce 1925 byl malý tiskový stroj instalován v Austrálii a další v Brazílii. Bratři v Brazílii brzy používali toto zařízení pro tisk Strážné věže  v portugalštině. Odbočka Společnosti v Anglii dostala své první tiskárenské zařízení v roce 1926. Duchovně hladovějící pokorní lidé ve Španělsku byli v roce 1929 syceni Strážnou věží, která se tam tiskla na malém stroji. O dva roky později se rozběhl tiskový stroj ve sklepě odbočky ve Finsku.

Mezitím docházelo k rozmachu ve světovém ústředí.

Ve světovém ústředí mají vlastní tiskárnu

Od roku 1920 si Společnost tiskárenské prostory v Brooklynu najímala. Ta budova, která se používala od roku 1922, nebyla v dobrém stavu; celá se otřásala, když byla v provozu rotačka ve sklepě. Kromě toho bylo nutné zajistit další prostory pro rozrůstající se dílo. Bratři usoudili, že by finanční prostředky, které měli k dispozici, mohli lépe využít, kdyby měli vlastní tiskárnu.

Určitý pozemek ve vzdálenosti několika bloků od domova betel jim připadal velmi žádoucí pro svou polohu, a tak se o něj zajímali. Jakmile zveřejnili svou nabídku, Squibb Pharmaceutical Corporation nabídla víc; ale když korporace Squibb na tom pozemku stavěla, musela nejdříve zapustit do země 1 167 pilot, aby se získaly pevné základy. (Po letech Watch Tower Society koupila od korporace Squibb tyto budovy, jejichž základy již byly v pořádku.) Ale na pozemku, který Společnost koupila v roce 1926, byla půda, která mohla dobře unést zatížení stavby.

V únoru 1927 se přestěhovali do své zbrusu nové budovy na Adams Street 117 v Brooklynu. Získali v ní téměř dvojnásobně místa oproti budově, kterou do té doby používali. Práce byla v budově dobře rozvržena —  postupovala z horních pater dolů po různých odděleních až do expedice v přízemí.

Rozmach však ještě neskončil. Do deseti let se musela tato tiskárna rozšířit a později rozšiřování ještě pokračovalo. Kromě toho, že se tam tiskly milióny časopisů a brožur ročně, vyrábělo se tam až 10 000 vázaných knih denně. Když k těmto knihám přibyla v roce 1942 kompletní Bible, Watch Tower Society opět razila cestu nové oblasti polygrafického průmyslu. Bratři dělali pokusy tak dlouho, až se jim dařilo tisknout na rotačkách na tenký biblový papír — o to se jiní tiskaři pokusili teprve po letech.

I když probíhala taková velkovýroba, nepřehlížely se skupiny osob se zvláštními potřebami. Již v roce 1910 jeden badatel Bible v Bostonu (Massachusetts) a druhý v Kanadě spolupracovali na rozmnožování literatury Společnosti v Braillově písmu. Od roku 1924 vycházely publikace Společnosti, jež měly sloužit nevidomým, z kanceláře v Logansportu (Indiana). V té době však byl o tyto publikace velmi malý zájem, a proto tisk v Braillově písmu byl roku 1936 ukončen. Kladl se pak velký důraz na to, aby se nevidomým poskytovala pomoc prostřednictvím gramofonových desek a také osobní pozorností. Později, v roce 1960, se literatura v Braillově písmu znovu začala tisknout — tentokrát byla rozmanitější a postupně byl o ni stále větší zájem.

Jak čelit prudkému odporu

V řadě zemí se tisklo navzdory nesmírně obtížným okolnostem. Bratři však vytrvávali, protože si uvědomovali, že ohlašování dobré zprávy o Království je dílo, k jehož vykonávání dal příkaz Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna. (Iz. 61:1, 2; Mar. 13:10) Například v Řecku si bratři v roce 1936 vybudovali tiskárnu a pracovali v ní jen několik měsíců. Pak tam došlo ke změně vlády a úřady provoz této tiskárny zakázaly. Podobné to bylo v Indii roku 1940. Jakmile Claude Goodman po několikaměsíční usilovné snaze uvedl do provozu tiskový stroj a naučil se jej ovládat, vtrhla k němu policie, kterou poslal mahárádža, stroj odvezla a všechny pečlivě roztříděné tiskové typy vysypala do velkých plechovek.

Na mnoha dalších místech způsobily zákony, jimiž se řídil dovoz literatury, že bratři museli zadávat práci místním komerčním tiskárnám, i když Společnost měla v sousední zemi vlastní tiskárnu, která byla pro takovou práci vybavena. Tak to bylo v polovině třicátých let například v Dánsku, v Lotyšsku a v Maďarsku.

 Německá vláda v roce 1933 na podnět duchovenstva zakázala provoz tiskáren svědků Jehovových v Německu. Policie obsadila tiskárnu Watch Tower Society v Magdeburku a v dubnu toho roku zakázala její činnost. Nemohla však najít žádný usvědčující materiál, a tak zákaz odvolala. Přesto v červnu znovu zakročila. Společnost chtěla dále šířit poselství o Království, a aby to mohla dělat, zřídila tiskárnu v Praze a přestěhovala tam značnou část zařízení z Magdeburku. Po těchto úpravách se v průběhu několika dalších let tiskly časopisy ve dvou jazycích a brožury v šesti jazycích.

V roce 1939 vpochodovala hitlerovská vojska do Prahy, a bratři rychle rozmontovali zařízení a odvezli je ze země. Část tohoto zařízení se dostala do Nizozemska. K odstěhování došlo v nejvyšší čas. Styk se Švýcarskem byl pro holandské bratry stále obtížnější. Pronajali si tedy v tu dobu prázdné místnosti a v nich sami tiskli na strojích, které právě získali. Netrvalo to však dlouho, a tiskárnu zabrali nacističtí vetřelci. Avšak bratři udrželi toto zařízení v provozu tak dlouho, jak to bylo možné.

Když se ve Finsku muselo na nečekaný úřední zákrok za války zastavit vydávání Strážné věže, tamní bratři rozmnožovali hlavní články na cyklostylu a rychlý posel je roznášel. Rakousko se dostalo v roce 1938 pod nadvládu nacistů, a proto se tam Strážná věž tiskla na cyklostylu, který se musel stále přenášet z místa na místo, aby se nedostal do rukou gestapa. Podobné to bylo v Kanadě. Po dobu války byli svědkové zakázáni, a museli tedy své tiskárenské zařízení neustále stěhovat, aby mohli trvale zásobovat své bratry duchovním pokrmem.

Dílo svědků Jehovových bylo zakázáno také v Austrálii. V té době tamní bratři sami tiskli časopisy, a dokonce tiskli a vázali i knihy, což nedělali ani za příznivějších okolností. Museli šestnáctkrát přestěhovat vazárnu, aby její zařízení nebylo zabaveno. Bratrům se však podařilo vyrobit 20 000 vázaných knih dostatečně včas, aby mohly být uveřejněny na sjezdu, který se konal v roce 1941 navzdory ohromným překážkám.

Rozvoj po druhé světové válce

Když skončila druhá světová válka, sešli se svědkové Jehovovi roku 1946 na mezinárodním sjezdu v Clevelandu (Ohio). Tehdejší prezident  Watch Tower Society Nathan H. Knorr tam promluvil o obnově a o rozvoji. Od vypuknutí druhé světové války počet svědků vzrostl o 157 procent a misionáři velmi rychle zahajovali práci na nových polích. Bratr Knorr chtěl, aby byla uspokojena celosvětová poptávka po biblické literatuře, a tak navrhl plány na rozšíření prostor v celosvětovém ústředí. Výsledkem navrhovaného rozvoje měla být tiskárna o více než dvojnásobné rozloze oproti původní stavbě z roku 1927 a pro dobrovolné pracovníky se měl připravit podstatně větší domov betel. Tyto přístavby byly dokončeny a předány do užívání začátkem roku 1950.

Tiskárenské a kancelářské prostory ve světovém ústředí v Brooklynu se od roku 1950 musely znovu a znovu rozšiřovat. V roce 1992 se rozkládaly na ploše asi osmi domovních bloků, a to zahrnuje asi 230 071 čtverečních metrů podlahové plochy. Nejsou to jen budovy pro výrobu  knih. Jsou zasvěceny Jehovovi a mají být používány pro výrobu literatury, která je určena k tomu, aby poučovala lidi o Božích požadavcích pro život.

V některých územích bylo po druhé světové válce obtížné obnovit provoz tiskáren Společnosti. Budovy tiskárny a kanceláře v Magdeburku, které patřily Společnosti, se ocitly v zóně ovládané komunisty. Němečtí svědkové se do nich znovu nastěhovali, ale mohli tam působit jen krátkou dobu, protože budovy byly znovu zabaveny. Pro uspokojení potřeby v Západním Německu se musela zřídit tiskárna tam. Po bombardování zůstaly z měst hromady trosek. Svědkové však brzy získali právo používat malou tiskárnu v Karlsruhe, kterou předtím měli ve správě nacisté. V roce 1948 už běžely ve dne v noci dva stroje pro tisk z rovinné formy v budově, kterou bratři dostali k používání ve Wiesbadenu. V následujícím roce se  prostory ve Wiesbadenu rozšířily a počet strojů čtyřnásobně vzrostl. Tím se uspokojily potřeby nesmírně rychle vzrůstajícího počtu hlasatelů Království v této části pole.

Když Společnost začala roku 1946 znovu veřejně tisknout v Řecku, nebylo možné spolehnout se na dodávku elektrického proudu. Někdy bývala dodávka proudu přerušena nepřetržitě několik hodin. V Nigérii řešili bratři roku 1977 podobný problém. Dokud v nigerijské odbočce nezískali vlastní generátor, pracovníci tiskárny se v kteroukoli dobu, ať ve dne, nebo v noci, vraceli do práce, jakmile se dodávka proudu obnovila. Díky takovému postoji nevynechali ani jediné vydání Strážné věže.

Po návštěvě bratra Knorra v Jižní Africe roku 1948 byl získán pozemek v Elandsfonteinu a začátkem roku 1952 se tamní odbočka přestěhovala do nové tiskárenské budovy — do první, kterou Společnost sama postavila v Jižní Africe. Na novém stroji pro tisk z rovinné formy se tam pak tiskly časopisy v osmi z jazyků, jimiž se mluví v Africe. Roku 1954 byla odbočka ve Švédsku vybavena stejným strojem pro tisk z rovinné formy, jaký dostala roku 1957 odbočka v Dánsku.

 S rostoucí poptávkou po literatuře byla jedna odbočka za druhou vybavována rychloběžnou rotačkou pro knihtisk. První rotačku dostala Kanada v roce 1958, další Anglie roku 1959. Do roku 1975 pracovalo v tiskárnách Watch Tower Society po celém světě 70 velkých rotaček.

Celosvětová síť pro zveřejňování biblické pravdy

Koncem šedesátých let a později se věnovalo značné úsilí na další decentralizaci tiskárenských provozů Watch Tower Society. Počet svědků Jehovových velice rychle vzrůstal. Další prostory pro výrobu biblické literatury k vlastnímu použití i pro rozšiřování na veřejnosti byly nezbytně nutné. Rozvoj v Brooklynu však postupoval pomalu. Byl totiž k dispozici jen omezený počet nemovitostí a bratři při právních jednáních také naráželi na byrokratický přístup. Vypracovaly se plány, aby se dalo více tisknout někde jinde.

V roce 1969 se tedy začalo pracovat na projektu nové tiskárny, která se měla postavit poblíž Wallkillu ve státě New York, asi 150 kilometrů severozápadně od Brooklynu. To mělo přispět k rozšíření prostor pro  ústředí a nakonec téměř všechny časopisy Strážná věž a Probuďte se! pro Spojené státy měly vycházet ve Wallkillu. Tři roky nato se pro Wallkill již projektovala druhá tiskárna, mnohem větší než ta první. A tak v roce 1977 knihtiskové rotačky chrlily až 18 miliónů časopisů za měsíc. V roce 1992 se už používaly velké ofsetové stroje MAN-Roland a Hantscho (jen čtyři ofsetové stroje místo někdejších patnácti knihtiskových) a výrobní kapacita přesahovala milión časopisů denně.

Když byly předloženy první plány tiskárenských provozů ve Wallkillu, Strážná věž se vydávala v Brooklynu jen ve 32 z pozdějších 72 jazyků, a Probuďte se! ve 14 z pozdějších 26 jazyků. Asi 60 procent z celkového počtu stránek vytištěných na celém světě se tehdy vytisklo zde ve světovém ústředí. Bylo by výhodné, aby se více této práce dělalo v jiných zemích než ve Spojených státech a aby ji dělali naši bratři, a ne komerční firmy. Kdyby tedy v budoucnosti nějaká krize ve světě nebo vládní zásahy do díla svědků Jehovových snad narušily provoz tiskárny v některé části světa, základní duchovní pokrm by mohl být stále poskytován.

V roce 1971, téměř dva roky předtím, než začal provoz tiskárny Strážné věže ve Wallkillu, se tedy začalo pracovat na přípravě pěkné nové tiskárny v Numazu (Japonsko). Více než pětinásobný vzrůst počtu hlasatelů Království v Japonsku během předešlých deseti let naznačil, že tam bude potřeba mnoho biblické literatury. Zároveň se rozšiřovaly prostory odbočky v Brazílii. Bylo to tak i v Jižní Africe, kde se vyráběla biblická literatura ve více než dvaceti afrických jazycích. Potom v roce 1972 Společnost čtyřnásobně zvětšila prostory pro vydávání literatury v Austrálii, aby zajistila, že každá Strážná věž a Probuďte se! budou v této části světa dodávány bez dlouhého zpoždění. Další tiskárny vyrostly také ve Francii a na Filipínách.

Začátkem roku 1972 se N. H. Knorr a dozorce tiskárny v Brooklynu M. H. Larson vydali na cestu po mnoha zemích, aby si ověřili, jak probíhá dílo, a aby zorganizovali co nejlepší využití budov a zařízení a položili základy pro další předpokládaný rozvoj. Navštívili 16 zemí v Jižní Americe, v Africe a na Dálném východě.

Krátce nato již odbočka v Japonsku sama vyráběla časopisy v japonštině, které byly nezbytné v této části pole, a již nebyla závislá na žádné komerční tiskárně. Téhož roku, tedy roku 1972, začala odbočka v Ghaně tisknout Strážnou věž ve třech místních jazycích, aby už nemusela čekat na dodávky ze Spojených států a z Nigérie. Dále pak odbočka na Filipínách si začala zajišťovat kompozici a tisk Strážné věže a Probuďte se! v osmi místních jazycích (kromě tisku časopisů v angličtině, které tam potřebovali). To znamenalo další velký krok k decentralizaci tiskárenských provozů Strážné věže.

 Do konce roku 1975 již Watch Tower Society vydávala biblickou literaturu ve vlastních tiskárnách ve 23 zemích po celém světě — knihy ve třech zemích a brožury nebo časopisy, případně obojí, na všech 23 místech. Ve 25 dalších zemích Společnost rozmnožovala drobnější tiskoviny na svých vlastních strojích.

Kapacita, kterou Společnost měla na výrobu vázaných knih, se také zvětšovala. Některé knihy se vázaly ve Švýcarsku a v Německu již v polovině dvacátých let. Po druhé světové válce bratři ve Finsku začali roku 1948 vázat knihy (nejprve většinou ručně) proto, aby v první řadě pokryli potřeby této země. Dva roky nato začal v německé odbočce znovu provoz vazárny a tato vazárna časem převzala i knihařské práce, které se dělaly ve Švýcarsku.

Později, v roce 1967, již bylo na celém světě více než milión svědků. Když začali ve své službě používat knihy v kapesním vydání, poptávka po tomto druhu biblické literatury prudce vzrostla. Za devět let se rozrostl počet knihařských linek v Brooklynu více než šestinásobně. V roce 1992 měla Watch Tower Society celkem 28 knihařských linek v osmi různých zemích.

Téhož roku Watch Tower Society nejen tiskla biblickou literaturu ve 180 jazycích ve Spojených státech, ale čtyři její velké tiskárny v Latinské Americe dodávaly mnoho potřebné literatury nejen do svých, ale i do jiných zemí v této části světa. Jedenáct dalších tiskáren vyrábělo literaturu v Evropě, a ty všechny pomáhaly uspokojovat potřeby jiných zemí. Francie pravidelně dodávala literaturu do 14 zemí a Německo, které tisklo ve více než 40 jazycích, expedovalo velké množství literatury do 20 zemí a menší množství do mnoha dalších zemí. V Africe šest tiskáren Strážné věže produkovalo biblickou literaturu celkem ve 46 jazycích. Dalších 11 tiskáren — některé větší, jiné menší — zásobovalo literaturou, určenou k rozšiřování naléhavého poselství o Božím Království, Střední i Dálný východ, ostrovy v Tichém oceánu, Kanadu a další oblasti. Ještě v dalších 27 zemích tiskla Společnost drobnější tiskoviny, které sbory potřebují, aby jejich činnost byla plynulá.

Nové postupy, nová zařízení

Během šedesátých a sedmdesátých let celý polygrafický průmysl prodělal revoluci. Knihtisk byl úžasným tempem nahrazován ofsetovým tiskem. * Watch Tower Society nepřešla rychle na nové metody tisku.  Tiskové desky, jež se daly použít na ofsetových strojích, nebyly příliš vhodné pro vytištění velkého množství archů, které Společnost potřebovala pro svou literaturu. Kromě toho by změna tohoto druhu vyžadovala úplně nový způsob sazby a kompozice. Byly by zapotřebí nové tiskové stroje. Bylo by nutné naučit se novou technologii. Prakticky všechno zařízení tiskáren Společnosti by se muselo vyměnit. Náklady by byly neúnosné.

Časem se však ukázalo, že provozní materiál pro knihtisk už nebude dostupný. Trvanlivost ofsetových desek se stále zlepšovala. Muselo dojít ke změně.

Již v roce 1972 tři členové rodiny betel v Jižní Africe koupili starší malý archový ofsetový stroj, protože se velice zajímali o rozvoj ofsetového tisku. Získali určité zkušenosti, protože na ofsetovém stroji tiskli menší zakázky. Později, v roce 1974, se tento stroj použil pro tisk kapesního vydání knihy Pravda, která vede k věčnému životu v jazyku ronga. Knihu se podařilo vytisknout natolik rychle, že umožnila tisícům lidí, kteří hladověli po pravdě, získat biblické poučení dříve, než bylo na území obývaném těmito lidmi dílo svědků Jehovových opět zakázáno. Další archový ofsetový stroj dostala jihoafrická odbočka Společnosti krátce poté, co bratři koupili ten první. Stroj byl dopraven do Zambie, kde ho začali používat.

Tiskárna Společnosti v Německu také začala s ofsetovým tiskem. V dubnu 1975 tamní bratři začali používat  archový stroj k tisku časopisů na biblovém papíru pro svědky Jehovovy ve Východním Německu, kde svědkové byli tehdy zakázáni. Příští rok byl tento ofsetový stroj využit k tisku knih pro tyto pronásledované bratry.

Asi ve stejnou dobu roku 1975 Watch Tower Society uvedla do provozu svou první ofsetovou rotačku pro tisk časopisů v Argentině. Byla však v činnosti jen o něco déle než rok, když argentinská vláda dílo svědků zakázala a jejich tiskárnu zapečetila. Provozy ofsetového tisku v jiných zemích se však dále rozšiřovaly. Začátkem roku 1978 v tiskárně ústředí Watch Tower Society v Brooklynu se na ofsetové rotačce začalo s tříbarevným tiskem knih. * Druhý stroj zakoupili v témže roce. Přesto bylo ještě třeba dalšího vybavení, aby mohlo dojít ke kompletní výměně zařízení.

Vedoucí sbor důvěřoval, že Jehova opatří, cokoli bude potřeba, aby se vykonalo takové dílo, jaké si on sám přeje. V dubnu 1979 a v lednu 1980 vedoucí sbor poslal do sborů ve Spojených státech dopisy, v nichž vysvětloval situaci. Přicházely dary — zpočátku pomalu, ale časem to stačilo na vybavení rozsáhlé sítě tiskáren Strážné věže pro ofsetový tisk po celém světě.

Mezitím Watch Tower Society, aby dobře využila již existující zařízení a urychlila jeho výměnu, uzavřela smlouvu na úpravu svých nejmodernějších strojů MAN pro ofsetový tisk. Tyto stroje dodala do dvanácti zemí, z nichž šest si předtím časopisy ještě netisklo.

Čtyřbarevný tisk

Odbočka ve Finsku měla jako první tisknout všechny časopisy na ofsetu ve čtyřech barvách; od vydání v lednu 1981 nejprve zjednodušeným způsobem a později měla postupně přejít na dokonalejší pracovní postupy. Pak jednu vázanou knihu Společnosti vytisklo ve čtyřbarevném provedení Japonsko. S tímto tiskem začaly další tiskárny Strážné věže, jakmile měly vhodné vybavení. Některé stroje jim zakoupilo a dodalo světové ústředí. Jiné zaplatili svědkové Jehovovi v té zemi, kde měli tiskárnu. Ještě v jiných případech svědkové z jedné země darovali potřebné zařízení bratrům v jiné zemi.

V období po druhé světové válce začaly být ve světě velice oblíbené ilustrace, a reálné barvy obrázků udělaly hodně pro to, aby se publikace staly přitažlivějšími pro oči. Díky barvě byla tištěná stránka působivější a lákavá k přečtení. V mnoha zemích zjistili, že potom, co Strážná věž a Probuďte se! byly takto obohaceny, počet rozšířených výtisků velmi vzrostl.

 Vývoj vhodných počítačových systémů

Pro podporu čtyřbarevného tisku bylo nutné vyvinout počítačový systém přípravy tisku. O tom, že se začne s jeho vývojem, se rozhodlo v roce 1977. Ti svědkové, kteří jsou v tomto oboru odborníky, dobrovolně pracovali ve světovém ústředí, aby pomohli Společnosti rychle uspokojit tento požadavek. (Krátce nato, roku 1979, začala na programech potřebných pro japonštinu pracovat v Japonsku skupina, která se nakonec skládala asi z 50 svědků.) Svědkové použili technické vybavení počítače, které bylo dostupné na trhu, a připravili programy tak, aby posloužily potřebám administrativy Společnosti a vydávání literatury v mnoha jazycích. Pro zachování vysoké úrovně a získání potřebné pružnosti bylo nezbytné vytvořit speciální programy pro sazbu a kompozici. Na trhu nebyly k dostání programy pro vkládání a fotosazbu u mnoha ze 167 jazyků, v nichž Watch Tower Society tehdy tiskla, takže si svědkové museli vytvořit své vlastní programy.

Obchodní svět v té době nepovažoval za výnosné sestavovat programy pro jazyky, jimiž mluví menší počet lidí nebo lidé s malými příjmy, ale svědkům Jehovovým záleží na lidském životě. V poměrně krátké době vytvořili programy pro sazbu, které se pak používaly při výrobě literatury ve více než 90 jazycích. O práci svědků se uznávaná publikace Seybold Report on Publishing Systems vyjádřila následovně: „Musíme jen a jen chválit lidi Strážné věže za jejich podnikavost, iniciativu a vynalézavost. Dnes je málo lidí natolik snaživých a současně smělých, aby se odvážili takové aplikace, zejména když vlastně neměli na čem stavět.“ — Svazek 12, č. 1, 13. září 1982, angl.

Provoz a údržba tiskárny by se značně usnadnily, kdyby zařízení používané po celém světě bylo plně kompatibilní. V roce 1979 tedy bylo rozhodnuto, že Watch Tower Society vypracuje vlastní systém fotosazby. Skupina, která na něm pracovala, měla vytvořit základní technické vybavení počítače, a tak se do značné míry zbavit závislosti na zařízení od komerčních firem.

V roce 1979 tedy skupina svědků Jehovových na svém základním pracovišti na farmách Strážné věže ve Wallkillu (stát New York) začala projektovat a konstruovat mnohojazyčný elektronický systém fotosazby (MEPS). Do května 1986 skupina, která pracovala na tomto projektu, nejen navrhla a zkonstruovala pro systém MEPS počítače, přístroje pro fotosazbu a grafické terminály, ale také, což je velmi důležité, vypracovala programové vybavení potřebné pro zpracování materiálu do publikací ve 186 jazycích.

 S tímto vývojem programového vybavení se pojila rozsáhlá práce na digitalizaci písma. To vyžadovalo intenzívní studium písmenných znaků charakteristických pro každý jazyk. Každý písmenný znak pro jednotlivé jazyky se musel rozkreslit (například velká a malá písmena, diakritická a interpunkční znaménka — to vše v různých velikostech) a musely se udělat samostatné kresby také pro každý charakter neboli řez písma (například úzké písmo, kurzíva, polotučné a tučné písmo), mnohdy i v řadě odlišných stupňů neboli velikostí písma. Každý stupeň římského písma neboli latinky potřebuje 202 písmenných znaků. Pro 369 stupňů latinky je proto potřeba celkem 74 538 písmenných znaků. Příprava různých stupňů čínštiny si vyžádala výkresy 8 364 písmenných znaků pro každý stupeň s tím, že další písmenné znaky budou přidány později.

Když se všechno rozkreslilo, udělal se návrh programového vybavení počítače, které mělo umožňovat tisk čistých, ostrých písmenných znaků. Programové vybavení muselo umět pracovat nejen s abecedou v latince, ale také v azbuce, bengálštině, hindštině, kambodžštině, korejštině a řečtině a rovněž v arabštině a hebrejštině (obě se čtou zprava doleva), i s písmem japonským a čínským (která nepoužívají abecedu). V roce 1992 bylo programové vybavení pro zpracování materiálu dostupné ve více než 200 jazycích a stále se ještě vytvářely programy pro další jazyky, jimiž mluví milióny lidí.

Realizace změn v odbočkách vyžadovala přijmout nové pracovní postupy a naučit se nové odborné práce. Pracovníci byli posíláni do světového ústředí, aby se naučili instalovat velkou ofsetovou rotačku, pracovat na ní a udržovat ji. Někteří byli poučeni, jak mají provádět rozklad barev pomocí laserového snímače. Další pracovníci byli vyškoleni pro používání a údržbu počítačů. Výrobní problémy, jež by nastaly kdekoli na světě, by se tedy daly rychle vyřešit, a práce by pokračovala dál.

Vedoucí sbor si uvědomil, že by na svědky Jehovovy mělo mocný sjednocující vliv, kdyby všichni na celém světě mohli studovat každý  týden na shromáždění stejnou látku a rozšiřovat v kazatelské službě tutéž literaturu. Literatura, která vyšla v angličtině, byla v minulosti dostupná v jiných jazycích obvykle teprve po čtyřech měsících, v mnoha jazycích až za rok nebo často za několik let. Nyní se to však mohlo změnit. Odbočky, které tisknou, mají plně kompatibilní zařízení, což je důležitým činitelem pro to, aby se literatura mohla vydávat simultánně v různých jazycích. Do roku 1984 již vycházela Strážná věž simultánně ve 20 jazycích. Když se v roce 1989 veřejně rozšiřovala kniha Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo! s mocným poselstvím, tato kniha byla již za několik měsíců po uveřejnění dostupná ve 25 jazycích. V roce 1992 se simultánní vydávání Strážné věže rozrostlo na 66 jazyků, jimiž mluví velká část obyvatelstva světa.

Od roku 1979, kdy se začalo s projektem MEPS, udělal počítačový průmysl neuvěřitelné pokroky. Výkonné osobní počítače s velice mnohostranným uplatněním jsou nyní dostupné za zlomek ceny počítačů v nedávné minulosti. Watch Tower Society chtěla udržet krok s požadavky na svou vydavatelskou činnost, a proto se rozhodla používat tyto osobní počítače se svým vlastním programovým vybavením. To značně urychlilo výrobní proces. Umožnilo to také poskytnout výhody vydavatelských programů dalším odbočkám Společnosti, a tak počet odboček, které tyto programy používají, rychle vzrostl na 83. V roce 1992 měla Watch Tower Society na celém světě  více než 3 800 terminálů, v nichž používala své vlastní počítačové programy. Ne všechny takto vybavené odbočky tisknou, ale každá odbočka, jež má malý počítač, programové vybavení od Společnosti a malou tiskárnu, je schopná připravovat do tisku traktáty, časopisy, knihy a jiné věci, které je třeba vytisknout.

Počítače — účinná pomoc pro překladatele

Mohly by počítače sloužit také jako pomoc pro ty, kdo pracují na překladech? Překladatelé publikací Strážné věže nyní většinou pracují na terminálech počítačů. Mnozí z nich v kancelářích odboček Společnosti. Jiní možná překládají doma a mnoho let psali na psacím stroji, nebo dokonce ručně, a těm pomáhá, když se naučí vkládat svůj překlad do počítače na počítačovém pracovišti nebo do počítačů se sklopným displejem (mají výhodné malé rozměry), které Společnost nakoupila. Úpravy v překladech se dají lehce provést přímo na displeji počítače. Jestliže se nepřekládá v odbočce, kde se pak bude tisknout, ale někde jinde, je třeba text pouze přenést na tenký pružný disk a ten poslat k dalšímu zpracování do odbočky, která provádí tisk.

V letech 1989–1990 se usnadnila mezinárodní spolupráce, protože v mnoha zemích se rychle změnil vládní systém. Svědkové Jehovovi pohotově svolali seminář překladatelů z východní Evropy. Jeho účelem bylo pomoci překladatelům zlepšit kvalitu jejich práce, dát jim možnost využívat dostupné počítače a umožnit, aby Strážná věž v jejich jazycích vycházela simultánně. Podobnou pomoc dostali i překladatelé z jihovýchodní Asie.

Je však možné, aby se používáním počítačů urychlila překladatelská práce nebo aby se zlepšila její kvalita? Jistě. Od roku 1989 využívali svědkové Jehovovi výkonné počítačové systémy jako pomoc při překladu Bible. Po rozsáhlé přípravné práci byly k dispozici elektronické soubory, které umožňují, aby se překladateli rychle objevilo na displeji počítače jakékoli určité slovo v původním jazyku Bible a záznam všech  způsobů, jak bylo podle kontextu přeloženo do angličtiny v Překladu nového světa. Překladatel si může také vybrat klíčové anglické slovo a vyvolat na displeji všechna slova v původním jazyku, z nichž se čerpalo při překladu tohoto slova (a někdy i slov podobného významu). To často odhalí, že pro vyjádření určité myšlenky, která je v původním jazyku podána jediným výrazem, se v angličtině používá více slov. Tak má překladatel možnost rychle do hloubky prozkoumat to, co překládá. Pomůže mu to zachytit odlišný významový odstín základního výrazu v původním jazyku a rovněž jeho přesný význam daný kontextem, a přesně to vyjádřit ve svém jazyce.

Zkušení překladatelé s použitím těchto počítačových souborů prozkoumají každý výskyt určitého slova v Bibli a ke každému takovému výskytu přiřadí ekvivalent v místním jazyku podle kontextu. To zaručí velkou míru důslednosti. Práci každého překladatele zkontrolují jiní ze skupiny překladatelů, takže zkoumáním i zkušenostmi všech získá překlad na kvalitě. Po této kontrole je možné na počítači zobrazit jakýkoli požadovaný úryvek z Písma a vidět každé slovo anglického textu, číslo přiřazené výrazu, který se objevuje v původním jazyku, a vybraný ekvivalent v místním jazyku. To by však ještě nestačilo. Překladatel musí uhladit stavbu vět a upravit text tak, aby se v jeho jazyce dobře četl. Přitom bude velmi důležité, aby jasně pochopil význam biblického textu. Práci mu usnadňuje, že si pomocí počítače může okamžitě vyhledat ty komentáře k biblickému verši nebo k některému výrazu z něho, které Společnost uveřejnila.

Čas výzkumu se tedy může zkrátit a může se dosáhnout velké důslednosti. Při dalším rozvoji počítačů se předpokládá, že se brzy budou moci zpřístupnit další hodnotné publikace i v jazycích, pro které je jen málo překladatelů. Použití tohoto nástroje při zajišťování literatury, která podporuje ohlašování poselství o Království, otevřelo úžasné možnosti na vydavatelském poli.

Novodobí svědkové Jehovovi využívají stejně jako kdysi první křesťané nejnovější prostředky k rozšiřování Božího slova. Chtějí s dobrou zprávou zastihnout co možná nejvíce lidí, a proto se nebojí přijmout nové úkoly na poli vydavatelské činnosti.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 578]

‚Vyzkoušejme to tedy na uhlí‘

[Praporek na straně 595]

Vybavení rozsáhlé sítě tiskáren Strážné věže pro ofsetový tisk po celém světě

[Praporek na straně 596]

„Musíme jen a jen chválit lidi Strážné věže“

[Rámeček a obrázky na straně 581]

Sazba

Nejdříve se všechno sázelo ručně, po jednotlivých písmenech

Jižní Afrika

Od roku 1920 do osmdesátých let se používaly stroje značky Linotype

Spojené státy

Na některých místech se sazba prováděla na zařízení značky Monotype

Japonsko

Nyní se používá proces fotosazby řízený počítačem

Německo

 [Rámeček a obrázky na straně 582]

Výroba desek

Od dvacátých do osmdesátých let se pro knihtisk připravovaly olověné desky

[Obrázky]

1. Vysázené řádky nějaké tiskoviny se vkládaly do kovových rámů neboli forem

2. Sazba se tlakem otiskla do materiálu, který se dal použít jako forma

3. Horké olovo se vlévalo na matrici (neboli do formy), aby se vytvořily zakřivené tiskové desky

4. Nežádoucí kov se pak z desky odrýpl

5. Desky byly poniklovány, aby byly trvanlivější

Později se negativní obrazy stránek vytvořené fotosazbou správně umístily a do nich se namontovaly obrázky. Celé archy stránek se fotograficky přenášely na ohebné desky pro ofsetový tisk

[Rámeček a obrázek na straně 585]

‚Doklady o Jehovově duchu‘

„Na rotačkách tiskli s úspěchem knihy a Bible lidé, kteří měli malé předchozí zkušenosti nebo neměli žádné [a v době, kdy to ještě jiní nedělali], a to svědčí o tom, že Jehova na ně dohlížel a vedl je svým duchem,“ řekl Charles Fekel. Bratr Fekel dobře věděl, co to znamená, protože se více než půl století podílel na zřizování tiskárenských provozů v ústředí Společnosti. Ve svém pozdějším věku sloužil jako člen vedoucího sboru.

[Obrázek]

Charles Fekel

[Rámeček a obrázek na straně 586]

Spoléhají se na Všemohoucího Boha

Zkušenost, kterou vyprávěl někdejší nákupčí Watch Tower Society Hugo Riemer, zrcadlí způsob, jímž Watch Tower Society vyřizuje své obchodní záležitosti.

Za druhé světové války byl tiskový papír ve Spojených státech na příděl. Žádost o dodávky papíru se musela podat výboru jmenovanému vládou. Jedna z význačných biblických společností se při určité příležitosti dala u onoho výboru zastupovat právníky, velkoobchodníky, kazateli a jinými lidmi. Bylo jim poskytnuto mnohem méně, než požadovali. Výbor vyslechl jejich žádost a potom zavolal Watchtower Bible and Tract Society. Když předstoupili Hugo Riemer a Max Larson, předsedající se zeptal: „Vy jste jenom dva?“ Odpověděli: „Ano. Doufáme, že je s námi i Všemohoucí Bůh.“ Byly jim poskytnuty všechny dodávky, které potřebovali.

[Obrázek]

Hugo Riemer

 [Rámeček a obrázky na straně 587]

Tiskové stroje

Watch Tower Society používala ve svých tiskárenských provozech velmi rozmanité stroje

[Obrázky]

Mnoho let se používala řada strojů pro tisk z rovinné formy (Německo)

Stroje pro tisk menších formátů se nepoužívaly jen k tisku formulářů a letáků, ale i k tisku časopisů (Spojené státy)

V různých svých tiskárnách používala Společnost 58 těchto knihtiskových rotaček typu MAN z Německa (Kanada)

Nyní se v hlavních tiskárnách Společnosti používají rychloběžné ofsetové rotačky pro barevný tisk, které byly vyrobeny v různých zemích

Itálie

Německo

[Obrázky na straně 588 a 589]

Vázání knih

Některé z prvních knih se v tiskárnách Strážné věže vázaly ručně (Švýcarsko)

Velkovýroba ve Spojených státech si vyžádala řadu jednotlivých pracovních úkonů

1. Snášení tiskových archů

2. Sešívání tiskových archů

3. Lepení předsádek

4. Ořezávání

5. Ražení nápisů na desky

6. Zavěšování knih do desek

7. Lisování knih — dokud lepidlo nezatvrdne

Nyní se nesešívá, ale často se používá rychlovázací linka a každý z rychloběžných strojů produkuje asi 20 000 i více knih za den

[Rámeček a obrázky na straně 594]

Na podporu poznání o Božím Království

Watch Tower Society v různých časových obdobích tiskla literaturu ve více než 290 různých jazycích. V roce 1992 vydávala literaturu asi ve 210 jazycích. Tím vším chtěla pomáhat lidem, aby se dozvěděli o Božím Království a o tom, co toto Království znamená pro ně. K jejím pomůckám ke studiu Bible, do této doby nejrozšířenějším, patří:

„Pravda, která vede k věčnému životu“ (1968): 107 553 888 výtisků ve 117 jazycích

„Můžeš žít navždy v pozemském ráji“ (1982): 62 428 231 výtisků ve 115 jazycích

„Enjoy Life on Earth Forever!“ („Raduj se navždy ze života na zemi!“, 1982): 76 203 646 výtisků ve 200 jazycích

Výše uvedená čísla jsou z roku 1992.

[Rámeček a obrázky na straně 598]

Nahrávání magnetofonových kazet

Watch Tower Society používá při svém evangelizačním díle nejen tištěné stránky, ale od roku 1978 nahrála na svém vlastním zařízení ve Spojených státech a v Německu také více než 65 miliónů magnetofonových kazet.

Celý „Překlad nového světa“ je na magnetofonových kazetách v angličtině, ve francouzštině, v italštině, japonštině, němčině a ve španělštině. V roce 1992 byly různé části tohoto překladu Bible na magnetofonových kazetách dostupné v osmi dalších jazycích.

Jako pomůcka pro vyučování malých dětí byly pořízeny magnetofonové nahrávky publikací „Moje kniha biblických příběhů“ a „Naslouchat velkému Učiteli“, které jsou určeny především pro malé děti.

V některých zemích se kromě toho vyrábějí magnetofonové pásky pro rozhlasové vysílání.

Hudbu nahrává orchestr, který se skládá pouze ze svědků. Tyto nahrávky se používají jako doprovod ke zpěvu na sjezdech svědků Jehovových. Krásné orchestrální úpravy této hudby se dají použít i pro příjemné chvíle doma.

Nahrávky dramatizací (ze současnosti i podle biblických zpráv) se používají na sjezdech, kde svědkové jako herci pomáhají divákům, aby si představili jednotlivé události. Některé z těchto nahrávek se pak používají pro poučné a příjemné rozptýlení v rodině.

Časopisy „Strážná věž“ i „Probuďte se!“ jsou na magnetofonových kazetách dostupné v angličtině a ve finštině. „Strážná věž“ je dostupná také ve francouzštině, v němčině, dánštině, norštině a ve španělštině. Původně byly tyto nahrávky určeny pro ty, kdo mají slabý zrak, ale váží si jich i tisíce dalších lidí.

[Obrázek]

J. E. Barr v nahrávacím studiu

 [Rámeček a obrázky na straně 600 a 601]

Používání videokazet při ohlašování Království

V roce 1990 Watch Tower Society otevřela nové pole činnosti uveřejněním své první videokazety, která byla určena k veřejnému rozšiřování.

Podle odhadu mělo v tom roce různé druhy videopřehrávačů více než 200 000 000 domácností na světě. Videopřehrávače se používaly i v zemích, kde nebyly žádné televizní stanice. Používání videokazet jako prostředku k poučení poskytlo novou možnost, jak se dostat k širokému okruhu posluchačů.

Již v roce 1985 se začalo pracovat na tom, aby se některé z činností světového ústředí Společnosti mohly předvést na videu lidem, kteří tam přijdou na návštěvu. Časem se také ukázalo, že předvádění videoprogramů uspoří čas novým členům rodiny betel, když se začínají orientovat v budovách ústředí. Mohly by se tyto prostředky  k poučení využít i jinak, aby pomáhaly v celosvětovém díle činění učedníků? Někteří bratři se domnívali, že by to bylo možné.

Proto byla v říjnu 1990 uveřejněna videokazeta „Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem“. Měla vynikající odezvu. Hrnuly se žádosti o další podobné programy. Pro uspokojení této potřeby bylo vytvořeno nové oddělení nazvané Videoslužby.

Svědkové, kteří jsou v tomto oboru odborníky, rádi nabídli svou pomoc. Obstaralo se zařízení. Připravilo se studio. Pracovní skupina se vydala s kamerou po různých zemích, aby natočila lidi a objekty na film, který by se pak dal použít při videopřehrávkách určených k posílení víry. Videonahrávky měly být podbarveny hudbou v provedení mezinárodního orchestru, který se skládá pouze ze svědků a který již vícekrát pomáhal při zvláštních úkolech.

Plány se ještě rozšířily, aby videonahrávky pronikly i do dalších jazykových skupin. Do poloviny roku 1992 vyšel videoprogram „Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem“ ve více než deseti jazycích. Byl nahrán ve 25 jazycích, včetně některých jazyků východní Evropy. Kromě toho se pro Číňany připravily nahrávky v pekingském a kantonském nářečí. Společnost také získala zákonná práva na kopírování a rozšiřování videoprogramu „Fialové trojúhelníky“, což je program o ryzosti německé rodiny svědků Jehovových za nacismu. Během dvou let se nahrálo víc než milión videokazet, které mohou svědkové Jehovovi používat ve službě.

Zvláštní pozornost se věnovala potřebám neslyšících. Program „Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem“ byl vydán v americké znakové řeči. A proběhl průzkum zaměřený na vytváření videoprogramů, které by byly vhodné pro neslyšící v jiných zemích.

Současně s tím se pracovalo i na vytváření řady programů, které by posilovaly víru v knihu, která je skutečným základem křesťanství, v Bibli. V září 1992 byla dokončena první část programu „Bible — Přesná historie, spolehlivá proroctví“ v angličtině a připravovala se vydání této části v jiných jazycích.

Videokazety rozhodně nenahrazují tištěné stránky a osobní vydávání svědectví. Publikace Společnosti nadále hrají velmi důležitou úlohu při šíření dobré zprávy. Práce dům od domu zůstává význačným rysem služby svědků Jehovových; má pevný biblický podklad. Videokazety však nyní slouží jako hodnotné doplňující nástroje, jež mají rozvíjet víru v Jehovovy vzácné sliby a podporovat ocenění pro to, co Jehova v dnešní době nechává na zemi vykonávat.

[Obrázky]

1. Když je stanoven základní obsah, natáčení na video postupuje podle vypracovaného scénáře

2. Vyberou se záběry a jejich sled se určí sestřihem

3. Nahraje se orchestrální hudba, která má program podbarvit a která byla speciálně pro něj složena

4. Digitální hudba a zvukové efekty jsou sladěny s vyprávěním a se záběry

5. Zvuk a obraz dostanou ucelenou podobu při závěrečném sestřihu

[Obrázek na straně 576]

Vlastní tisk těchto prvních publikací provedly komerční firmy

[Obrázek na straně 577]

C. A. Wise provedl zkoušku, aby zjistil, zda by badatelé Bible mohli znovu zřídit ústředí v Brooklynu

[Obrázky na straně 579]

Svou první rotačku použila Společnost na vytištění 4 000 000 kusů působivého 27. čísla „Zlatého věku“

[Obrázek na straně 580]

R. J. Martin (vpravo), první dozorce tiskárny Společnosti v Brooklynu, se radí s bratrem Rutherfordem

[Obrázek na straně 583]

Jedna z prvních tiskáren Společnosti v Evropě (Bern ve Švýcarsku)

[Obrázky na straně 584]

V Magdeburku (Německo) Společnost vybudovala tiskárnu ve dvacátých letech

[Obrázek na straně 590 a 591]

Elandsfontein v Jižní Africe (1972)

[Obrázek na straně 590]

Numazu v Japonsku (1972)

[Obrázek na straně 590]

Strathfield v Austrálii (1972)

[Obrázek na straně 590]

São Paulo v Brazílii (1973)

[Obrázek na straně 591]

Lagos v Nigérii (1974)

[Obrázek na straně 591]

Wiesbaden v Německu (1975)

[Obrázek na straně 591]

Toronto v Kanadě (1975)

[Obrázek na straně 597]

Svědkové intenzívně pracovali na digitalizaci písma, aby uspokojili potřebu biblické literatury v mnoha jazycích (Brooklyn)

[Obrázek na straně 599]

Pracoviště vybavená počítači s barevným displejem umožňují výtvarníkům obrázky elektronicky umístit, oříznout a upravit

[Obrázek na straně 602]

Svědkové Jehovovi používají počítačové systémy, aby urychlili a zkvalitnili práci na překladu Bible (Korea)