22. kapitola

Část 1 — Svědky do nejvzdálenější končiny země

Začíná první část pětidílné kapitoly, která pojednává o tom, jak se činnost svědků Jehovových rozšířila po celé zemi. Tato první část na stranách 404 až 422 zahrnuje období od 70. let minulého století do roku 1914. Lidská společnost se již nevzpamatovala z nepokojů vyvolaných první světovou válkou, která vypukla v roce 1914. Byl to rok, který badatelé Bible již dávno předtím rozeznali jako rok označující konec časů pohanů.

NEŽ Ježíš Kristus vystoupil do nebe, dal svým apoštolům pověření: „Budete mi svědky. . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Sk. 1:8) Také předpověděl, že „tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Toto dílo nebylo ukončeno v prvním století. Jeho větší část se vykonává v dnešní době. A zpráva o tom, jakých výsledků dosáhlo toto dílo od 70. let minulého století až dodnes, je opravdu vzrušující.

I když se Charles Taze Russell stal velice známým svými dobře propagovanými přednáškami o Bibli, nezajímal se jenom o to, aby měl velký počet posluchačů, ale osobně se zajímal o lidi. Krátce potom, co v roce 1879 začal vydávat Strážnou věž, podnikl řadu cest, aby navštívil malé skupiny čtenářů tohoto časopisu a aby s nimi hovořil o Písmech.

C. T. Russell vyzýval ty, kdo věřili v cenné sliby Božího slova, aby je také sdělovali druhým. Lidé, na jejichž srdce hluboce zapůsobilo to, o čem byli poučováni, se na tomto díle opravdu horlivě podíleli. K podpoře díla byly vydávány tištěné pomůcky. Začátkem roku 1881 vyšla řada traktátů. K obsahu těchto traktátů se potom připojily doplňující informace, a tak vznikla souhrnnější publikace Food for Thinking Christians (Potrava pro přemýšlející křesťany), která byla v 1 200 000 výtiscích připravena k rozšiřování. Jak ale  mohla tak malá skupina badatelů Bible (v té době jich bylo možná sto) rozšířit všechny ty výtisky?

Dostávají se k návštěvníkům kostelů

Některé dostali příbuzní a přátelé. Řada redakcí listů souhlasila s tím, že pošle výtisk každému ze svých předplatitelů. (Hlavní pozornost se soustředila na týdeníky a měsíčníky, aby se publikace Food for Thinking Christians dostala k mnoha lidem na venkově.) Většina výtisků však byla několik nedělí po sobě rozšiřována před kostely ve Spojených státech a v Británii. Badatelů Bible nebylo dost, aby mohli všechno rozšířit osobně, a tak si museli najmout jiné lidi, aby jim pomohli.

Bratr Russell vyslal dva své společníky, J. C. Sunderlina a J. J. Bendera, aby dohlíželi na rozšiřování 300 000 výtisků v Británii. Bratr Sunderlin jel do Londýna, kdežto bratr Bender odcestoval na sever do Skotska a odtud postupoval směrem na jih. Pozornost se věnovala především větším městům. Pomocí inzerátů v novinách se tam našli schopní muži a s nimi se uzavřely smlouvy, že seženou dostatek pomocníků, kteří rozšíří přidělený počet výtisků. Jen v Londýně se získalo 500 distributorů. Dílo bylo rychle hotovo, ve dvou po sobě jdoucích nedělích.

 Tentýž rok se učinily přípravy, aby ti badatelé Bible, kteří mohli strávit polovinu či více svého času výlučně v Pánově díle, roznášeli literaturu ke studiu Bible jako kolportéři. Tito předchůdci dnešních průkopníků dokázali dobrou zprávu rozšířit opravdu pozoruhodně.

Během následujících deseti let připravil bratr Russell několik traktátů, které se mohly snadno používat při šíření některých vynikajících biblických pravd, které již byly poznány. Napsal také několik svazků Millennial Dawn (Úsvit milénia), později známého jako Studies in the Scriptures (Studie Písem). Potom začal podnikat osobní evangelizační cesty do jiných zemí.

Russellovy zahraniční cesty

V roce 1891 navštívil Kanadu. Od roku 1880 se tam probudil tak velký zájem, že se mohl v Torontu konat sjezd, na němž bylo 700 přítomných. V roce 1891 odcestoval bratr Russell také do Evropy, aby zjistil, co by se tam dalo udělat pro rychlejší šíření pravdy. Tato cesta ho zavedla do Irska, Skotska, Anglie, do mnoha zemí na evropském kontinentu, do Ruska (oblasti, která je dnes známá jako Moldávie) a na Střední východ.

Co vyvodil z toho, s čím se na této cestě setkal? „Neviděli jsme vhodnou dobu ani připravenost pro pravdu v Rusku. . . nic, co by v nás vzbudilo naději na žeň v Itálii nebo v Turecku nebo v Rakousku nebo v Německu,“ sděloval. „Ale v Norsku, ve Švédsku, v Dánsku, ve Švýcarsku, a zejména v Anglii, Irsku a Skotsku jsou pole připravena a čekají, až budou sklizena. Připadá nám, že tato pole křičí: ‚Přijďte a pomozte nám!‘“ Bylo to období, kdy katolická církev stále zakazovala číst Bibli, kdy mnoho protestantů opouštělo svou církev a kdy mnozí lidé, kteří se v církvích zklamali, naprosto odmítali Bibli.

Na pomoc těmto lidem, kteří duchovně hladověli, se po cestě bratra Russella v roce 1891 s ještě větším úsilím začala překládat literatura do evropských jazyků. Udělaly se také přípravy, aby se v Londýně mohla tisknout a skladovat literatura, která by tak byla snadno dostupná pro používání v Británii. Ukázalo se, že britské pole je opravdu připravené pro žeň. V roce 1900 tam již bylo devět sborů a celkem 138 badatelů Bible. Někteří z nich byli horlivými kolportéry. Když bratr Russell navštívil Británii znovu v roce 1903, sešlo se v Glasgowě asi tisíc lidí, aby slyšeli jeho proslov na námět „Naděje a vyhlídky milénia“. V Londýně si ho přišlo poslechnout 800 lidí a v dalších městech bylo 500 až 600 posluchačů.

Výrok bratra Russella se však potvrdil, protože od jeho návštěvy uplynulo 17 let, než byl vytvořen první sbor badatelů Bible v Itálii, v Pinerolu. A co v Turecku? Koncem 80. let minulého století Basil Stephanoff kázal v Makedonii, jež tehdy patřila k evropské části Turecka. I když se zdálo, že někteří projevují zájem, jistí lidé předstírali, že jsou bratři, a podávali nepravdivé  informace. To způsobilo, že bratr Stephanoff byl uvězněn. Teprve v roce 1909 sděloval dopis jednoho Řeka, že ve Smyrně (nyní Izmir) v Turecku jakási skupina s oceněním studuje publikace Strážné věže. Do Rakouska jel bratr Russell znovu osobně v roce 1911, aby promluvil ve Vídni na shromáždění. To však bylo přerušeno davem. I v Německu docházelo ke kladným reakcím jen pozvolna. Zato Skandinávci dali najevo, že si více uvědomují svou duchovní potřebu.

Skandinávci si vzájemně sdělují pravdu

Mnoho Švédů žilo v Americe. V roce 1883 byl k dispozici ukázkový výtisk Strážné věže, která byla přeložena do švédštiny, aby se mezi Švédy rozšiřovala. Ti brzy našli způsob, jak ji poslat svým přátelům a příbuzným do Švédska. Do té doby se ještě nevydávala žádná literatura v norštině. Nor Knud Pederson Hammer, který poznal pravdu v Americe, se však v roce 1892 vrátil do Norska, aby osobně vydal svědectví svým příbuzným. Bylo to rok po cestě bratra Russella do Evropy.

V roce 1894, kdy začala vycházet dánsko-norská literatura, byl Sophus Winter, pětadvacetiletý Dán z Ameriky, poslán do Dánska se zásobou literatury k rozšiřování. Do příštího jara rozšířil 500 svazků Millennial Dawn. Za  krátkou dobu se s ním na této práci podílelo i několik dalších, když si tyto publikace přečetli. Smutné je, že Winter později ztratil ze zřetele hodnotu své vzácné výsady; druzí však dále nechávali zářit světlo.

Ale než Winter opustil svou službu, pracoval načas jako kolportér ve Švédsku. Krátce nato jeden mladý kapitán Armády spásy, August Lundborg, uviděl v domě svého přítele na ostrově Sturkö dva svazky Millennial Dawn. Vypůjčil si je, dychtivě si je přečetl, vystoupil z církve a začal druhým sdělovat to, co se dozvěděl. Jinému mladému muži, P. J. Johanssonovi, se otevřely oči, když si přečetl traktát, který našel na lavičce v parku.

Jak se švédská skupina začala rozrůstat, někteří odešli do Norska, aby tam rozšiřovali biblickou literaturu. I předtím tam již literatura přicházela poštou od příbuzných v Americe. Touto cestou se do Jehovovy služby dostal Rasmus Blindheim. V Norsku během těchto let přijal pravdu mezi jinými také Theodor Simonsen, kazatel církve Svobodné poslání. Začal ve svých kázáních ve Svobodném poslání vyvracet nauku o pekelném ohni. Jeho posluchači vzrušením nad touto podivuhodnou zprávou vyskakovali ze sedadel; když se však zjistilo, že je ve spojení s „Úsvitem milénia“, byl z církve vyloučen. Přesto nadále mluvil o těch dobrých věcech, které se dozvěděl. Další mladý muž, který přijal nějakou literaturu, byl Andreas Øiseth. Jakmile se přesvědčil, že poznal pravdu, opustil rodinný statek a ujal se kolportérské práce. Systematicky postupoval ve své práci směrem na sever a potom na jih podél fjordů — nevyhnul se ani jediné obci. V zimě přepravoval své zásoby — potraviny, oblečení a literaturu — na saních upravených pro ovládání vstoje a pohostinní lidé mu poskytovali nocleh. Za osm let svého putování pokryl dobrou zprávou téměř celé Norsko.

Manželka Augusta Lundborga, Ebba, odešla v roce 1906 ze Švédska do Finska, aby tam vykonávala kolportérské dílo. Přibližně v téže době s sebou přiváželi literaturu Strážné věže muži, kteří se vraceli ze Spojených států, a začali oznamovat to, co se dozvídali. Díky tomu Emil Österman, který hledal něco lepšího, než co mu nabízely církve, získal za několik let knihu The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků). Půjčil ji svému příteli Kaarlo Hartevovi, který také hledal. Když Harteva poznal hodnotu publikace, kterou měli, přeložil ji do finštiny a s Östermanovou finanční pomocí dosáhl uveřejnění tohoto překladu. Společně se rozhodli, že ho budou rozšiřovat. Projevovali  pravého evangelizačního ducha, když mluvili s lidmi na veřejných místech, navštěvovali jeden dům za druhým a přednášeli ve velkých sálech, které byly naplněné do posledního místa. Když bratr Harteva v Helsinkách odhalil falešné nauky křesťanstva, vyzval posluchače, aby k obhajobě nauky o nesmrtelnosti duše použili Bibli, pokud budou moci. Všechny oči se upřely na duchovní, kteří tam byli přítomni. Ani jeden nepromluvil; nikdo se nemohl postavit proti jasnému výroku z Ezekiela 18:4. Někteří z posluchačů se vyjádřili, že asi nebudou v noci spát po tom, co slyšeli.

Pokorný zahradník se stává evangelistou v Evropě

Mezitím Adolf Weber na podnět svého staršího přítele z církve novokřtěnců odešel ze Švýcarska do Spojených států, aby tam pátral po větším porozumění Písmům. Tam se na inzerát stal zahradníkem u bratra Russella. Pomocí knihy The Divine Plan of the Ages (tehdy již byla dostupná i v němčině) a shromáždění, která vedl bratr Russell, získal Adolf právě to biblické poznání, po kterém pátral, a v roce 1890 byl pokřtěn. ‚Oči jeho srdce byly osvíceny‘, a on si opravdu vážil té velké příležitosti, která se mu otevřela. (Ef. 1:18) Když nějakou dobu horlivě vydával svědectví ve Spojených státech, vrátil se do své rodné země, aby se tam ujal práce „na Pánově vinici“. V polovině 90. let minulého století byl tedy zpět ve Švýcarsku a sděloval biblickou pravdu těm, kdo měli přístupné srdce.

Adolf si vydělával na živobytí jako zahradník a lesník, ale jeho prvořadým zájmem bylo evangelizační dílo. Vydával svědectví těm, s nimiž pracoval, a rovněž lidem v sousedních městech a vesnicích ve Švýcarsku. Znal několik jazyků a tuto znalost použil pro překlad publikací Společnosti do francouzštiny. Když nastala zima, nakládal si do batohu biblickou literaturu a chodil pěšky do Francie. Mnohdy také putoval na severozápad do Belgie a na jih do Itálie.

Chtěl se dostat i k lidem, s nimiž se nemohl osobně setkat, a proto dával do novin a do časopisů inzeráty, které upozorňovaly na literaturu určenou pro biblické studium. Elie Thérond ve střední Francii reagoval na jeden z inzerátů, rozpoznal zvuk pravdy v tom, co si přečetl, a brzy sám začal šířit poselství. V Belgii v roce 1901 Jean-Baptiste Tilmant  st. také objevil jeden inzerát a dostal dva svazky Millennial Dawn. Velice ho vzrušilo, když viděl biblickou pravdu, která byla tak jasně předložena. Jak by mohl nevyprávět o ní svým přátelům! Od příštího roku se u něho doma pravidelně scházela studijní skupina. Brzy nato činnost této malé skupiny přinesla ovoce i v severní Francii. Bratr Weber s nimi byl stále ve styku, pravidelně navštěvoval různé skupiny, které se vytvořily, duchovně je budoval a poučoval je o tom, jak mají druhým sdělovat dobrou zprávu.

Když se dobrá zpráva dostala do Německa

Krátce nato začaly některé publikace vycházet i v němčině. Němci v Americe, kteří si publikací vážili, je v polovině 80. let minulého století začali posílat příbuzným do rodné země. Jedna zdravotní sestra z nemocnice v Hamburku dala výtisky Millennial Dawn jiným lidem v nemocnici. V roce 1896 dával Adolf Weber inzeráty do německých novin ve Švýcarsku a do Německa posílal poštou traktáty. Příští rok byl v Německu otevřen sklad literatury, aby se usnadnilo rozšiřování Strážné věže v němčině. Výsledky se však dostavovaly velmi pomalu. Ale v roce 1902 se Margarethe Demutová, která poznala pravdu ve Švýcarsku, přestěhovala do Tailfingenu, který leží východně od Schwarzwaldu. Svým horlivým vydáváním svědectví napomohla k založení jedné z prvních skupin badatelů Bible v Německu. Samuel Lauper ze Švýcarska se přestěhoval do Bergisches Land severovýchodně od Kolína nad Rýnem, aby tam šířil dobrou zprávu. Od roku 1904 se zde pořádala shromáždění ve Wermelskirchenu. Mezi těmi, kdo se jich účastnili, byl osmdesátiletý muž Gottlieb Paas, který hledal pravdu. Na smrtelné posteli, zanedlouho potom, co začala tato shromáždění, otevřel Strážnou věž a řekl: „To je pravda; držte se jí.“

Počet zájemců o tyto biblické pravdy postupně rostl. Přestože to bylo drahé, bylo dohodnuto, že se do novin v Německu vloží bezplatné ukázkové výtisky Strážné věže. Zpráva uveřejněná v roce 1905 uvádí, že bylo rozšířeno 1 500 000 těchto ukázkových výtisků Strážné věže. To byl značný výkon na tak malou skupinu.

Všichni badatelé Bible se nedomnívali, že udělali všechno, co bylo potřeba, když se dostali k lidem poblíž svého domova. Již v roce 1907 bratr Erler z Německa podnikal cesty do Čech v tehdejším Rakousko-Uhersku. Rozšiřoval literaturu, jež varovala před Armagedonem a ohlašovala požehnání, která pak lidstvo dostane. Kolem roku 1912 už další badatelé Bible rozšiřovali biblickou literaturu v Memelu a okolí, což je v dnešní Litvě. Mnozí tam reagovali na poselství s nadšením a rychle se utvořilo několik poměrně velkých skupin badatelů Bible. Když se však dozvěděli, že praví křesťané musí být také svědky, jejich počet postupně klesal. Přesto několik z nich prokázalo, že jsou skutečnými napodobiteli Krista, který byl „věrný a pravý svědek“. — Zjev. 3:14.

 Německý baron Nikolaus von Tornow, který měl velké statky v Rusku, byl kolem roku 1907 ve Švýcarsku. Tam dostal jeden z traktátů Watch Tower Society. O dva roky později se objevil v berlínském sboru v Německu ve svém nejlepším obleku a za doprovodu svého osobního sluhy. Nějakou dobu mu trvalo, než pochopil, proč Bůh svěřil vzácné pravdy těmto nenápadným lidem, ale pomohlo mu, když si přečetl 1. Korinťanům 1:26–29: „Hledíte. . . na své povolání od něho, bratři, že bylo povoláno nemnoho moudrých v tělesném ohledu, nemnoho mocných, nemnoho urozeného původu. . ., aby se žádné tělo před zrakem Boha nechlubilo.“ V přesvědčení, že našel pravdu, prodal von Tornow své statky v Rusku a dal k dispozici sám sebe i své finanční prostředky na podporu zájmů čistého uctívání.

V roce 1911 uzavřeli manželství Herkendellovi, mladý německý pár. Nevěsta pak požádala svého otce, aby jí dal jako věno peníze na neobvyklou svatební cestu. Zamýšleli s manželem podniknout velice náročné putování — mělo trvat mnoho měsíců. Na svou svatební cestu jeli kázat do Ruska a chtěli se tam dostat k lidem, kteří mluvili německy. Těmito různými způsoby lidé všeho druhu sdělovali jiným, co se dozvěděli o Božím láskyplném předsevzetí.

Vzrůst v britském poli

Když se v roce 1881 velice intenzívně rozšiřovala literatura v Británii, někteří návštěvníci kostelů zjistili, že je nutné, aby jednali podle toho, co se dozvěděli. Tom Hart z Islingtonu v Londýně byl jedním z těch, na něž zapůsobila biblická rada uvedená ve Strážné věži: „Vyjděte z něho, můj lide“ — totiž vyjděte z babylónských církví křesťanstva a řiďte se učením Bible. (Zjev. 18:4) V roce 1884 vystoupil z církve a mnoho jiných ho následovalo.

Z mnoha lidí, kteří byli spojeni se studijními skupinami, se stali schopní evangelisté. Někteří nabízeli v Londýně biblickou literaturu v parcích a na jiných místech, kde lidé odpočívali. Jiní se zaměřili na obchodní střediska. Mnohem obvyklejší však bylo navštěvovat lidi dům od domu.

Sarah Ferrieová, která měla předplatné na Strážnou věž, napsala bratru Russellovi, že by se s několika svými přáteli z Glasgowa ráda dobrovolně účastnila rozšiřování traktátů. Jak užasla, když před jejími dveřmi zastavil nákladní automobil se 30 000 traktáty a ty všechny se měly rozšířit zdarma! Rozběhla se akce. Minnie Greenleesová se svými třemi malými chlapci se vydala usilovně rozšiřovat biblickou literaturu po skotském venkově, s malým vozíkem taženým koněm. Později Alfred Greenlees a Alexander MacGillivray  jezdili na kolech a rozšiřovali traktáty ve velké části Skotska. Oddaní dobrovolníci si již na rozšiřování literatury nikoho nenajímali, ale věnovali se této práci sami.

Podněcovalo je srdce

Ježíš řekl v jednom ze svých podobenství, že lidé, kteří ‚slyší Boží slovo znamenitým a dobrým srdcem‘, ponesou ovoce. Upřímné ocenění pro Boží láskyplná opatření je mělo pobízet, aby dobrou zprávu o Božím Království sdělovali druhým. (Luk. 8:8, 11, 15) Bez ohledu na své životní okolnosti nacházeli způsob, jak to dělat.

Tak se stalo, že jeden argentinský cestující dostal na lodi od italského námořníka část traktátu Food for Thinking Christians. Když dopluli do přístavu v Peru, cestující si napsal o další traktát. A protože jeho zájem vzrůstal, v roce 1885 znovu napsal z Argentiny vydavateli Strážné věže a žádal o literaturu. Téhož roku musel jeden člen britského námořnictva odjet se svým dělostřeleckým útvarem do Singapuru a vzal si s sebou Strážnou věž. Líbilo se mu, co se z časopisu dozvěděl, a bez zábran to používal, když sděloval biblický názor na věci, o nichž se veřejně mluvilo. V roce 1910 se loď, na níž cestovaly dvě křesťanky, zastavila v přístavu Colombo na Cejloně (nyní Srí Lanka). Chopily se příležitosti a vydaly svědectví panu Van Twestovi, vedoucímu přístavní kanceláře. Promluvily si s ním upřímně o dobrých věcech, které se dozvěděly z knihy The Divine Plan of the Ages. Díky tomu se pan Van Twest stal badatelem Bible, a tak začalo kázání dobré zprávy na Srí Lance.

 I ti, kdo nemohli cestovat, hledali způsob, jak sdělit povzbudivé biblické pravdy lidem v jiných zemích. Jeden dopis uveřejněný v roce 1905 s oceněním oznamoval, že jistému muži poslal někdo ze Spojených států The Divine Plan of the Ages na ostrov Svatý Tomáš, který byl tehdy součástí dánské Západní Indie. Když si jej ten muž přečetl, poklekl a vyjádřil upřímné přání, aby ho Bůh použil ke konání své vůle. V roce 1911 uvedla Bellona Fergusonová v Brazílii svůj případ jako „živý pozitivní důkaz toho, že nikdo není tak daleko, aby k němu nedosáhly“ vody pravdy. Dostávala publikace Společnosti poštou zřejmě od roku 1899. Někdy před první světovou válkou našel německý přistěhovalec v Paraguayi ve schránce jeden z traktátů Společnosti. Objednal si další literaturu a brzy přerušil všechny svazky s církvemi křesťanstva. S mladším bratrem své manželky se rozhodli, že se pokřtí navzájem, protože v zemi nebyl nikdo jiný, kdo by to mohl udělat. Svědectví se opravdu vydávalo ve vzdálených končinách země a přinášelo ovoce.

Jiní badatelé Bible pociťovali touhu vydat se do míst, kde se narodili oni nebo jejich rodiče, a tam vyprávět přátelům nebo příbuzným o Jehovově podivuhodném předsevzetí a o tom, že se na něm mohou podílet i oni. Tak se v roce 1895 bratr Oleszynski vrátil do Polska s dobrou zprávou o „výkupném, o obnově a o svrchovaném povolání“; je však smutné, že v této službě nevytrval. V roce 1898 jeden bývalý profesor, Maďar, opustil Kanadu a šel šířit naléhavé biblické poselství do své vlasti. Jeden muž, který se stal badatelem Bible v Americe, se vrátil do Řecka, aby tam vydával svědectví. A v roce 1913 jeden mladý muž přinesl semena biblické pravdy z New Yorku zpátky do rodného města své rodiny, do Ramallahu poblíž Jeruzaléma.

Otevírá se oblast Karibského moře

Zatímco řady evangelistů ve Spojených státech, v Kanadě a v Evropě se rozrůstaly, biblická pravda se také začínala ujímat v Panamě, v Kostarice, v Holandské Guayaně (nyní Surinam) a v Britské Guayaně (nyní Guayana). Joseph Brathwaite, který dostal v Britské Guayaně pomoc, aby porozuměl Božímu předsevzetí, odešel v roce 1905 na Barbados. Tam se plným časem věnoval místním lidem, aby je poučil o tomto předsevzetí. Louis Facey a H. P. Clarke slyšeli dobrou zprávu v Kostarice, kde pracovali, a v roce 1897 se vrátili na Jamajku, aby se o pravdu, kterou nedávno našli, podělili se svými blízkými. Lidé, kteří tam pravdu přijali, byli horlivými pracovníky. Jen v roce 1906 skupina na  Jamajce rozšířila asi 1 200 000 traktátů a množství jiné literatury. Další sezónní dělník, který poznal pravdu v Panamě, přinesl poselství naděje domů do Grenady.

Revoluce v Mexiku v letech 1910–1911 byla dalším činitelem, jenž přispěl k tomu, že se poselství o Božím Království dostalo k těm, kdo hladověli po pravdě. Mnoho lidí uteklo na sever do Spojených států. Někteří z nich se tak dostali do styku s badateli Bible, dozvěděli se o Jehovově předsevzetí nastolit pro lidstvo trvalý mír a posílali literaturu zpátky do Mexika. Nebylo to však poprvé, co toto poselství proniklo do Mexika. Již v roce 1893 uveřejnila Strážná věž dopis od F. de P. Stephensona z Mexika, který si přečetl některé publikace Watch Tower Society a chtěl jich mít ještě víc, aby je mohl předat také svým přátelům v Mexiku a v Evropě.

Bratr Russell si přál, aby se začalo s kázáním biblické pravdy i v dalších zemích oblasti Karibského moře a aby se zorganizovala pravidelná shromáždění ke studiu. Proto v roce 1911 poslal E. J. Cowarda do Panamy a pak na ostrovy. Projev bratra Cowarda byl výrazný a barvitý, a tak se často shromáždily i stovky posluchačů, aby vyslechli jeho přednášky, v nichž vyvracel nauky o pekelném ohni a o nesmrtelnosti lidské duše. Také vyprávěl o slavné budoucnosti na zemi. Jezdil od jednoho města ke druhému a z jednoho ostrova na druhý — Svatá Lucie, Dominika, Svatý Kryštof, Barbados, Grenada a Trinidad — a snažil se zastihnout co nejvíce lidí. Mluvil také v Britské Guayaně. Za svého pobytu v Panamě se bratr Coward setkal s W. R. Brownem, horlivým mladým bratrem z Jamajky, který pak spolu s ním sloužil na mnoha ostrovech v Karibském moři. Později bratr Brown pomáhal otevírat ještě další pole.

V roce 1913 bratr Russell promluvil osobně v Panamě, na Kubě a na Jamajce. Na jeho veřejnou přednášku v Kingstonu na Jamajce přišlo tolik lidí, že plně obsadili dva sály a ještě 2 000 se jich dovnitř nevešlo. Tisk si povšiml, že řečník neříkal nic o penězích a neproběhla tam žádná sbírka.

Světlo pravdy proniká do Afriky

Světlo pravdy pronikalo v tomto období také do Afriky. Dopis, který přišel z Libérie v roce 1884, ukazoval, že jeden tamní čtenář Bible získal publikaci Food for Thinking Christians a chtěl další, aby je mohl dát také jiným lidem. Za několik let nato přišla zpráva, že jeden duchovní v Libérii se vzdal svého náboženského úřadu, aby mohl svobodně vyučovat biblickým pravdám, které poznával pomocí Strážné věže, a že tam skupina badatelů Bible pořádá pravidelná shromáždění.

 Jeden duchovní holandské reformované církve byl v roce 1902 poslán z Holandska do Jižní Afriky a s sebou si vzal několik publikací C. T. Russella. Sám z této literatury sice neměl trvalý užitek, ale posloužila Fransu Ebersohnovi a Stoffelu Fourieovi, kteří ji uviděli v jeho knihovně. Řady v této části pole byly posíleny o několik let později, kdy se do Durbanu v Jižní Africe přistěhovaly dvě horlivé badatelky Bible ze Skotska.

Je smutné, že mezi těmi, kdo obdrželi literaturu napsanou bratrem Russellem a potom z ní vyučovali druhé, byli i takoví lidé — jako například Joseph Booth a Elliott Kamwana —, kteří k ní přidávali své vlastní myšlenky určené k propagaci sociálních změn. To způsobilo, že někteří lidé v Jižní Africe a v Ňasku (později Malawi) nebyli schopni rozeznat pravé badatele Bible. Přesto mnozí naslouchali poselství, které zaměřovalo pozornost na Boží Království jako na řešení problémů lidstva, a projevovali pro ně ocenění.

Ale kázání po celé Africe — to bylo zatím budoucností.

Na Dálný východ a na ostrovy Tichého oceánu

Brzy potom, co začaly být biblické publikace, které napsal C. T. Russell, rozšiřovány v Británii, pronikly také do zemí Dálného východu. V roce 1883 slečna C. B. Downingová, presbyteriánská misionářka v Čefu (Jantaj, Čína), dostala výtisk Strážné věže. Vážila si toho, co se dozvěděla o obnově, a předala tuto literaturu dalším misionářům, včetně Horace Randla, který patřil k Radě baptistické misie. Jeho zájem později ještě podpořil inzerát na knihu Millennial Dawn, který vyšel v londýnských Times, a potom kniha samotná. Jeden její výtisk dostal od slečny Downingové a druhý mu poslala matka z Anglie. To, co si přečetl, jím nejprve otřáslo, ale jakmile se přesvědčil, že trojice není biblická nauka, vystoupil z baptistické církve a začal sdělovat jiným misionářům, co se dozvěděl. V roce 1900 oznámil, že rozeslal 2 324 dopisů a asi 5 000 traktátů misionářům do Číny, Japonska, Koreje a Siamu (Thajsko). Tehdy dostávali svědectví v zemích Dálného východu hlavně misionáři křesťanstva.

V téže době byla semena pravdy zasévána také v Austrálii a na Novém Zélandu. První z těchto „semen“, která dospěla do Austrálie, tam v roce 1884 nebo brzy po něm možná přivezl kdosi, ke  komu předtím přistoupil někdo z badatelů Bible v některém parku v Anglii. Jiná „semena“ poslali poštou přes moře přátelé a příbuzní.

Během několika let po vytvoření Australského svazu v roce 1901 si stovky lidí předplatily Strážnou věž. Ti, kdo si pokládali za čest sdělovat pravdu druhým, rozeslali tisíce traktátů lidem, jejichž jména byla uvedena na volebních seznamech. Další traktáty byly předávány lidem na ulicích nebo v balíčku vyhazovány okny z vlaku traťovým dělníkům a obyvatelům samot v odlehlých územích podél železničních tratí. Lidé byli informováni o tom, že se blíží konec časů pohanů v roce 1914. Arthur Williams st. o tom hovořil se všemi zákazníky svého obchodu v Západní Austrálii a zval zájemce k sobě domů na další rozhovory.

Kdo se dostal na Nový Zéland s biblickou pravdou jako první, není známo. Ale Andrew Anderson, usedlík na Novém Zélandu, přečetl kolem roku 1898 hodně publikací Strážné věže, a ty ho podnítily, aby tam šířil pravdu jako kolportér. Jeho snahy podpořili v roce 1904 další kolportéři, kteří přišli z Ameriky a z kanceláře odbočky Společnosti. Ta byla v témže roce zřízena v Austrálii. Paní Thomas Barryová z Christchurch přijala od jednoho z kolportérů šest svazků Studies in the Scriptures. Její syn Bill si je přečetl v roce 1909 během šestitýdenní plavby do Anglie a pochopil, že jejich obsah je pravdivý. Po letech se jeho syn Lloyd stal členem vedoucího sboru svědků Jehovových.

K horlivým pracovníkům v těchto počátcích patřil Ed Nelson, který sice nebyl příliš taktní, ale 50 let se věnoval plným časem šíření poselství o Království od severního výběžku Nového Zélandu až k jeho jižní části. Po několika letech se k němu připojil Frank Grove, který si cvičil paměť jako náhradu za slabý zrak a který také až do smrti sloužil jako průkopník více než 50 let.

Cesta kolem světa na podporu kázání dobré zprávy

Další velké úsilí se vyvíjelo v letech 1911 až 1912 na pomoc lidem v zemích Dálného východu. Korporace International Bible Students Association poslala výbor složený ze sedmi mužů pod vedením C. T. Russella, aby osobně prozkoumali tamní poměry. Kamkoli přijeli, mluvili o Božím předsevzetí, že lidstvo dostane požehnání prostřednictvím mesiášského Království. Někdy měli málo posluchačů, ale na Filipínách a v Indii jich byly tisíce. Nepodporovali kampaň za získání finančních prostředků na obrácení světa, která byla tehdy v křesťanstvu populární. Z jejich pozorování vyplynulo, že misionáři křesťanstva většinou vynakládali úsilí na rozšíření světského vzdělání. Ale bratr Russell byl přesvědčen, že to, co lidé potřebují, je „evangelium o Božím láskyplném opatření, o přicházejícím Mesiášově Království“. Badatelé Bible se nedomnívali, že obrátí svět na víru, ale z Písem pochopili, že se  má vydávat svědectví. A to mělo sloužit ke shromažďování „toho nevelkého počtu vyvolených ze všech národů, lidí, kmenů a jazyků za členy třídy [Kristovy] nevěsty — aby seděli s ním na jeho trůnu po tisíc let a spolupracovali s ním na díle povznesení celého lidského rodu“. * — Zjev. 5:9, 10; 14:1–5.

Členové tohoto výboru strávili nějakou dobu v Japonsku, v Číně, na Filipínách a na jiných místech a pak se plavili dalších 6 400 kilometrů do Indie. Několik jednotlivců v Indii si přečetlo literaturu Společnosti a už v roce 1887 napsali dopisy, v nichž vyjadřovali své ocenění. Jeden mladý muž se jako student v Americe setkal s bratrem Russellem a poznal pravdu. Od roku 1905 v Indii horlivě vydával svědectví lidem, kteří mluvili tamilsky. Tento mladý muž pomohl vybudovat na jihu Indie 40 skupin studia Bible. Ale potom, co kázal jiným, sám se stal neschváleným, protože opustil křesťanská měřítka. — Srovnej 1. Korinťanům 9:26, 27.

Asi v téže době však A. J. Joseph z Tiruvidángúru v Kérale dostal jako odpověď na dotaz, který poslal jednomu významnému adventistovi, svazek  Studies in the Scriptures. V něm našel uspokojivou biblickou odpověď na své otázky o trojici. Brzy potom vycházel s jinými členy rodiny do rýžových polí a kokosových plantáží jižní Indie a hovořili o svém nedávno nabytém přesvědčení. Po návštěvě bratra Russella v roce 1912 bratr Joseph nastoupil do služby plným časem. Cestoval vlakem, na vozíku s volským potahem, na člunu i pěšky a rozšiřoval biblickou literaturu. Jeho veřejné přednášky často narušovali duchovní a jejich stoupenci. Když v Kundaře jistý „křesťanský“ duchovní použil své stoupence, aby jedno takové shromáždění překazili a aby házeli po bratru Josephovi hnůj, přišel se jeden vlivný hinduista podívat, co je to za hluk. Zeptal se duchovního: ‚Řídíte se příkladem, který dal křesťanům Kristus, nebo se chováte jako farizeové v Ježíšově době?‘ Duchovní se dal na ústup.

Ještě než výbor IBSA (International Bible Students Association) ukončil svou čtyřměsíční cestu kolem světa, bratr Russell zařídil, aby se R. R. Hollister stal zástupcem Společnosti na Dálném východě a aby tam začal mezi lidmi šířit poselství o Božím láskyplném opatření v podobě mesiášského Království. Byly připraveny zvláštní traktáty v deseti jazycích, které měli v Indii, Číně, Japonsku a Koreji v miliónech dávat do oběhu místní lidé. Potom byly do jazyků těchto čtyř zemí přeloženy i knihy, aby se zajistil další duchovní pokrm pro lidi, kteří projevili zájem. V těchto zemích bylo ohromné pole, a mělo se tam ještě hodně udělat. Co se však vykonalo do té doby, bylo opravdu úžasné.

Bylo vydáno působivé svědectví

Než se rozpoutala zkázonosná první světová válka, vydávalo se po celém světě svědectví ve velkém rozsahu. Bratr Russell podnikal cesty s přednáškami do stovek měst ve Spojených státech a v Kanadě, znovu se vydával na cesty do Evropy, přednášel v Panamě, na Jamajce a na Kubě a také v hlavních městech zemí Dálného východu. Desetitisíce lidí osobně vyslechly jeho vzrušující biblické přednášky a sledovaly, jak veřejně odpovídal podle Písem na otázky, které mu kladli přátelé i nepřátelé. Tehdy se vzbudil velký zájem a tisíce novin v Americe, Evropě, Jižní Africe a v Austrálii pravidelně uveřejňovaly kázání bratra Russella. Badatelé Bible rozšířili milióny knih a také stamilióny traktátů a velké množství jiné literatury v 35 jazycích.

 Úloha bratra Russella byla sice vynikající, ale nekázal jen on sám. Spolukřesťané, kteří byli rozptýleni po celé zeměkouli, také sjednocovali své hlasy ve vydávání svědectví o Jehovovi a jeho Synu, Ježíši Kristu. Všichni, kdo se na svědectví podíleli, ovšem nebyli veřejnými řečníky. Měli nejrůznější povolání a společenské postavení a využívali všech dostupných prostředků, jež byly vhodné k šíření dobré zprávy.

V lednu 1914, necelý rok předtím, než skončily časy pohanů, proběhlo ještě další intenzívní vydávání svědectví. Zcela novým způsobem bylo Boží předsevzetí se zemí předloženo ve „Fotodramatu stvoření“. Předvádělo se prostřednictvím krásných, ručně malovaných barevných diapozitivů a filmu. Obojí bylo synchronizováno se zvukem. Tisk ve Spojených státech oznámil, že „Fotodrama“ každý týden určitě vidělo statisíce lidí po celé zemi. Koncem prvního roku předvádění celkový počet diváků ve Spojených státech a v Kanadě dosáhl téměř osmi miliónů. V Londýně se hrnuly zástupy do Opery a do Royal Albert Hall, aby zhlédly toto promítání, které se skládalo ze čtyř dvouhodinových částí. Za půl roku se ho v 98 městech na britských ostrovech účastnilo více než 1 226 000 lidí. Zástupy v Německu a ve Švýcarsku zaplnily do posledního místa všechny sály, které byly k dispozici. Promítání zhlédlo také mnoho diváků ve Skandinávii a v jižním Tichomoří.

Jak pozoruhodné svědectví se usilovně vydávalo po celé zemi v prvních desetiletích novodobých dějin svědků Jehovových! Ale dílo vlastně teprve začínalo.

Začátkem 80. let minulého století se jenom několik set osob podílelo na šíření biblické pravdy. V roce 1914 bylo, podle dostupných zpráv, asi 5 100 lidí, kteří se tohoto díla účastnili. Další možná příležitostně rozšiřovali některé traktáty. Pracovníků bylo poměrně málo.

Tato malá skupina evangelistů rozšířila do druhé poloviny roku 1914 rozličnými způsoby své veřejné prohlášení o Božím Království do 68 zemí. A jejich dílo kazatelů a učitelů Božího slova bylo postaveno na poměrně pevných základech ve 30 z těchto zemí.

Milióny knih a stamilióny traktátů byly rozšířeny dříve, než skončily časy pohanů. Kromě toho v roce 1913 asi 2 000 novin pravidelně uveřejňovalo kázání, která připravil C. T. Russell, a v roce 1914 více než 9 000 000 diváků ve třech světadílech zhlédlo „Fotodrama stvoření“.

Skutečně bylo vydáno úžasné svědectví! Ale mělo se vydat ještě mnohem větší svědectví.

[Poznámka pod čarou]

[Mapa a obrázek na straně 405]

C. T. Russell měl osobně biblické přednášky ve více než 300 městech (na území vyznačeném tečkami) v Severní Americe a v oblasti Karibského moře — na mnoha místech přednášel 10krát nebo 15krát

[Mapa]

(Viz publikaci)

[Mapa na straně 407]

(Viz publikaci)

Russellovy kazatelské cesty po Evropě vedly obvykle přes Anglii

1891

1903

1908

1909

1910 (dvakrát)

1911 (dvakrát)

1912 (dvakrát)

1913

1914

[Mapa a obrázek na straně 408]

Když se Andreas Øiseth přesvědčil, že nalezl pravdu, horlivě rozšiřoval biblickou literaturu téměř v každé obci v Norsku

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NORSKO

Polární kruh

[Mapa a obrázek na straně 409]

Adolf Weber, pokorný zahradník, šířil dobrou zprávu ze Švýcarska do jiných zemí Evropy

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BELGIE

NĚMECKO

ŠVÝCARSKO

ITÁLIE

FRANCIE

[Mapa a obrázek na straně 413]

Bellona Fergusonová v Brazílii — ‚nikdo není tak daleko, aby nebyl dosažen‘

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BRAZÍLIE

 [Mapa na straně 415]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ALJAŠKA

KANADA

GRÓNSKO

ST. PIERRE A MIQUELON

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

BERMUDY

BAHAMY

OSTROVY TURKS A CAICOS

KUBA

MEXIKO

BELIZE

JAMAJKA

HAITI

DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA

PORTORIKO

KAJMANSKÉ OSTROVY

GUATEMALA

SALVADOR

HONDURAS

NIKARAGUA

KOSTARIKA

PANAMA

VENEZUELA

GUAYANA

SURINAM

FRANCOUZSKÁ GUAYANA

KOLUMBIE

EKVÁDOR

PERU

BRAZÍLIE

BOLÍVIE

PARAGUAY

CHILE

ARGENTINA

URUGUAY

FALKLANDY

PANENSKÉ OSTROVY (USA)

BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY

ANGUILLA

ST. MAARTEN

SABA

ST. EUSTATIUS

SV. KRYŠTOF

NEVIS

ANTIGUA

MONTSERRAT

GUADELOUPE

DOMINIKA

MARTINIK

SV. LUCIE

SV. VINCENT

BARBADOS

GRENADA

TRINIDAD

ARUBA

BONAIRE

CURAÇAO

ATLANTSKÝ OCEÁN

KARIBSKÉ MOŘE

TICHÝ OCEÁN

 [Mapa na straně 416 a 417]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

GRÓNSKO

ŠVÉDSKO

ISLAND

NORSKO

FAERSKÉ OSTROVY

FINSKO

RUSKO

ESTONSKO

LOTYŠSKO

LITVA

BĚLORUSKO

UKRAJINA

MOLDÁVIE

GRUZIE

ARMÉNIE

ÁZERBÁJDŽÁN

TURKMÉNIE

UZBEKISTÁN

KAZACHSTÁN

TÁDŽIKISTÁN

KYRGYZSTÁN

POLSKO

NĚMECKO

NIZOZEMSKO

DÁNSKO

BRITÁNIE

IRSKO

BELGIE

LUCEMBURSKO

LICHTENŠTEJNSKO

ŠVÝCARSKO

ČESKOSLOVENSKO

RAKOUSKO

MAĎARSKO

RUMUNSKO

JUGOSLÁVIE

SLOVINSKO

CHORVATSKO

BOSNA A HERCEGOVINA

BULHARSKO

ALBÁNIE

ITÁLIE

GIBRALTAR

ŠPANĚLSKO

PORTUGALSKO

MADEIRA

MAROKO

ZÁPADNÍ SAHARA

SENEGAL

ALŽÍRSKO

LIBYE

EGYPT

LIBANON

IZRAEL

KYPR

SÝRIE

TURECKO

IRÁK

ÍRÁN

BAHRAJN

KUVAJT

JORDÁNSKO

SAÚDSKÁ ARÁBIE

KATAR

SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY

OMÁN

JEMEN

DŽIBUTSKO

SOMÁLSKO

ETIOPIE

SÚDÁN

ČAD

NIGER

MALI

MAURETÁNIE

GAMBIE

GUINEA-BISSAU

SIERRA LEONE

LIBÉRIE

POBŘEŽÍ SLONOVINY

GHANA

TOGO

BENIN

ROVNÍKOVÁ GUINEA

SV. HELENA

GUINEA

BURKINA FASO

NIGÉRIE

STŘEDOAFRICKÁ REPUBLIKA

KAMERUN

SV. TOMÁŠ

KONGO

GABUN

ZAIR

ANGOLA

ZAMBIE

NAMIBIE

BOTSWANA

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

LESOTHO

SVAZIJSKO

MOSAMBIK

MADAGASKAR

RÉUNION

MAURITIUS

RODRIGUES

ZIMBABWE

MAYOTTE

KOMORY

SEYCHELY

MALAWI

TANZANIE

BURUNDI

RWANDA

UGANDA

FRANCIE

PÁKISTÁN

AFGHÁNISTÁN

NEPÁL

BHÚTÁN

MYANMAR

BANGLADÉŠ

INDIE

SRÍ LANKA

ŘECKO

MALTA

TUNISKO

KEŇA

ATLANTSKÝ OCEÁN

INDICKÝ OCEÁN

 ALJAŠKA

MONGOLSKO

KOREJSKÁ LIDOVĚ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA

JAPONSKO

KOREJSKÁ REPUBLIKA

ČÍNA

MACAO

TCHAJ-WAN

HONGKONG

LAOS

THAJSKO

VIETNAM

KAMBODŽA

FILIPÍNY

BRUNEI

MALAJSIE

SINGAPUR

INDONÉSIE

SAIPAN

ROTA

GUAM

JAP

BELAU

CHUUK

PONAPE

KOSRAE

MARSHALLOVY OSTROVY

NAURU

PAPUA-NOVÁ GUINEA

AUSTRÁLIE

NOVÝ ZÉLAND

OSTROV NORFOLK

NOVÁ KALEDONIE

WALLISOVY OSTROVY

VANUATU

TUVALU

FIDŽI

KIRIBATI

TOKELAU

HAVAJ

ZÁPADNÍ SAMOA

AMERICKÁ SAMOA

NIUE

TONGA

COOKOVY OSTROVY

TAHITI

ŠALOMOUNOVY OSTROVY

TICHÝ OCEÁN

INDICKÝ OCEÁN

[Mapa a obrázek na straně 421]

A. J. Joseph z Indie se svou dcerou Gracií, která sloužila jako misionářka vyškolená v Gileadu

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

INDIE

[Obrázek na straně 411]

Hermann Herkendell se svou nevěstou se vydali na svatební cestu a řadu měsíců kázali v Rusku lidem, kteří mluvili německy

[Obrázky na straně 412]

Kolportéři v Anglii a ve Skotsku se snažili každému člověku poskytnout příležitost, aby dostal svědectví; i jejich děti pomáhaly rozšiřovat traktáty

[Obrázek na straně 414]

E. J. Coward horlivě šířil biblickou pravdu v oblasti Karibského moře

[Obrázek na straně 418]

Frank Grove (vlevo) a Ed Nelson (zde jsou se svými manželkami) se plným časem věnovali více než 50 let šíření poselství o Království po celém Novém Zélandu

[Obrázky na straně 420]

C. T. Russell a šest jeho společníků podnikli v letech 1911–1912 cestu kolem světa, aby podpořili kázání dobré zprávy