Jakými způsoby vám dobrou zprávu sdělují

KŘESŤANÉ sice dostali příkaz, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů‘, ale to neznamená, že mají na druhé lidi činit nátlak nebo že je mají násilně obracet na víru. Ježíš byl pověřen, aby ‚pověděl dobrou zprávu mírným, ovázal lidi se zlomeným srdcem a utěšil všechny truchlící‘. (Matouš 28:19; Izajáš 61:1, 2; Lukáš 4:18, 19) Svědkové Jehovovi se to snaží dělat tak, že oznamují dobrou zprávu z Bible. Podobně jako starověký prorok Ezekiel usilují dnes svědkové Jehovovi o to, aby našli ty lidi, kteří „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“. (Ezekiel 9:4)

Nejznámější způsob, který svědkové používají, aby našli ty, kdo jsou sklíčeni současnými podmínkami, je jejich služba dům od domu. Vynakládají tedy rozhodné úsilí, aby dobrou zprávu oznámili veřejnosti, stejně jako to dělal Ježíš, když „cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království“. A jeho první učedníci postupovali podobně. (Lukáš 8:1; 9:1–6; 10:1–9) Tam, kde je to možné, se dnes svědkové Jehovovi snaží navštívit několikrát za rok každou domácnost, a chvíli mluvit s obyvatelem domu o některém námětu, jenž je zajímavý či důležitý — ať už z místního nebo celosvětového hlediska. Možná předloží k úvaze jeden nebo dva biblické texty, a pokud obyvatel domu projeví zájem, může se s ním svědek domluvit, že se ve vhodnou dobu opět zastaví, aby v rozhovoru pokračovali. Svědkové nabízejí Bibli a literaturu, která Bibli vysvětluje, a jestliže si to obyvatel domu přeje, je s ním bezplatně vedeno domácí biblické studium. Po celém světě se s jednotlivci i celými rodinami pravidelně vedou miliony takových biblických studií.

Jiný způsob, jímž je ‚dobrá zpráva o království‘ oznamována druhým lidem, spočívá v účasti na shromážděních, která se konají v místních sálech Království. Svědkové mívají shromáždění každý týden. Jedním z těchto shromáždění je veřejná přednáška na nějaký aktuální, zajímavý námět a po ní následuje studium některého biblického tématu nebo proroctví  na podkladě myšlenek uvedených v časopise Strážná věž. Další shromáždění je tvořeno jednak školou, v níž se svědkové učí lépe ohlašovat dobrou zprávu, a jednak částí programu, která je věnována rozhovorům o vydávání svědectví v místním obvodu. Jednou týdně se svědkové scházejí ke studiu Bible také v soukromých domech, a to v malých skupinách.

Všechna tato shromáždění jsou přístupná veřejnosti. Nikdy se na nich nepořádají žádné sbírky. Z těchto shromáždění mají užitek všichni přítomní. Bible říká: „Snažme se, abychom jeden druhého povzbuzovali k lásce a k dobrým skutkům! Nezanedbávejme své shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž se navzájem povzbuzujme, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den blíží.“ Soukromě studovat a zkoumat Bibli je sice nezbytné, ale shromažďovat se s druhými je pro člověka podnětné: „Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.“ (Hebrejcům 10:24, 25, Col; Přísloví 27:17, Ekumenický překlad)

Svědkové využívají k rozhovorům o dobré zprávě také příležitosti, které se jim naskýtají při každodenním kontaktu s jinými lidmi. Někdy si možná vymění pár slov se sousedem nebo se spolucestujícím v autobuse či v letadle. Jindy snad vedou delší rozhovor s přítelem či příbuzným, anebo si v zaměstnání v době polední přestávky popovídají s někým ze spolupracovníků. Ježíš během své pozemské služby vydával svědectví většinou právě tímto způsobem — tedy když šel po břehu podél moře, když seděl na stráni, když jedl u někoho v domě, když byl na svatbě nebo když cestoval v rybářském člunu po Galilejském moři. Vyučoval v synagógách i v jeruzalémském chrámu. Ať byl kdekoli, všude nacházel  příležitosti mluvit o Božím Království. Svědkové Jehovovi se snaží následovat jeho šlépěje i v tomto ohledu. (1. Petra 2:21)

KÁŽÍ SVÝM PŘÍKLADEM

Žádný z těchto způsobů oznamování dobré zprávy by však pro vás neměl význam, kdyby ten, kdo dobrou zprávu oznamuje, toto učení sám neuplatňoval. Něco říkat a něco jiného dělat, to je pokrytectví — a náboženské pokrytectví odvrátilo od Bible již miliony lidí. Bible je obviňována neprávem. Znalci Zákona a farizeové měli Hebrejská písma, ale Ježíš je veřejně odsoudil jako pokrytce. Když mluvil o jejich čtení Mojžíšova Zákona, řekl svým učedníkům: „Čiňte a zachovávejte všechno, co vám povídají, ale nečiňte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ (Matouš 23:3) Žije-li křesťan správným způsobem života, potom je jeho příklad přesvědčivější než to, že se hodiny věnuje kázání. Na to bylo poukázáno křesťanským manželkám, které měly nevěřícího manžela: „[Někteří z těchto manželů mohou být] získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování.“ (1. Petra 3:1, 2)

Svědkové Jehovovi se proto snaží doporučovat dobrou zprávu lidem i tím způsobem, že dávají dobrý příklad křesťanského chování, jež druhým doporučují. Usilují ‚činit druhým to, co by chtěli, aby druzí činili jim‘. (Matouš 7:12) Snaží se takto jednat se všemi lidmi, nejen s ostatními svědky, s přáteli, sousedy či příbuznými. Jsou však nedokonalí, a proto se jim to nedaří vždy stoprocentně. Nicméně ze srdce touží činit dobro všem lidem, a to nejen tím, že jim řeknou dobrou zprávu o Království, ale i tím, že jim podají pomocnou ruku, kdykoli je to možné. (Jakub 2:14–17)

[Obrázek na straně 19]

Havajské ostrovy

[Obrázek na straně 19]

Venezuela

[Obrázek na straně 19]

Jugoslávie

[Obrázky na straně 20]

V účelně postavených sálech Království se rozebírá Bible

[Obrázky na straně 21]

Svědkové se ve svém rodinném životě i při kontaktu s druhými lidmi upřímně snaží dělat ty věci, které druhým doporučují