Výuka

Jiná oblast, v níž mohou názory svědků Jehovových ovlivnit jejich vzdělávání, jsou vyučovací předměty. To, co zde předkládáme, má tedy přispět k porozumění a spolupráci mezi učiteli a rodiči z řad svědků, protože podle našeho názoru jsou za to, co se budou děti učit, odpovědní zejména jejich rodiče.

Náboženství a modlitba: Některé školy zahrnují do vyučování ve třídách i náboženskou výuku. Kdysi se od rodičů ve Spojených státech vyžadovalo, aby řekli, zda si přejí vyučování svých dětí v katolickém, protestantském nebo židovském náboženství. Dítě, jež se nepřihlásilo k náboženské výuce, muselo opustit třídu a pokračovat ve světském studiu jinde. Ale pak, v roce 1948, prohlásil Nejvyšší soud v zemi:

„První dodatek spočívá na předpokladu, že náboženství i vláda mohou nejlépe usilovat o dosažení svých vznešených cílů, jestliže jsou na sobě nezávislé, každý ve své příslušné oblasti. . . První dodatek vybudoval zeď mezi církví a státem, jež musí zůstat vysoká a neprostupná.“ — McCollum proti Ministerstvu školství (1948).

Později, 17. června 1963, vystoupil Nejvyšší soud Spojených států také proti čtení Bible a modlitbám ve veřejných školách. Soudce Brennan vysvětlil jeho názor: „V duchu naší federální ústavy i našich státních ústav od počátku. . . bylo ponechat náboženské poučování na úvaze rodičů.“

Svědkové Jehovovi souhlasí, že za náboženské poučování dětí jsou odpovědní jejich rodiče. Proto tam, kde se koná náboženské poučování ve třídě, žádají rodiče, kteří jsou svědky, aby byly jejich děti z výuky omluveny. Jestliže k předmětu náboženství patří účast na nějakém způsobu uctívání, který pokládáme za nebiblický, například klanění se  před obrazy, rodiče z řad svědků to za žádných okolností neschvalují.

Jesliže se však koná jen objektivní studium různých náboženství nebo Bible, svědkové Jehovovi nemají námitky. Pokud tedy škola pořádá přednášky představitelů různých náboženství ne proto, aby získávali věřící, ale aby prostě informovali studenty o těchto náboženstvích, svědkové budou uctivě naslouchat. Podobně i svědkové Jehovovi rádi osloví skupiny studentů a vysvětlí jim své náboženské přesvědčení, jsou-li o to požádáni.

V některých školách se pravidelně opakuje Pánova modlitba neboli Otče náš. Přestože svědkové Jehovovi tuto modlitbu přijímají, nepřipojují se k jejímu rituálnímu opakování. To proto, že Ježíš radil, právě když vzorovou modlitbu předkládal, abychom při modlitbě neříkali „znovu a znovu totéž“. (Matouš 6:7, 8) Další důvod, proč se neúčastníme, je ten, že se nepodílíme na žádných mezicírkevních náboženských obřadech.

Sexuální výchova: Zdravotní péče a hygiena se na veřejných školách vyučují už dlouho. Oceňujeme, že tyto předměty lidem velmi pomohly, aby si osvojili čistotu, prevenci chorob, péči o děti, rodinné odpovědnosti, a tak dále. Mnohé školy však dnes poskytují také výchovu ve výslovně sexuálních otázkách včetně antikoncepce, masturbace, homosexuality a potratů.

Sexuální výchova se většinou poskytuje bez mravního vedení. Samotní pedagogové nezřídka kritizují mravní normy Bible. Proto se rodiče z řad svědků velmi zajímají o to, co se vyučuje v hodinách sexuální výchovy.

Jedna kniha, používaná v některých školách, s názvem Dreng og pige, mand og kvinde (Chlapec  a děvče, muž a žena), říká: „Každý jednotlivec musí mít právo uspokojovat své sexuální potřeby nezávisle na věku, pohlaví a — pokud tím nenarušuje práva jiných — na zvoleném způsobu.“ Pokud tedy jde o pohlavní styk se zvířaty, konstatuje tato kniha: „V této zemi [Dánsku]. . . je zákonné uspokojovat sexuální touhy tímto způsobem.“ Přesto Boží zákon pro Izrael říkal: „Kdokoli si lehá se zvířetem, určitě má být usmrcen.“ — 2. Mojžíšova 22:19.

Jak již bylo zdůrazněno, svědkové Jehovovi se snaží řídit se biblickými mravními zásadami a vštěpovat je svým dětem. Proto nechtějí, aby jejich děti dostávaly sexuální výchovu od těch, kteří tyto zásady neuznávají. Jestliže tedy rodiče z řad svědků usoudí, že jsou jejich dětem předkládány myšlenky a nebo názorný materiál, které zjevně podkopávají zásady, jež se učí doma, požádají možná, aby byly jejich děti z hodin sexuální výchovy omluveny.

Věda a evoluce: Svědkové Jehovovi se živě zajímají o vědu. Váží si nadšených vědců, kteří velmi obohatili naše poznání okolního světa. Povzbuzujeme své mladé lidi, aby studovali různé vědní obory, protože jim to pomůže více oceňovat moudrost a moc našeho stvořitele.

Ale ne všechno, čemu se říká věda, je nutně skutečnost. Jsou také teorie, například evoluční, které se za vědeckou skutečnost vydávají. Evoluční teorie tvrdí, že se první živý organismus vyvinul z neživé hmoty. Potom, jak se tento organismus reprodukoval, jeho potomstvo se měnilo a větvilo, až vzniklo všechno živé včetně všech lidí, kteří kdy žili na zemi.

Svědkové Jehovovi nevěří, že je tato teorie pravdivá. Nejdeme však ani do druhé krajnosti a nevěříme, že stvoření trvalo doslovných sedm dnů. Věříme, že prvního muže a ženu stvořil Bůh stejně jako všechny ostatní formy života. Pokud se tedy ve výuce uvažuje o teoriích o původu života, vážíme si toho, když učitelé respektují biblicky podložené názory mladých svědků. Domníváme se totiž,  že tyto názory jsou v souladu s vědeckými skutečnostmi, a mladí svědkové vám o tom rádi povědí.

Hudební a výtvarná výchova: Svědkové Jehovovi nevidí nic špatného na hudební a výtvarné výchově jako takové. Mladí svědkové se však neúčastní žádné hudební ani výtvarné výuky zaměřené na náboženské nebo vlastenecké svátky. Při účasti na školním hudebně vzdělávacím programu jsou jistá hlediska, která mladí svědkové a jejich rodiče vezmou v úvahu.

Budou například uvažovat o tom, kde a za jakých okolností probíhá výuka, a jaký druh hudby se hraje. Jestliže k výuce patří hrát ve skupině, od níž se dá očekávat, že bude účinkovat při politicky nebo nábožensky laděných příležitostech, svědek Jehovův se nemůže zúčastnit. Ani při zkouškách by se svědkové nepodíleli na hraní státní hymny nebo písní spojených s náboženskými či státními svátky. Další věcí k úvaze by bylo množství času, který by si to vyžádalo, a zda by se účast nekřížila s křesťanskými shromážděními a rodinnou činností.

Branná výchova: V některých školách dostávají studenti vojenský výcvik. Svědkové Jehovovi však chtějí patřit k těm o nichž říká Bible: „Budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4) Proto svědkové Jehovovi prosí, aby byli ve škole omluveni z hodin vojenského výcviku.

Bible také říká: „Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi.“ (Římanům 12:18) Uplatňování těchto zásad v našem životě také ovlivňuje náš postoj k jiným způsobům boje. K nim patří například džudo, karate a kendo, nebo box a zápas. Přestože se tyto činnosti dají označit jako sport, pohlížíme na ně jako na přípravu k boji a k ubližování druhým. Proto se svědkové Jehovovi takových bojových činností neúčastní. Ačkoli mladí svědkové prosí, aby byli omluveni z účasti na nich, ochotně podle možností spolupracují v hodinách jiné školní tělesné výchovy.

[Praporek na straně 28]

Povzbuzujeme naše mladé, aby studovali různé vědní obory

[Obrázek na straně 26]

Soudy rozhodly, že náboženské poučování má být ponecháno na úvaze rodičů