JAK v tomto citátu doporučuje The World Book Encyclopedia, jedním z hlavních cílů školní výuky má být vyškolení dětí pro každodenní život a k tomu patří příprava na to, aby se jednou uměly postarat o svou rodinu. Svědkové Jehovovi to považují za posvátnou povinnost. Sama Bible říká: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Během školních let jsou děti připravovány na povinnosti, které je v životě čekají. Proto se svědkové Jehovovi domnívají, že by se vzdělání nemělo brát na lehkou váhu.

Svědkové se snaží žít v souladu s biblickým příkazem: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.“ (Kolosanům 3:23, Ekumenický překlad) Tato zásada platí pro všechny oblasti každodenního života, včetně školy. Svědkové tedy vedou své děti k tomu, aby se pilně učily a aby úkoly, které jim byly ve škole uloženy, braly vážně.

Bible také člověka učí, aby se podřizoval zákonům země, ve které žije. Jestliže je tedy do určitého věku povinné chodit do školy, svědkové Jehovovi tento zákon dodržují. (Římanům 13:1–7)

Bible sice nepodceňuje to, jak je poučování důležité pro každodenní život, ale ukazuje, že to není jediným ani základním cílem vzdělání. Zdárně ukončené vzdělání by také mělo v dětech pěstovat radost ze života a pomáhat jim, aby se staly vyrovnanými členy lidské společnosti. Svědkové Jehovovi se tedy domnívají, že velmi důležitý je výběr mimoškolní činnosti. Jsou přesvědčeni, že důležitým doplňkem vyrovnaného vzdělávání je zdravé uvolnění, hudba, koníčky, tělesné cvičení, navštěvování knihoven a muzeí a podobně. Kromě toho svým dětem vštěpují, že mají mít úctu ke starším lidem a že mají vyhlížet po příležitostech, jak těmto lidem prokázat nějakou službu.

S nástupem nových technologických postupů se neustále mění trh pracovních sil. Z toho důvodu budou mnozí mladí lidé muset pracovat v oborech a povoláních, pro které nejsou odborně vyškoleni. V této situaci pro ně budou jejich pracovní návyky a osobní vlastnosti, zejména schopnost přizpůsobovat se  změnám, ještě cennější. Je tedy lepší, když se ze studentů stávají dospělí, kteří mají — jak to vyjádřil renesanční esejista Michel de Montaigne — ‚hlavu, která je schopna vědomosti používat, a ne hlavu plnou vědomostí‘.

Bohaté i chudé země postihuje nezaměstnanost, a ta často hrozí těm mladým lidem, kteří nejsou dostatečně kvalifikovaní. Pokud tedy trh pracovních sil vyžaduje další výuku kromě minimálního vzdělání předepsaného zákonem, je povinností rodičů vést své děti k tomu, aby uvažovaly o vyšším vzdělání a aby zvážily výhody i oběti, které taková další studia s sebou možná přinesou.

Pravděpodobně budete souhlasit s tím, že úspěšný život nespočívá pouze v hmotném blahobytu. Někteří muži i ženy se v současné době naplno zabrali do svého zaměstnání, a jakmile o toto zaměstnání přijdou, ztrácejí smysl života. Jiní rodiče obětují rodinný život a čas, který by mohli strávit se svými dětmi, a nedaří se jim pomáhat dětem v dospívání jen proto, že je zcela pohltila světská práce.

Uvažujeme-li o vhodném vzdělání, nepochybně bychom měli brát v úvahu, že k tomu, abychom byli šťastni, potřebujeme víc než hmotný blahobyt. Ježíš Kristus řekl: „Je  psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Matouš 4:4, Ekumenický překlad) Svědkové Jehovovi jsou křesťané, kteří uznávají, že je důležité rozvíjet morální a duchovní vlastnosti a zároveň se učit, jak se postarat o své hmotné potřeby.