Křesťanský sbor v prvním století

O letnicích roku 33 n. l. byl na sto dvacet Ježíšových učedníků vylit svatý duch, a oni začali v mnoha jazycích mluvit o Božích velkolepých věcech. Tak byl založen křesťanský sbor. Toho dne bylo pokřtěno asi tři tisíce nových učedníků. (Skutky, 2. kapitola)

Apoštolové a jiní křesťané dál směle mluvili o Božím slově, a na různých místech proto rostl počet sborů. V knize Skutků je uvedeno, že se kázání zanedlouho rozšířilo po celé oblasti Středozemního moře, od Babylóna a severní Afriky až po Řím, a snad až do Španělska. (Římanům 15:18–29; Kolosanům 1:23; 1. Petra 5:13)

Kdekoli se lidé stali učedníky, tam se tvořily sbory. Způsobilí, zralí muži byli jmenováni jako starší neboli dozorci, a ti měli dbát na to, aby se ve sborech dodržovala norma správného učení a chování. Netvořili však žádnou třídu duchovenstva; byli služebníky a společně pracovali pro Boží Království. (Skutky 14:23; 20:28; 1. Korinťanům 3:5; 5:13; Kolosanům 4:11; 1. Timoteovi 3:1–15; Hebrejcům 13:17; 1. Petra 5:1–4)

Apoštolové a jejich blízcí spolupracovníci sloužili jako vedoucí sbor. Stáli v čele kazatelského díla. Řešili problémy v jeruzalémském sboru. Vyslali způsobilé bratry do Samaří a do Antiochie, aby posílili tamější nové věřící. Projednali spor týkající se obřízky a všem sborům rozeslali své rozhodnutí, kterým se sbory měly řídit. Tito muži však neměli postavení pánů nad jinými lidmi, ale byli služebníky a spolupracovníky celého sboru. (Skutky 4:33; 6:1–7; 8:14–25; 11:22–24; 15:1–32; 16:4, 5; 1. Korinťanům 3:5–9; 4:1, 2; 2. Korinťanům 1:24)

První učedníci byli označováni jako křesťané, a toto jméno dostali díky božské prozřetelnosti. Byly pro ně charakteristické také určité nauky; ty byly označovány jako apoštolské učení neboli vzor zdravých slov. Toto biblické učení bylo také známé jako pravda. (Jan 17:17; Skutky 2:42; 11:26; Římanům 6:17; 1. Timoteovi 4:6; 6:1, 3; 2. Timoteovi 1:13; 2. Petra 2:2; 2. Jana 1, 4, 9)

 Byli celosvětovým společenstvím bratrů, které spojovala láska. Projevovali zájem o své spoluvěřící v jiných zemích. Když cestovali do ciziny, jejich spoluvěřící je vítali u sebe doma. Tito křesťané dodržovali vysokou normu mravního jednání a tvořili svatý lid oddělený od světa. Stále pevně chovali v mysli dobu, kdy má nadejít den Jehovovy přítomnosti, a horlivě veřejně prohlašovali, v co věří. (Jan 13:34, 35; 15:17–19; Skutky 5:42; 11:28, 29; Římanům 10:9, 10, 13–15; Titovi 2:11–14; Hebrejcům 10:23; 13:15; 1. Petra 1:14–16; 2:9–12; 5:9; 2. Petra 3:11–14; 3. Jana 5–8)

Ve druhém a třetím století se však podle předpovědi začalo projevovat velké odpadnutí. Výsledkem bylo, že vznikly velké církevní systémy, v nichž se — pokud jde o učení, chování, organizaci a postoj ke světu — nezachovala čistota prvotního křesťanského sboru. (Matouš 13:24–30, 37–43; 2. Tesaloničanům, 2. kapitola)

Ježíš však předpověděl, že v závěru systému věcí dojde k obnovení pravého uctívání. Svědkové Jehovovi věří, že tuto obnovu je možné vidět v naší době — asi 1900 let po tom, co bylo proneseno Ježíšovo proroctví —, a to v jejich celosvětové činnosti. Na následujících stránkách bude vysvětleno, proč.

• Jak byl založen křesťanský sbor a jak rostl?

• Jak byl vykonáván dohled nad tímto křesťanským sborem?

• Kterými věcmi se zřetelně vyznačovali křesťané v prvním století?

[Mapa na straně 7]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Černé moře

Kaspické moře

Velké moře

Rudé moře

Perský záliv

Oblasti, kam se v 1. století dostala dobrá zpráva

ITÁLIE

Řím

ŘECKO

MALTA

KRÉTA

KYPR

BITHÝNIE

GALÁCIE

ASIE

KAPPADOKIE

KILIKIE

SÝRIE

IZRAEL

Jeruzalém

MEZOPOTÁMIE

Babylón

Někteří lidé z těchto oblastí se stali věřícími

ILLYRIE

MÉDIE

PARTHIE

ELAM

ARÁBIE

LIBYE

EGYPT

ETIOPIE

[Obrázky na straně 7]

Prvotní křesťané směle kázali Boží slovo

Křesťané byli vítáni v domovech spoluvěřících, ať cestovali kamkoli