Nyní vrcholí splňování Božího předsevzetí

Bůh měl při tvoření země předsevzetí, že země má být obývána šťastnými lidmi žijícími ve spravedlivých poměrech. Podmínkou k trvalému životu bylo, aby lidé poslouchali Boží zákony, ale první dva lidé neposlechli. Stali se hříšníky a byli odsouzeni k smrti. Všichni jejich potomci proto byli zasaženi hříchem a smrtí. (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:16, 17; 3:1–19; Římanům 5:12)

Bůh, jehož jméno je Jehova, se rozhodl, že účinky neposlušnosti a hříchu ze země odstraní. Přišla doba, kdy Bůh pohlédl na zemi a uviděl mezi lidmi věrného muže Abrama, jemuž změnil jméno na „Abraham“. Bůh Abrahamovi slíbil, že z Abrahamových potomků vznikne velký národ a že z tohoto národa Bůh opatří semeno, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny země. (1. Mojžíšova 12:1–3; 18:18, 19; 22:18; Žalm 83:18; Hebrejcům 11:8–16)

Z potomků Abrahamova vnuka Jákoba neboli Izraele vzniklo koncem 16. století př. n. l. dvanáct kmenů, které žily v otroctví v Egyptě. Jehova je pak z Egypta vysvobodil a vytvořil z nich národ. Na hoře Sinaj jim dal prostřednictvím Mojžíše Zákon, který pro ně byl státní ústavou. Jehova byl jejich Králem, Soudcem a Zákonodárcem. Izraelský národ se stal Božím vyvoleným lidem, tito lidé se stali Božími svědky a byli organizováni tak, aby splňovali Boží předsevzetí. Jejich prostřednictvím měl přijít Mesiáš, který měl zřídit věčné království, z něhož budou mít prospěch lidé ze všech národů. (2. Mojžíšova 19:5, 6; 1. Paralipomenon 17:7–14; 1. Královská 4:20, 25; Izajáš 33:22; 43:10–12; Římanům 9:4, 5)

O patnáct století později, tedy asi před dvěma tisíci lety, Bůh poslal z nebe na zem svého jediného zplozeného Syna, který se pak narodil mladé židovské ženě, panně Marii. Dostal jméno Ježíš a měl zdědit Království, jež Bůh slíbil jeho předku Davidovi. Ve třiceti letech se dal Ježíš pokřtít od Jana Křtitele a začal oznamovat Boží Království. Uzdravoval nemocné a tím  ukázal, jak toto nadcházející Království požehná lidstvu. Pomocí celé řady podobenství Ježíš vysvětloval, co se bude vyžadovat od každého, kdo chce získat věčný život. Pak byl usmrcen na mučednickém kůlu a jeho dokonalý lidský život se stal výkupným za lidstvo. (Matouš 1:18–24; 3:13–16; 4:17–23; 6:9, 10; kapitola 13; 20:28; Lukáš 1:26–37; 2:14; 4:43, 44; 8:1; Jan 3:16; Skutky 10:37–39)

Předtím Ježíš vysvětlil, že mesiášské Království má být zřízeno až v daleké budoucnosti, v závěru systému věcí. V té době bude Ježíš neviditelně přítomen v nebesích jako panující Král; obrátí svou pozornost k zemi a tím způsobí, aby se o jeho přítomnosti vědělo. Události, k nimž dochází ve světě, ukazují, že v té době žijeme od roku 1914. Podle Ježíšovy předpovědi se dobrá zpráva o Království káže po celé zemi, na svědectví všem národům. Výsledkem toho je, že jsou na stranu Božího Království shromažďováni lidé ze všech národů. Tito lidé přežijí konec nynějšího systému věcí a pod vládou mesiášského Království získají věčný život na zemi. (Matouš, 24. a 25. kapitola; Zjevení 7:9–17)

Mnoho církví dnes tvrdí, že vykonávají Boží vůli. Ale jak můžete poznat pravý křesťanský sbor? Tím, že prozkoumáte, jak je v Písmech popsán křesťanský sbor z prvního století, a pak zjistíte, kdo podle tohoto vzoru jedná dnes.

• Jakou úlohu v uskutečňování Božího předsevzetí měl Abraham a Izrael?

• Co svou službou a smrtí vykonal Ježíš?

• Kterými prorokovanými událostmi se vyznačuje naše doba?