Způsoby, kterými vám to oznamují

Křesťanům je přikázáno, aby „činili učedníky z lidí všech národů“; to však neznamená, že mají používat nátlak nebo násilně obracet druhé na víru. Ježíšovo pověření bylo „oznámit dobré poselství mírným“, „ovázat lidi se zlomeným srdcem“ a „těšit všechny truchlící“. (Matouš 28:19; Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:18, 19) Svědkové Jehovovi se to snaží dělat tím, že oznamují „dobré poselství“ z Bible.

 Nejvíce je o nich známo, že se snaží zastihnout lidi ve svém okolí, jako to činil Ježíš, když „začal cestovat od města k městu a od vesnice k vesnici a kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království“. Jeho raní učedníci dělali totéž. (Luk. 8:1; 9:1–6; 10:1–9) Svědkové Jehovovi dnes usilují o to, aby hovořili s lidmi několik minut o nějakém námětu, který je zajímavý nebo důležitý buď z místního nebo světové hlediska. Mohou předložit k úvaze jeden nebo dva biblické verše a projeví-li oslovený člověk zájem, svědek si s ním umluví návštěvu k dalšímu rozhovoru ve vyhovující době. Bible a literatura vysvětlující Bibli jsou k dispozici a pokud si to dotyčná osoba přeje, je s ní zdarma vedeno domácí biblické studium. V roce 1978 bylo tímto způsobem pravidelně vedeno na celém světě průměrně přes jeden a čtvrt miliónu biblických studií.

Dále je „dobré poselství o království“ sdělováno druhým při shromážděních, která se konají v místních sálech království. Svědkové mají svá shromáždění každý týden. Jedním ze shromáždění je i přednáška na všeobecně zajímavý námět. Při jiném shromáždění se studuje některý biblický námět nebo proroctví na základě časopisu „Strážná věž“. Třetím shromážděním je škola, ve které se svědkové cvičí, aby uměli lépe oznamovat „dobré poselství“, čtvrté je věnováno rozhovorům o svědecké práci v místním území. Jednou týdně se také svědkové shromažďují ke studiu Bible.

Nikdy se nevybírají žádné peníze. Taková shromáždění jsou všem prospěšná. Bible říká: „Všímejme si jeden druhého a pobízejme se k lásce a dobrým skutkům. Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, že vidíte, jak se ten den blíží.“ Osobní studium a zkoumání je nutné, ale shromažďování s ostatními je povzbuzující. „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden člověk tvář druhého.“ — Židům 10:24, 25, „Petrů“; Přísloví 27:17.

Svědkové se také setkávají s lidmi v jejich každodenním životě a dobře toho využívají k zahájení rozhovoru o „dobrém poselství“. Několik slov si možná řeknou se sousedem  nebo se spolucestujícím v autobuse či letadle; déle si pohovoří s přítelem či příbuzným. Když byl Ježíš na zemi, kázal většinou tímto způsobem — ať už šel podél mořského břehu, seděl na stráni nebo jedl v domě, či snad byl na svatbě nebo na rybářském člunu na Galilejském moři. Učil v synagógách a v jeruzalémském chrámu. Ať byl kdekoli, našel si příležitost k rozhovoru o Božím království. Svědkové Jehovovi usilují o to, aby i v tomto ohledu šli v jeho šlépějích. — 1. Petra 2:21.

KÁZAT SVÝM PŘÍKLADEM

Žádný z těchto způsobů, kterým Vám sdělují „dobré poselství“, by neměl smysl, kdyby ten, kdo Vám to říká, neuplatňoval učení sám na sobě. Říkat něco a dělat něco jiného je pokrytectví, a náboženské pokrytectví odvrátilo milióny lidí od Bible. Na Bibli nelze právem svalovat vinu. Znalci Písma a farizeové měli Hebrejská písma, ale Ježíš je veřejně označil jako pokrytce. Mluvil o tom, že čtou z Mojžíšova zákona, a svým učedníkům pak dodal: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám říkají, ale nedělejte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ (Matouš 23:3) Žije-li křesťan správně, je jeho příklad výmluvnější než hodiny kázání. Na to bylo poukázáno křesťanským manželkám, které mají nevěřící manžely: „Aby někteří byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože byli očitými svědky vašeho cudného chování.“ — 1. Petra 3:1, 2.

Svědkové Jehovovi se proto snaží doporučovat lidem „dobré poselství“ také tím, že jsou příkladní v křesťanském chování, které doporučují druhým. Snaží se, aby ‚činili druhým tak, jak by chtěli, aby oni činili jim‘. (Matouš 7:12) Snaží se tak jednat se všemi lidmi, tedy nejen s bratry ve víře, s přáteli nebo se sousedy či příbuznými. Protože jsou nedokonalí, nepodaří se jim to vždy stoprocentně. Ale ze srdce si přejí činit dobro všem lidem, nejenom tím, že jim předkládají dobré poselství o království, ale také tím, že jim nabízejí pomocnou ruku, kdekoli je to možné. — Jakub 2:14–17.

[Praporek na straně 20]

Získáni beze slova