Přejít k článku

Přejít na obsah

„Babylón“ v nebezpečí, odsouzen ke zničení

„Babylón“ v nebezpečí, odsouzen ke zničení

4. kapitola

„Babylón“ v nebezpečí, odsouzen ke zničení

1. (a) Co znamená, když se česky řekne „babylon“, a kdo založil město toho jména? (b) Jakou stavbu začal ctižádostivý Nimrod a k  čemu to vedlo?

DNEŠNÍ svět se vyznačuje zmatkem — politickým, sociálním i náboženským. I v češtině podáváme biblické hebrejské slovo pro „zmatek“ jako „babylon“. V 1. Mojžíšově se o Babylóně mluví jako o Bábelu; to jméno rovněž znamená „zmatek“. Město toho jména založil Nimrod, buřič proti Jehovovi. (1. Mojžíšova 10:8–10) Tam zahájili lidé pod vedením ctižádostivého Nimroda stavbu věže, jež se měla vyzývavě tyčit do nebe v odporu proti Jehovovi. Jehova zmařil tento záměr, který ho zneuctíval, když zmátl jednotný jazyk stavitelů, takže si při společné práci navzájem nerozuměli. — 1. Mojžíšova 11:1–9.

2. Co se stalo se světovou mocností Babylónem v roce 539 př. n. l. a znamenalo to konec města toho jména? Čím nebylo starověké město Babylón?

2 Dlouho poté se ve zprávách objevila zmínka o novém městě u řeky Eufratu, nesoucí jméno Babylón. (2. Královská 17:24; 1. Paralipomenon 9:1) V roce 539 př. n. l. byla babylónská světová mocnost rozvrácena Cyrem Velikým, vládcem Médopersie, čímž se splnilo Jehovovo proroctví u Izajáše 45:1–6. Přestože Babylón utrpěl významný pád, bylo dovoleno, aby dál existoval jako město. Jsou o něm zprávy i z druhé poloviny 1. století našeho letopočtu. (1. Petra 5:13) Toto starověké město ovšem nebylo tím „Velkým Babylónem“, o němž psal apoštol Jan v 17. kapitole knihy Zjevení.

3. Jaká je pravá totožnost Velkého Babylóna?

3 Apokalyptický „Velký Babylón“ znázorněný nemravnou ženou sedící na „šarlatově zbarveném divokém zvířeti“ představuje světovou říši falešného náboženství včetně všech náboženství takzvaného křesťanstva. * (Zjevení 17:3–5) Podle toho, co o ní poznamenal apoštol Jan, se tato symbolická organizace dopouštěla duchovního smilstva se všemi politickými vládci země. Světová říše falešného náboženství, Velký Babylón, má dosud mohutný vliv.

„Přítelem světa“ — ne Boha

4. Jak rozmnožil Velký Babylón své zločiny proti lidskému rodu během 1. světové války?

4 Postavení Velkého Babylóna je ovšem velmi nebezpečné a je tomu tak zejména od konce 1. světové války. Během této srážky rozmnožil své zločiny proti lidskému rodu. Duchovní křesťanstva, kteří se prohlašují za následovníky Ježíše Krista, vedli svým kázáním mladé muže na bitevní pole. Zesnulý Harry Emerson Fosdick, přední protestantský duchovní, podporoval válečné úsilí, ale později přiznal: „I do kostelů jsme dávali bitevní vlajky... Jedním koutkem úst jsme chválili Knížete pokoje a druhým jsme oslavovali válku.“ Kněží a jiní duchovní křesťanstva na náboženských shromážděních obětovali modlitby za bojující armády a sloužili jako kaplani u vojska, námořnictva a letectva. *

5. Jaká slova u Jakuba 4:4 si křesťanstvo nevzalo k srdci a jaký božský rozsudek na ně musí padnout?

5 Křesťanstvo vedené těmito náboženskými vůdci si nevzalo k srdci slova Jakuba 4:4: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ A tak se křesťanstvo až do této chvíle chová jako nepřítel Nejvyššího Boha. Jistě nemá božskou ochranu, a právě proto zůstává sama jeho existence v nebezpečí. Jeho politickým přátelům není co věřit a vlna protináboženského hnutí nabývá na síle. O něm Bůh neříká: „Nedotýkejte se mých pomazaných.“ — 1. Paralipomenon 16:22.

„Vyjděte z něj, můj lide“

6, 7. (a) Jaké naléhavé volání se ozývá ve Zjevení 18:4 a ke komu se obrací? (b) Kdy se začalo vztahovat podobné, ale dřívější volání na Židy živořící ve starověké Babylónii?

6 K těmto pomazaným a jejich spojencům zní v tomto závěru tohoto světa naléhavé božské volání: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších.“ (Zjevení 18:4) Ano, vyjděte ze světové říše falešného náboženství, z Velkého Babylóna.

7 Toto volání je ozvěnou slov u Jeremjáše 50:8 a 51:6, 45, jež se obracela k ostatku Židů, které Bůh odsoudil k 70 letům zajetí a vyhnanství v Babylónii. Ta slova se začala vztahovat na Židy, kteří živořili v Babylónii roku 537 př. n. l., když předpovězený Cyrus Veliký vpochodoval se svými médoperskými oddíly téměř vyschlým řečištěm Eufratu do města Babylóna.

8. (a) Jak splnil Cyrus Veliký Izajáše 45:1–6? (b) Proč bylo třeba, aby ten, jenž byl předstíněn Cyrem Velikým, jednal podle tohoto prorockého vzoru?

8 V prvním roce své vlády jednal Cyrus Veliký ve splnění proroctví Izajáše 45:1–6. Podobně i Ježíš Kristus, kterého král Cyrus předstiňoval, ale jenž je daleko mocnější, jednal podle tohoto prorockého vzoru. To bylo poté, kdy zahájil své kralování v nebi na pravici Jehovy Boha, když v roce 1914 vypršely „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24) Během první světové války, jež probíhala od 28. července 1914, zakoušel ostatek duchovních izraelitů zajetí v rukou Velkého Babylóna a jeho politických milenců.

9, 10. (a) Jaký zákrok byl učiněn proti osmi zaměstnancům ústředí Společnosti? (b) Jaké jsou důkazy, že za hnutím k zastavení činnosti Jehovova lidu byl Velký Babylón?

9 Například ve Spojených státech bylo „Ukončené tajemství“, nejnovější kniha vydaná v té době Společností Strážná věž, zakázáno jako pobuřující. Dva autoři knihy byli předvedeni před federální soud v Brooklynu v New Yorku a neprávem odsouzeni k 20 letům káznice v Atlantě v Georgii. Totéž postihlo prezidenta vydavatelské společnosti, tajemníka-pokladníka a jiné tři ze zaměstnanců ústředí. Překladatel Společnosti byl odsouzen na poloviční trest ve federální káznici.

10 A tak bylo těchto osm oddaných křesťanů 4. července 1918 uvězněno v Atlantě jako těžcí zločinci. Členové brooklynského ústředí Společnosti Strážná věž se pak museli starat o všechny věci tak, jak uměli. Čí vinou nastala tato situace? Kniha „Kazatelé předkládají zbraně“ odpovídá: „Rozbor celého případu vede k závěru, že za hnutím k vyhlazení Russelitů [svědků] stály původně církve a kněžstvo... Když vydavatelé náboženského tisku dostali zprávu o rozsudcích na dvacet let, prakticky každá z těchto publikací, velká i malá, se z toho radovala. Nedokázal jsem nalézt žádná soustrastná slova v žádném ortodoxním náboženském časopise.“ — Ray H. Abrams, strany 183, 184.

Pád — ale ne do zničení

11, 12. (a) Co hodlal učinit Velký Babylón a jaký významný pád utrpěl, třebaže ne do zničení? (b) Jak to zapůsobilo na Jehovův osvobozený lid?

11 Radování Velkého Babylóna však netrvalo dlouho. Na jaře 1919 utrpěl Velký Babylón významný pád, po němž musí následovat určitý vývoj náboženské situace, než bude úplně zničen. Velký Babylón soudil, že udrží Jehovův lid navždy v područí a v zajetí. Ale v březnu roku 1919 se musely osmi představitelům Společnosti Strážná věž otevřít dveře vězení a oni vyšli na záruku. Později byli úplně zproštěni všech obvinění.

12 A bylo po radosti Velkého Babylóna! Kniha „Kazatelé předkládají zbraně“ říká o soudním rozhodnutí osvobodit svědky: „Tento rozsudek byl v církvích pozdraven mlčením.“ Ale radost Jehovova lidu byla velká. Jejich světaširá organizace byla obnovena. Na sjezdu v Cedar Pointu, Ohio, roku 1919 povzbudil prezident Společnosti tisíce přítomných k činu svým proslovem „Hlásat království“. Svědkové Jehovovi byli opět na svobodě a odvážně veřejně zvěstovali Boží království. Velký Babylón utrpěl pád, třebaže ne do zničení. Větší Cyrus, Ježíš Kristus, jej porazil a osvobodil své věrné následovníky.

13. Co učinil Velký Babylón, když se na scéně objevila Společnost národů?

13 Tak bylo dovoleno, aby Velký Babylón přežil do poválečné éry. Když byla navržena Společnost národů jako organizace pro zachování světového míru, podpořila ji Federální rada církví Kristových v Americe a veřejně prohlásila, že Společnost národů je „politický výraz Božího království na zemi“. Když byla konečně navrhovaná Společnost zřízena, vydrápal se jí Velký Babylón na záda a tak zahájil svou jízdu na „šarlatově zbarveném divokém zvířeti“. — Zjevení 17:3.

14. (a) Jak si počínal Velký Babylón ve 2. světové válce? (b) Co udělal Velký Babylón, když po 2. světové válce vystoupila z propasti mírotvorná lidská organizace?

14 S vypuknutím 2. světové války odešla tato neúčinná mírotvorná organizace do propasti nečinnosti a Velký Babylón tak zůstal opěšalý. (Zjevení 17:8) Ale hned byl po boku 57 národů, jež se zapletly do 2. světové války. Nijak jej neobtěžovalo rozdělit se v podpoře válčících stran, stejně jako jej nikdy neznepokojovalo, že je rozdělen na stovky nepřehledných náboženských sekt a denominací. Když se na konci 2. světové války vynořila z propasti lidská mírotvorná organizace v podobě Spojených národů, vylezl jí Velký Babylón okamžitě opět na záda a začal na ni vykonávat svůj vliv.

Politické mocnosti se obracejí proti Babylónu

15, 16. Jaká podívaná čeká nyní lidstvo a o čem rozhodl všemohoucí Bůh v souladu se Zjevením 17:15–18?

15 Celý svět bude nyní postaven před podívanou, která vzbudí bázeň. Politické mocnosti se obrátí proti Velkému Babylónu s cílem vyhladit jej z existence. Možná, že nad tímto prohlášením se zarazí všichni ti, kteří upřímně věří, že všechna náboženství jsou dobrá. Ale univerzální svrchovaný panovník Jehova Bůh rozhodl, že Velký Babylón nemá v celém vesmíru místo a že již dost dlouho poskvrňoval říši stvoření. Musí být násilně zničen.

16 Již jsou poruce mocné síly, jimž může Bůh dovolit, aby jej zničily, totiž politické živly světa. Bohem inspirovaná kniha Zjevení předpovídá, že Jehova proti Velkému Babylónu obrátí jeho milovníky a ti že jej obnaží a ukážou, co je vlastně zač — démonský podvod! A pak jej obrazně řečeno spálí ohněm a obrátí v hromadu popela. Naloží s ním podobně, jako nakládal on s nekompromisními ctiteli pravého Boha. — Zjevení 17:15–18; 18:24.

17. Obrátí se politické mocnosti k uctívání Jehovy Boha svým protibabylónským zásahem? Jak to víme?

17 Tento protináboženský zásah politických mocností neznamená, že se potom tyto moci obrátí k uctívání Jehovy Boha. Jejich protibabylónský čin z nich neudělá přátele Boha. Jinak by neučinili to, co dále ukazuje kniha Zjevení. (Zjevení 17:12–14) Mohou se nesmírně radovat z protináboženských činů, jež jim bude dovoleno vykonat, ale budou i nadále vedeni „bohem tohoto světa“, satanem ďáblem, nesmiřitelným, neústupným odpůrcem Jehovy Boha. — 2. Korinťanům 4:4, „EP“.

18, 19. Kdo se nedožije ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti „Knížetem pokoje“, ale kdo bude stále žít a svědčit o Jehovově ospravedlnění na Velkém Babylóně?

18 Velký Babylón se nedožije velkolepého vyvrcholení, ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti prostřednictvím „Knížete pokoje“, jenž je nyní „Mocným bohem“ na pravici jediného všemohoucího a svrchovaného Božstva, Jehovy. — Izajáš 9:6.

19 Stranou, pod neproniknutelnou božskou ochranou budou stát svědkové Jehovy. (Izajáš 43:10, 12) Na příkaz spravedlivých nebes poslušně vyšli z Velkého Babylóna. (Zjevení 18:4) Jejich spravedlivé potěšení z toho, čeho budou svědky, bude bezmezné. Pak budou již navždy svědky Jehovy a věčně budou schopni svědčit o tom, jak se Bůh ospravedlnil na Velkém Babylóně. — Zjevení 19:1–3.

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Podrobnou identifikaci najdeš ve „Strážné věži“ 18, 1967, v článku „Zánik falešného náboženství.“

^ 4. odst. Podrobnou rozpravu o podpoře 1. světové války kněžstvem najdeme v knize „Kazatelé předkládají zbraně“ od Ray H. Abramse (New York 1933, angl.) Stojí tam: „Klérus dával válce její vášnivý duchovní smysl a hnací sílu... Sama válka byla svatou válkou k prosazení Božího království na zemi. Dát život za vlast bylo dát jej Bohu a jeho království. Bůh a vlast se stali synonymem... V tom byli Němci i Dohoda stejní. Každá strana věřila, že má monopol na Boha... Většině teologů nedělalo vůbec žádné potíže postavit Ježíše do čela nejtěžších bitev, aby vedl vojska k vítězství... Církev se tím stala plnoprávnou složkou válečného systému... [Církevní] předáci neztráceli čas a důkladně se organizovali na válečném základě. Do dvaceti čtyř hodin po vyhlášení války měla Federální rada církví Kristových v Americe hotové plány na plnou spolupráci... Mnohé církve šly mnohem dál než se od nich žádalo. Staly se verbířskými stanicemi pro získávání vojska.“ — Strany 53, 57, 59, 63, 74, 80, 82.

[Studijní otázky]