9. kapitola

Boží smlouva s „přítelem“ je již k prospěchu miliónům

1, 2. (a) Jaký přátelský vztah se již začal vyvíjet k prospěchu miliónů lidí? (b) Proč se mohl Abraham stát Božím přítelem?

PŘED více než 1950 lety řekl pravý přítel celého lidstva: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) Mluvčí, Ježíš, byl potomkem muže, který byl nazván přítelem Jehovy Boha, nejvýznačnější osoby v celém vesmíru. Tento přátelský vztah, třebaže by se mohl zdát nevyvážený, se již začal vyvíjet k prospěchu miliónů lidí.

² Kdo byl ten starověký muž, který pro nás tolik získal svým přátelstvím s Bohem? Byl to Abraham, potomek Šema, jednoho z těch, kteří přežili světaširou potopu za Noemových dnů. Abraham navázal vztah s Bohem a projevil vlastnosti pravého přítele. Z lásky a víry jednal Abraham v souladu s Boží vůlí, a proto říká biblický pisatel Jakub: „Splnil se text Písma, který říká: ‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ — Jakub 2:23.

3, 4. (a) Co znázorňuje, jak vysoce Jehova hodnotil víru a důvěru, kterou v něho vkládal Abraham? (b) Jakými slovy dovedl Jehova k velkolepému vyvrcholení své prohlášení u Izajáše 41:8?

³ Ten muž víry a činu byl z města Ur Kaldejců a byl jako první nazván Hebrejec. (1. Mojžíšova 14:13) Toto označení přešlo na jeho potomky z izraelského národa. (Filipanům 3:5) Když Jehova Bůh přijal Abrahama za přítele, svěřil se mu také s některými svými důvěrnými záležitostmi. O tom svědčí zpráva v 1. Mojžíšově 18:17–19.

⁴ To dokládá, jak vysoce hodnotil Jehova Bůh víru a důvěru, kterou v něho vkládal Abraham a jež u Abrahama vedla k bezvýhradné poslušnosti. Proto bez rozpaků nebo omluvy vyvrcholil Jehova své prohlášení k izraelskému národu slovy: „Ale ty, Izraeli, jsi můj sluha, ty,  Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama.“ — Izajáš 41:8.

Začíná platit abrahamská smlouva

5, 6. (a) Jakou smlouvu uzavřel Jehova se svým přítelem Abrahamem? (b) Vzdor jakým nepříznivým okolnostem dal Bůh svému příteli slib ohledně „semene“?

⁵ Příkladem toho, kam až může vést pouto s milujícím přítelem, je okolnost, že svrchovaný panovník vesmíru Jehova uzavřel smlouvu s pouhým člověkem Abrahamem. V 1. Mojžíšově 15:18 čteme: „V ten den Jehova uzavřel s Abramem [Abrahamem] smlouvu a řekl: ‚Tvému semeni dám tuto zemi, od Egyptské řeky k velké řece, řece Eufratu.‘“

⁶ Eufrat byl řeka, kterou Abraham se svou domácností překročil, aby vešel do Zaslíbené země. V čase příchodu byl Abraham bezdětný, ačkoli již dosáhl věku 75 let a jeho manželka překročila věk pro rození dětí. (1. Mojžíšova 12:1–5) Přesto, vzdor takovým nepříznivým okolnostem, řekl Bůh poslušnému Abrahamovi: „Vzhlédni, prosím, k nebesům a sečti hvězdy, jestliže jsi snad schopen je sečíst... Takovým se stane tvé semeno.“ — 1. Mojžíšova 15:2–5.

7. (a) Jak se nazývá tato smlouva? (b) V kterém roce vešla v platnost a s jakou událostí v Abrahamově životě? (c) O kolik let předcházela uzavření smlouvy Zákona s izraelským národem?

⁷ Smlouvu, kterou Jehova učinil se svým „přítelem“, nazýváme abrahamskou smlouvou. Začala platit v roce 1943 př. n. l., když Abraham vyhověl Božím smluvním požadavkům a překročil Eufrat cestou do Zaslíbené země. V tom roce vzal Jehova Bůh na sebe závazek požehnat bezdětnému Abrahamovi „semenem“. Zákon, který patřil ke smlouvě učiněné s izraelským národem na hoře Sinaji, vznikl o 430 let později, v roce 1513 př. n. l. — 1. Mojžíšova 12:1–7; 2. Mojžíšova 24:3–8.

Smlouva zákona připojená k abrahamské smlouvě

8. (a) Co bylo účelem smlouvy Zákona? (b) Rušila smlouva Zákona platnost abrahamské smlouvy?

⁸ Tou dobou se z Abrahamových potomků přes jeho syna Izáka stal svobodný lid. Izraelský národ byl vysvobozen  z Egypta a vyveden k hoře Sinaji v Arábii. Skrze Mojžíše jako prostředníka byli vzati do smlouvy Zákona s Jehovou Bohem. Jaký byl vlastně účel takové smlouvy Zákona, když Izraelité již byli přirozenými potomky Jehovova „přítele“ Abrahama? Měla sloužit Jehovovu vyvolenému národu jako ochrana. Smlouva Zákona nerušila abrahamskou smlouvu, třebaže ukazovala, že izraelský národ je vinen přestupky ve světle Božího dokonalého zákona. — Galaťanům 3:19–23.

9, 10. Co se Abrahamovi potomci všeobecně domnívali ohledně „semene“, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny národy, a prokázalo se jejich uvažování správné?

⁹ Obrazně řečeno se Izraelité stali „syny“ té smlouvy Zákona. Domnívali se, že se pro svůj přirozený původ z Abrahama automaticky stali „semenem“, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny národy. Prokázalo se to jako pravda? Ne. Dnes, po téměř 3 500 letech, opravdu vidíme nezávislou světskou republiku Izrael, ale ta bojuje o svůj život mezi mnoha nepřátelskými národy.

¹⁰ Obrátí-li se tedy dnes někdo k judaismu s myšlenkou, že se tím stane součástí Abrahamova „semene“ pro požehnání celého ostatního lidstva, nejde cestou Jehovy Boha, Abrahamova „přítele“. Co se tedy stalo?

11. Jak vysvětlil apoštol Pavel, co se stalo přirozeným potomkům Abrahama?

¹¹ Apoštol Pavel nám tu věc vysvětluje slovy: „Je psáno, že Abraham obdržel dva syny, jednoho ze služebné [Agar] a jednoho ze svobodné [Sáry]. Avšak ten ze služebné se ve skutečnosti narodil po způsobu těla, ten druhý ze svobodné skrze zaslíbení. To představuje symbolické drama, neboť tyto ženy znamenají dvě smlouvy, jednu z hory Sinaj, která vydává děti k otroctví a která je Agar. Tato Agar tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ — Galaťanům 4:22–26.

12. Komu odpovídala služebná Agar?

¹² Jeruzalém, jemuž odpovídala služebná Agar, byl pozemský, osídlený tělesnými Židy. Za dnů Ježíše Krista byl hlavním městem izraelského národa a byl pod smlouvou Zákona. (Matouš 23:37, 38) Zatímco smlouva Zákona  zprostředkovaná Mojžíšem ještě platila, byl přirozený Izrael viditelnou částí Jehovovy organizace. Tak mohl být znázorněn ženou, Sářinou služebnou Agar.

Praví synové abrahamské smlouvy

13. (a) Co odpovídalo Abrahamově manželce Sáře? (b) Proč může být „Jeruzalém nahoře“ nazván „svobodným“?

¹³ „Jeruzalém nahoře“ byl zase Jehovovou neviditelnou nebeskou organizací. Bylo ji tedy možno odpovídajícím způsobem znázornit ženou, Sárou, Abrahamovou pravou manželkou. S touto organizací nebyla uzavřena smlouva Zákona, a tak byl „Jeruzalém nahoře“ svobodný jako kdysi Sára. To je organizace, která rodí zaslíbené „semeno“, a proto ji apoštol Pavel mohl nazvat „naše matka“.

14. Platí abrahamská smlouva „Jeruzalému nahoře“? Jak mohou být proto nazváni duchem zplození učedníci Ježíše Krista?

¹⁴ Abrahamská smlouva potom ve skutečnosti platí jí jako symbolické manželce většího Abrahama, platí tedy Jehovově univerzální organizaci nahoře v nebesích. Z toho vyplývá, že duchem zplození učedníci Ježíše Krista jsou jako apoštol Pavel syny neboli dětmi abrahamské smlouvy. Pavel dál uvažuje takto:

15. Co řekl apoštol Pavel v Galaťanům 4:27–31 o „dětech“ abrahamské smlouvy?

¹⁵ „Vždyť je psáno: ‚Potěš se, neplodná, která nerodíš. Ozvi se a hlasitě zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť děti opuštěné ženy jsou početnější než té, která má manžela.‘ Bratři, jsme děti, které patří k stejnému zaslíbení jako Izák. Ale stejně jako tehdy ten, který se narodil podle způsobu těla, pronásledoval toho, který se narodil podle způsobu ducha, tak i nyní. Co přesto říká Písmo? ‚Vyžeň služebnou a jejího syna, neboť syn služebné rozhodně nebude dědicem se synem svobodné.‘ Bratři, proto nejsme dětmi služebné, ale svobodné.“ — Galaťanům 4:27–31; Izajáš 54:1.

16. Co předpovídalo toto starověké symbolické drama o smlouvě Zákona a co mělo zůstat?

¹⁶ Tak předpovědělo toto starověké symbolické drama, že Jehova Bůh, větší Abraham, odstraní smlouvu Zákona, jež měla být uzavřena s Izraelem na hoře Sinaji. Tak  bude odňat dodatek (smlouva Zákona) k abrahamské smlouvě a zůstane jen abrahámská smlouva se svým slibem „semene“, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny země.

17. (a) Jak dlouho měla trvat smlouva Zákona a proč byl Ježíš hlavním potomkem z Abrahamova rodu? (b) Na čem záviselo, zda se Ježíš stane Božím hlavním prostředníkem k požehnání všech rodin země?

¹⁷ Připojená smlouva Zákona měla tedy trvat, dokud nepřijde prvotní zaslíbené „semeno“, a tím se prokázal být Ježíš Kristus. Božským zázrakem se stal tělesným potomkem pozemského Abrahama. Stal se hlavním potomkem onoho patriarchy. Byl nejen tělesným potomkem Abrahama, ale zároveň byl Božím Synem, a tudíž dokonalým člověkem, který zůstal „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Hebrejcům 7:26) Ovšem to, že se stane Božím hlavním prostředníkem na zemi, záviselo na oběti jeho dokonalého lidského života a na jejím uplatnění ve prospěch celého lidstva. Takovým obětováním sebe sama bude sloužit jako Jehovův velký velekněz a obětuje oběť odpovídající všem božským požadavkům.

Smlouva Zákona přibita na Ježíšův mučednický kůl

18. (a) Komu měl být nejprve předložen užitek výkupní oběti a proč? (b) Čím se stal Ježíš?

¹⁸ Užitek této výkupní oběti bude nejprve předložen ve prospěch židovského národa, jehož členem se Ježíš stal zázračným narozením z panny Marie. To bylo životně nezbytné, protože Židé byli pod dvojnásobným odsouzením k smrti. Jak to? Za prvé byli potomstvem hříšníka Adama a za druhé se stali pro svou nedokonalost prokletými, jelikož nedokázali žít podle smlouvy Zákona s Bohem. Avšak Ježíš se stal prokletím místo nich. Tím, že byl přibit na mučednický kůl, až skonal, byl schopen sejmout prokletí ze „ztracených ovcí izraelského domu“. V roce 33 n. l. byla smlouva Zákona přibita na Ježíšův mučednický kůl a židovský ovčinec pod onou dočasnou smlouvou Zákona byl uzavřen, zrušen. — Matouš 15:24; Galaťanům 3:10–13; Kolosanům 2:14.

19. (a) Jaký nový ovčinec musel být otevřen a co měl obsahovat? (b) Čím se stali ti, kteří byli uvedeni do nového ovčince?

¹⁹ Musel být tedy otevřen nový ovčinec pro ubytování  duchovních ovcí vzkříšeného znamenitého pastýře Ježíše Krista. Obětavý znamenitý pastýř je také symbolickými dveřmi tohoto nového ovčince. (Jan 10:7) Osoby uvedené do tohoto nového ovčince pod znamenitým pastýřem se stávají duchem zplozenými syny většího Abrahama, a tak součástí jeho „semene“. (Římanům 2:28, 29) Věrně podle toho slouží v těchto posledních dnech ostatek onoho duchovního „semene“ jako požehnání pro přibývající milióny lidí ve více než 200 zemích.

[Studijní otázky]