Co Bůh přísahal učinit pro lidstvo, je nyní na dosah
10. kapitola
Co Bůh přísahal učinit pro lidstvo, je nyní na dosah
1, 2. (a) Jak a proč přísahá Bůh? (b) Co říká Bůh u Izajáše 45:23 a s jakými výroky proroka Izajáše bychom měli být schopni souhlasit?
BŮH přísahá? Ano, a nikdy neuváženě. Přísahá vždy proto, aby zdůraznil své vyhlášené předsevzetí. Tím dává další ujištění těm, jichž se má týkat. Proto je dobré, aby celé lidstvo věnovalo pozornost jeho slovům u Izajáše 45:23: „Sám při sobě jsem přísahal — z mých úst vyšlo ve spravedlnosti slovo, takže se nevrátí —, že se přede mnou bude sklánět každé koleno, každý jazyk bude přísahat.“
2 Jsme dnes, více než 2 700 let po tomto proroctví, přesvědčeni, že prorokův výrok u Izajáše 45:24 je pravdivý? Oznamuje: „Jistěže v Jehovovi je plná spravedlnost a síla. Všichni, kteří se proti němu rozpalují, přijdou přímo k němu a budou zahanbeni.“ Jestliže jsme přesvědčeni o pravdivosti tohoto výroku, můžeme také souhlasit s dalšími Izajášovými slovy ve 25. verši: „V Jehovovi celé semeno Izraele prokáže, že je v právu, a budou se chlubit.“
3, 4. (a) Proč by nám Izajáš 45:25 neměl připomínat republiku Izrael? (b) Nedošlo snad ke splnění Izajáše 45:23–25? Proč tak odpovídáš?
3 Máme při čtení Izajáše 45:25 myslet na republiku Izrael? Ne. Izraelci nepřipisují vítězství Bohu svých svatých Hebrejských písem. Z pomýlené úcty dokonce odmítají vyslovit jeho jméno.
4 Tvrdíme tím snad, že se Izajáš 45:23–25 do tohoto roku nesplnil? Ne. Proroctví se splnilo v Jehovův stanovený čas. U Boha je selhání proroctví nemožné. Nejen že jeho slovo samo o sobě je spolehlivé, ale je ještě spolehlivější, když k němu Jehova na potvrzení přidá přísahu.
Bůh vystupuje s přísahou
5. Jak vysvětluje Hebrejcům 6:13–18 Boží přísahu při slibu Abrahamovi?
5 Čteme o tom v Hebrejcům 6:13–18: „Když totiž Bůh dával své zaslíbení Abrahamovi, přísahal sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším, a řekl: ‚Jistě ti požehnám požehnáním a rozmnožením tě rozmnožím.‘ A tak když Abraham projevil trpělivost, obdržel pak toto zaslíbení. Lidé totiž přísahají při tom, který je větší, a jejich přísahou končí každý spor, protože je pro ně právní zárukou. Tak Bůh, když chtěl projevit dědicům zaslíbení hojnější měrou nezměnitelnost své rady, vystoupil s přísahou, abychom skrze dvě neproměnné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, byli my, kteří jsme utekli do útočiště, silně povzbuzeni a uchopili předloženou naději.“
6. Jakou pohnutku měl Bůh, aby přísahal sám při sobě s ohledem na svůj slib Abrahamovi a jak mohl Jehova použít svého „přítele“?
6 K přísaze bývá zpravidla silná pohnutka. To platí zejména tehdy, jestliže přísaha přichází z Boží vlastní vůle, dobrovolně. Taková pohnutka je přítomna v tomto případě, v němž je zpráva o Bohu, který přísahá, ano přísahá sám při sobě. Slib stvrzený přísahou, který dal Jehova Abrahamovi, svému „příteli“, se týká dnes nás všech. Jehova ocenil, když Abraham jednal podle božského vyzvání, opustil rodnou zemi a šel do země, kterou měl Jehova dát do vlastnictví Abrahamovým potomkům. Jehova mohl bez obav učinit jméno tohoto „přítele“ velkým a mohl ho použít k požehnání jiným. Jehova mu mohl klidně říci: „A chci požehnat těm, kteří ti žehnají, a toho, který na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ — 1. Mojžíšova 12:3; Izajáš 41:8.
7. (a) Jakým zázrakem obdařil Bůh Abrahama, když bylo jeho manželce 90 let? (b) Jak jedinečně dokázal Abraham svou víru a poslušnost?
7 Když bylo Abrahamově manželce Sáře 90 let a dávno už nemohla mít děti, dopřál jí Bůh zázračně, aby porodila Abrahamovi jejich milovaného syna Izáka, a tak Bůh podpořil svůj podivuhodný slib Abrahamovi. Abraham prokázal, že je hotov a ochoten obětovat dokonce tohoto drahého syna jako lidskou oběť v poslušnosti příkazu svého Boha, Jehovy. Tento jedinečný důkaz víry a poslušnosti tak pohnul Jehovu, že řekl svému příteli Abrahamovi:
8, 9. (a) Jak reagoval Jehova na tento důkaz Abrahamovy víry a poslušnosti? (b) Komu se učinil Bůh odpovědným?
8 „,Já přísahám při sobě,‘ je Jehovův výrok, ‚že pro tu skutečnost, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.‘“ — 1. Mojžíšova 22:15–18.
9 Toto je první místo v Bibli, kde se o Jehovovi sděluje, že přísahal. Nemohl přísahat při nikom větším, proto přísahal sám při sobě a tak se zavázal. Tím se učinil odpovědným jedině sobě samému. Bude to k jeho vlastní cti, že splní své vyhlášené předsevzetí.
Do jaké míry?
10. Jak dávno asi učinil Bůh tuto smlouvu s Abrahamem a jaká proto vzniká otázka?
10 Abraham vstoupil do zaslíbené země Kanaánu téměř před 4 000 lety. Do jaké míry se zatím uskutečnila smlouva uzavřená roku 1943 př. n. l.?
11. (a) Odpovídají přirození potomci Abrahama požadavkům na zaslíbené „semeno“? (b) Co naznačuje členství republiky Izrael v OSN a k čemu povede?
11 Dnes existuje republika Izrael na Blízkém východě. Ve vlastním zájmu je členem Spojených národů. OSN ztělesňuje zavržení království Jehovy Boha prostřednictvím Abrahamova „semene“, a proto bude zničena v bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. Každý člen OSN včetně republiky Izrael bude vyhlazen. Tělesní, přirození potomci Abrahama naneštěstí neodpovídají požadavkům, aby byli zaslíbeným mesiášským „semenem“, jehož prostřednictvím požehná Jehova Bůh celému lidstvu. — Zjevení 16:14–16.
12, 13. (a) Proč nemá „Kníže pokoje“ na rozdíl od svého předka Davida vládnout sám? (b) Museli pomazaní křesťané čekat na zřízení království v roce 1914, aby obdrželi zaslíbené požehnání, a jak to víme?
12 Každý snadno postřehne, že v pozemském Jeruzalémě na Blízkém východě nevládne Mesiáš ve splnění abrahamské smlouvy. Na rozdíl od svého dávného předka Davida nemá Mesiáš a „Kníže pokoje“ vládnout sám. Slíbil, že k sobě do vlády vezme svých 12 věrných apoštolů a své jiné duchem zplozené učedníky v počtu 144 000. (Zjevení 7:1–8; 14:1–4) Na zemi je ještě ostatek takových učedníků. Co bylo pro ně učiněno na podporu splnění abrahamské smlouvy, při níž Bůh přísahal? Jeden z hlavních nastávajících podílníků na tomto království, apoštol Pavel, napsal v Galaťanům 3:8: „Tak Písmo, které vidělo dopředu, že Bůh prohlásí lidi z národů za spravedlivé pro víru, ohlásilo Abrahamovi předem dobré poselství, totiž: ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘“
13 Křesťané vyvolení z národů nemuseli čekat do zřízení království v roce 1914, než obdrží zaslíbené požehnání, neboť apoštol Pavel pokračoval: „Proto ti, kteří lpějí na víře, jsou požehnaní spolu s věrným Abrahamem.“ (Galaťanům 3:9) Pavel byl křesťan a zakoušel požehnání a stejně na tom byli všichni ostatní duchem zplození křesťané za jeho dnů. * Tak i dnes zakouší slíbené požehnání ostatek složený z duchem zplozených křesťanů, kteří lpějí na víře v Mesiáše jako v základní Abrahamovo „semeno“ k požehnání celého lidstva.
14. (a) Jak zakusili pomazaní křesťané zvláštní požehnání podle abrahamské smlouvy? (b) V čem tím byl ospravedlněn Jehova?
14 Tím, že se oddali Jehovovi a symbolizovali tuto oddanost křtem ve vodě a pak byli zplozeni Božím duchem k duchovnímu dědictví, se tito křesťané stali duchovními syny většího Abrahama, Jehovy Boha. Stali se také spoludědici s Ježíšem Kristem, větším Izákem. (Římanům 8:17) Vskutku, podle abrahamské smlouvy zakoušejí zvláštní požehnání. Jehova plní to, co přísahal, a tím ospravedlňuje svou pravdomluvnost, totiž že je dokonale schopen splnit, co slavně ve svém jménu slíbil.
15. Čím je podle apoštola Pavla každý člen ostatku duchem zplozených křesťanů?
15 Každý člen ostatku duchem zplozených křesťanů je v duchovním smyslu Žid. Jak řekl apoštol Pavel: „Židem totiž není ten, kdo je jím zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ — Římanům 2:28, 29.
16. Jakou třídu předpovězenou u Zecharjáše 8:23 tvoří duchovní židé?
16 V tomto „závěru systému věcí“ tvoří tito duchem zplození křesťané, kteří jsou židy tohoto druhu, s obřízkou srdce, třídu židů, jež je předpovězena u Zecharjáše 8:23, kde čteme: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚V těch dnech se deset mužů ze všech jazyků národů chopí, ano opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“‘“
17. (a) Koho představuje „deset mužů“, kteří chtějí uctívat Jehovu s dnešním ostatkem duchovních židů? (b) Z čeho se nyní těší příslušníci „jiných ovcí“ tím, že se spojují s duchovními židy v uctívání Jehovy?
17 Ti, s nimiž oněch „deset mužů“ chce jít uctívat Jehovu Boha, jsou dnešním ostatkem duchovních židů, třídy, jež tvoří „věrného a rozvážného otroka“ z Matouše 24:45–47. Protože počet deset představuje úplnost v pozemském smyslu, představuje „deset mužů ze všech jazyků národů“ všechny symbolické ovce předpovězené u Matouše 25:32–46. Jsou ze třídy „jiných ovcí“, o nichž řekl Ježíš, že je uvede do společenství s ostatkem podobným ovcím do „jednoho stáda“ v péči „jednoho pastýře“, sebe sama. (Jan 10:16) Tak předem zakoušejí požehnání abrahamské smlouvy prostřednictvím „semene“ většího Abrahama, Jehovy Boha. To, co Bůh slíbil učinit pro lidstvo, je tedy jistě na dosah.
[Poznámka pod čarou]
^ 13. odst. O jménu „křesťané“ říká poznámka ke Skutkům 11:26 v „Bibli s odkazy“ (angl.): „Hebrejsky mešichijim, ‚mesianisté‘.“
[Studijní otázky]
