8. kapitola

Podílet se na radosti „Knížete pokoje“

1. (a) Proč odcestoval jistý muž do ciziny? (b) Co předpokládá Ježíšovo podobenství, třebaže to výslovně neříká?

V JEŽÍŠOVĚ podobenství o talentech necestoval muž, který vlastnil osm stříbrných talentů, do ciziny jen pro potěšení jako turista. Měl k cestě vážný důvod; toužil si zajistit něco hodnotného. Jak ukazuje podobenství, odejel, aby získal jistou „radost“, spolu s „mnohým“. (Matouš 25:21) Musel tedy cestovat daleko a potřeboval k tomu dlouhý čas, aby požádal toho, kdo mu onu zvláštní radost mohl dát.

2. (a) Co znázorňovala cesta zámožného muže v Ježíšově případě a kam odešel? (b) S čím se Pán vrátil?

² Protože zámožný muž v onom podobenství představuje Ježíše Krista, je daleká cesta toho muže znázorněním Ježíše putujícího ke zdroji zvláštní radosti, k níž vzhlížel. Ke komu tedy šel? Říká nám to Hebrejcům 12:2: „Upřeně... hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonavatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Ano, vskutku, zdrojem té radosti je Jehova Bůh. K němu odešel Ježíš a zanechal své věrné učedníky tady na zemi se svěřenými „talenty“. Pán se vrátil s „mnohým“, co neměl, když svěřil osm stříbrných talentů svým třem otrokům. Jedno Ježíšovo dřívější podobenství, o „deseti minách“, výslovně říká, že se vrátil s „královskou mocí“. — Lukáš 19:12–15.

3. Jaký čas to byl, když se začal splňovat Zecharjáš 9:9 v prvním století n. l.?

³ Po dosazení má král důvod k radosti a stejně tak i jeho loajální poddaní. Vzpomínáme si, jak Boží Syn vjížděl do Jeruzaléma, aby splnil proroctví Zecharjáše 9:9. O splnění tohoto proroctví se píše: „Většina zástupu rozprostřela své svrchní oděvy na silnici, zatímco jiní odřezávali ratolesti stromů a prostírali je na silnici. Zástupy, které šly před ním a za ním, neustále  křičely: ‚Prosíme, zachraň Syna Davidova! Požehnaný je ten, který přichází v Jehovově jménu! Zachraň ho, prosíme, ve výšinách nahoře!‘ Když vjel do Jeruzaléma, celé město bylo rozrušeno a říkali: ‚Kdo je to?‘“ — Matouš 21:4–10; viz také Lukáše 19:36–38.

4. Proč měl Ježíš zvláštní důvod, aby po svém dosazení na trůn pozval své věrné „otroky“ do stavu radosti?

⁴ Jestliže tedy bylo radostnou událostí, když se pouze představil obyvatelům Jeruzaléma jako ten, kdo je pomazán Jehovovým duchem ke království, oč větší musela být radost, když byl skutečně dosazen na trůn jako král v závěru časů pohanů roku 1914. Byla to pro něho nanejvýš radostná příležitost. Tehdy vskutku vešel do radosti, jakou ještě nezažil. Proto mohl při účtování říci učedníkům, jež posoudil jako „dobré a věrné“: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.“ (Matouš 25:21) Nyní existovala nová radost, na níž se mohli podílet jeho schválení „otroci“. Jaká odměna to byla!

5. V které fázi byl apoštol Pavel ‚vyslancem‘ pro Krista, ale po jakém vývoji situace jsou „vyslanci“ pro Krista členové pomazaného ostatku?

⁵ V roce 1919 skutečně vstoupili pomazaní učedníci panujícího krále Ježíše Krista do schváleného stavu a to bylo provázeno jejich nesmírnou radostí. Před devatenácti stoletími napsal apoštol Pavel svým spoluvěřícím, aby jim pověděl o jejich vyvýšeném postavení: „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista.“ (2. Korinťanům 5:20) To bylo napsáno, když byl Ježíš teprve ustanoven dědicem s vyhlídkou na „nebeské království“. (Matouš 25:1) Bylo tedy třeba, aby seděl po Boží pravici a čekal tam na své dosazení. Ale nyní od roku 1919 jsou členové schváleného ostatku „vyslanci“, které vyslal ten, jenž skutečně panuje jako král. (Hebrejcům 10:12, 13) Na to totiž byli Mezinárodní badatelé Bible zvláště upozorněni na sjezdu v Cedar Pointu, Ohio, roku 1922.

6. Na jakou práci se nejprve zaměřily poválečné snahy těch, kteří obdrželi „talenty“?

⁶ V roce 1919 jim již bylo svěřeno to, co odpovídalo „talentům“ panujícího krále Ježíše Krista. To zvětšilo jejich odpovědnost vůči jejich panujícímu králi. Jejich poválečné úsilí bylo od počátku zaměřeno na ‚žňové‘ dílo, na shromažďování třídy „pšenice“. (Matouš  13:24–30) Protože žeň je podle Ježíše „závěr systému věcí“, byl poválečný rok 1919 pravý čas, aby začala sklizeň „synů království“, podobných pšenici, věrného pomazaného ostatku. — Matouš 13:37–39.

7. (a) Do jakého času vstoupili ženci se svým Pánem? (b) Jaký stav obnovil Jehova u ženců a jaký prorocký výrok přijímají za svůj?

⁷ Žeň je pro žence radostná doba, když se s nimi raduje i Pán žně. (Žalm 126:6) Tato žeň byla velmi obohacena rostoucími důkazy, že Boží království v rukou Ježíše Krista bylo roku 1914 zřízeno v nebi a že Jehova obnovil spravedlivé postavení svého oddaného lidu na zemi. Obnovený ostatek jako třída přijímá za své slova Izajáše 61:10: „Zcela jistě budu jásat v Jehovovi. Má duše bude mít radost v mém Bohu. Vždyť mi oblékl oděvy záchrany; zahalil mě pláštěm spravedlnosti bez rukávů.“

Shromažďování „velkého zástupu“, jenž se podílí na „radosti“

8. Jakou radost neočekával pomazaný ostatek jako svůj podíl na konci shromažďování dědiců království?

⁸ Pomazaný ostatek, který vstoupil do „radosti“ svého Pána, ani netušil, že ke konci shromažďování posledních dědiců nebeského království přijde jiná vzrušující radost, něco neočekávaného. Měla to být sklizeň pozemské třídy, těch, kteří budou žít na rajské zemi pod tisíciletým panstvím trůnícího Pána Ježíše Krista. Koho jiného než lidi z této pozemské třídy by se slušelo pozvat k prvnímu sdělení toho, co je čeká?

9. Kdo byl zvlášť pozván na sjezd ve Washingtonu, D.C., v roce 1935 a jaká časová informace jim tam byla sdělena?

⁹ Proto se všeobecného sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu, D.C., od 30. května do 2. června 1935 zúčastnilo na zvláštní pozvání uveřejněné ve „Strážné věži“ * mnoho set těch, kteří hledali vztah k Jehovovi spolu s lidem pro jeho jméno. Na tomto sjezdu byli až do hloubi srdce pohnuti, když se dověděli, že „velký  zástup“ předvídaný ve Zjevení 7:9–17 bude pozemská třída.

10, 11. Pro koho v nebi to měl být čas zvláštní radosti?

¹⁰ Jak velikou radostí musel být ten sjezd ve Washingtonu pro Nejvyššího Boha, Jehovu! Jak velikou radost musel mít i jeho Syn jako znamenitý pastýř, který nyní začne shromažďovat první z těchto „jiných ovcí“ do „jednoho stáda“! — Jan 10:16.

¹¹ Zatímco pomazaný ostatek a rostoucí „zástup“ „jiných ovcí“ chodí a, obrazně řečeno, pasou se spolu, všichni se pokojně a láskyplně mísí. Srdce jejich „jednoho pastýře“ jistě nyní přetéká radostí, že má blízko konce tohoto „závěru systému věcí“ tak veliké „stádo“.

Zplnomocněnci „Knížete pokoje“

12, 13. (a) Kdo byl pozván, aby se s pomazaným ostatkem podílel na radosti vrátivšího se Pána a proč? (b) V jaké úloze slouží „velký zástup“ „jiných ovcí“ v zájmu „Knížete pokoje“?

¹² Lidé podobní ovcím, kteří tvoří „velký zástup“, mají nyní veliký podíl na radosti Pána, Ježíše Krista. Především proto, že se aktivně podílejí na doplňování „velkého zástupu“, pro nějž ve Zjevení 7:9 není stanoven žádný určitý počet.

¹³ Shromažďování, na němž se „jiné ovce“ podílejí, se prudce rozrostlo do světaširých rozměrů a daleko přesahuje možnosti ubývajícího počtu pomazaného ostatku. Je tudíž stále nezbytnější, aby se rostoucí počet „jiných ovcí“ pouštěl do práce a stále více se s ostatkem podílel na přivádění dalších a dalších „jiných ovcí“ s pozemskou nadějí. Tak „jiné ovce“ slouží jako věrní zplnomocněnci „Knížete pokoje“. Přísloví 13:17 říká: „Věrný zplnomocněnec je uzdravením.“ A Přísloví 25:13 dodává: „Jako chladivý sníh v den žně, takový je věrný zplnomocněnec těm, kteří ho posílají, neboť občerstvuje samotnou duši svých pánů.“

14. (a) Co dědí symbolické ovce z Ježíšova podobenství u Matouše 25:31–46? (b) Jak pro ně bylo království připraveno od „založení světa“?

¹⁴ V podobenství o ovcích a kozlech předloženém u Matouše 25:31–46 říká nakonec král Ježíš Kristus symbolickým  ovcím: „Pojďte, vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.“ (Matouš 25:34) Dědí pozemskou říši, nad níž bude panovat nebeské království během Kristova tisíciletého panství. Tuto říši království připravoval Jehova Bůh pro svět vykupitelného lidstva již od doby věrného Abela. — Lukáš 11:50, 51.

15, 16. (a) Jakou královskou „ozdobu“, o níž se zmiňuje Šalomoun, má dnes Pán, přestože panuje uprostřed svých nepřátel? (b) V jaké podobě má král tuto „ozdobu“ dnes a co činí ti, kteří tuto „ozdobu“ tvoří?

¹⁵ Moudrý král starověkého Izraele Šalomoun napsal: „V množství lidu je ozdobení krále.“ (Přísloví 14:28) Dnešní královský Pán, Kristus Ježíš, který je v daleko vyšším úřadu než pozemský král Šalomoun, má právě takovou „ozdobu“, pokud jde o „množství lidu“. Je to pravda již nyní, před začátkem jeho tisíciletého panství, ano, když panuje uprostřed svých pozemských nepřátel, nad nimiž je neviditelným nadlidským králem satan ďábel. — Matouš 4:8, 9; Lukáš 4:5, 6.

¹⁶ Dnešní „ozdoba“ vhodná pro vysokého úředníka na úrovni krále spočívá v rostoucím počtu jeho „jiných ovcí“, jež tvoří „velký zástup“. S jásotem jednohlasně volají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (Zjevení 7:9, 10) Obrazně již „vyprali svá roucha... v Beránkově krvi“ a vybílili je tak, že se jeví neposkvrnění před soudcem Jehovou Bohem. — Zjevení 7:14.

17. Na jakou záchranu se ještě těší „velký zástup“ a z jaké přednosti se budou těšit během tisíciletého panství „Knížete pokoje“?

¹⁷ A přesto se těší na božskou záchranu, kterou zažijí při Jehovově vrcholném vítězství v bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Har-Magedonu. Jeho velkolepé vítězství povede k ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti a oni budou pozemskými očitými svědky, protože budou zachováni naživu během strašného konce tohoto zlého světa. (Zjevení 16:14; 2. Petra 3:12) Jak drahocenná přednost to je! Jak velkou radost pak bude „Kníže pokoje“ sdílet s přežijícím „velkým zástupem“ svých věrně oddaných „jiných ovcí“!

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]