17. kapitola

S věrnou oddaností pamatovat na Jehovovu organizaci

1. O jaké věrné oddanosti bychom měli uvažovat a co řekl král David?

DNES se hodně mluví o věrné oddanosti vlasti. Ale kolik toho říkají vládci a národy tohoto světa o věrné oddanosti Bohu, který je stvořitelem Země, na níž leží každá vlast? Ve starověku byl věrně oddaným ctitelem stvořitele, Jehovy Boha, izraelský král David. V oslovení tohoto loajálního Boha řekl David tato slova: „S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Samuelova 22:26; Žalm 18:25; 18:26, „KB“) Vyjadřují ta slova tvůj postoj k Bohu?

2. Jak víme, že Jehova zůstal loajální vůči lidské rodině?

² K obecně rozšířenému postoji lidstva dnes nepatří velká starost o věrnou oddanost Bohu. Přesto je Jehova loajální vůči lidské rodině. Nezavrhl ji. Jeho věrně oddaný Syn řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Bůh nenechal svět lidstva v rukou jeho největšího protivníka satana, který podnítil naše první rodiče k ztrátě věrné oddanosti Bohu. Bůh také projevil svou loajalitu lidskému rodu v roce 2370 př. n. l. tím, že zachoval Noema a jeho rodinu během světaširé potopy, jež vyhladila ostatní lidi. (2. Petra 2:5) Tak dal stvořitel nový počátek lidské rodině.

3. (a) Co lze dnes říci o násilí a co v té věci hodlá učinit Bůh? (b) Jaká je odměna za věrnou oddanost Jehovovi?

³ Dnes násilí ve světě překonává to, co bylo před  4000 lety za Noema. (1. Mojžíšova 6:11) Týž Bůh je tedy oprávněn vyhladit přítomný svět. Slíbil, že to udělá, ale nezničí přitom své věrně oddané na zemi. Bude se chovat podle Žalmu 37:28: „Jehova je totiž milovníkem práva a neopustí své věrně oddané.“ Jako za Noemových dnů dá spravedlivý úvod novému světu, jenž se bude skládat z „nových nebes a nové země“. (2. Petra 3:13) Odměna za věrnou oddanost je velká. Dává život!

4. Jak víme, že izraelský národ byl tehdejší Jehovovou viditelnou organizací?

⁴ Za vlády krále Davida prokázal izraelský národ věrnou oddanost Jehovovi Bohu. David se stal celému národu vzorem. Tento národ byl Jehovovou viditelnou organizací. Byli organizovaným lidem a patřili výlučně Bohu. Právě to bezpochyby znamená Boží připomínka u Amose 3:1, 2: „Slyšte toto slovo, které Jehova mluvil o vás, izraelští synové, a o celé rodině, kterou jsem vyvedl z egyptské země, a jež zní: ‚Ze všech rodin země znám jedině vás.‘“ — Srovnej 1. Královskou 8:41–43.

5. (a) Děly se za dnů apoštolů Ježíše Krista pokusy zavést do křesťanského sboru omyly? (b) Co se mělo podle předpovědi stát po smrti apoštolů?

⁵ Jako obdobu této skutečnosti z biblických dějin má týž Bůh, Jehova, dnes na zemi organizovaný lid, viditelnou organizaci. Je to výlučně jeho organizace. Děly se však pokusy zavést do Boží organizace omyly již na jejím počátku za dnů apoštolů Ježíše Krista, kteří byli pevnými obhájci ryzosti křesťanského sboru. (1. Korinťanům 15:12; 2. Timoteovi 2:16–18) Po smrti apoštola Jana, zřejmě nedlouho po roce 98 n. l., nastalo předpovězené odpadnutí. — Skutky 20:30; 2. Petra 2:1, 3; 1. Timoteovi 4:1.

6. (a) Jak dlouho převládalo odpadnutí a k čemu vedlo? (b) Do jakého zajetí se dostaly křesťanské náboženské organizace a jaké otázky vyvstávají?

⁶ Toto odpadnutí trvalo déle než 17 století, do druhé poloviny 19. století. Tehdy již bylo křesťanstvo rozdrobeno na stovky náboženských sekt. Totožnost pravého Božího lidu byla zamlžena. Křesťanstvo bylo bábelem náboženských organizací velkých i malých, mluvících změtí náboženských jazyků, jež nebyly pevně založeny na náboženském jazyce inspirovaných Písem. Takové náboženské organizace byly skutečně v zajetí říše, jež byla daleko  větší než Babylónská říše, která zničila Jeruzalém. Ale jaký byl vlastně starověký Babylón a jaký byl postoj věrných Židů v zajetí?

Zajatci v Babylóně s věrnou oddaností pamatovali na Sion

7. Jaká byla z náboženského hlediska stará Babylónie a jak to muselo působit na židovské zajatce?

⁷ Starověký Babylón byl zemí falešných bohů, jejichž model tam byla hojnost. (Daniel 5:4) Můžeme si představit, jak působilo toto uctívání mnoha falešných bohů na srdce věrných Židů, kteří uctívali jedině jednoho pravého Boha bez jakéhokoli obrazu. Místo aby viděli Jehovův chrám v celé jeho kráse v Jeruzalémě, viděli chrámy falešných bohů a jejich modly po celé babylónské zemi. * Jak se to vše muselo hnusit ctitelům jediného pravého Boha!

8. (a) Jak dlouho museli Židé snášet své zajetí a po čem toužili věrně oddaní Židé? (b) Jak popisuje Žalm 137:1–4 zdrcený stav věrně oddaných židovských zajatců?

⁸ Podle Jeremjášova proroctví to museli snášet 70 let, než přišla obnova. (2. Paralipomenon 36:18–21; Jeremjáš 25:11, 12) Zdrcený stav židovských zajatců, kteří milovali Jehovu a toužili ho uctívat v chrámu, jenž mu byl zasvěcen v jeho vyvoleném městě, nám popisuje Žalm 137:1–4: „U babylónských řek — tam jsme seděli. Plakali jsme také, když jsme vzpomínali na Sion. Na topoly uprostřed něho jsme pověsili své harfy. Vždyť nás tam ti, kteří nás drželi v zajetí, žádali o slova písně, a ti, kteří se nám posmívali, o radování: ‚Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.‘ Jak můžeme zpívat Jehovovu píseň na cizí půdě?“

9. Jak by pohlíželi Babylóňané na zpěv „Jehovovy písně“, ale co se mělo stát na konci sedmdesáti let?

⁹ „Jehovova píseň“ měla být písní svobodného lidu, který ho uctívá v jeho svatém chrámu. Židé zpívající  „Jehovovu píseň“ v zemi svého zajetí by byli pro své babylónské věznitele příležitostí, aby se posmívali Jehovově jménu jako jménu boha nižšího, než byli bohové Babylóna. To by kupilo další pohanu na jméno pravého Boha. Jeho svaté jméno již bylo velice pohaněno tím, že nechal svůj lid odvést z jejich vlasti, kterou od něho dostali, do země mnohobožství. Ale čas, kdy se mu měli Babylóňané posmívat a snižovat lid pro jeho jméno, měl být omezen na 70 let.

Srdečná příchylnost k Jehovově organizaci

10. Jaká otázka vzniká vzhledem k Jehovovu lidu 20. století, který byl přiveden do zajetí ve Velkém Babylóně?

¹⁰ Dnes existuje náboženská organizace zvaná Velký Babylón, jež se neomezuje na zemi původního Babylóna, ale je na celém světě. Je postoj Židů ve starověkém Babylóně správným vzorem pro Jehovův lid 20. století, jenž byl za trest uveden do zajetí ve Velkém Babylóně Bohem starověkého Izraele?

11. (a) Zapomněli věrně oddaní Židé na svou vlast? (b) Jak vyjádřil zajatý žalmista city svých spoluzajatců?

¹¹ Ačkoli se mohli ve starověkém Babylóně usadit a zdomácnět tam, protože vyhnanství mělo trvat přibližně jednu generaci, zapomněli zcela na svůj domov? Zajatý žalmista krásně vyjadřuje city svých druhů v zajetí: „Kdybych měl zapomenout na tebe, Jeruzaléme, ať je zapomnětlivá má pravice. Ať se mi jazyk přilepí k patru, kdybych na tebe nepamatoval, kdybych nepovýšil Jeruzalém nad svůj hlavní důvod k radování.“ — Žalm 137:5, 6.

12. Co vyjadřoval postoj zajatého žalmisty?

¹² Co vyjadřoval tento postoj zajatého Izraelity? Věrnou oddanost tehdejší Jehovově viditelné organizaci, i když viděl zemi, kterou dal Bůh svému vyvolenému lidu, ležet opuštěnou po 70 let. Ano, Jehovova viditelná organizace žila dál v srdci těchto Izraelitů.

13. Jak byla odměněna věrná oddanost Jehovově viditelné organizaci?

¹³ Taková věrná oddanost starověké Boží viditelné organizaci byla patřičně odměněna. Stalo se to, když byla svržena třetí světová velmoc biblických dějin, Babylón, a čtvrtá světová velmoc, Médopersie, vykonala vůli Boha Izraele. Jak? Tím, že dovolila zajatým Židům,  aby se vrátili do země viditelné Jehovovy organizace, a nařídila, aby znovu postavili chrám svého Boha jako střed hlavního města Jeruzaléma. (2. Paralipomenon 36:22, 23) Nejenže byl znovu postaven chrám pravého uctívání, ale obnoveno bylo i opevněné město Jeruzalém, aby se stalo městem, odkud by Jehova kraloval nad svým lidem.

14. (a) Co řekl po staletích o Jehovově viditelné organizaci Mesiáš? (b) V jakém smyslu panoval Jehova z Jeruzaléma?

¹⁴ Více než šest století po zničení Jeruzaléma řekl Ježíš: „Vůbec nepřísahejte, ani při nebi, protože je to Boží trůn; ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.“ (Matouš 5:34, 35) Když byl Mesiáš na zemi, stál v Jeruzalémě obnovený Jehovův chrám a symbolicky řečeno Jehova Bůh panoval v Nejsvětější tohoto chrámu. A tak Jehova panoval nad svou viditelnou organizací z Jeruzaléma jako hlavního města svého lidu.

Jehova zůstává věrně oddán své organizaci

15. Odvrhl Ježíš viditelnou část Jehovovy organizace, když odhalil nevěrné náboženské vůdce Izraele? A proč?

¹⁵ A neodvrhl snad Ježíš Kristus viditelnou organizaci, když odhalil nevěrné náboženské vůdce Izraele a veřejně je odsoudil? Ano, vždyť řekl: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:27, 28) Když Ježíš zavrhl Jeruzalém a jeho „děti“, ponechával tím svého nebeského Otce bez pozemské organizace? Ne. Ježíš sám byl totiž základem nové viditelné organizace, kterou se chystal vybudovat stvořitel vesmíru.

16. Jak bylo naznačeno zavržení přirozeného Izraele po Ježíšově smrti na mučednickém kůlu?

¹⁶ O zavržení přirozeného Izraele jasně svědčilo, že při Ježíšově smrti na mučednickém kůlu se roztrhla „ve dví odshora dolů“ silná opona, jež oddělovala Nejsvětější od Svaté jeruzalémského chrámu. Zároveň ‚se země třásla a skály pukaly‘. Byly to zázračné činy Boha, který tam dříve obrazně panoval, a naznačovaly,  že zavrhuje izraelský národ a jeho náboženství. — Matouš 27:51.

17. Jak projevili Ježíš a Jehova věrnou oddanost k nastávajícím členům nové viditelné Boží organizace?

¹⁷ Nastávající členové nové viditelné organizace, kterou hodlal Jehova Bůh zakrátko vybudovat, zůstali na území Jeruzaléma. Ježíš je svěřil Bohu, jenž opouštěl pozemské město kvůli něčemu nadřazenějšímu. (Jan 17:9–15) A tak zůstal Jehova věrně oddán své organizaci a projevil zvláštní ohled na věrné předky, na Abrahama, Izáka a Jákoba a na 12 Jákobových synů. (Daniel 12:1) Následující kapitola bude dále rozebírat věrnou oddanost na základě 137. žalmu.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]