Touha po míru a bezpečnosti na celém světě
1. kapitola
Touha po míru a bezpečnosti na celém světě
1, 2. Jakou naléhavou potřebu má dnes celé lidstvo a proč?
MÍR a bezpečnost, to si zde na zemi přejeme! Nikdy nebyla potřeba takové žádoucí situace naléhavější než dnes. Neplatí to jen pro nás jako pro jednotlivce, ale pro celou rodinu na celé zeměkouli.
2 Proto dnešní populace planety žije v čase, jemuž se žádný nevyrovná. ‚Jak to,‘ zeptáš se snad, ‚vždyť dnes žijeme v nejstrašnějším období celých lidských dějin, ve věku nukleárních zbraní?‘
3. Co je údajně důvodem, proč národy vlastní nukleární bombu, a co by radil obyčejný zdravý rozum?
3 Podle zpráv je nejméně osm národů schopno vyrobit nukleární bombu. A odhaduje se, že 31 zemí by mohlo mít nukleární zbraně do roku 2000. Údajný důvod k vlastnění nejvyspělejších zbraní je prý obrana, odstrašování jiných podobně vyzbrojených národů, hrozba nukleární odplatou. Když je stav světových záležitostí takový, obyčejný zdravý rozum káže, aby se národy dohodly, že budou vedle sebe žít ve vzájemné snášenlivosti.
4. Jaké předsevzetí má Bůh vzhledem k bezpečnosti, ačkoli nebrání lidskému úsilí o ni?
4 Přejeme si však pouhý lidmi vytvořený mír spolu s takovou bezpečností, jakou je schopen zajistit člověk? Stvořitel sice nebrání lidem v tom, aby se snažili dosáhnout míru a bezpečnosti na celém světě a udržet je, ale má svůj vlastní dokonalý způsob, jak uspokojit naši přirozenou touhu po míru a bezpečnosti. Má svůj vlastní ustanovený čas, kdy odstraní všechny, kdo ruší bezpečnost těch, kteří ho touží uctívat. Jak rádi můžeme být, že ten čas je již na dosah!
5. Co řekl inspirovaný žalmista o zemi a jaké je stvořitelovo předsevzetí s člověkem?
5 Dá se předpokládat, že po tisíciletích bouřlivé lidské historie bude na celé zemi silná touha po míru a bezpečnosti. Od samého začátku lidské existence je Země přirozeným prostředím pro člověka. Inspirovaný žalmista řekl: „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale Zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16) Od samého začátku bylo stvořitelovým láskyplným předsevzetím, aby se člověk těšil z plného života ve svém Bohem daném pozemském domově.
6. V jakém ohledu měli být první člověk a jeho potomstvo schopni jednat jako Bůh?
6 Podle zprávy o stvoření v 1. Mojžíšově 2:7 „Bůh přistoupil k vytvoření člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší“. Žádný jiný živý tvor na zemi nebyl na lidském stupni života ani na lidské úrovni zdatnosti — aby totiž byl schopný jednat jako Bůh při uplatňování panství. Toto panství navíc nemělo být vyhrazeno jen prvnímu lidskému tvoru, ale měli je uplatňovat a těšit se z něho i jeho potomci.
7. Jak dostal Adam manželku a co řekl, když mu bylo představeno toto dokonalé stvoření?
7 Proto dal stvořitel Adamovi manželku. Měla být matkou všech budoucích lidských obyvatel Země. Když tedy bylo muži představeno toto dokonalé stvoření, mohl říci: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ Proto ji prohlásil za ženské pohlaví lidského rodu, išša, což je ženská podoba hebrejského slova iš překládaného jako člověk. — 1. Mojžíšova 2:21–23.
8. Jaká nařízení dal stvořitel první lidské dvojici?
8 Stvořitel a nebeský Otec řekl první lidské dvojici: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:28) To bylo v dějinách inteligentního stvoření něco docela nového. Duchovní obyvatelé neviditelných nebes nevznikli plozením.
9. Jak popisuje Žalm 8:4, 5 (8:5, 6, „KB“) božské uspořádání věcí?
9 Není divu, že v čase tvoření Země „spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet“. (Job 38:7) V tom čase panoval v celém vesmíru mír a soulad. V osmém žalmu v nadšení nad božským uspořádáním věcí, volá žalmista o člověku: „Udělal jsi ho rovněž o něco menšího, než jsou ti božští, a potom jsi ho korunoval slávou a nádherou.“ (Verše 4, 5; 5, 6, „KB“) Podle tohoto žalmu podložil Bůh všechno zde na zemi pod nohy člověka.
Počátek soupeřící svrchovanosti
10. Co propuklo dříve, než bylo počato první lidské dítě, a co tak mohlo být zřízeno nad lidstvem?
10 Než bylo počato první lidské dítě, vypukla v univerzální organizaci Jehovy Boha ohromující vzpoura. Tato situace by mohla vést k vytvoření nové svrchované vlády nad lidstvem — pokud by se lidstvo dalo oddělit a odcizit Jehovově univerzální organizaci. Mohla by být zřízena svrchovaná vláda soupeřící s Jehovou. K tomu bylo třeba pronést první lež, postavit Jehovu Boha do falešného světla.
11. Čím se stal první buřič, když představil Jehovu Boha ve falešném světle?
11 První lživý výrok učinil z prvního vzbouřence proti Bohu prvního lháře, prvního ďábla neboli pomlouvače. V příkrém protikladu k němu řekl Ježíš Kristus: „Já jsem cesta a pravda a život.“ (Jan 14:6) Svým náboženským odpůrcům řekl Ježíš: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ — Jan 8:44.
12. (a) Jak docílil ďábel, aby byla vyřčena první lež, a jak to zapůsobilo na Evu? (b) K čemu vedlo to, že Adam pojedl zakázané ovoce?
12 Tím, že manévroval hadem v zahradě Edenu čili v ráji rozkoše, ďábel způsobil, že ženě byla řečena první lež. Tvrdil, že její stvořitel je lhář, a tím narušil Evin pokoj mysli. Vzbudil v ní pocit, že v jejím domnělém stavu nevědomosti je ohrožena její bezpečnost, a tak Eva pojedla zakázané ovoce. Přesvědčila svého manžela, Adama, aby pojedl zakázané ovoce s ní, a tak se k ní připojil ve vzpouře proti Jehovovi Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–6) Neposlušná dvojice ztratila svůj pokoj s Bohem a byla vyhnána z ráje rozkoše, aby žila mimo něj, zbavena bezpečnosti. Tento žalostný stav věcí popisuje Římanům 5:12: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“.
13. Jakou volbu dnes musí učinit každý z nás?
13 Okolnosti našich dnů nás vyzývají, abychom si s konečnou platností zvolili. Máme volit mezi soupeřící svrchovaností satana ďábla, „boha tohoto světa“, a svrchovaností Jehovy, nejvyššího a všemohoucího Boha vesmíru. — 2. Korinťanům 4:4, „EP“; Žalm 83:18; 83:19, „KB“.
Jak se těšit z pokoje s Bohem
14. Z jakého míru a z jaké bezpečnosti se můžeme začít těšit již nyní?
14 Většina lidí k vlastní škodě netouží přijmout opatření Jehovy Boha, aby se jeho ctitelé mohli těšit z poměrného míru a bezpečnosti i za tohoto žalostného stavu lidských záležitostí, a ani v to nevěří. Jehova však je „Bůh, který dává pokoj“, a máme požehnanou výsadu vstoupit nyní do míru a bezpečnosti, jež nikdy neselžou. (Římanům 16:20; Filipanům 4:6, 7, 9) Je to mír a bezpečnost, jež ve splnění svých vždy spolehlivých slibů dává Bůh i nyní svému sboru pozemských služebníků, své viditelné organizaci. Je to mír a bezpečnost, z nichž se můžeme těšit jedině ve společenství s jeho viditelnou organizací na zemi.
15. Je nerozumné myslet si, že Bůh má organizaci? Co věděl Ježíš?
15 Neodpovídalo by jasnému učení Písma, kdybychom se domnívali, že Bůh nemá organizaci, organizovaný lid, který výlučně uznává. Ježíš Kristus věděl, že jeho Otec má viditelnou organizaci. Až do letnic roku 33 n. l. to byla židovská organizace, která byla ve smluvním vztahu k Jehovovi Bohu pod mojžíšským Zákonem. — Lukáš 16:16.
16. (a) Komu sloužil za prostředníka Mojžíš? (b) Komu slouží za prostředníka větší Mojžíš, Ježíš Kristus?
16 Stejně jako měl starověký izraelský národ vztah k Jehovovi Bohu skrze prostředníka Mojžíše, tak má k němu vztah skrze prostředníka i národ duchovního izraele, „Boží izrael“. (Galaťanům 6:16) Je to tak, jak napsal apoštol Pavel svému křesťanskému spolupracovníkovi: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ (1. Timoteovi 2:5) Byl Mojžíš prostředníkem mezi Jehovou Bohem a celým lidstvem? Ne, byl prostředníkem mezi Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba a národem jejich tělesných potomků. Podobně ani větší Mojžíš, Ježíš Kristus, není prostředníkem mezi Jehovou Bohem a celým lidstvem. Je prostředníkem mezi svým nebeským Otcem Jehovou Bohem a národem duchovního izraele, který je omezen na pouhých 144 000 členů. Tento duchovní národ je jako malé stádo Jehovových služebníků podobných ovcím. — Římanům 9:6; Zjevení 7:4.
Pastýř nejen nad „malým stádem“
17. Čím ustanovil Jehova Bůh Ježíše Krista a co řekl Ježíš těm, kteří mají zdědit nebeské království?
17 Král starověkého Izraele, David, byl inspirován, aby řekl v Žalmu 23:1: „Jehova je můj pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ Jehova, nejvyšší pastýř, ustanovil Ježíše Krista, aby byl „znamenitým pastýřem“. (Jan 10:11) U Lukáše 12:32 oslovil Ježíš ty, pro něž je znamenitým pastýřem: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“
18. Kdo dnes odpovídá netinim a synům neizraelských sluhů Šalomounových a s kým jsou úzce spjati?
18 Ve starověku existovali Nežidé jako netinim a synové neizraelských sluhů Šalomounových, kteří byli spojeni s izraelským národem. (Ezra 2:43–58; 8:17–20) Podobně i dnes existují muži a ženy, kteří jsou plně oddáni Bohu skrze Ježíše Krista, ale nejsou duchovními izraelity. Jsou však spojeni s ostatkem duchovního izraele, protože se oddali Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, „který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (1. Timoteovi 2:6) Dnes mnohonásobně převyšují počet 144 000 duchovních izraelitů, kteří mají zdědit nebeské království.
19. Co řekl Ježíš, aby naznačil, že nebude jen pastýřem „malého stáda“?
19 Tak měl být Ježíš Kristus v Božím náležitém čase ustanoven jako pastýř nad mnohem větším stádem lidí podobných ovcím, které skrze něho získají pozemské dědictví. To jsou ti, které měl na mysli, když u Jana 10:16 řekl: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Apoštol Jan měl rovněž na mysli tyto „jiné ovce“, když napsal o Ježíšovi: „Je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ — 1. Jana 2:2.
20. (a) Jaký je počet „jiných ovcí“ v poměru ke zbývajícím z „malého stáda“? (b) Co pro ně všechny znamená pastýřská péče znamenitého pastýře?
20 Dnes není ani 9 000 těch, kteří se prohlašují za členy ostatku „malého stáda“ duchovních ovcí. Na druhé straně jsou tu milióny oddaných lidí, kteří jsou spojeni s pomazaným ostatkem tím, že jdou ve šlépějích znamenitého pastýře, Ježíše Krista. Jsou rozptýleni ve více než 200 zemích po celé zeměkouli. Co pro ně všechny znamená pastýřská péče onoho znamenitého pastýře? Znamená těšit se z míru a bezpečnosti. Kdyby neměli ve svých řadách mír, nebyla by mezi nimi srdečná jednota a nezlomná spolupráce. Kdyby neměli láskyplnou starost jeden o druhého, pokud jde o duchovní zájmy, neměli by bezpečnost, z níž se dnes těší. Tak začala být jejich touha po míru a bezpečnosti na celém světě uspokojována už nyní.
[Studijní otázky]
