Jak svatý duch působil na lidi v dřívějších dobách
4. kapitola
Jak svatý duch působil na lidi v dřívějších dobách
1. Jak sama Bible jako kniha odporuje těm, kteří popírají, že existuje něco takového jako svatý duch?
JE ZBYTEČNÉ, když dnešní hmotařští lidé tvrdí, že nic takového jako svatý duch neexistuje. Předmět, který vznikl jeho působením na lidi dřívějších dob je stále s námi, na celém světě. Tento předmět přežil úsilí lidí a národů zničit jej. Co to je? Je to nezničitelná kniha nazvaná Svatá bible. Přes prudký odpor lidí i démonů je tato svatá kniha nejrozšířenější mezi všemi knihami, které byly lidmi napsány. Jsou muži i ženy, kteří chtějí chránit tuto knihu i svými životy.
2. Proč se Bible neliší od jiných knih, pokud jde o ruce, které byly použity k jejímu napsání?
2 Uznává se, že Svatá bible je jiná, než ostatní knihy. Proč? Ne proto, že byla napsána pouhými lidmi z naší lidské rodiny. Nikdo neříká, že Bible byla napsána jinou rukou než lidskou. Ale jací to byli mužové? Byly jejich spisy výsledkem jejich vlastního myšlení?
3–5. (a) Co se dozvídáme z Bible o tom, jak byla napsána? (b) Jak to Petr potvrzuje podle 2. Petra 1:15–21?
3 Bible sama říká, že šedesát šest malých knih, které obsahuje, bylo napsáno lidmi. Říká nám, jací byli její pisatelé. Také ukazuje, jaká neviditelná síla na ně při psaní působila. Při psaní je ovlivňoval duch. Nebyl to však duch satana ďábla, i když satan v každé době sváděl celou obydlenou zemi. Duch, který stál za psaním Bible, není duch přítomného starého pořádku věcí. Abychom se dozvěděli, jací lidé napsali Bibli a jaký duch je ke psaní přiměl, přečteme si krátké vysvětlení apoštola Petra, který zemřel jako mučedník za pravé křesťanství:
4 „Proto se také v každé době snažím, abyste si po mém odchodu [mučednické smrti] byli sami schopni připomínat tyto věci. Nikoli, neseznámili jsme vás s mocí a přítomností našeho Pána Ježíše Krista tím, že bychom následovali chytře vymyšlené falešné historky, ale tím, že jsme se stali očitými svědky jeho velkoleposti. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když k němu byla vydána od nádherné slávy takováto slova: ,To je můj syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova vydaná z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.
5 Proto máme prorocké slovo ještě jistější; a děláte dobře, když na ně dáváte pozor jako na lampu, která svítí na temném místě, dokud se nerozední a nevyjde jitřenka ve vašem srdci. Neboť nejprve vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Neboť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ — 2. Petra 1:15–21.
6. Jak je potvrzena Petrova zpráva o Kristově proměnění a co činí z jeho dvou dopisů inspirovaná Písma?
6 Petr sám byl jedním z těch mužů, kteří psali a mluvili z Boha „jak byli unášeni svatým duchem“. Proto sám vydal pravdivé svědectví o tom, co on a apoštolové Jakub a Jan jako očití svědci viděli a slyšeli, když se Ježíš Kristus před nimi proměnil na jedné vysoké hoře v Palestině. Tři jiní učedníci napsali zprávu o tomto proměnění Ježíše Krista, které se událo několik měsíců před jeho popravou za jeruzalémskými hradbami. (Matouš 17:1–9; Marek 9:2–9; Lukáš 9:28–36) Tím je Petrovo svědectví potvrzeno věrohodnými muži. Bible obsahuje dva dopisy, které nesou Petrovo jméno a jsou napsány jím, člověkem; ale to nečiní z jeho dopisů pouhý lidský výrobek. Petrovy dopisy vznikly působením svatého ducha. Byly inspirovány Jehovou Bohem, zdrojem svatého ducha.
7. Jak ukázal Petr v 2. Petra 3:15, 16, že považuje Pavlovy spisy za součást inspirovaných Svatých písem?
7 Ve svém druhém dopise Petr zařadil spisy apoštola Pavla jako část inspirovaných Svatých písem. Petr napsal: „Považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, stejně jako vám také psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, když mluvil o těchto věcech, jako to činí také ve všech svých dopisech. Jsou v nich však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení a nestálí překrucují, jako to rovněž, ke svému vlastnímu zničení, dělají s ostatním Písmem.“ (2. Petra 3:15, 16) Dnes tvrdí kritikové, že tyto dopisy napsal pouhý člověk (Pavel), a proto jsou lidského původu. Takoví kritikové překrucují Písma „k svému vlastnímu zničení“.
8. Co řekl Pavel podle 2. Timoteovi 3:16, 17 o Písmech, jež byla, psána lidmi, kteří mluvili a psali „z Boha“?
8 Apoštol Pavel napsal o Svatých písmech napsaných lidmi, kteří psali a mluvili z Boha: „Celé Písmo je inspirováno Bohem [doslova: Bohem vdechnuté (theopneuotos)] a je užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu.“ — 2. Timoteovi 3:16, 17 a Meziřádkový překlad Království.
9. Co mohl Pavel dokázat o základech křesťanství tím, že se odvolával na tato Písma?
9 Pavel sám byl schopný „Boží člověk“. Byl dokonale seznámen se starými Hebrejskými písmy. Vždy znovu se odvolával na tyto inspirované spisy a tak mohl dokázat, že pravé křesťanství má Bohem položený základ. — Skutky 17:3.
10. Proč se vždy splňovala biblická proroctví i v dnešní době, i když lidé nevěděli, jak Bůh své proroctví splní?
10 Je určitý důvod, proč se splňují biblická proroctví vždy, i v našem dvacátém století. Tím důvodem je skutečnost, že proroctví nejsou předpovědi lidí, kteří by se snažili osobně naznačit směr světových událostí. Naopak, proroctví Bible pocházejí od Boha, a on je oznámil lidem, kteří mu byli oddáni. Bůh se stará o splnění svých proroctví, i když lidé nevědí, jak to dělá. Tuto myšlenku zdůraznil Petr, když mluvil v jeruzalémském chrámu k zástupu Židů: „Tímto způsobem Bůh splnil věci, které předem ohlásil ústy všech proroků, že Kristus bude trpět ... jehož ovšem musejí podržet nebesa, až do časů obnovení všech věcí, o čemž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době.“ (Skutky 3:18–21) Bible obsahuje proroctví Boha, který nelže, i když mluví skrze proroky.
11. Jak zdůraznil Petr, když mluvil v Jeruzalémě ke sboru sto dvaceti učedníků, že se Boží proroctví musí bezpodmínečně splnit?
11 Jelikož biblická proroctví pocházejí od Boha skrze jeho svatého ducha, musí se prostě splnit. To také řekl Petr, když mluvil v Jeruzalémě ke sboru asi sto dvaceti Kristových učedníků: „Muži, bratři, bylo nezbytné, aby se splnil text Písma, který předem pronesl svatý duch ústy Davidovými o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kteří zatkli Ježíše.“ — Skutky 1:15, 16.
12. Jak vyjádřili Petr a jiní učedníci v modlitbě, že se Davidova slova z žalmu 2:1 musí splnit?
12 Později Petr s některými spoluučedníky vyslovil modlitbu, která zdůraznila, jak se splnilo jiné Davidovo proroctví. Skutky 4:24, 25 říkají: „Pozdvihli jednomyslně své hlasy k Bohu a řekli: ,Svrchovaný Pane, ty jsi ten, který učinil nebe a zemi a moře a všechny věci v nich, který řekl skrze svatého ducha ústy našeho praotce Davida, svého služebníka: „Proč se rozbouřily národy a lidé přemýšleli o marných věcech!“‘“ (Žalm 2:1) Tito křesťané prvního století věděli, že Hebrejská svatá písma jsou dílem Božího svatého ducha, který působil na lidi staré doby.
13. (a) Komu patří zásluha podle 2. Samuelovy 23:1–3 za část Hebrejských písem, kterou složil pomazaný David? (b) Od čeho nezáviselo splnění proroctví, která vyslovil David?
13 Zde je žalmista David přímo uveden jménem a proto bychom se mohli ptát: Co si myslel o tom, co mluvil a zapsal a co bylo později učiněno částí svatých Hebrejských písem? Nedělal si nárok na zásluhu o své spisy, které jsou i dnes pro nás zvláště cenné a důležité? Jako důkaz je zde zpráva o tomto pomazaném králi celého Izraele, jak je zachována ve 2. Samuelově 23:1–3: „A to jsou Davidova poslední slova: ,Výrok Davida, syna Izai, a výrok tělesně schopného muže, který byl vysoko vyzdvižen, který byl pomazaný Jákobova Boha a oblíbený v izraelských melodiích: Byl to Jehovův duch, který skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku. Bůh Izraele řekl, ke mně mluvila Skála Izraele.‘“ Splnění Davidova proroctví nezáleželo tedy na Davidově prozíravosti nebo jeho schopnosti něco osobně vysvětlovat. Záviselo na tom, že Boží duch působil na Davida a že Bůh řídil běh událostí.
14. Jak kromě Davida ukázali i Izaiáš a Jeremiáš, že jejich podíl na Hebrejských písmech není jejich zásluhou?
14 David nebyl jediný, kdo přiznával, že jeho podíl na záznamech ve Svatém písmu nebyl jeho zásluhou. Také jiní proroci, jejichž inspirované knihy nám zůstaly zachovány v Bibli, poctivě uznávají, že k nim přišlo Jehovovo slovo. Na příklad Izaiáš uvedl svou významnou prorockou knihu slovy: „Vidění Izaiáše, syna Ámosova, které měl o Judovi a Jeruzalému za dnů Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, judských králů: Slyšte, nebesa, a dopřej sluchu, země, neboť Jehova sám mluvil.“ (Izaiáš 1:1, 2) Jeremiáš uvedl svou významnou prorockou knihu: „Slova Jeremiáše, syna Helkiášova, jednoho z kněží, kteří byli v Anatot v zemi Benjamin; k němu přišlo Jehovovo slovo za dnů Joziáše, syna Amonova, judského krále, ve třináctém roce jeho panování.“ — Jeremiáš 1:1, 2.
VELKÉ SKUTKY, KTERÉ ZPŮSOBIL SVATÝ DUCH VE STARÉ DOBĚ
15. Jak se prokázal svatý duch, který byl odpovědný za sepsání Bible, že je mocnější než meč silných vojevůdců?
15 Nikdo by se neměl s pohrdáním dívat na to, co učinil svatý duch v podobě Svatých písem. Pero, které se pohybovalo Božím svatým duchem v rukou biblických pisatelů, se ukázalo daleko mocnější než meč Césara, Napoleona či Adolfa Hitlera. Opravdu, svatý duch byl schopen učinit ještě význačnější věci než jen psaní perem a inkoustem. Muži staré doby zaznamenali velké skutky, které mohli učinit pomocí této mohutné síly neviditelného, všemohoucího Boha.
16, 17. (a) Odkud pocházela dynamická energie, kterou byly rozděleny vody Rudého moře, když Mojžíš vztáhl svou hůl nad moře? (b) Jak je potvrzena správná odpověď u Izaiáše 63:11–14?
16 Podívejme se například na pisatele prvních pěti knih Bible, Mojžíše. V roce 1513 př. n. l. stál na západním břehu Rudého moře. Vztáhl hůl ve své pravici nad moře. Hle, vody se rozdělily, takže Izraelité mohli přejít, dříve než je dohonili egyptští pronásledovatelé. Byl tento zázrak způsoben nějakou dynamickou energií, která vycházela z Mojžíše? To je nemožné! Nikoli z proroka Mojžíše, nýbrž z nebeského zdroje vší dynamické energie vyšla nepřekonatelná síla, jež byla s to rozdělit vody, které bránily útěku Izraelitů z velkého nebezpečí. (2. Mojžíšova 14:21 až 15:21) A proto, když jsou v dnešní době Jehovovi služebníci ukázňováni a jsou v těžkostech, měli by si vzpomenout, co Jehova tehdy učinil, a ptát se:
17 „,Kde je ten, který je vyvedl z moře s pastýři [Mojžíšem a Árónem] svého stáda? Kde je ten, který do něho vložil svého vlastního svatého ducha? Ten, který způsobil, že jeho krásná paže [síly] šla po Mojžíšově pravici; ten, který před nimi rozdělil vody [moře], aby sám sobě učinil jméno trvající po neurčitý čas; ten, který je nechal projít vzdouvajícími se vodami, takže neklopýtli jako kůň v pustině? Tak jako když zvíře sestupuje do údolní roviny, sám Jehovův duch je nechal odpočinout.‘ Tak jsi vedl svůj lid, abys sám sobě učinil krásné jméno.“ — Izaiáš 63:11–14.
18. Jak si učiní tentýž Bůh ve dvacátém století „krásné jméno“?
18 Tyto verše z Izaiášova proroctví se vztahují na dobu, kdy byl Mojžíšův lid osvobozen z egyptského otroctví. Tehdy na jaře roku 1513 př. n. l. si Jehova učinil nezničitelné jméno, jméno bezpříkladné slávy. Ale i nyní, ve dvacátém století, přišel čas, kdy tentýž Bůh si učiní „krásné jméno“. Způsobí osvobození v daleko větším rozsahu než tehdy u Rudého moře. Šťastni budou všichni lidé, pro něž Boží jméno Jehova pak bude „krásné“.
19. Díky které Mojžíšově vlastnosti podle Židům 11:29 se tyto věci udály?
19 Neměli bychom proto podceňovat dynamickou sílu Jehovova svatého ducha. Působí dnes stejně jako před třiceti pěti staletími. Prorok Mojžíš nepodceňoval sílu Božího ducha. Věřil v božský zdroj ducha působícího zázraky a podle jeho víry se pak věci udály. „Vírou prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale jakmile se toho odvážili Egypťané, byli pohlceni.“ (Židům 11:29) Bůh tak ukázal, že odměňuje ty, kteří v něj věří. (Židům 11:6) Povšimněme si též, co je zapsáno ve 4. Mojžíšově 11:16, 17, 24–29 o věrném Mojžíšovi a duchu.
20, 21. (a) Proč museli mít lidé staré doby, kteří projevovali víru v Boha, určité množství svatého ducha? (b) O kterých třech mužích víry se mluví v Židům 11:4–7 a co je tam o nich řečeno?
20 Podle Galatským 5:22, 23 patří víra k „ovoci ducha“. Ti, kdo projevují víru v Boha, musí jistě mít určitou míru Božího ducha. V 11. kapitole dopisu Židům jsou uvedeni někteří věřící muži a ženy staré doby. Tvoří dohromady ,velký oblak svědků, který nás obklopuje‘. (Židům 12:1) Prvním svědkem Jehovy Boha, který je v této zprávě jmenován, je Ábel, mladší bratr Kaina, syn Adama a Evy. V době před celosvětovou potopou (2370–2369 př. n. l.) byli ještě další Jehovovi svědkové. V Židům 11:4–7 nalézáme jména tří svědků nejvyššího Boha, kteří žili před potopou. Čteme:
21 „Vírou obětoval Ábel Bohu oběť větší ceny než Kain a skrze tuto víru dosáhl svědectví, že byl spravedlivý, neboť Bůh vydal svědectví ohledně jeho darů; a skrze ni, ačkoli zemřel, ještě mluví. Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt; a nikdy jej nebylo možno najít, protože jej Bůh přenesl; neboť před svým přenesením měl svědectví, že se líbil Bohu. Ba co víc, bez víry je nemožné líbit se mu, neboť kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají. Vírou Noe, když mu byla dána božská výstraha před tím, co ještě nebylo možno spatřit, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“
22. Jak ukazují skutečnosti, že každý z těch tří mužů měl určitou míru svatého ducha?
22 Ábel, Enoch a Noe jsou zde zvláště jmenováni, protože se vyznačovali velkou vírou. Ale byla tu i Noemova manželka, tři synové a tři snachy, kteří s ním vstoupili do archy a byli za potopy zachráněni. (1. Petra 3:19, 20) Ábel musel mít určitou míru svatého ducha, protože měl jedno z ovoce ducha, totiž víru. Není pochyby, že Enoch, syn Járedův, měl také svatého ducha, protože podle Judy 14, 15 byl Enoch první člověk, kterého Bůh použil k vyslovení proroctví. (1. Mojžíšova 5:18–24) Také Noe byl použit jako Jehovův prorok. Byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5; 1. Mojžíšova 9:24–29) Kdo může popřít, že Noe vykonal cenný úkol ve světě bezbožných lidí? Ale nevykonal tento odvážný čin ze své vlastní síly. Stála za ním Boží svatá účinná síla.
23, 24. (a) Jakou vlastnost projevil Bůh, když Noe stavěl archu? (b) Jak se Bůh rozhodl podle 1. Mojžíšovy 6:1–3 a proč?
23 I za Noemových dnů působil na lidi Boží duch. Doba stavění archy se vyznačovala ,Boží trpělivostí‘. (1. Petra 3:20) Bůh projevoval velké sebeovládání a trpělivost, a tím dostávali odpadlí lidé příležitost k pokání, když viděli stavbu archy a mohli slyšet Noema ,kázat spravedlnost‘. Ale kdo reagoval na působení Božího ducha? Jenom Noe a jeho manželka a synové Sem, Cham a Jáfet se svými třemi manželkami. Bůh neměl v úmyslu vynakládat po neurčitou dobu zvláštní úsilí ve prospěch lidstva a jakoby s nimi zápasit o jejich vlastní blaho. Z 1. Mojžíšovy 6:1–3 se dozvídáme, k čemu se Bůh rozhodl a jaké poměry na zemi to způsobily:
24 „A stalo se, že když začalo přibývat lidí na povrchu půdy země a rodily se jim dcery, pak si synové pravého Boha povšimli lidských dcer, že byly hezké; a brali si manželky, totiž všechny, které si vybrali. Jehova potom řekl: ,Můj duch nebude působit vůči člověku na neurčitý čas, neboť on je také tělo. Proto dosáhnou jeho dny sto dvaceti let.‘“
25. Co měl Bůh v úmyslu učinit v určitý čas, aby dal lidstvu nový začátek?
25 Tyto smíšené sňatky mezi ztělesněnými ,syny pravého Boha‘ a ,lidskými dcerami‘ — to bylo něco odporného! Takové věci se neměly dít nekonečně! Tak rozhodl Bůh. Jenom ještě sto dvacet let měl být jeho duch trpělivý jako dosud. Po skončení tohoto období měla nastat mohutná změna! Jeho dlouhé sebeovládání skončí. Smíšená manželství mezi ztělesněnými anděly a lidskými dcerami mají být ukončena celosvětovou potopou, v níž budou pod vodou dokonce i vrcholky hor! Noe a jeho rodina, kteří ještě patřili k čistému, nezkaženému lidskému rodu, měli přečkat bezpečně potopu v ohromné, vodotěsné arše a dát lidstvu nový začátek. Bezbožný svět lidí již neměl mít příležitost dráždit nebo zarmucovat Božího ducha. Bůh nebyl ochoten zříci se potrestání. — Viz Efezským 4:30; Izaiáš 63:10; Židům 10:29.
26, 27. (a) Který jiný stavební projekt podporoval Bůh více než osm set let po tom, co Noe vystavěl archu? (b) Jaký byl rozdíl mezi Noemovou archou a svatostánkem s jeho nádvořím?
26 Tak dal Bůh nový, spravedlivý začátek lidské rodině bohabojnými přežijícími, kteří měli čistě lidský původ. Proto Bůh podporoval Noemovu stavitelskou činnost. O více než osm set let později podporoval Bůh jiný stavební projekt. Ve sbírce zákonů, které dostal prorok Mojžíš na hoře Sinaj, vyžadoval Bůh postavení svatostánku.
27 U tohoto svatého stánku setkání mělo se dvanáct kmenů Mojžíšova lidu, izraelský národ, pravidelně setkávat se svým Bohem, a jeho kněží měli přinášet usmiřující oběti za celý národ. Svatostánek a jeho ohražené nádvoří nebyly tak velké jako Noemova archa. Noemova archa byla tak velká, že mohla pojmout celkem devět nádvoří, tři nádvoří svatostánku v každém ze svých tří podlaží. Stavba archy vyžadovala značnou technickou dovednost, kterou Bůh mohl Noemovi a jeho synům poskytnout. Izraelský svatostánek vyžadoval uměleckou dovednost.
28. Jak vidíme z 2. Mojžíšovy 31:1–6, že Bůh podporoval stavbu svatostánku svým duchem?
28 Když Bůh přikázal Izraelitům, aby zřídili svatostánek k uctívání, podporoval jeho stavbu. Ale jak? Odpověď dostáváme ve 2. Mojžíšově 31:1–6. Povšimněme si přitom zmínek o Boží účinné síle:
„A Jehova dále mluvil k Mojžíšovi a řekl: ,Hle, skutečně povolávám jménem Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z kmene Juda. A naplním jej Božím duchem, v moudrosti a porozumění a v poznání a v každém druhu řemeslnické obratnosti, aby navrhoval plány, aby pracoval se zlatem a stříbrem a mědí, a aby opracovával kameny a zasazoval je a aby opracovával dřevo a zhotovoval výrobky všeho druhu. Pokud jde o mne, hle, skutečně mu přidávám Aholiaba, syna Achisamechova, z kmene Dan, a do srdce každého, kdo má moudré srdce, skutečně vkládám moudrost, aby mohli opravdu dělat vše, co jsem ti přikázal.‘“
29, 30. (a) Co způsobilo, že svatostánek byl vystavěn v tak krátké době? (b) Kde a jak viděli Bezeleel a Aholiab, že Bůh schvaluje jejich práci?
29 S pomocí této účinné síly vycházející ze Zdroje vší dynamické energie mohli dělníci dokončit stavbu svatostánku a jeho celého zařízení. Na konci lunárního roku byly všechny jednotlivé části hotovy, takže mohly být sesazeny, a svatostánek mohl být zařízen. V 2. Mojžíšově 38:22, 23 je zpráva o tomto velkolepém výkonu: „A Bezeleel, syn Uri, syn Hur, z kmene Juda, udělal vše, co Jehova přikázal Mojžíšovi. A s ním byl Aholiab, syn Achisamechův, z kmene Dan, umělecký řemeslník a vyšívač a tkadlec modrých vláken a purpurově červené vlny a karmazinové látky a jemného plátna.“ Pro Bezeleele a Aholiaba musel být první den nového lunárního roku (1. nisan 1512 př. n. l.) šťastným dnem. V tom byl „svatostánek stanu setkání“ na Jehovův rozkaz postaven a Bezeleel a Aholiab uviděli zázrak:
30 „A oblak začal přikrývat stan setkání a Jehovova sláva naplnila svatostánek.“ To byl pro Bezeleele a Aholiaba důkaz, že svou práci udělali dobře a že ji Jehova schvaluje. Jeho duch pracoval jejich prostřednictvím. — 2. Mojžíšova 40:1–34.
31, 32. (a) Jak dlouho sloužil svatostánek Božímu účelu? (b) Co ukazuje, že stavba a dohotovení Šalomounova chrámu byly podporovány Božím duchem?
31 Svatostánek stanu setkání byl zachován 485 let a sloužil svému účelu, dokud král Šalomoun v roce 1027 př. n. l. nedokončil stavbu chrámu v Jeruzalémě a nezasvětil jej Božímu uctívání.
32 Stavba chrámu Šalomouna, Davidova syna, byla také podporována Božím duchem, protože David obdržel stavební plán této nové budovy pod inspirací. V 1. Paralipomenon 28:11–19 čteme: „Dal pochopení pro celou věc písemně z Jehovovy ruky, která byla na mně, dokonce i pro všechny práce stavebního plánu.“ Když byl tento velkolepý chrám na hoře Moria v Jeruzalémě zasvěcován, Jehova ukázal, že uznal novou budovu pro své uctívání. „A samotný dům, totiž Jehovův dům, byl naplněn oblakem a kněží nebyli schopni pro ten oblak stát a sloužit, neboť Jehovova sláva naplnila dům pravého Boha.“ 2. Paralipomenon 5:13, 14.
33. Co tedy stojí za čistým uctíváním Boha?
33 Povšimněme si proto důležité skutečnosti: Svatý duch je úzce spojen s čistým uctíváním Jehovy. Mocně působí ve prospěch těch, kteří vykonávají a podporují čisté uctívání jediného pravého Boha. To znázorňují některé příklady z doby, kdy zvláště vybraní soudci spravovali izraelský národ v Zaslíbené zemi.
JEHO POVZBUZUJÍCÍ ČINNOST ZA VLÁDY SOUDCŮ
34. Jak působil svatý duch v případě soudce Otoniela?
34 Když se Izraelité vzdálili od čistého uctívání, dostali se pod utlačující moc syrského krále. „Synové Izraele začali volat k Jehovovi o pomoc. Potom Jehova vzbudil záchrance pro syny Izraele, aby je zachránil, Otoniele, syna Cenezova, mladšího bratra Kálefova.“ A co se nyní stalo? „Tehdy na něj přišel Jehovův duch a on se stal soudcem Izraele. Když vytáhl k boji, Jehova dal do jeho ruky Chusana Risataimského, syrského krále, takže jeho ruka přemohla Chusana Risataimského. Potom nebyla země po čtyřicet let znepokojována.“ — Soudců 3:9–11.
35. Jak působil svatý duch v případě soudce Gedeona?
35 Během času vyžadovaly okolnosti, aby Jehova vzbudil jiného soudce k osvobození svého izraelského lidu. „A všichni Madiánští a Amalechitští a východní národy se spolu shromáždili jako jeden a přešli a utábořili se v nížinné rovině Jezreel. A Jehovův duch zahalil Gedeona, takže zatroubil na roh a svolal k sobě Abiezeritské.“ (Soudců 6:33, 34) Pomocí tohoto muže víry dal Jehova svému lidu pozoruhodné vítězství, o němž se mluví také v pozdějších biblických dějinách. — Izaiáš 9:4–6; 10:26; Žalm 83:9–12; 83:10–13, KB; Židům 11:32, 33.
36. Co způsobil svatý duch skrze soudce Jefteho?
36 Vždy znovu působil svatý duch na věřící muže, které Jehova použil k tomu, aby vykonali slavné činy, jež vešly do dějin. Jednou například se měli utlačovaní Izraelité utkat v bitvě s agresivními Ammonity. „Jehovův duch přišel na Jefte a on vytáhl přes Galád ... k synům Ammon.“ S přáním, aby získal vítězství k Jehovově slávě, složil soudce Jefte slavnostní slib, za který později musel draze zaplatit. Tak jej Jehova použil, aby způsobil porážku Ammonitům. — Soudců 11:29 až 12:7.
37. Koho vzbudil Jehova, aby zachránil Izraelity z rukou Filištínů, a čím je zachránil?
37 Po letech byli Izraelité zvlášť těžce utiskováni Filištínskými. Proto Jehova způsobil narození neobyčejného člověka jménem Samson. Měl to být „on, kdo převezme vedení a zachrání Izraele z ruky Filištínských“. Proto byl podporován Boží účinnou silou. „Časem jej Jehovův duch začal pobízet v Mahana Dan, mezi Zaraha a Estaol.“ Nelze tedy připsat Samsonově vlastní moci, že byl nejsilnějším člověkem, který kdy žil na zemi. — Soudců 13:5, 25.
38. Co udělal Samson, když narazil na řvoucího lva, a jak jednal, když jej Filištíni podvedli při luštění hádanky?
38 Když byl Samson jednou sám na cestě, „zařval na něj mladý lev s hřívou, když jej potkal“. Co se nyní stalo s neozbrojeným Samsonem? „Tu na něj začal působit Jehovův duch, takže ho roztrhl ve dví, stejně jako někdo roztrhne kozlíčka ve dví, a neměl vůbec nic v ruce.“ Krátce nato jej podvedli Filištínští ve spojení s hádankou, takže jim musel zaplatit vysokou cenu. To se však vrátilo na Filištínské jako bumerang. „Jehovův duch na něj začal působit, takže šel do Aškalon [ve Filistii] a pobil z nich třicet mužů; vzal, co z nich svlékl, a dal výstroj těm, kteří uhádli hádanku.“ — Soudců 14:5–19.
39. Co se stalo, když Izraelité vydali spoutaného Samsona Filištínům?
39 Dokonce ani nové provazy, kterými byl Samson spoután, když byl vydán zlovolným Filištínským, nebyly dosti silné. „Jehovův duch na něj začal působit, a silné provazy, které byly na jeho pažích, se staly jako lněné nitě, které byly ožehnuty ohněm, takže se jeho pouta na jeho rukou rozplynula. Tehdy nalezl velkou oslí čelist, vztáhl ruku, vzal ji a pobil s ní tisíc mužů.“ — Soudců 15:11–15.
40, 41. Jak bylo možné, že Samson při své smrti zabil více Filištínů, než usmrtil za celou dobu svého úřadu soudce v Izraeli?
40 Největší čin, který vykonal Bůh prostřednictvím Samsona proti Filištínským uctívajícím falešného boha Dágona, byl současně posledním Samsonovým velkým skutkem. Byl důkazem, že Boží duch není unavený ani slabý.
41 Podveden Dalilou a oslepen pomstychtivými Filištínskými, stál Samson mezi dvěma sloupy v Dágonově chrámu ve filištínské Gaze. V tomto důležitém postavení „se spočíval ten dům, a uchopil je, jeden pravou a druhý levou rukou. A Samson pokračoval: ,Ať zemře má duše s Filištínskými.‘ Pak se mocně sehnul a dům padl na představitele aliance a na všechen lid, který v něm byl, takže mrtvých, které usmrtil při své vlastní smrti, bylo více než těch, které usmrtil během svého celého života.“ — Soudců 16:23–30.
42. S kým je spojováno Samsonovo jméno v Židům 11:32–34?
42 Samson je počítán k lidem staré doby, kteří měli víru v Boha — vlastnost, která patří k ovoci Božího ducha. „Co více mám říci?“ Tak se ptá pisatel knihy Židům v jedenácté kapitole a odpovídá: „Neboť se mi nedostane času, když budu dále vyprávět o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi i Samuelovi a jiných prorocích, kteří vírou poráželi v srážkách království, vykonávali spravedlnost, obdrželi sliby, zacpávali ústa lvům, zastavovali moc ohně, unikli ostří meče, ve stavu slabosti byli učiněni silnými, stali se statečnými ve válce, rozháněli vojska cizinců.“ — Židům 11:32–34.
JEHOVŮV POMAZANÝ
43. Jaká změna se stala s Davidem krátce na to, co jej Samuel v Betlémě pomazal olejem?
43 Nejpozoruhodnější jméno, o němž se zmiňuje pisatel dopisu Židům, je David. David byl synem Izai z Betléma. Když byl ještě pasáček, byl pomazán prorokem Samuelem za budoucího krále nad všemi dvanácti izraelskými kmeny. Co se stalo bezprostředně po jeho pomazání? „A od toho dne začal na Davida působit Jehovův duch. Později Samuel povstal a vydal se na cestu do Ráma. A pokud jde o Jehovova ducha, ten odstoupil od [tehdy vládnoucího krále] Saula.“ (1. Samuelova 16:13, 14) Nakonec se nevěrný král Saul v zoufalství obrátil k médiu duchů, které jej mělo pokud možno spojit s mrtvými. Brzy nato padl v bitvě proti Filištínským.
44. Co učinil Bůh s Davidem, když byl král Saul zabit v bitvě?
44 Pak převzal David království, pro něž byl pomazán Samuelem. Bůh, kterému neochvějně sloužil, mu dal schopnost k hrdinským činům, k nimž patřilo i podrobení celé Zaslíbené země. Nejen to, Bůh jej také inspiroval, aby pronášel a zaznamenával proroctví. Stal se pravdivým prorokem. „Bylo nezbytné, aby se splnil text Písma, který předem pronesl svatý duch ústy Davidovými.“ — Skutky 1:16; 4:24, 25.
45. Komu patří čest za všechny tyto skutky víry a jakou událost oslavovali Zorobábel a velekněz Jozue ve splnění poselství ze Zachariáše 4:6?
45 Za všechny neobyčejné hrdinské činy, které tito muži staré doby vykonali, náleží čest Bohu nevyčerpatelné dynamické energie. K těmto hrdinským činům patří i napsání třiceti devíti knih inspirovaných Hebrejských písem, od 1. Mojžíšovy do Malachiáše. Prorocká kniha Zachariášova obsahuje povzbuzující poselství místodržiteli Zorobábelovi, který měl příkaz znovu vystavět jeruzalémský chrám, zničený v roce 607 př. n. l. Babylóňany. Poselství znovubudovateli chrámu znělo: „,Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem‘, řekl Jehova vojsk.“ (Zachariáš 4:6) Místodržitel Zorobábel a jeho spolupracovník velekněz Jozue byli podporováni něčím mocnějším než vojskem nebo fyzickou silou, a proto mohli odolat odporu nepřátel a měli přednost oslavit úplné znovuvybudování Jehovova chrámu v Jeruzalémě v roce 515 př. n. l.
PŘEDOBRAZY HRDINSKÝCH ČINŮ NAŠÍ DOBY
46. Proč jsou tyto hrdinské činy, které vykonali lidé s pomocí svatého ducha, více než jen historickou událostí?
46 Povzbudivé poselství Zorobábelovi bylo zapsáno pod inspirací více než půl tisíciletí př. n. l. A přece je dnes pro nás stejně významné jako bylo tehdy ve dnech proroka Zachariáše pro Zorobábela. Jak to? Protože věříme v Jehovu, božský zdroj nadlidské dynamické energie. Slavné činy, které byly vykonány tím, že všemohoucí Bůh dal působit svému svatému duchu na lidi staré doby, jsou více než dějinné události. Byly také předobrazy velkých činů, které Jehova vykoná od doby svého Mesiáše, Pomazaného, až do naší generace.
47, 48. (a) Proč bylo narození muže, který předcházel předpověděného Mesiáše, neobyčejné? (b) Čím měl být Mesiášův předchůdce naplněn již od mateřského lůna a co měl dělat?
47 Předpověděný Mesiáš byl před devatenácti staletími uveden mužem, jehož narození bylo také neobyčejné. Jeho narození nelze připisovat normální rozmnožovací schopnosti jeho otce a matky. Byli tehdy již příliš staří, aby mohli mít děti. Jejich rozmnožovací schopnost musela být oživena, aby mohli mít své jediné dítě, syna, kterého měl jeho otec, kněz Zachariáš, nazvat Jan.
48 O tomto toužebně očekávaném synu řekl v chrámu anděl Gabriel Zachariášovi: „Bude naplněn svatým duchem již od mateřského lůna; a mnohé ze synů Izraele obrátí zpět k Jehovovi, jejich Bohu. Také půjde před ním s Eliášovým duchem a mocí, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k praktické moudrosti spravedlivých, aby přichystal pro Jehovu připravený lid.“ — Lukáš 1:5–17; srovnej Malachiáše 4:5, 6.
49. Měl se pravý Mesiáš sám uvést, nebo měl být uveden, a jak?
49 Protože pravý Mesiáš byl uveden takovým předchůdcem, bylo nemožné, aby to byl ctižádostivý člověk, který by předstíral, že je Mesiášem, a jako takový by se představil izraelskému národu, aby kolem sebe shromáždil skupinu následovníků. (Izaiáš 42:2–4) Místo toho byl těm, kteří Mesiáše hledali, oficiálně představen mužem, kterého Bůh vyslal a který měl Boží podporu. — Izaiáš 40:3–5; Jan 1:6, 7.
50. Co se mělo stát podle Joela 2:28–32 po příchodu Mesiáše?
50 Po příchodu Mesiáše se mělo splnit nádherné proroctví z Joela 2:28–32: „A potom se stane, že vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Vaši starci budou snít sny, vaši mladíci budou vidět vidění. I na služebníky a na služebnice vyleji v těch dnech svého ducha. A dám zlá znamení v nebesích i na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. I slunce bude obráceno v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde velký a bázeň vzbuzující Jehovův den. A stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno bezpečně unikne; protože se ukáže, že na hoře Siónu i v Jeruzalémě jsou ti, kteří unikli, jak řekl Jehova, a mezi přežijícími, které povolává Jehova.“
51. (a) Jaké otázky na základě Joelova proroctví je nejvyšší čas si klást? (b) Proč máme nyní vzývat Jehovovo jméno?
51 Nyní je nejvyšší čas se ptát: Kdo jsou lidé, kteří přijali to, co Jehova zaslíbil vylít na tělo všeho druhu? Pod vlivem hnací síly toho, co je vylito, musí tito lidé prorokovat. Jejich prorokování je velmi časové, protože má předcházet příchodu ,velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘ a oznamovat jej. Ti, kteří dbají tohoto prorokování, mohou být mezi „přežijícími“. Mohou být počítáni k přežijícím. Podle všech znamení, která lze vidět od roku 1914 n. l., je možno usuzovat, že „Jehovův den“, který je před námi, skutečně bude „velký a bázeň vzbuzující“. Chtěli bychom ,bezpečně uniknout‘? Jestliže ano, pak musíme bezpodmínečně ,vzývat jméno Jehovy‘, jehož duch stojí za přicházejícím novým pořádkem.
[Studijní otázky]
