1. kapitola

Nadlidský zdroj svatého ducha

1. Proč v zahradě Eden působil svatý duch, když se muž a žena poprvé setkali?

KDYŽ se muž a žena poprvé setkali, pocítili sílu — sílu vzájemné přitažlivosti. Ihned se jeden do druhého zamilovali. Ačkoli byli nazí, neodění, první muž a žena byli svatí. Jinak řečeno, byli čistí, neposkvrnění a dokonalí, pokud jde o tělo, mysl i srdce. Necítili proto žádnou zábranu a mohli mít ke svému stvořiteli, Bohu, otevřený vztah. Ze svého dětského vztahu k Bohu na svatém a čistém místě se radovali. Toto místo nezkalené rozkoše bylo vhodně nazváno zahrada Eden neboli Ráj rozkoše. Vše, co bylo kolem nich a co na ně působilo, bylo zdravé a dobré. Svatý duch, Boží svatá účinná síla, zde plně působil.

2. Proč se zdroj svatého ducha prokázal jako nadlidský?

² Muž a žena, naši první pozemští rodiče, byli lidští, to znamená zemští, vytvoření z toho, co je možno nalézt zde na Zemi. Co však říci o jejich božském stvořiteli? Ten musel být nadlidský. Na úrovni své nebeské existence byl nekonečně vyšší než člověk. Byl rovněž druhem inteligentní osobnosti. Jednoduše řečeno, byl z hodnotnější látky než člověk. Proto byl také člověku neviditelný, neboť lidská schopnost vidět  je značně omezena. První muž a první žena tedy nikdy neviděli svého stvořitele, svého životodárce, svého nebeského Otce. Pro svou nadlidskou, nebeskou, neviditelnou existenci byl tím, čemu dnes říkáme „duch“. Avšak vzhledem k tomu, že je to jednotlivá osoba, stejně jako je jednotlivou osobou Bohem stvořený člověk, může být stvořitel nazýván „Duchem“. A on je navíc „tím Duchem“ — je totiž neviditelným zdrojem svatého ducha, protože on sám je svatý.

3. Na činnost koho poukazuje 1. Mojžíšova 1:1?

³ Dříve, než existovala naše Země a nebesa nad ní, existovala tato duchovní osoba, a byla činná. Svatá kniha, která nám zachovala dějinnou zprávu z doby dávno před stvořením člověka, začíná těmito závažnými slovy: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi.“ — 1. Mojžíšova, kapitola 1, verš 1.

4, 5. Proč Bůh nemá být uctíván v určité lidmi vytvořené budově na nějakém zvláštním místě na zemi?

⁴ Takový tvořivý Bůh je vyšší než nebesa, která stvořil, a proto je ještě o mnoho vyšší než pozemský člověk. Je tudíž duchem ve své podstatě či bytí. Tisíce let po stvoření člověka na tuto okolnost poukázal zakladatel pravého křesťanství. Na úpatí hory Garizim ve starověké Samárii řekl poblíž nějaké studny jedné samařské ženě: „Bůh je duch a ti, kteří jej uctívají, musí jej uctívat duchem a pravdou.“ (Janovo evangelium, kapitola 4, verš 24) Pravý Bůh nepotřebuje být uctíván v žádné lidmi vytvořené náboženské budově na nějakém zvláštním místě na zemi,  ba dokonce ani ne v Jeruzalémě na Středním východě. Za necelých dvacet let po tomto prohlášení stál jeden křesťanský apoštol před nejvyšším soudem v Aténách, které oplývaly chrámy zasvěcenými bohům a bohyním řeckého náboženství. Tehdy prohlásil:

⁵ „Ten Bůh, který učinil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama, ani není ctěn lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, neboť on sám dává všem lidem život, dýchání a všechno. A z jednoho člověka učinil všechny lidské národy, aby bydlely po celém povrchu země.“ — Skutky 17:24–27.

6. Jak ukázal stavitel prvního chrámu v Jeruzalémě, že si je vědom této skutečnosti o uctívání Boha?

⁶ Tato skutečnost o pravém Bohu, který je nadlidským, nadzemským Duchem, byla známa již o více než tisíc let dříve staviteli prvního známého chrámu v Jeruzalémě na Blízkém východě. Když zasvěcoval tento chrám, který postavil pro Boží jméno, tehdejší jeruzalémský král v modlitbě pronesl: „Ale bude Bůh opravdu bydlet na zemi? Hle, nebesa, ano nebe samotných nebes tě nemůže obsáhnout! Oč méně potom tento dům, který jsem postavil!“ — 1. Královská 8:27.

BŮH JAKO ZDROJ VŠÍ ENERGIE

7. V jakém smyslu nemůže ani „nebe samotných nebes“ obsáhnout Boha?

⁷ Mluvčí těchto slov, Šalomoun, syn Davidův, byl nejmoudřejším učencem z období před naším letopočtem.  Když prohlásil, že ani nebe samotných nebes nemůže obsáhnout Boha, jemuž on postavil chrám, potom vyjádřil vědeckou pravdu. Naše Země je nepatrnou částí vesmíru, jehož hranice nemohou dnes vědci dosáhnout či dohlédnout ani nejsilnějšími teleskopy. A přece ani tento nezměřitelný vesmír není schopen obsáhnout pravého Boha. Nemůže jej nijak omezit nebo ohraničit. Pravý Bůh může přesáhnout vše, co existuje v současném vesmíru, ať už je to viditelné či neviditelné. Je schopen jít daleko za něj a stvořit ještě další věci, které by vesmír rozšířily za jeho existující hranice, ven do nekonečného prostoru. Co to vše znamená?

8. Jak trvalé je stvořitelovo božství a proč pro něj není nic nemožné?

⁸ Znamená to, že Bůh není vázán ani na čas ani na prostor. Jeho život do minulosti je bez hranic. Bez hranic je i jeho budoucí život. Tomuto neohraničenému jedinci řekl známý předkřesťanský zákonodárce Mojžíš: „Ano, od neurčitého času do neurčitého času ty jsi Bůh.“ (Žalm 90:2) Tento Bůh žije po nekonečný čas, aby neustále tvořil a dával vznikat věcem za hranicemi přítomného vesmíru, který tak rozšiřuje. To naznačuje, že je bezedným zdrojem vší energie. Všechny věci ve vesmíru jsou shluky energetických kvant, která mají svůj zdroj v něm. Ty pak vytvářejí hmotu menších i větších rozměrů. Albert Einstein, vědec dvacátého století, vypracoval pro to vzorec: energie se rovná hmotě násobené rychlostí  světla na druhou (neboli, E = mc²). Nedivme se proto, že pro tento zdroj energie není nic nemožného.

9, 10. Jak to, že Bůh vyvádí vojsko hvězd, „co do počtu“ a žádná z nich nechybí?

⁹ Povšimni si například jeho takřka neuvěřitelného tvrzení vzhledem k sobě samému, když nás vybízí, abychom v noci pozvedli oči k nebesům a obdivovali se hvězdám. Říká: „Pozvedněte vysoko své zraky a podívejte se! Kdo stvořil tyto věci? Je to ten, který vyvádí jejich vojsko i co do počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Pro hojnost dynamické energie a protože je silný co do moci, ani jedna z nich nechybí.“ — Izaiáš 40:26.

¹⁰ Astronomové se svými nejsilnějšími teleskopy mohou dnes pouze odhadovat počet hvězd, které jsou v dosahu jejich vnímání. Se stvořitelem nebes a Země je tomu jinak. „On sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“ (Žalm 147:4) Přirovnává všechny nebeské hvězdy k vojsku nesmírné velikosti. Přesně však ví, kolik jich v jejich vojsku je. Každou jednotlivou hvězdu svého vojska zná jménem. Ve své paměti může projít celým seznamem jejich jmen. Když zjišťuje přítomnost, žádný člen tohoto hvězdného vojska neopomene odpovědět. Každý reaguje na své jméno a skládá účty ze své činnosti. Každý neustále plní účel, pro který byl stvořen. Žádný nechybí.

11. Jak to, že stvořitel není unaven a nedovolí, aby se vesmír opotřeboval nebo zanikl?

¹¹ „Hojnost dynamické energie“, kterou Bůh vlastní, je nezměřitelná. Je nevyčerpatelná. Když jenom  pomyslíme na energii, jež je vázána v Slunci našeho slunečního systému, které je ohromnou výhní jaderných výbuchů, podobných výbuchu vodíkové bomby, potom jsme přivedeni v dokonalý úžas. A pomyslíme-li navíc na ty nespočetné miliardy hvězd, z nichž mnohé jsou větší než naše Slunce, můžeme získat alespoň přibližnou představu o tom, kolik dynamické energie, představované dnešními hvězdnými nebesy, vychází od Boha. A přesto Bůh není unaven, není vyčerpán. Proto v plném souladu s těmito skutečnostmi je řečeno: „On dává unavenému sílu a působí že ten, který nemá dynamickou energii, překypuje plnou silou.“ (Izaiáš 40:29) Nikdy nedovolí, aby se náš rozpínající se vesmír opotřeboval nebo zanikl. Vesmír bude navždy plnit účel, pro který byl stvořen. Starověký pozorovatel hvězd poeticky napsal: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o dílu jeho rukou. Jeden den za druhým působí, že překypuje řeč, a jedna noc za druhou projevuje poznání.“ — Žalm 19:1, 2; 19:2, 3, KB.

12. Proč jsou lidé, kteří nedbají na Boha a na svou odpovědnost vůči němu, bez omluvy?

¹² Naštěstí pro nás je Bůh lidským očím neviditelný. A přesto nám předkládá tolik důkazů o své existenci, že svět lidstva je bez výmluvy, jestliže buď popírá jeho existenci a svou odpovědnost vůči němu, nebo o ni nedbá. „Jeho neviditelné vlastnosti“, jak napsal jeden biblický pisatel, „jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství, takže jsou bez omluvy; ačkoli poznali Boha, neoslavovali jej  jako Boha.“ (Římanům 1:20, 21) Tváří v tvář všem důkazům nemohou úspěšně tvrdit, že Bůh neexistuje, stejně jako nemohou tvrdit, že „Bůh je mrtev“. On stále žije a používá celou svou dynamickou energii a dokonalou paměť k tomu, aby plnil své stanovené předsevzetí, které je oznámeno a písemně podchyceno již šest tisíc let. Jak můžeme být proto šťastni!

13. Čeho jiného, kromě dynamické energie, je Bůh zdrojem a proč?

¹³ Nepřipojujeme se k moderním vědcům v jejich popírání toho, že Bůh působí jako zdroj veškeré energie. Víme, že je zdrojem i něčeho jiného, co vědci popírají, protože o tom nic nevědí. Co to je? Je to „duch“. A proč by neměl být zdrojem ducha? „Bůh je Duch“, nebo „Bůh je duch“, jak Ježíš poukázal před devatenácti sty roky. — Jan 4:24 a okrajová poznámka (NS).

14. Co je „svatý duch“ a kdo jej dává?

¹⁴ Z Boha vychází neviditelná účinná síla, prostřednictvím které uskutečňuje svou vůli. Není to jen určitý vliv, kterým například může nějaký člověk na základě své silné osobnosti působit na druhé. Je to síla, která účinkuje a vyvěrá z Boha, který je svatý, jinak řečeno, absolutně čistý a spravedlivý. Vysílá ji proto, aby uskutečnil to, co jest svaté. Je proto zcela správně nazvána „svatý duch“. Tak je o tom mluveno také v Božím psaném Slovu. Sám Ježíš Kristus uznával Boha jako zdroj svatého ducha. Na důkaz toho řekl lidským otcům svých dnů: „Jestliže tedy umíte, ačkoli jste zlí, dávat dobré dary svým dětem,  oč mnohem více dá Otec v nebesích svatého ducha těm, kteří jej žádají.“ — Lukáš 11:13.

15. Působení jaké síly bychom si přáli sami na sebe stejně jako David?

¹⁵ Kristův královský předek také uznával Boha jako zdroj svatého ducha. Toto uznání zjevil, když vyznal před Bohem svou špatnost a prosil jej o odpuštění: „Neodvrhuj mne z místa před svou tváří a svého svatého ducha mi neodnímej.“ (Žalm 51:11; 51:13, KB) Být zbaven svatého ducha znamenalo pro krále Davida být odříznut i od jeho zdroje. Následky toho mohly být velmi vážné, ba tragické. Máme-li dnes víru, že Bůh existuje a je zdrojem svatého ducha, potom — požádáme-li o něj — on sám nám umožní, abychom jej obdrželi. Což to není síla, jejíž působení na sebe bychom si nepřáli? Jestliže takovou tužbu opravdu máme, Bůh je schopen našim prostřednictvím vykonat mnoho dobrého a zachovat nás svaté v tomto velmi nesvatém světě.

SÍLA, A NIKOLI OSOBA

16. Z čeho je patrné, že hebrejské slovo pro „ducha“ tuto sílu přesně popisuje?

¹⁶ Výraz, který je použit v Božím psaném Slovu, v Svatých písmech, pro neviditelnou Boží sílu, je vhodný, protože tuto sílu přesně popisuje. V první knize Písem je tato síla nazývána ruach. V nejranějším řeckém překladu první biblické knihy je použito slovo pneuma. Vzhledem k tomu, že hebrejské slovo ruach v sobě obsahuje představu činnosti a pohybu, podávali je různí překladatelé jako „prudký závan,  dech, vánek, vichřice, vítr, účinná síla“ a rovněž jako „duch“. Proto také souvislost, v níž se toto hebrejské slovo vyskytuje, nám pomáhá určit, má-li být přeloženo slovem „duch“, nebo jinak.

17. Co uvádí v 1. Mojžíšově 1:2 Americký překlad namísto slov „Duch Boží“ a co tak naznačuje ohledně výrazu ruach?

¹⁷ V druhém verši Svatých písem se například slovo ruach vyskytuje poprvé. Jak by mělo být přeloženo do jiného jazyka? Nuže, populární česká Kralická bible podává 1. Mojžíšovu 1:1, 2 takto: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.“ Avšak Americký překlad, vydaný v roce 1939 universitou v Chicagu, tyto verše podává: „Když Bůh začal tvořit nebesa a zemi, země byla opuštěným úhorem s temnotou, která přikrývala propast, a s bouřlivým větrem zuřícím nad povrchem vod.“ Zde je tedy použito slovo „vítr“ místo výrazu „Duch“, a spojení „Duch Boží“ je nahrazeno slovy „bouřlivý vítr“. Tímto způsobem tedy Americký překlad naznačuje, že slovo ruach znamená něco neviditelného, co je v pohybu nebo v činnosti.

18. Jak ukazuje Překlad nového světa Svatých písem, že nad vodami se nepohybovala žádná osoba nazvaná „Duch“?

¹⁸ Překlad nového světa Svatých písem bere ohled na to, že ruach znamená nějakou neviditelnou sílu v činnosti, a proto podává 1. Mojžíšovu 1:1, 2 slovy: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi. Země byla beztvará a pustá a na povrchu vodní hlubiny byla tma; a Boží účinná síla se pohybovala sem a tam nad  povrchem vod.“ A tak tento překlad, stejně jako Americký překlad, jasně ukazuje, že nad vodami, které pokrývaly celou zeměkouli, se nevznášela žádná neviditelná osoba nazývaná „Duch“. Byla to spíše neosobní účinná Boží síla, která se pohybovala sem a tam nad neosvětleným povrchem vod.

19. Co můžeme říci k tomu, zda se Boží duch neboli účinná síla pohybovala nad vodami zbytečně?

¹⁹ Jak se sama projevovala tato neviditelná účinná Boží síla, nevíme; v původním záznamu o tom nenajdeme nic podrobnějšího. Jisté však je, že se Boží účinná síla nepohybovala sem a tam zbytečně, bez nějakých pozitivních účinků. Možná, že sloužila k tomu, aby rozptýlila nějaký oblak kosmického prachu, do něhož mohla být Země zahalena a který zabraňoval slunečnímu světlu dosáhnout k povrchu vodní hlubiny na celé zeměkouli. *

20. Jak Bůh dále uskutečňoval své předsevzetí, aby naši pozemští rodiče mohli ve světle dne vůbec vidět?

²⁰ Ať už tomu bylo jakkoli, po takovém pohybu Boží účinné síly sem a tam nad povrchem vodní hlubiny, který trval po určitou neudanou dobu, následoval božský příkaz: „A Bůh řekl: ,Ať se stane světlo.‘ Pak nastalo světlo. Potom Bůh viděl, že světlo bylo dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. A Bůh nazval světlo dnem, ale tmu nazval nocí. A byl večer a bylo ráno, první den.“ (1. Mojžíšova 1:3–5) A tak v souladu s Boží svatostí působila Boží účinná síla neboli duch dobrým způsobem, k dobrému účelu. Prokázala  se jako „svatý duch“. Skrze ní Bůh dále uskutečňoval své předsevzetí, aby naši první pozemští rodiče mohli ve světle dne vůbec vidět.

21. Jak Bůh působil svým svatým duchem, takže chceme mít stejný názor jako pisatel žalmu 143:10?

²¹ Už od první zmínky o Boží účinné síle používal ji Bůh k dobru člověka. Oceňujeme-li tuto skutečnost, jsme přitahováni k nebeskému zdroji svatého ducha. Biblický záznam o jeho působení během mnoha tisíciletí zjevuje, že Bůh jej vždy používal svatým způsobem. Vždy sloužil Božímu spravedlivému předsevzetí. Neměli bychom být proto nikdy v odporu k této neviditelné účinné síle Boha, Všemohoucího. Měli bychom mít stejný názor jako jeden biblický pisatel, který řekl: „Nauč mne činit tvou vůli, neboť ty jsi můj Bůh. Tvůj duch je dobrý; kéž mne vede do země přímosti.“ — Žalm 143:10.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Celostránkový obrázek na straně 4]