První, kdo byl pomazán svatým duchem a mocí
5. kapitola
První, kdo byl pomazán svatým duchem a mocí
1, 2. (a) Kým a čím měl být pomazán zaslíbený Mesiáš? (b) Které Izaiášovo proroctví mohl právem citovat a použít na sebe?
KRÁLOVÉ a velekněží starého Izraele byli při svém dosazení do úřadu pomazáni tak, že jim byl vylit na hlavu olej určený k tomuto účelu. Byl zaslíbený Mesiáš pomazán také tímto způsobem? Ne. Skutečný Mesiáš měl být pomazán od Boha „svatým duchem a mocí“. (Skutky 10:38) Byl tím, kdo měl být zmocněn citovat a použít na sebe prorocká slova Izaiáše 61:1–3.
2 „Duch Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mne pomazal, abych oznámil radostné poselství mírným. Poslal mne, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, abych provolal svobodu těm, kteří jsou v zajetí a široce otevřel oči i vězňům; abych provolal Jehovův rok dobré vůle a den pomsty našeho Boha; abych těšil všechny truchlící; abych pověřil ty, kteří truchlí nad Siónem, abych jim dal přikrývku hlavy místo popela, olej jásání místo zármutku, plášť chvály místo sklíčeného ducha; a budou nazýváni velké stromy spravedlnosti, pěstování Jehovovo, aby byl okrášlen.“
3. Proč nebyl zaslíbeným Mesiášem někdo z těch, na něž ve staré době působil Boží duch?
3 Ve staré době Boží duch lidi zahaloval, působil na ně duch nebo jím byli naplněni, ale nikdy jím nebyli pomazáni. Proto nebyl nikdo z nich dlouho vytouženým Mesiášem, dokonce ani Jan Křtitel, ačkoli anděl Gabriel řekl Janovu otci, knězi Zachariášovi: „Bude naplněn svatým duchem již od mateřského lůna.“ — Lukáš 1:15.
4. Co vyznal Jan Křtitel o Kristovi, ačkoli byl sám z mateřského lůna naplněn svatým duchem?
4 Vzhledem k dílu, které Jan prováděl, byli k němu vysláni kněží a levité z Jeruzaléma, aby jim řekl, kdo je, to jest, jaký plní úkol. Jak na to Jan reagoval? „A on vyznal a nepopřel, ale vyznal: ,Já nejsem ten Kristus‘. A zeptali se ho: ,Co tedy? Jsi Eliáš?‘ A on řekl: ,Nejsem.‘ ,Jsi ten Prorok?‘ A odpověděl: ,Ne.‘ Proto mu řekli: ,Kdo jsi, ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?‘ Řekl: ,Já jsem hlas volajícího v pustině: „Urovnejte Jehovovu cestu,“ jako řekl prorok Izaiáš.‘“ — Jan 1:19–23; Izaiáš 40:3; Malachiáš 4:5, 6; 5. Mojžíšova 18:15–19.
5, 6. (a) Proč Bůh poslal Jana? (b) Jak poukázal Jan na rozdíl mezi sebou a pravým Mesiášem neboli Kristem?
5 Ačkoli byl tedy Jan naplněn svatým duchem, přece řekl, že není ten Zaslíbený, který měl být pomazán Božím duchem. Nesnažil se být falešným Kristem, nýbrž doznal, že je pouze předchůdcem pravého Krista neboli Mesiáše. Ano, Bůh jej poslal, aby pravého Krista neboli Mesiáše pokřtil ve vodě. — Jan 1:29–34.
6 Dalším důkazem toho, jak byl Jan poctivý, je zpráva u Lukáše 3:15–17: „Protože lidé byli nyní v očekávání, všichni uvažovali ve svých srdcích o Janovi: ,Je to snad ten Kristus?‘ Jan odpověděl a řekl všem: ,Já vás křtím vodou, ale přichází silnější, než jsem já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u sandálů. Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Jeho lopata k provívání obilí je v jeho ruce, aby úplně vyčistil svůj mlat a shromáždil pšenici do sýpky, ale plevy spálí ohněm, který nemůže být uhašen.‘“
7. Proč bylo pro někoho lepší být pokřtěn duchem než ohněm?
7 Z těchto Janových slov je jasně vidět, že Mesiáš bude nejen pokřtěn nebo pomazán svatým duchem, ale že také bude schopen křtít svatým duchem i jiné. Pro člověka by bylo mnohem lepší být pokřtěn svatým duchem než ohněm, kterým je člověk zničen jako bezcenné plevy hořící v ohni, jenž se nedá uhasit, dokud všechno nestráví. — Matouš 3:7–12.
8. Proč lid tehdy očekával objevení se Mesiáše a proč byla tato záležitost naléhavá?
8 Nelze se divit, že „lid byl v očekávání“. Patrně si podle Svatého písma vypočítali, že přišel čas, kdy má Mesiáš vystoupit. Proto uvažovali, je-li Jan Křtitel oním zaslíbeným Mesiášem nebo není. (Daniel 9:24–27) Vystoupení Mesiáše neboli Krista byla událost, která nestrpěla odklad. Ten, který vyslal Mesiáše, Bůh, neprotahuje čas do nekonečna. Rozhodl, že pošle Mesiáše, a také určil čas, kdy má být jeho rozhodnutí uskutečněno. Bůh neodkládá věci nekonečně dlouho, nýbrž drží se časového plánu, který ustanovil ve svém Slově.
9. Jak je ukázáno v Galatským 4:4, 5, že Bůh nic neodkládá?
9 V Galatským 4:4, 5 čteme: „Ale když se naplnil vymezený čas, Bůh vyslal svého Syna, který se narodil z ženy, a přišel, aby byl pod Zákonem, aby vyplacením osvobodil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom opět my mohli obdržet přijetí za syny.“
10. Odkud poslal Bůh v ustanovený čas svého Syna a ke kterému národu měla patřit žena, z níž se měl narodit?
10 Apoštol Pavel, který napsal tato slova, měl mnoho co říci o časech a časových obdobích, které se týkaly Božích opatření. Podle jeho slov měl Boží Syn osvobodit Židy vyplacením. Proto měl být jejich Mesiášem, Kristem. Odkud jej Bůh poslal? Z nebe, kde se zdržoval tento „jednozplozený Syn“ od té doby, co jej Bůh před dávnými a dávnými časy stvořil. Že přišel „pod Zákonem“ znamenalo, že se narodil jako Žid, Izraelita, jako člen národa, který byl s Jehovou ve smlouvě Zákona, zprostředkované Mojžíšem. Žena, která měla porodit Božího Syna, musela být Židovka, která sama byla pod mojžíšovským Zákonem. — Galatským 3:19–25.
11. Co se muselo stát vzhledem k rozdílnému přebývání Božího Syna a oné ženy, aby se on mohl stát Mesiášem?
11 Musel se stát zázrak, který mohl způsobit jen všemohoucí Bůh. Jeho „prvorozený“ Syn, Slovo neboli Logos, žil v nebi jako mocná duchovní bytost. Ale žena, která jej měla porodit, aby se mohl stát Mesiášem, byla zde na zemi. Syn nemohl tak, jak byl, přijít do lůna židovské ženy. Co tedy? Syn se musel vzdát všeho, čím byl, když existoval „v Boží podobě“. Musel dát přenést svůj život z neviditelných nebes do lůna ženy. Tím se stal „podobným lidem“, to jest, narodil se jako člověk. To vyžadovalo od Božího Syna, aby se velmi pokořil. (Filipenským 2:5–8) Ale z lásky k Otci byl k tomu ochoten. Záleželo mu na tom, aby sloužil svému nebeskému Otci při uskutečňování jeho předsevzetí.
12. Která „žena“ byla Bohem vyvolena a proč musel být Mesiáš jejím „prvorozeným“?
12 Jak způsobil nebeský Otec tento zázrak? Koho k tomu použil? „Ženu“. Bylo asi mnoho Izraelitek, zvláště z kmene Juda, které by byly rády matkou zaslíbeného Mesiáše. Ale nemohly si tuto přednost samy vyvolit. To mohl učinit pouze Mesiášův nebeský Otec, a skutečně to i učinil. Žena, kterou vyvolil, byla neprovdaná „dívka“. (Izaiáš 7:14) Kdyby byla již vdaná a měla děti, byly by vznikly otázky o otcovství, o dědické nároky a jiná práva. Proto byla „dívka“, kterou Bůh vyvolil, „pannou“. (Matouš 1:22, 23) „Prvorozený“ Boží, který se narodil jako dokonalý člověk z masa a krve, musel být zároveň „prvorozeným“ ženy, která jej porodila. — Kolossenským 1:15; Jan 3:16, 17.
13. Ke komu poslal Bůh Gabriela s dalším poselstvím a jak se jí Gabriel učinil viditelný?
13 Žena, která byla vyvolena, musela též pocházet od krále Davida, syna Izai. Pro své příbuzenství s králem Davidem mohla též přenést na svého prvorozeného syna přirozené právo na Davidovo království nad dvanácti kmeny „Jákobova [Izraelova] domu“. Bylo vhodné, že se narodila v „Davidově městě“, v Betlémě, v judské provincii. (Lukáš 2:11) Ale v té době, kdy jí Bůh oznámil, že jí prokáže zvláštní přízeň, bydlela v Nazaretě v Galileji. Asi šest měsíců předtím poslal Bůh anděla Gabriela ke knězi Zachariášovi, aby mu oznámil narození syna, který se měl jmenovat Jan. A nyní poslal Bůh Gabriela k budoucí matce Mesiáše, pro jehož vystoupení měl Jan učinit přípravy. Tato žena byla židovská panna Marie, dcera Heli, z Davidovy královské linie. Gabriel na sebe vzal lidskou podobu, aby se mohl Marii zjevit. Marie se ulekla, když ji pozdravil. Proč řekl tento návštěvník, který se tak znenadání objevil, že Jehova je s ní? Proč s ní?
14. Co řekl Gabriel, aby Marii vysvětlil, proč je Bůh s ní?
14 Řekl to proto, že ji Jehova vyvolil, aby se stala matkou slavného mesiášského krále. Gabriel řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi našla přízeň u Boha; a hle, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude se nazývat Synem Nejvyššího a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a on bude navždy vládnout jako král nad Jákobovým domem a jeho království bude bez konce.“ — Lukáš 1:26–33.
15. Co mělo podle andělových slov na Marii působit a k čemu to mělo vést?
15 Jak se to mělo stát u neprovdané dívky nebo panny? Tuto otázku položila Marie a my bychom se asi ptali stejně. Povšimněme si tedy, co mělo na Marii působit: „Anděl jí odpověděl: ,Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, bude se nazývat svaté, Boží Syn.‘“ — Lukáš 1:34, 35.
16. (a) Proč mělo být dítě narozené Marii něčím „svatým“? (b) Co mohla Marie odpovědět Gabrielovi, ale jak reagovala?
16 Bylo to působení „svatého ducha“, které mělo vést k tomu, že se narodí něco „svatého“. Šlo tedy o panenský porod. Pro Boha nebylo nemožné učinit tento zázrak, protože anděl Gabriel ukončil svou rozmluvu s Marií slovy: „U Boha nebude nemožné žádné prohlášení.“ (Lukáš 1:37) Jak na to reagovala Marie? Mohla přece říci: „Jsem už zasnoubena s tesařem Josefem, synem Jákoba, z královského Davidova domu! Jsem povinna stát se matkou jeho dětí. Nemohu zrušit své zasnoubení s Josefem. Je mi líto, ale prostě to nejde!“ Zdálo se, že jsou to opravdu problémy. Ale Bůh to věděl také; Marie odpověděla andělovi plna víry: „Hle, Jehovova otrokyně! Ať se se mnou stane podle jeho oznámení.“ — Lukáš 1:38.
17. Co se nyní stalo s Božím „prvorozeným“ v nebi a co bylo řečeno Josefovi, ženichu Marie, aby učinil?
17 Pak došlo u Marie zázrakem všemohoucího Boha k početí. Aniž to Marie věděla, zmizel Boží „prvorozený“ náhle z nebe. Jeho životní síla byla přenesena do jejího panenského těla. Čteme: „V době, kdy jeho matka Marie byla zasnoubena s Josefem, se ukázalo, že je těhotná působením svatého ducha předtím, než se spojili. Protože však její manžel Josef byl spravedlivý a nechtěl ji učinit středem veřejné pozornosti, zamýšlel se s ní tajně rozvést. Ale když si promyslel tyto věci, hle, objevil se mu ve snu Jehovův anděl a řekl: ,Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha. Porodí syna a ty ho pojmenuješ Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.‘“ — Matouš 1:18–21.
18. Synem koho byl ve skutečnosti Ježíš a jak mělo jeho jméno prorocký význam?
18 Jméno Ježíš má prorocký význam. Je to zkrácená forma slova Jehošua, což znamená „Jehova je záchrana“. V souladu s tímto významem měl nositel tohoto jména ,zachránit svůj lid od hříchů‘. Nebyl synem Josefa, ale „Božím Synem“, jak řekl Gabriel.
19. Proč nebyl Mariin syn Ježíš novým Božím Synem a proč nebyl „Bohočlověkem“?
19 Zázrakem zplozený Mariin prvorozený nebyl nový Boží Syn, ale byl to Boží Syn, který již dlouho předtím existoval a jehož život byl přenesen z nebe na zem; Marie přitom sloužila jako pozemská matka. Proto nemůže být označován jako „Bohočlověk“, jak to dělají mnozí v křesťanstvu. Tento výraz se v inspirovaném Svatém písmu nevyskytuje. V nebi měl Boží „prvorozený“ titul „Slovo“ (neboli Logos). Proto u Jana 1:14 čteme: „Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu, slávu, jaká patří od Otce jednozplozenému Synu.“ Duchovní křesťanstva jej nazývají „Bohočlověk“ neprávem, protože v 1. Timoteovi 2:5, 6 je označen jako „člověk Ježíš Kristus“. Nikdy netvrdil, že je Bůh, Nejvyšší, a také to nemohl právem činit. — Jan 20:31; Lukáš 1:32.
KÝM A ČÍM POMAZÁN?
20. Kde se Mariin prvorozený narodil a proč právě tam?
20 Když byl césar Augustus císařem pohanské římské říše, narodil se v judském Betlémě Ježíš a tím bylo splněno proroctví Micheáše 5:2. Bylo to brzy na podzim roku 2 př. n. l. Zatímco byli Josef a Marie v Betlémě u sčítání lidu, „porodila syna, prvorozeného, a ovinula ho povijanem a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo k ubytování“. — Lukáš 2:7.
21. Kdo byl očitým svědkem Ježíšova narození na zemi a jak?
21 Budoucí Mesiáš přišel! Toto vzrušující poselství oznamoval slavný anděl pastýřům, kteří v noci hlídali svá stáda na polích v blízkosti Betléma. „Anděl jim řekl: ,Nebojte se, neboť hle, oznamuji vám dobré poselství velké radosti, kterou budou mít všichni lidé, neboť dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, jenž jest Kristus, Pán.‘“ Aniž si novorozené dítě Ježíš v jeslích v Betlémě toho bylo vědomo, „náhle bylo u anděla množství nebeských zástupů, jež chválily Boha a říkaly: ,Sláva Bohu nahoře ve výšinách a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.‘“ Když to pastýři slyšeli, hledali děťátko v jeslích a našli je. Tak zažili v té významné noci radost, že mohli být očitými svědky Ježíšova narození. — Lukáš 2:8–20.
22. Kdy se stal Ježíš „Kristem, Pánem“ a jak?
22 Kdy se Ježíš stal opravdu „Kristem, Pánem“? Ne osmého dne po svém narození, kdy byl obřezán. Toho dne nebyl pomazán. Stalo se to, když mu bylo třicet let. Šel k Janu Křtiteli, který v té době křtil v Jordáně. Neprosil Jana, aby jej pomazal za mesiášského krále nad dvanácti izraelskými kmeny olejem určeným k tomu účelu. Prosil, aby byl pokřtěn ve vodě, jak to dělalo mnoho jiných Židů během měsíců, kdy byl Jan činný. „Nyní, když byli křtěni všichni lidé, byl pokřtěn též Ježíš a když se modlil, otevřelo se nebe a sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a vyšel hlas z nebe: ,Ty jsi můj Syn, milovaný, schválil jsem tě.‘“ — Lukáš 3:21–23.
23. Jakými slovy vydal Jan Křtitel svědectví o tom, jak se stal Ježíš Kristem?
23 Prorok Jan vydal o tom později svědectví před svými učedníky. Řekl jim: „Ani já jsem jej neznal, ale právě ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: ,Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí v duchu svatém.‘ A já jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ — Jan 1:33, 34.
24. O kom řekl Ondřej svému bratru, že jej našel, a jaké prohlášení o Ježíši učinil Natanael?
24 Asi čtyřicet dní po Ježíšově křtu v Jordánu, přivedl Jan dva ze svých učedníků k Ježíšovi. Následovali Ježíše a dali se jím poučovat z Bible. Ondřej, jeden z nich, byl vzrušen radostí nad tím, co se mu stalo. Našel svého bratra Petra a řekl mu: „Nalezli jsme toho Mesiáše (což přeloženo znamená Kristus).“ Krátce nato přivedli k Ježíši muže jménem Natanael. Ten naslouchal Ježíši a pak mu řekl: „Rabbi, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Tím Natanael potvrdil, že pomazaný Ježíš je Mesiášem, Kristem. — Jan 1:35–49.
DUCHOVNÍ MESIÁŠ NEBOLI KRISTUS
25. Proč se Ježíš nechal pokřtít od Jana Křtitele, i když Janův křest byl určen hříšníkům?
25 Když byl Ježíš na zemi, byl pouze lidským Božím Synem a neměl žádné hříchy, pro které by měl činit pokání. Proč se tedy nechal ponořit mužem, který kázal křest pokání a odpuštění hříchů? Učinil to proto, aby splnil žalm 40:6–8 (40:7–9, KB). Jeho křest ve vodě symbolizoval, že se plně dává k dispozici, aby „činil, Bože, tvou vůli“, a to podle toho, jak mu tato vůle bude dále zjevována. (Židům 10:5–10) Tato božská vůle ho měla vést, aby jednal jako Mesiáš neboli Kristus.
26. Jakou změnu v Ježíšově životě označil Boží hlas, který byl slyšet z nebe, a proč to pro Ježíše bylo nutné?
26 Když Ježíš vystoupil po křtu z vody, byl z nebe slyšet Boží hlas, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17) To znamenalo v Ježíšově životě změnu. V jakém smyslu? Boží prohlášení znamenalo, že Bůh nyní zplodil třicetiletého Ježíše jako duchovního Syna Božího. Tak se pro tohoto Božího Syna otevřela cesta k návratu do nebe. Bylo to nutné i pro samotného Ježíše. Později totiž vysvětlil židovskému předákovi Nikodémovi: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království ... Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je ducha. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ — Jan 3:3–7.
27. Co znamenalo vzhledem k Ježíši oznámení Boha z nebe ohledně jeho Syna a jak se nyní změnil Ježíšův vztah k Marii?
27 Svým prohlášením z nebe Jehova Bůh oznámil, že zplodil duchovního Syna, který má vyhlídku vstoupit do Božího nebeského království. Marie, matka Ježíšova těla, nebyla matkou duchovního Božího Syna, a proto není nikde zaznamenáno, že by ji Ježíš někdy později nazýval „matkou“. Vhodně se o Ježíši mluví jako o tom, který je „z Boha zrozený“ a jenž bdí nad svými učedníky neboli následovníky. V 1. Jana 5:18 například čteme: „Syn Boží ho chrání a zlý duch na něj nevloží ruku.“ (Petrů) „Kdo je zrozen z Boha, se ho drží, a ten zlý se ho nedotkne.“ (Žilka) Ježíšův vztah k jeho pozemské matce se tedy změnil. Od té doby se věnoval duchovním věcem a nikoli tesařskému řemeslu v Mariině městě Nazaretu.
28. Na jakého Mesiáše byl tak Ježíš pomazán a odkud měl vládnout?
28 Na duchovního Božího Syna, který byl právě zplozen, sestoupil Boží svatý duch a pomazal jej na Mesiáše neboli Krista. Ten měl být mocnější než pouhý lidský mesiáš z masa a krve. Měl být duchovním Mesiášem, který bude vládnout v Božím nebeském království. Při vystoupení tohoto Mesiáše do nebe byl by vyvýšen do nebe „trůn jeho otce Davida“. A tak to musí být nebeský trůn, odkud „bude navždy vládnout jako král nad Jákobovým domem“. — Lukáš 1:32, 33.
29. Jaký titul si mohl Ježíš jako Pomazaný připojit ke svému jménu a čím byl pomazán?
29 Když byl u řeky Jordánu pomazán Božím svatým duchem, Ježíš mohl ke svému jménu připojit titul Mesiáš neboli Kristus; správně byl proto nazýván Ježíš Mesiáš nebo Ježíš Kristus. O několik měsíců později, když byl Ježíš na zpáteční cestě do Galileje, řekla mu jedna samařská žena: „Vím, že přichází Mesiáš, který se nazývá Kristus. Až přijde, oznámí nám otevřeně všechny věci.“ Na to jí Ježíš klidně odpověděl: „Jsem to já, který s tebou mluvím.“ (Jan 4:25, 26) Jako Mesiáš neboli Kristus nebyl Ježíš pomazán nějakým zvláštním olejem vylitým na jeho hlavu, ale něčím, co mohl na něho jako na duchovního Syna vylít jenom Bůh. Co to bylo? Apoštol Petr odpovídá: „Bůh [jej] pomazal svatým duchem a mocí, a on procházel zemí a činil dobro a uzdravoval všechny, které utiskoval ďábel.“ — Skutky 10:38.
30. Jak pomazání bezprostředně působilo na Ježíše, stejně jako tomu bylo u Davida, a proč Ježíš neztratil Božího ducha?
30 Tady si připomeňme, že po tom, co byl pastýřský chlapec David pomazán olejem od proroka Samuela, začala na něj působit Boží účinná síla, takže začal konat pozoruhodné věci. Stejně tak, když byl Ježíš pomazán od Boha z nebe, Lukáš 4:1, 2 dosvědčuje: „Ježíš pak naplněn svatým duchem, odebral se od Jordánu a byl veden duchem po pustině na čtyřicet dní, a tehdy byl pokoušen ďáblem.“ A Marek 1:12 říká: „Okamžitě jej duch pobízel, aby šel do pustiny.“ Díky své věrnosti v pustině, kde byl zkoušen ďáblem, Ježíš neztratil svatého ducha; nepřestal být Mesiášem neboli Kristem. Prokázal se jako věrný tomu, co symbolizoval jeho křest ve vodě.
31. Pod působením jaké síly se Ježíš po Janově uvěznění vrátil do Galileje a co tam dělal?
31 V roce 30 n. l. byl uvězněn galilejským tetrarchou Herodesem Antipou Jan Křtitel, předchůdce Ježíšův. Ježíš tedy opustil Judeu a prošel Samařím a vrátil se do Galileje. Zde Ježíš na sebe použil biblické texty, podle nichž mohl být poznán jako Mesiáš neboli Kristus. (Matouš 4:12–17) „Nato se Ježíš vrátil v síle ducha do Galileje. A dobrá řeč o něm se rozšířila po celé okolní krajině. Také začal učit v jejich synagógách a byl v úctě u všech.“ (Lukáš 4:14, 15) Boží pomazání, které na něm spočívalo, pomáhalo mu učit lidi Svatým písmům.
32. Jaké Izaiášovo proroctví četl Ježíš nahlas v nazaretské synagóze a jaký k němu dal komentář?
32 V synagóze svého domovského města Nazaretu poukázal Ježíš na to, že byl Bohem pomazán ve splnění proroctví Izaiáše 61:1–3, které se vztahovalo na Mesiáše. Čteme o tom u Lukáše 4:16–21:
„Přišel do Nazaretu, kde byl vychován, a podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy a povstal, aby předčítal. Byl mu tedy podán svitek proroka Izaiáše a on otevřel svitek a nalezl místo, kde bylo napsáno: ,Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznamoval dobré poselství chudým, vyslal mne, abych kázal propuštění zajatým a obnovení zraku slepým, abych ubité poslal pryč propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.‘ Nato svinul svitek, podal jej zpět služebníkovi a posadil se; a všichni v synagóze na něho napjatě upírali oči. Potom k nim začal mluvit: ,Tento text Písma, který jste právě slyšeli, se dnes splnil.‘“
33. O čem pojednávalo „dobré poselství“, které byl Ježíš pověřen kázat, a v jakém rozsahu je měl kázat?
33 Jakou nádhernou životní dráhu předpovědělo Izaiášovo proroctví pro Jehovova Pomazaného! A z jakých ušlechtilých důvodů měla skrze něj působit Jehovova účinná síla, kterou byl pomazán! Po celé zbývající tři roky své pozemské mesiášské služby láskyplně konal toto prorocké Boží pověření. „Dobrým poselstvím“, které oznamoval chudým, bylo dobré poselství o Božím mesiášském království. Duchovně hladovému zástupu, který ho chtěl zadržet, řekl: „Také jiným městům musím oznamovat dobré poselství o Božím království, neboť k tomu jsem byl vyslán.“ — Lukáš 4:43.
34. Kdo Ježíše doprovázel, když kázal od místa k místu?
34 Pozdější záznam nám říká: „Brzo potom začal cestovat od města k městu a od vesnice k vesnici a kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království. A dvanáct apoštolů bylo s ním, a jisté ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí, Marie, zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, a Johana, manželka Herodesova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svých majetků.“ — Lukáš 8:1–3.
35. Jak Ježíš rozšířil evangelizační činnost?
35 Dobré poselství o Božím království nerozhlašoval pouze Ježíš sám, ale k podobnému kázání vyslal i své učedníky. Po více než ročním školení bylo vysláno jeho dvanáct apoštolů k samostatnému hlásání království. Lukáš 9:1, 2 nám říká: „Pak svolal těch dvanáct a dal jim moc a oprávnění nad všemi démony a aby léčili nemoce. A tak je vyslal, aby kázali Boží království a uzdravovali.“ A následující rok rozšířil Ježíš účinnost evangelizační práce o dalších sedmdesát osob. „Potom Pán určil sedmdesát jiných a vyslal je po dvou před sebou, do každého města a místa, kam sám hodlal přijít. Potom k nim začal mluvit: , ...Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, jezte to, co vám předloží, a léčte v něm nemocné a dále jim říkejte: „Přiblížilo se k vám Boží království.“‘“ — Lukáš 10:1–9.
36. Co mělo stát za evangelisty, když svědčili před vládními autoritami, a proč se ukázalo, že až do dnešní doby se kázání o království nedalo potlačit?
36 Byla to Boží účinná síla, která stála za pomazaným Ježíšem v jeho kazatelské činnosti. Měla stát proto i za těmi evangelisty, které Ježíš vyslal. Neměla je zklamat ani když byli předvoláváni před vládní autority. Ježíš řekl: „Nemějte úzkostlivou starost o to, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit, protože to nejste vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.“ (Matouš 10:18–20; Lukáš 12:11, 12) A to se mělo vztahovat i na kazatele dobrého poselství o Božím království během přítomného „skonávání systému věcí“. (Matouš 24:3, 9–14) Je tomu tak proto, že za kázáním o mesiášském království, které je už zřízeno v nebesích v rukách Mesiáše Ježíše, stojí Boží duch. Z téhož důvodu se též prokázalo, že toto kázání se nedá lidmi potlačit. — Marek 13:10–13.
37. O jakém případu se mluví u Lukáše 5:17–26, aby bylo ukázáno, že Ježíšova léčivá moc nebyla oslabena náboženským odporem?
37 Vzhledem k tomu, že Ježíš nebyl pomazán lidmi, ale svým nebeským Otcem, „procházel zemí a činil dobro a uzdravoval všechny, které utiskoval ďábel; Bůh totiž byl s ním.“ (Skutky 10:38) Zlovolný odpor náboženských vůdců neoslabil sílu, která působila zázraky. V souvislosti s jedním pozoruhodným případem je řečeno: „Jednoho dne učil a seděli tam farizeové a učitelé zákona, kteří přišli z každé vesnice Galileje a Judeje a z Jeruzaléma; a byla tu Jehovova moc, aby uzdravoval.“ I navzdory nepřátelskému postoji těchto falešných ctitelů, Ježíš uzdravil bezmocného ochrnutého člověka, takže lidé pod hlubokým dojmem, kterým to na ně zapůsobilo, řekli: „Viděli jsme dnes zvláštní věci!“ — Lukáš 5:17–26.
38. Komu Ježíš přenechával čest za své zázraky a před jakým hříchem varoval falešné žalobce?
38 Ježíš přenechával čest za tato zázračná uzdravení tomu, kdo byl za ně skutečně odpovědný. A tak těm, kteří jej obvinili, že je spolčen se satanem ďáblem, jehož nazývali „Belzebubem, vládcem démonů“, těmto lidem řekl, že ,vyhání démony pomocí Božího ducha‘. Zároveň však varoval své odpůrce, že „rouhání proti duchu nebude odpuštěno ... kdokoli však mluví proti svatému duchu, tomu nebude odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí, ani v nadcházejícím.“ Jeho odpůrci spáchali tento neodpustitelný hřích, když zlovolně přisuzovali ďáblu to, co bylo zjevně výsledkem působení Božího svatého ducha. — Matouš 12:24–32.
NAZÝVÁN „BOŽÍM SYNEM PODLE DUCHA“
39. Co předem oznámila Hebrejská písma v protikladu k běžnému židovskému názoru o Mesiášově životě?
39 Tehdy, v Ježíšových dnech, panovaly mylné názory, pokud jde o to, kým má Mesiáš být nebo jaká životní dráha mu byla určena. Ježíšovi odpůrci nepostřehli, že je v jejich vlastních Hebrejských písmech napsáno, že Mesiáš musí podle Boží vůle nejprve trpět, a to až k smrti. Jako hlavní osobě „semene“ Boží „ženy“ mu měla být ,rozdrcena pata‘. (1. Mojžíšova 3:15) Když se hebrejská proroctví v tomto ohledu splnila, poukázal na to Petr zástupu Židů v jeruzalémském chrámě: „Tímto způsobem Bůh splnil věci, které předem ohlásil ústy všech proroků, že Kristus bude trpět.“ — Skutky 3:18.
40. Z jakých poznámek určených svým apoštolům Ježíš ukázal, že ví, že Mesiáš musí trpět a zemřít?
40 Ježíš věděl z Hebrejských písem, že Mesiáš musí trpět a zemřít. A jeho apoštolové, ačkoli jej uznávali jako Mesiáše, byli velmi překvapeni, když jim řekl, že musí podstoupit potupnou smrt. Když měl apoštol Petr proti této myšlence námitky, Ježíš mu řekl: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ Ježíšův předchůdce Jan Křtitel musel v rukách svých nepřátel zakusit všechno utrpení, které mu podle své vůle připravili, a — jak řekl Ježíš — „takto musí též Syn člověka trpět z jejich rukou“. — Matouš 16:21–23; 17:12, 13.
41. Jak se pohlíželo v prvním století n. l. na sbor Kristových učedníků pro způsob, jakým Ježíš zemřel?
41 Nakonec byl Ježíš popraven jako rouhač proti Bohu a povstalec proti Římské říši. To se stalo velkým kamenem klopýtání jak Židům, tak i pohanům v otázce, zda přijmout Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. Po více než dvaceti pěti letech vyjádřili Židé v Římě svůj postoj ke sboru Ježíšových učedníků, když řekli uvězněnému apoštolu Pavlovi: „Pokud jde o tuto sektu, skutečně víme, že se všude mluví proti ní.“ — Skutky 28:22.
42. Co museli křesťané dokazovat z Písem ohledně Mesiáše, jak to bylo znázorněno případem apoštola Pavla?
42 Pro křesťany se tedy stalo nutností dokázat, že Ježíšova smrt na mučednickém kůle vně Jeruzaléma nejenže neznamenala, že Ježíš není Mesiáš, ale naopak dokazovala, že je opravdovým Mesiášem, Božím Kristem. Vezměme za příklad událost, kterou zažil apoštol Pavel v synagóze v Tessalonice: „Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku a po tři sabaty s nimi uvažoval o Písmech, vysvětloval a dokazoval odkazy, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a byl vzkříšen z mrtvých a řekl: ,To je ten Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Skutky 17:1–3) O několik let později stál apoštol Pavel jako vězeň před římským místodržitelem Festem a hostujícím králem Agrippou, aby objasnil svůj případ. Na závěr své obhajoby řekl:
„Protože jsem však dostal pomoc, která je od Boha, stále vydávám svědectví až do dnešního dne malým i velkým, ale neříkám nic kromě věcí, o nichž Proroci a Mojžíš prohlašovali, že se mají stát, totiž že Kristus měl trpět a jako první, který měl být vzkříšen z mrtvých, měl zvěstovat světlo jak tomuto lidu, tak i národům.“ — Skutky 26:22, 23.
43. Jakého Božího zázraku se stal Pavel svědkem a jak Petr ukazuje, proč to byl Boží největší zázrak?
43 Pavel se stal svědkem vzkříšení, jak to směle prohlásil před Festem a Agrippou. (Skutky 26:12–18) Rovněž v 1. Korintským 15:3–8 Pavel svědčí o tom, že už před jeho obrácením bylo „více než pět set bratrů“, kteří se stali očitými svědky Ježíšova vzkříšení z mrtvých. Toto vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých třetího dne po jeho smrti bylo Božím největším zázrakem. Bůh však vlastnil dostatečnou dynamickou energii, aby to byl schopen učinit. Proč je možné to tvrdit? Apoštol Petr to naznačuje, když píše: „Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, on, který byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu. A v tomto stavu také odešel a kázal ve vězení duchům.“ — 1. Petra 3:18, 19.
44. V jakém stavu byl podle Petrova vyjádření Ježíš obživen?
44 Co tím Petr myslel? Myslel tím asi to, že všemohoucí Bůh nevzkřísil Ježíše jako lidskou osobu, ale jako osobu duchovní a neporušitelnou, ano, jako duchovní osobu odolnou vůči smrti neboli nesmrtelnou.
45, 46. (a) Za koho byl Ježíš prohlášen, když na něj sestoupil Boží duch u řeky Jordánu? (b) Podle čeho byl Ježíš prostřednictvím vzkříšení prohlášen za Božího Syna?
45 Ježíšovo hmotné tělo bylo ,rozseto‘ ve smrt jako oběť Bohu. Proto byl Ježíš pozdvižen k nebeskému životu s „duchovním tělem“, s tělem slavným, oděným do nesmrtelnosti, které už nikdy nemělo zemřít. (1. Korintským 15:42–54) O něco dříve, v den Ježíšova křtu ve vodě, Jehova Bůh jej zplodil svým svatým duchem jako duchovního Božího Syna s vyhlídkou na nebeské dědictví. Aby potvrdil Ježíšovo zplození, Bůh mluvil z nebe a oznámil, že pomazaný Ježíš je jeho milovaný, schválený duchovní Syn. (Matouš 3:13–17) Ale v den Ježíšova vzkříšení z mrtvých jej Bůh prohlásil za plně zrozeného duchovního Syna Božího. Proto Pavel píše:
46 „Dobré poselství, které předem slíbil prostřednictvím svých proroků ve svatých Písmech o svém Synu, který podle těla pocházel ze semene Davidova, ale který byl s mocí prohlášen za Božího Syna podle ducha svatosti [jak?] prostřednictvím vzkříšení z mrtvých — ano o Ježíši Kristu, našem Pánu.“ — Římanům 1:1–4.
47. Jak mluví Pavel v Efezským 1:19–21 o úžasném Božím zázraku vzkříšení Krista?
47 Když apoštol Pavel vydává svědectví o úžasném Jehovovu zázraku vzkříšení Ježíše Krista jako nesmrtelného ducha, píše dále: „Je to podle působení moci jeho síly, kterou působil v Kristově případě, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebeských místech, vysoko nad každou vládu a moc a sílu a panství a nad každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v tom, který má přijít.“ — Efezským 1:19–21; Filipenským 2:5–11; 1. Petra 3:21, 22.
48. Kdo byl onou „ženou“ z 1. Mojžíšovy 3:15 a jaké zranění bylo vyléčeno vzkříšením Ježíše z mrtvých?
48 Tím, že provedl toto podivuhodné vzkříšení Ježíše Krista, nebeský lékař Jehova vyléčil zranění, které způsobil na ,patě‘ „semene“ „ženy“ velký had satan ďábel, a to prostřednictvím své zlé pozemské organizace. (1. Mojžíšova 3:15) „Ženou“ v tomto Božím tajemství nebyla ani hříšnice Eva, ani židovská panna Marie, ale Boží nebeská organizace podobná manželce, složená ze svatých duchovních tvorů. Taková organizace opatřila Božího jednozplozeného Syna, aby sloužil zde na zemi jako zaslíbený Mesiáš. — Srovnej Galatským 4:25, 26.
49, 50. Co je připraven nyní učinit hlavní člen „semene“ Boží „ženy“ a jaké slavné věci mají přijít skrze něj?
49 Hlavní člen „semene“ Boží „ženy“ je nyní připraven rozdrtit hlavu velkého hada, satana ďábla, a potřít jej i celé jeho „semeno“. Ať už jsme Židé nebo pohané, nemusíme již déle vyhlížet po příchodu pravého Mesiáše v těle na tuto zemi. On opravdu přišel a splnil svou úlohu, a to již v prvním století n. l. (1. Jana 4:2; 2. Jana 7) Nyní je oslaven v nebi. Je duchovním Mesiášem neboli Kristem, schopným učinit o mnoho více než byl schopen učinit pozemský, tělesný Mesiáš neboli Kristus.
50 Všechna sláva patří Jehovovi Bohu, který pomazal svého Syna „svatým duchem a mocí“, aby se stal vzácným Mesiášem! Nadšeně očekáváme velkolepá věčná požehnání, která podle slibu obdrží lidstvo skrze oslaveného, duchovního Mesiáše, Krista Božího! — Skutky 10:38; 1. Mojžíšova 22:18.
[Studijní otázky]
