Sbor, pomazaný k hlásání království
6. kapitola
Sbor, pomazaný k hlásání království
1. Jaké otázky o záchraně světa byly kladeny před dvěma tisíci lety?
V DNEŠNÍ době musíme uvažovat nad otázkami, které mají celosvětový význam. Mají však přesto určitou spojitost s otázkami, které bychom museli řešit, kdybychom žili na Středním východě takřka před dvěma tisíci lety. Tehdy to byly také otázky celosvětové důležitosti, protože se točily kolem zachránce světa, Mesiáše! Tehdy totiž nastal vhodný čas, aby se Mesiáš poprvé objevil. Bude však při svém příchodu s nadšením pozdravován celým světem lidstva? Anebo svět zklame, když bude konat to, co mu bylo právě pro jeho dobu uloženo? Kdo bude přesvědčen o tom, že on je tím Mesiášem, který činí přesně to, co o něm předpověděla Svatá písma, a kdo jej tedy bude chtít následovat jako svého vůdce? Pro koho nebude kamenem urážky, ale kdo k němu bude přitržen? A kdo je dnes přitržen k Mesiáši, zachránci světa, a jak?
2. (a) Jakou úlohu měla splnit hlavní osoba „semene“ Boží „ženy“? (b) Kdo byli ostatní ze „semene“ ženy a kým byli vyučeni?
2 Abychom byli v nynější době bezpečně vedeni, připomeňme si, že pravý Mesiáš měl být hlavní osobou předpověděného „semene“ Boží „ženy“ a že mu měla být ,rozdrcena pata‘ velkým hadem, satanem ďáblem. „Žena“ neboli matka „semene“ je Boží nebeská organizace, podobná manželce, která se skládá ze svatých duchovních tvorů, andělských „Božích synů“. Zaslíbené „semeno“ ženy je tvořeno jejími syny, z nichž hlavním je Mesiáš, a ti ostatní jsou jeho duchovní následovníci. A právě na tyto ostatní se vztahují slova z Izaiáše 54:13, která jsou jakoby určena symbolické „ženě“: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a tvoji synové budou mít hojnost pokoje.“ „Synové“ tedy budou příhodně vyučeni nebeským manželem ženy, Jehovou, Otcem „semene“. — Izaiáš 54:5.
3. Na koho Ježíš uplatnil výraz „synové“ z Izaiáše 54:13 a jak jsou dnes vyučeni, i když učitel není viditelný?
3 Hlavní člen „semene“ ženy Ježíš Kristus použil jednou slova z Izaiáše 54:13 určená ženě. V jaké souvislosti? Nuže, když hovořil k Židům, kteří k němu nebyli přitrženi jako k Mesiáši a tak proti němu reptali. Ježíš tehdy řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mne poslal; a já jej vzkřísím v posledním dnu. V Prorocích je psáno: ,A všichni budou vyučeni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:44, 45) Jehova ovšem není žádným viditelným učitelem nikoho z nás, ale opatřil nám inspirovanou učebnici. A tak nás učí prostřednictvím této učebnice a prostřednictvím svatého ducha všem skutečnostem o mesiášském „semeni“ a své „ženě“. Takovým způsobem přitrhl ostatní ze „semene“ k hlavní osobě „semene“, k Mesiáši, a tím vytvořil sbor.
4. Za koho považovali ve třetím roce Ježíšovy veřejné činnosti apoštolové Ježíše a za koho jej považovali lidé?
4 V té době, ve třetím roce Ježíšovy veřejné činnosti, měl židovský národ dospět k nějakému rozhodnutí v otázce, jaké místo zaujímá v Božím předsevzetí tento vykonavatel zázraků. Kolik z nich ukázalo, že byli „vyučeni Jehovou“ s ohledem na tohoto Mesiáše? Bylo proto časové, že se Ježíš na to zeptal svých apoštolů:
„Zeptal se jich: ,Co říkají zástupy o mně, že jsem?‘ Odpověděli a řekli: ,Jan Křtitel; ale jiní, že jsi Eliáš, a ještě jiní, že vstal jeden ze starověkých proroků.‘ Pak jim řekl: ,Ale vy, co říkáte vy, kdo jsem?‘ Petr odpověděl a řekl: ,Kristus Boží.‘ Potom k nim přísně mluvil a poučil je, aby nikomu nic neříkali, ale řekl: ,Syn člověka musí podstoupit mnohá utrpení a starší muži a přední kněží a zákoníci jej zavrhnou a bude zabit a třetího dne vzkříšen.‘“ — Lukáš 9:18–22; srovnej Marka 8:27–32.
5. Co řekl podle Matouše 16:16–19 Ježíš Petrovi po Petrově odpovědi na svou otázku?
5 Záznam apoštola Matouše k této události dodává: „Šimon Petr mu odpověděl a řekl: ,Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.‘ V odpovědi mu Ježíš řekl: ,Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. Říkám ti též: Ty jsi Petr, a na tom skalním masivu postavím svůj sbor a brány hádesu jej nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království a cokoli bys svázal na zemi, bude věc svázaná v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude věc rozvázaná v nebesích.‘“ — Matouš 16:16–19.
6. Co ukazuje, že Petr nezkomolil Ježíšova slova o „skalním masivu“, a koho Pavel nazval oním „skalním masivem“?
6 Z pochvaly, kterou Petr obdržel, je zřejmé, že byl jedním z těch, kteří byli vyučeni Jehovou a nechali se od něho poučit. Petr tak byl přitržen k Ježíši a přidržel se ho jako Mesiáše neboli Krista. Jméno Petr znamená „kámen“ či „kus skály“. To ovšem neznamená, že on byl tím „skalním masivem“, na němž Kristus postaví svůj sbor. „Skalním masivem“ nebylo ani Petrovo vyznání: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Skalním masivem byl sám Ježíš. Petr nezkomolil Ježíšova slova. Nikdy o sobě netvrdil, že je tím „skalním masivem“ (řecky: petra) podle 1. Petra 2:4–10. A navíc, apoštol Pavel, jehož zápisy považoval Petr za část inspirovaných Písem, napsal: „Neboť pili [Izraelité v pustině] z duchovního skalního masivu, který šel za nimi, a ten skalní masiv znamenal Krista.“ — 1. Korintským 10:4; 2. Petra 3:15, 16.
7, 8. (a) Co si apoštolové mylně představovali pod královstvím Mesiáše? (b) Komu měly být dány „klíče“ nebeského království, ale na kom měl být postaven sbor?
7 Když Ježíš mluvil ke svým apoštolům o království, domnívali se, že má na mysli království s vládou, která má své sídlo v Jeruzalémě, kde kdysi panoval král David. Očekávali, že Ježíš, Mesiáš, jako nástupce krále Davida začne vládnout v Jeruzalémě. Na důkaz toho řekli Ježíšovi po jeho vzkříšení z mrtvých: „Pane, obnovíš nyní Izraelovi království?“ (Skutky 1:6) V tomto období před svátkem letnic roku 33 n. l. totiž nechápali, že království vzkříšeného Krista mělo být nadlidské a mělo vládnout v daleko širším rozsahu než jen nad pozemským národem Izraele. Vzhledem ke všem těmto okolnostem bylo zcela na místě, že Ježíš po Petrově vyznání: „Ty jsi ten Kristus“, nadhodil námět „nebeského království“.
8 „Klíče“ království dal Ježíš Petrovi. (Matouš 16:19) Sbor však měl být přesto postaven na Ježíši Kristu, královském „skalním masivu“, mesiášském králi. A stejně jako „brány hádesu“ nepřemohou základní „skalní masiv“, ale Ježíš Kristus bude vzkříšen třetího dne z hrobu, tak ony „brány hádesu“ nepřemohou ani Mesiášův sbor. I ten musí být vzkříšen z mrtvých.
NEVIDITELNÝ POMOCNÍK SBORU
9. Co měli vytvořit shromáždění Kristovi následovníci, ale co měli být přesto jako starověký Izrael?
9 Na rozdíl od Kristových apoštolů zůstal izraelský národ na rozpacích, jakou úlohu hraje Ježíš v Jehovově předsevzetí. Jednotliví Izraelité, kteří jej přijali jako Mesiáše neboli Krista, měli být proto shromážděni, aby vytvořili nový národ. Tento národ měl být stejně tak sborem, jako byl sborem starověký Izrael. Měli být sborem hlasatelů mesiášského krále a jeho království!
10. Jak Petr poukázal v 1. Petra 2:8–10 na tuto pozoruhodnou skutečnost a co je zahrnuto mezi „znamenitosti“, které mají být všude oznamovány?
10 Tuto pozoruhodnou skutečnost poznal apoštol Petr, který byl „vyučen Jehovou“. Jedna z posledních věcí, o nichž psal svým spoluvěřícím, obsahovala tato slova: „Právě k tomu byli také [nevěřící Izraelité] určeni. Ale vy jste ,vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:8–10) Mezi „znamenitosti“ této podivuhodné osobnosti patřila i schopnost uskutečňovat své mesiášské předsevzetí navzdory jakémukoli odporu ze strany těch, kteří zavrhli jeho Syna jako Mesiáše. Jeho „lid pro zvláštní vlastnictví“ je povinen velebit Jehovu za jeho mesiášské království. — Izaiáš 43:21.
11, 12. Proč Ježíš slíbil, že pošle svým učedníkům „pomocníka“, a co o tomto pomocníku řekl?
11 Takovou povinnost uprostřed nepřátelského světa nebyl schopen nový „svatý národ“ plnit ze své vlastní síly. Ježíš to věděl, a proto řekl svým věrným apoštolům, dříve než byl od nich odveden a uvězněn svými nepřáteli: „Nezanechám vás osiřelé ... Ale pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a opět vám připomene všechno, co jsem vám říkal.“ A rovněž: „Až přijde pomocník, kterého vám pošlu od Otce, duch pravdy, který vychází od Otce, ten bude o mně vydávat svědectví; a i vy máte vydávat svědectví, protože jste byli se mnou od doby, kdy jsem začal.“ — Jan 14:18, 26; 15:26, 27.
12 Ježíš také dodal: „Neodejdu-li, pomocník k vám rozhodně nepřijde; ale jestliže skutečně odejdu, pošlu vám ho ... až ten přijde, duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, protože nebude mluvit ze svého vlastního podnětu, ale co slyší, bude mluvit a bude vám oznamovat přicházející věci. Ten mne oslaví, protože přijme z toho, co je mé, a oznámí vám to. Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že přijímá z mého a oznamuje vám to.“ — Jan 16:7, 13–15.
PŘÍCHOD „POMOCNÍKA“, SVATÉHO DUCHA
13. Pouze v jakém jménu byl poskytován tento „pomocník“ a v jaké jméno museli příjemci věřit?
13 O necelých pět set let dříve, než Ježíš Kristus slíbil tyto věci svým apoštolům, zaznamenal místodržitel Nehemiáš v Jeruzalémě modlitbu o tom, jak Bůh jednal s Izraelity: „Byl jsi však k nim po mnoho let shovívavý a stále jsi svědčil proti nim svým duchem, prostřednictvím svých proroků.“ (Nehemiáš 9:30) A nyní, během tělesné nepřítomnosti Ježíše Mesiáše u jeho učedníků, měl jim přijít na pomoc tentýž duch Jehovy Boha. Měl jim být však poskytnut pouze v Ježíšově jménu. Měl být poskytnut pouze těm, kteří uvěřili, že jméno pravého Mesiáše je Ježíš. Kdy byl předán tento duch poprvé?
14, 15. (a) Co zaslíbil Ježíš svým učedníkům v závěru čtyřiceti dnů po svém vzkříšení a jak se to lišilo od Janova křtu? (b) Jaká otázka vyvstala ohledně tohoto zaslíbeného křtu?
14 Po čtyřicet dní od Ježíšova vzkříšení z mrtvých, v neděli 16. nisana roku 33 n. l. zůstával Ježíš zde na zemi, i když neviditelně. Občas se zhmotňoval v lidské podobě, jako to kdysi činili svatí andělé, aby poskytl svým učedníkům důkaz, že byl opravdu vzkříšen z mrtvých, ale jako duch. Při takovýchto příležitostech jim „říkal ... věci o Božím království“. (Skutky 1:1–3) Někteří z apoštolů bývali učedníky Jana Křtitele. A tu čtyřicátého dne, v den svého vystoupení do nebe, Ježíš Kristus naplnil své učedníky napjatým očekáváním, když jim řekl: „Jan opravdu křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dní pokřtěni ve svatém duchu.“ (Skutky 1:4, 5) Janův křest kajícných Židů byl symbolem jejich pokání za hříchy, které spáchali proti Božímu zákonu, předanému skrze Mojžíše.
15 Takový křest ve vodě jim měl dát pocit útěchy společně s dobrým svědomím. Jaký to však bude mít na Ježíšovy učedníky účinek, když budou „pokřtěni [ponořeni] ve svatém duchu“? Mělo je to posílit, neboť Boží svatý duch je svatá, neviditelná účinná síla. — Matouš 3:11.
16. K čemu je měl svatý duch posilovat podle Ježíšových slov ve Skutcích 1:6–8?
16 A až bude Boží svatý duch předán, k čemu bude posilovat ty, kteří jej přijali? Krátce před svým vystoupením do nebe řekl Ježíš svým učedníkům: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak i v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:6–8) V těchto slovech je tedy obsažena odpověď na naši otázku: Ti, kteří přijmou svatého ducha, budou posíleni, aby dávali celosvětové svědectví, že Ježíš je Mesiáš, Kristus.
17. Za jakých okolností byl splněn Ježíšův slib jeho učedníkům padesátého dne po jeho vzkříšení?
17 Ježíš Kristus vystupuje do nebe. Ubíhá deset dní. Přichází padesátý den po jeho vzkříšení! V Jeruzalémě právě probíhá židovský svátek týdnů neboli letnice (z řeckého pentékostos — „padesátý“ [den]). Brzy ráno se schází asi sto dvacet učedníků, nikoli však v chrámě, ale v jedné horní místnosti, a čeká. „Náhle nastal z nebe hluk, podobný závanu ostrého větru, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A spatřili jazyky, jakoby z ohně, a byly jim rozděleny a na každém z nich se usadil jeden; všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, jak jim dával duch se vyjadřovat.“ — Skutky 2:1–4.
18, 19. Jaké proroctví se podle Petrova vysvětlení začalo splňovat o letnicovém dni a jak dlouho po jeho vyřčení?
18 Ano, konečně po více než osmi stech letech od vyřčení proroctví u Joela 2:28–32 se slova tohoto proroctví splnila. Udivení Židé se shromáždili, aby pozorovali tento zvláštní úkaz. Někteří obvinili učedníky, že jsou opilí. Apoštol Petr jim však směle řekl:
19 „Naopak, skrze proroka Joela bylo řečeno: ,„A v posledních dnech,“ praví Bůh, „vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mít sny; a i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat. Dám předzvěsti nahoře v nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň i kouřovou mlhu; slunce se promění v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde veliký a proslulý den Jehovův. A každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“‘“ — Skutky 2:16–21.
20. K jakému křtu tehdy došlo a koho Petr označil za původce tohoto křtu?
20 Křest svatým duchem byl vykonán tak, jak Ježíš zaslíbil. Vyjádření, že svatý duch ,byl vylit‘, souhlasilo se skutečností, že je to jakoby tekutá látka, vhodná pro křest neboli ponoření. Vzpomínáme si, že Bůh dal Janu Křtiteli znamení ohledně Ježíše, že „to je ten, kdo křtí v duchu svatém“. (Jan 1:33) V souladu s tím označil apoštol Petr oslaveného Ježíše Krista jako Božího prostředníka při vylévání svatého ducha na tyto první křesťany. Židům, kteří slavili letnice, řekl Petr dále: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme svědky této skutečnosti. Protože byl tedy vyvýšen k Boží pravici a dostal od Otce zaslíbeného svatého ducha, vylil to, co vidíte a slyšíte.“ — Skutky 2:32, 33.
21. Jak mohl Petr říci, že viděli a slyšeli to, co oslavený Ježíš vylil?
21 To, co slyšeli a viděli, byly projevy svatého ducha, proto spatřili nad hlavami učedníků jakoby ohnivé jazyky a slyšeli učedníky zázračně mluvit cizími jazyky.
22. Co jiného se pak s učedníky stalo a jak to odpovídalo tomu, co proběhlo po Ježíšově křtu ve vodě?
22 Onoho letnicového dne se však událo více než jen to, že Ježíšovi učedníci byli pokřtěni svatým duchem. Oni byli rovněž svatým duchem pomazáni. Stejně jako byl Ježíš po svém křtu ve vodě pomazán svatým duchem a stal se tak Kristem neboli Pomazaným, tak tomu je i s jeho učedníky. Jsou pomazáni tím, v čem jsou pokřtěni.
23. Čím byli také učedníci zapečetěni, jak to Pavel vysvětlil ve 2. Korintským 1:21, 22?
23 A navíc, jsou zapečetěni tímto duchem na znamení svého budoucího duchovního dědictví. To je v souladu s tím, co apoštol Pavel napsal křesťanskému sboru ve starověkém Korintu: „Ale ten, který zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a ten, který nás pomazal, je Bůh. On na nás také vložil svou pečeť a dal nám do srdcí znamení toho, co má přijít, totiž ducha.“ — 2. Korintským 1:21, 22.
24. Co napsal později apoštol Jan v 1. Jana 2:20, 27 o pomazání?
24 Apoštol Jan, který byl tehdy o letnicích přítomen vylití svatého ducha, chápal, co se stalo. Proto napsal svým spoluvěřícím: „Máte pomazání od svatého; všichni máte poznání. A pokud jde o vás, pomazání, které jste od něho přijali, zůstává ve vás a nepotřebujete nikoho, aby vás učil; ale jak vás pomazání od něho učí o všech věcech a je pravdivé a není lží, přesně tak, jak vás naučilo, zůstaňte v jednotě s ním.“ — 1. Jana 2:20, 27.
ZPLOZENÍ SVATÝM DUCHEM
25. Jaké působení svatého ducha musí podstoupit pokřtěný křesťan, který má před očima nebeské dědictví?
25 Je zde ještě jeden další rys tohoto působení Boží účinné síly. Ježíš to naznačil, když řekl: „Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království.“ (Jan 3:3, 5) Křesťan, který má před očima nebeské dědictví, musí napodobit svého Mistra Ježíše v tom, že je pokřtěn ve vodě. Tak symbolizuje svou oddanost Jehovovi Bohu činit božskou vůli. (Matouš 28:19, 20) Musí však na něj působit i svatý duch. Proč? Protože, jak apoštol Pavel píše v 1. Korintským 15:50, „tělo a krev nemůže zdědit Boží království, ani porušenost nezdědí neporušenost“.
26. O jakém vztahu mezi pomazaným a Bohem píše apoštol Jan po svém záznamu o pomazání?
26 Mají-li být učedníci přivedeni do takového stavu, aby mohli vejít do Božího nebeského království, musí se ,znovu narodit‘ a tak se stát duchovními Božími syny. Stejně jako v případě Ježíše, je to duchovní Boží syn, kdo je pomazán svatým duchem. To souhlasí s tím, že po tom, co mluví o pomazání, pomazaný apoštol Jan dále říká v 1. Jana 3:1–3:
„Podívejte se, jakou lásku nám dal Otec, abychom byli nazýváni Božími; a jsme jimi. Proto nás svět nezná, protože nepoznal jeho. Milovaní, nyní jsme Boží děti, ale ještě nebylo zjeveno, co budeme. Víme však, že kdykoli bude zjeven, budeme jako on, protože jej uvidíme právě takového, jaký je. A každý, kdo do něj vložil tuto naději, se očišťuje, stejně jako je čistý on.“
27. Jak je v Janovi 1:11–13 ukázáno, že pozemští rodiče nemají co dělat se ,znovuzrozením‘ křesťana?
27 Pozemští rodiče nemají s tím, že je někdo ,znovu narozen‘ nic společného. Každý musí sám z vlastního přesvědčení přijmout Ježíše jako Mesiáše a následovat jej jako toho, kdo byl Bohem pomazán za krále nebeského mesiášského království. Potom už záleží jen na Boží vůli, bude-li takový Kristův následovník zplozen svatým duchem. Nikoli tedy pozemští rodiče, ale Bůh plodí děti určené pro nebe. A to je smysl slov apoštola Jana. Zde jsou Janova slova: „Přišel [Ježíš Kristus při příchodu k židovskému národu před 1900 roky] do svého vlastního domu, ale jeho vlastní jej nepřijali. Ale všem těm, kteří jej přijali, dal oprávnění stát se Božími dětmi, protože projevovali víru v jeho jméno; a nebyli zrozeni z krve nebo z tělesné vůle nebo z vůle mužovy, ale z Boha.“ (Jan 1:11–13) Tím, že je Bůh zplodí, stávají se jeho duchovními syny. Nezplozuje je v mateřském lůně.
„NOVÉ STVOŘENÍ“
28. Kdo určuje, že zde budou duchovní děti Boží, a v jakém smyslu jsou „prvním ovocem jeho tvorů“?
28 Nerozhodují se snad pozemští rodiče sami, zda budou mít děti svého vlastního těla a krve? Ano. A tak i Bůh sám rozhoduje, koho zplodí za svého duchovního syna s nebeským dědictvím. „Protože to chtěl, zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakýmsi prvním ovocem jeho tvorů.“ Tak to napsal učedník Jakub křesťanům, které nazývá ,dvanácti kmeny, které jsou rozptýleny‘. (Jakub 1:1, 18) V zemědělství je „první ovoce“ vzato z první úrody a je věnováno Bohu jako něco svatého, co je jej hodno. Co je potom myšleno duchovním „prvním ovocem“? Jsou to ti, které nebeský Otec zplozuje podle své vlastní vůle „slovem pravdy“. Takové osoby vybírá z lidské rodiny, aby se staly nebeskou královskou třídou.
29. Co je podle 1. Petra 1:3, 4 vyžadováno od křesťana, aby byl schopen vejít do nebeského království?
29 Téže třídě „prvního ovoce“ napsal křesťanský apoštol Petr: „Neboť vám bylo dáno nové zrození, ne porušitelným, ale neporušitelným plodným semenem, prostřednictvím slova živého a trvajícího Boha.“ (1. Petra 1:23) „Nové zrození“ neboli ,znovu se narodit‘ je požadavkem pro to, aby mohl křesťan nakonec vejít do nebeského království. Proto Petr píše: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ — 1. Petra 1:3, 4; všimni si též 1. Jana 3:9.
30, 31. (a) Co volají k Bohu ti, kteří byli ,přijati za syny‘? (b) V jaké smlouvě jsou ti, kteří byli ,přijati za syny‘, a jaký národ tvoří?
30 Apoštol Pavel napsal křesťanům v římské provincii Galácii, kteří byli ,přijati za syny‘: „Protože jste tedy synové, poslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, a ten provolává: ,Abba, Otče!‘ A tak tedy již nejsi otrok, ale syn; a jestliže syn, pak také dědic skrze Boha.“ — Galatským 4:5–7.
31 Židé obrácení na křesťanství, jako například sám Pavel, nebyli již více otroky pod smlouvou Zákona, jejímž prostředníkem byl prorok Mojžíš. Byli nyní duchovními Božími syny a byli pod „novou smlouvou“, jejímž prostředníkem byl Ježíš Kristus, prorok větší než Mojžíš. Tato nová smlouva vytváří to, co stará mojžíšovská smlouva Zákona nebyla schopna vytvořit, a sice ,království kněží a svatý národ‘. (2. Mojžíšova 19:5, 6; Židům 8:6–13; 1. Timoteovi 2:5, 6) „Svatý národ“, který je v nové smlouvě, je proto duchovním izraelem složeným z křesťanů, kteří jsou Židy neboli Izraelity uvnitř. Byli totiž obřezáni spíše na srdci než vně, na svém těle. Tak to čteme v Římanům 2:28, 29.
32. Proč podle 2. Korintským 5:16–18 neznáme žádného křesťana, ba ani Krista samotného, podle těla?
32 Jsme snad potom ve světle všech těchto nových myšlenek o duchovních Božích synech překvapeni, že apoštol Pavel mluví o „novém stvoření“? Ne, je to jen logické, že tak činí. Když nejprve uvažuje o tom, že Ježíš Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako nebeský duchovní Boží Syn, apoštol Pavel dále říká: „Od nynějška tedy neznáme nikoho [žádného křesťana] podle těla. Ačkoli jsme znali Krista podle těla, zajisté nyní jej již takto neznáme. Je-li tedy někdo ve společenství s Kristem, je novým stvořením; staré věci pominuly, hle, nové věci nadešly. Ale všechny věci jsou od Boha.“ — 2. Korintským 5:16–18.
33. Je nutná ke vstupu do nebeského království tělesná obřízka, a ne-li, co je potřebné?
33 Ze všeho toho vyplývá, že tělesná obřízka nějakého tělesného potomka patriarchy Abraháma neboli přirozeného Žida není požadavkem, který by nám přivodil záchranu skrze Mesiáše, Krista. Co je tedy vůbec důležité pro ty, kteří očekávají, že půjdou do nebe? Inspirovaný apoštol Pavel odpovídá těmito jasnými slovy: „Ani obřízka není nic, ani neobřízka, ale nové stvoření je něco. A nade všemi, kteří chtějí řádně chodit podle tohoto pravidla chování, nad těmi ať je pokoj a milosrdenství, i nad izraelem Božím.“ (Galatským 6:15, 16) Celý tento „izrael Boží“ je „novým stvořením“.
34. Co učinil sbor v Antiochii, aby vyřešil spor, zda je tělesná obřízka nutná k věčné záchraně?
34 Mnozí lidé, kteří jsou tělesně obřezáni, mohou mít dnes námitky proti tomu, co říká inspirovaný apoštol Pavel, Žid obrácený na křesťanství. Ale již šestnáct let po smrti, vzkříšení a odchodu Ježíše Krista do nebe se vyskytli lidé, kteří se přeli o to, že tělesná obřízka je nutná pro věčnou záchranu. Tak tomu bylo v Syrské Antiochii, kde byli Kristovi učedníci poprvé nazýváni křesťany. (Skutky 11:26) Co se v tomto případě učinilo? Sbor v Antiochii poslal Pavla a jeho misionářského druha Barnabáše a jiné, aby „šli ohledně tohoto sporu k apoštolům a starším mužům do Jeruzaléma.“ (Skutky 15:1, 2) V Jeruzalémě se konala porada apoštolů a starších jeruzalémského sboru, z níž mělo vyjít rozhodnutí, je-li nutné, aby nežidovští věřící v Krista byli tělesně obřezáváni.
35. Co měl svatý duch společného s prohlášením jeruzalémské porady a co v tomto prohlášení stálo?
35 Nakonec, po dlouhém rokování a po předložení důkazů, které se vztahovaly k tomuto případu, upozornil učedník Jakub na případná slova u Ámosa 9:11, 12, která byla Božím svatým duchem inspirována a pod vedením svatého ducha se již plnila. Bylo to tedy jasné vedení Božího svatého ducha, že vnější tělesná obřízka není nutná pro pohanské věřící, kteří byli vybráni z národů pro Jehovovo jméno. Byl to nepochybně Boží svatý duch, který přivolal do Jakubovy mysli tento rozhodující biblický text a který Jakuba rovněž vedl, aby doporučil, jaké hlavní body by mělo obsahovat prohlášení vydané na jeruzalémské poradě. Prohlášení z této porady znělo:
„Svatý duch i my sami jsme usoudili, nepřidávat vám další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám, krve, uškrceného a smilstva. Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ (Skutky 15:3–29; 21:25)
Tímto způsobem bylo tedy rozhodnuto, že to, co je důležité pro křesťany, kteří chtějí získat nebeské dědictví, není vnější tělesná obřízka, ale skutečnost, že je někdo „novým stvořením“.
36. Jaké pověření je povinen konat duchem zplozený, pomazaný sbor a co jej vzhledem k tomu Jehova učí?
36 Křesťanští věřící se tehdy v prvním století n. l. radovali nad rozhodnutím jeruzalémské porady. A my se až dodnes nad tímto inspirovaným rozhodnutím můžeme rovněž radovat. Ze Svatých písem poznáváme, že duchem zplozený křesťanský sbor jako „nové stvoření“ je pomazán Jehovovým duchem, stejně jako byla pomazána hlavní osoba sboru, Ježíš Kristus. Nyní je tedy povinen konat to, k čemu jej pomazání pověřuje, totiž ,oznamovat radostné poselství mírným‘. Sám Ježíš Kristus se nevyhýbal této povinnosti, ale stal se naopak vzorem pro všechny své následovníky. (Izaiáš 61:1–3) Jako duchovní synové Boží jsou vyučeni Jehovou, co mají mluvit jakožto „dobré poselství“. (Izaiáš 54:13) Věrným příkladem a slovy svého Syna Ježíše Krista učí Jehova křesťanský sbor, že životodárným poselstvím, které má být všude oznamováno, je dobré poselství o Božím mesiášském království.
[Studijní otázky]
