Svatý duch působí v neviditelné nebeské oblasti
2. kapitola
Svatý duch působí v neviditelné nebeské oblasti
1. Proč je pro nás důležité vědět, jak svatý duch působí v neviditelné nebeské oblasti?
SNAD někoho více zajímá, jak působí Boží svatý duch ve viditelné, hmotné oblasti neboli vesmíru, který lidé znají, avšak to, co se odehrálo v neviditelné, nebeské oblasti, do značné míry ovlivnilo i záležitosti lidí. Jak totiž má být svatý duch použit v blízké budoucnosti, ještě během naší generace, úzce souvisí s tím, co se děje v neviditelné oblasti. Pro člověka je to nanejvýš důležité. Měli bychom si tedy přát, abychom rozuměli, jak svatý duch působí v této pro nás tak důležité spojitosti.
2. Jak dokazuje Žalm 104:29, 30, do jaké míry je lidstvo závislé na neviditelné nebeské oblasti?
2 Moderně zaměřený člověk to patrně neuzná, ale lidstvo je závislé na neviditelné nebeské oblasti. Kdyby měl od nás, pozemšťanů, Bůh-stvořitel odvrátit svou tvář, neboli jak se říká, stát se pro nás „mrtvým“, co by z nás zbylo? Biblický žalmista měl pravdu, když řekl Bohu: „Jestliže skryješ svou tvář, znepokojí se. Odejmeš-li jim ducha, skonávají a vracejí se zpět do svého prachu. Jestliže vyšleš svého ducha, jsou stvořeni; a obnovuješ tvář země. (Žalm 104:29, 30) A tak předmětem základního studia, jímž by se měl každý zabývat, by neměl být člověk, ale spíše stvořitel, Bůh. Pokud nám tudíž chce Bůh zjevit něco z neviditelné nebeské oblasti, mělo by se to stát předmětem našeho důkladného studia.
3. Proč by bylo od nás krátkozraké a nerozumné, kdybychom si představovali, že Bůh přebývá v nebi sám a bez příjemného okolí?
3 Vždycky mějme na paměti, že „Bůh je Duch“, či „Bůh je duch“. (Jan 4:24 a okrajová poznámka, NS) Z toho vyplývá, že přebývá v duchovní oblasti. Sám a bez nějakého příjemného okolí? Nikoli! Bylo by to od nás krátkozraké a nerozumné, kdybychom si představovali, že Bůh může tvořit pouze viditelné, hmotné věci a že zároveň nestvořil něco v neviditelné nebeské oblasti. Takové věci, příslušející do vyšší oblasti, by musely být svým složením vyšší než hmotné stvoření, jehož jsme my, lidé, součástí.
4. Proč není, pokud jde o světlo, neviditelná nebeská oblast závislá na našem Slunci?
4 Když pomyslíme na to, co podivuhodného a krásného Bůh vytvořil v hmotné sféře, naplňuje nás posvátnou úctou, představíme-li si, jakými nádhernými a slavnými věcmi zaplnil duchovní oblast. Tam není světlo odvislé od Slunce naší sluneční soustavy. Tam není žádná noc! Stvořitel zářících sluncí je tam sám nebeským sluncem, zdrojem světla. Doslovně i symbolicky, v mravním smyslu, je to tak: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není naprosto žádná tma.“ (1. Jana 1:5) Dříve než vyjádřil biblický pisatel Jan tuto myšlenku, žalmista napsal o stvořiteli, že je podobný dennímu slunečnímu světlu: „Jehova Bůh je slunce a štít; dává přízeň a slávu. Jehova sám nezadrží nic dobrého těm, kteří chodí v bezúhonnosti.“ — Žalm 84:11; 84:12, KB.
5. Jaký druh osob má Bůh kolem sebe v neviditelné duchovní oblasti a jak se liší od lidí?
5 Nejenže je rozumné tomu věřit, ale samotná Svatá bible dosvědčuje, že Bůh je v neviditelné, duchovní oblasti obklopen inteligentními osobami duchovního složení. S těmi může mít přímý styk. Ty jej vidí tak, jako on vidí je. A protože jsou vyššího, nadlidského složení, pokud jde o jejich podstatu, nerozpustí, nerozloží a nerozplynou se při pouhém pohledu na něj. Mohou s ním být v přímém dotyku a sloužit v jeho osobní přítomnosti. (Lukáš 1:19) Ne andělům, ale lidem Bůh řekl: „Nejsi schopen vidět mou tvář, neboť žádný člověk mne nemůže vidět, a přece žít.“ (2. Mojžíšova 33:20) A tak to Bůh řekl dokonce svému proroku Mojžíšovi.
6. Jak se tam tito Boží duchovní společníci dostali podle Zjevení 4:11?
6 Jak se sem ale tito Boží společníci dostali? Nuže, jak se sem dostala první lidská dvojice? Dostaneme odpověď od těch, které biblický pisatel Jan viděl ve vidění, jak v nebi uctívají Boha. Citujeme zde jejich slova: „Pane, náš Bože, jsi hoden, aby ti byla vzdávána sláva i čest a aby se uznávala tvá svrchovaná moc, protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“ — Zjevení 4:11, Petrů.
7, 8. Co podle Ježíšova vyjádření v den vzkříšení nemá duch a co on sám učinil s tělem, v němž se objevil?
7 Bůh udělal první lidskou dvojici z masa a krve. Dříve však Bůh vytvořil své nebeské duchovní společníky, a to vyššího složení než je člověk. O této věci podal Ježíš Kristus vysvětlení v den svého vzkříšení z mrtvých. Objevil se svým učedníkům v jedné uzamčené místnosti v Jeruzalémě, a to ve zhmotněném těle, které bylo podobné tomu, v němž zemřel. Jeho učedníci se domnívali, že vidí nějakého ducha. Co jim však on na to řekl? „Duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ — Lukáš 24:36–39, Petrů.
8 Když potom nějaký čas rozmlouval s těmito udivenými učedníky, vzkříšený Ježíš zmizel. Odhmotnil neboli nechal rozplynout své oblečené tělo. Ne snad že by si vzal s sebou své tělo a oděv do duchovní oblasti; kdyby to bylo možné, znamenalo by to — přinejmenším v případě oslaveného Ježíše Krista —, že duchovní osoba v nebi má kosti a maso. — 1. Korintským 15:50.
9. V jaké podstatě stvořil Bůh své nebeské společníky?
9 Z hlediska všech těchto skutečností udělal Pán Bůh své nebeské společníky přímo jako duchy. Nepřenesl tedy lidské tvory z masa, krve a kostí z naší Země do neviditelné nebeské oblasti, aby mu tam stvořili společnost. Aby popsal, jaký druh osob stvořil Bůh přímo v nebi, křesťanský apoštol Pavel říká: „Činí své anděly duchy, a své veřejné služebníky ohnivým plamenem.“ (Židům 1:7) Apoštol Pavel zde cituje žalmistu Davida, který mluví o tom, že Bůh ,činí své anděly duchy, své služebníky stravujícím ohněm‘. (Žalm 104:4) Boží vlastní psané Slovo tedy dosvědčuje, že Bůh má moc stvořit duchovní tvory stejně tak jako lidské tvory.
10. Jak naznačuje 1. Mojžíšova 1:26, že duchovní osoby byly stvořeny dříve než lidé?
10 Stvoření duchovních tvorů proběhlo dříve než stvoření tvorů lidských. Naznačují to Boží vlastní slova, která nám jsou odhalena v první kapitole Bible. Čteme tam: „Bůh dále řekl: ,Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby; a ať mají v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a domácí zvířata a celou zemi a každé hýbající se zvíře, které se hýbe na zemi.‘“ (1. Mojžíšova 1:26) Když Bůh prohlásil: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby“, nemluvil sám k sobě, jako kdyby byl bohem ve dvou nebo ve třech osobách. Mluvil přinejmenším k jedné další nebeské osobě, která byla oddělená a rozdílná od něho samotného; zval tuto duchovní osobu, aby se k němu připojila ve vytváření pozemského, lidského tvora.
11. Jak naznačuje Job 38:1–7, že při stvoření člověka byla u Boha více než jedna další osoba?
11 Avšak v době stvoření muže a ženy byla v Boží společnosti více než jedna duchovní osoba. Duchovní osoby, které Bůh stvořil, existovaly již před stvořením Země. Na tuto věc byl upozorněn věrný Job ze země Uz, když mu Bůh řekl: „Kde jsi to byl, když jsem zakládal Zemi? Řekni mi, máš-li porozumění. Kdo stanovil její rozměry, víš-li to ... nebo kdo položil její základní kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali volat ke chvále?“ (Job 38:1–7) To se stalo tisíce let před koncem šestého Božího stvořitelského dne, kdy Bůh stvořil muže a ženu. (1. Mojžíšova 1:27–31) Těmi radujícími se „Božími syny“ nebyli samozřejmě nějací tvorové, kteří by předtím byli zde na zemi jako lidé a teprve potom by byli přeneseni do Boží přítomnosti v nebi. Byli to Boží duchovní tvorové, a to už od počátku své existence. Bůh nikdy neosídlil nebesa obyvateli Země.
12. Jak se dají srovnat lidé s anděly, pokud jde o úroveň existence a sílu?
12 Tito božští ,synové Boží‘ jsou vyšší než lidé. Proto žalmista David, když nejprve uznal vyvýšenost Boha nad nebesy, pokračoval: „Co je smrtelný člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se o něj staráš? Tys jej rovněž udělal o něco menšího, než jsou božští.“ (Žalm 8:4, 5; 8:5, 6, KB) Kdo jsou vlastně tito „božští“? Jsou to andělé, protože jeden biblický pisatel, když používá slov z žalmu 8:5 (8:6, KB) říká v Židům 2:6–9: „Učinil jsi jej maličko nižším nežli anděly.“ A tak pokud jde o úroveň existence a sílu, člověk je nezvratně nižší než tito „Boží synové“, tito nebeští andělé.
SHROMÁŽDĚNÍ DUCHOVNÍCH OSOB V NEBI
13. Kde nacházíme první záznam o nebeských shromážděních a kdo jim předsedal?
13 Čas od času jsou pořádána shromáždění těchto „Božích synů“, jimž předsedá nejvyšší Bůh. Zjevil pro nás tuto skutečnost ve svém psaném Slově. Nejranější zprávy o těchto nebeských shromážděních jsou zapsány v prvních dvou kapitolách Jobovy knihy: „Nyní“, v dřívější době Jobova života, „nadešel den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby se postavili před Jehovou a dokonce i satan vstoupil přímo mezi ně. Tehdy Jehova řekl satanovi: ,Odkud jdeš?‘ Nato odpověděl satan Jehovovi a řekl: ,Z potulky po zemi a z obchůzky po ní.‘“ O několik veršů dále, v následující kapitole, je zpráva o druhém shromáždění Jehovy s jeho nebeskými syny a opět ona duchovní osoba nazvaná „satan“ využila svou příležitost. (Job 1:6, 7; 2:1, 2) Tato shromáždění, neviditelná našim zrakům, mají svůj účel a všemohoucí Bůh udržuje při nich pořádek. Všichni přítomní se mu musí zodpovídat z toho, kde byli a co dělali. I onen jednotlivec nazývaný „satan“ musel projevovat úctu, i když je tím, čím jej jeho jméno označuje, a sice hlavním odpůrcem Jehovy Boha.
14. O jakém nebeském shromáždění se mluví v Židům 12:22, 23?
14 O takových shromážděních duchovních „Božích synů“ v nebesích čteme dále v Židům 12:22, 23: „Přiblížili jste se [křesťané z Židů] k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů, ve všeobecném shromáždění.“ Všechny ty myriády andělů, kteří zůstávají věrní svému nebeskému Otci a odmítají napodobovat satana, tvoří jednu velkou nebeskou Boží rodinu.
15. Jak se Pavel zmiňuje o takové nebeské rodině v Efezským 3:14, 15 a jaký mají k sobě vztah jednotliví její členové?
15 O této nebeské rodině se zmiňuje biblický pisatel Pavel. Když píše křesťanům, aby uznávali Jehovu Boha jako svého nebeského Otce, říká: „Proto skláním svá kolena před Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno.“ (Efezským 3:14, 15) Každá rodina vděčí za své jméno svému otci, a měla by žít proto úměrně k důstojnosti a hodnotě jeho jména. Tím, že mají jen jednoho Otce, nebeští „Boží synové“ jsou všichni bratři.
16. Jaké nebeské shromáždění viděl ve vidění prorok Micheáš v druhé polovině desátého století př. n. l.?
16 Jedno nebeské shromáždění probíhalo rovněž v druhé polovině desátého století před naším letopočtem. Vidění o něm měl izraelský prorok Micheáš. Když je popisoval, řekl Micheáš dvěma spojeneckým králům Achabovi a Jozafatovi: „Slyš proto Jehovovo slovo: Jistě vidím Jehovu, jak sedí na svém trůnu, a celé nebeské vojsko, jak stojí u něho, napravo a nalevo. A Jehova dále řekl: ,Kdo podvede Achaba, aby šel a padl u Rámot Galád?‘ Tu začal ten říkat to a jiný říkal něco jiného. Nakonec vystoupil jeden duch, postavil se před Jehovu a řekl: ,Já sám ho podvedu.‘“ — 1. Královská 22:19–21.
17. Z jakého druhu osob se tehdy skládalo vojsko v Boží blízkosti?
17 Povšimněme si, že anděl, který navrhl úspěšný způsob, jak podvést krále Achaba, aby byl v bitvě poražen, je nazýván „jeden duch“. To naznačuje, že celé to „vojsko“ po Boží pravici i levici jsou stejně tak duchové, ano inteligentní duchovní tvorové. Jsou odlišní od nás, lidských tvorů.
18, 19. Jaké soudní zasedání v nebi, naplánované na naše dvacáté století, viděl Daniel ve vidění?
18 Jsme si my, lidé, vědomi toho, že už před dlouhou dobou bylo v nebi naplánováno soudní zasedání, které mělo probíhat v tomto dvacátém století? Zázračné vidění o tomto zasedání bylo dáno proroku Danielovi již před 2500 roky, když byl jako zajatec v Babylóně. Ve svém líčení nám říká:
19 „Po tom jsem dále hleděl v nočních viděních a hle, čtvrté zvíře, nahánějící strach a hrozné a neobyčejně silné ... Díval jsem se dále, až byly postaveny trůny a Starý na dny se posadil ... Tisíc tisíců mu tam neustále sloužilo a deset tisíckrát deset tisíc stálo přímo před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy ... A stále jsem viděl v nočních viděních a tu hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka; a získal přístup ke Starému na dny a přivedli jej až těsně před něj. A bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ — Daniel 7:7–14.
20. Kdo je tím Božím nebeským synem, poctěným tak vysoko, o němž se v Danielově vidění mluví jako o „synu člověka“?
20 Je snad v nebi nějaký jiný Boží duchovní syn, který je ctěn tak vysoko jako ten, o němž se v Danielově vidění mluví jako o „synu člověka“? Ne! Kdo je jím tedy? Žalmista nám to vysvětluje. V žalmu 89:26, 27 (89:27, 28, KB) říká: „On sám ke mně volá: ,Ty jsi můj Otec, můj Bůh a skála mé záchrany.‘ Já sám jej také postavím jako prvorozeného, jako nejvyššího ze zemských králů.“ Toto Jehovovo prohlášení se nevztahuje na krále Davida, s nímž Bůh uzavřel smlouvu o věčném království v jeho královské rodové linii, a nevztahuje se ani na Davidova nástupce Šalomouna. Žádný z těchto králů nebyl prvorozeným svého otce. (Žalm 89:28–37; 89:29–38, KB; 2. Samuelova 7:4–17) Pozdější skutečnosti ukazují, že Jehova zde prorocky poukázal na svého vlastního „prvorozeného“ v nebi, na svého Syna, který s ním byl po neurčitý čas, a to ještě dříve, než Jehova Bůh stvořil člověka.
21. Měl podle Zjevení 3:14 Bůh nějakou nebeskou manželku v době, kdy vyvedl svého „prvorozeného“ syna?
21 Někdo by se mohl přirozeně zeptat: „Jak mohl mít Bůh nějakého ,prvorozeného‘, když v té době neměl v nebi žádnou manželku?“ Na tuto otázku odpovídá sám ten, který se prokázal být oním „prvorozeným“. V poslední knize Bible, ve Zjevení 3:14 říká: „Tak říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření.“ Původcem těchto slov je vzkříšený, oslavený Pán Ježíš Kristus, který je „věrný a pravý svědek“ a jenž v této věci nelže. On sám říká, že je „počátek Božího stvoření“. A tak před tím, kterého stvořil jako prvního, Bůh nemohl mít žádnou manželku.
22. Za koho považoval Ježíš Boha, ačkoli byl sám stvořením?
22 Ačkoli je tedy „stvořením“ a nikoli dítětem nějaké matky, Ježíš soustavně mluví o Bohu jako o svém vlastním Otci. (Zjev. 3:21; 14:1) O svém Otci také prohlašuje, že je jeho vlastním Bohem. Ve Zjevení 3:12 říká: „Kdo zvítězí — toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a ... napíši na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha.“ To je v plném souladu s tím, co řekl v den svého vzkříšení nedaleko prázdné hrobky Marii Magdaléně: „Jdi však k mým bratrům a řekni jim: ,Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘“ (Jan 20:17) Bylo to 16. nisana roku 33 n. l., tři dny po tom, co volal z mučednického kůlu, na němž byl přibit, aby zemřel: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ A nakonec: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ — Matouš 27:46; Marek 15:34; Lukáš 23:46; Žalm 22:1; 22:2, KB; 31:5, 31:6, KB.
„JEDNOZPLOZENÝ SYN“
23. Jaké postavení v celkovém stvořitelském pořadí zaujímal Ježíš Kristus jako Boží „jednozplozený Syn“?
23 Co říká Ježíš Kristus o sobě ve slovech určených židovskému předákovi Nikodemovi? Poslouchej: „Tak velice Bůh miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Když mluví o sobě jako o „jednozplozeném Synu“ Božím, poukazuje tím na sebe jako na Božího „prvorozeného“. Boží přímé tvoření věcí z ničeho, tvoření, o které se Bůh s nikým nedělil, začalo a skončilo tímto „prvorozeným“, „jednozplozeným“ Synem. K Ježíšovu výroku, že je „počátek Božího stvoření“ dodává apoštol Pavel podobné označení, když říká: „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.“ (Kolossenským 1:15) A tak po tom, co Bůh stvořil „prvorozeného všeho stvoření“, všechny další vytvořené věci byly jiným stvořením. Když tedy tvořil tyto jiné věci, Bůh k tomu přizval svého „jednozplozeného Syna“.
24. Vzhledem ke Kolossenským 1:15, 16 a Janovi 1:1–3 prostřednictvím koho byly Bohem stvořeny všechny věci?
24 Apoštol Pavel, když vyjadřuje tuto myšlenku, připomíná nejprve „prvorozeného všeho stvoření“ a potom pokračuje: „Neboť jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny ostatní věci v nebesích a na zemi, věci viditelné i věci neviditelné.“ (Kolossenským 1:16) Teď teprve můžeme porozumět slovům apoštola Jana v jeho evangeliu 1:1–3: „Na počátku bylo Slovo [řecky: Logos] a Slovo [Logos] bylo u Boha a Slovo [Logos] bylo bohem. Ten byl na počátku u Boha. Všechny věci vešly v jsoucnost jeho prostřednictvím a bez něho nevešla v jsoucnost ani jediná věc.“ V poslední knize Bible, sepsané rovněž Janem, se dozvídáme, že oslavený Ježíš Kristus nese titul „Slovo Boží“, a nikoli Bůh Slovo: „A jeho jméno je Slovo [Logos] Boží“. — Zjevení 19:13.
25. Proč a v jakém smyslu měl Logos „přednostní postavení“?
25 Tomu, který je nazván „počátek Božího stvoření“, byla propůjčena důstojnost a práva Božího „prvorozeného“, „jednozplozeného Syna“. Jako „prvorozený“ Syn má přednostní postavení vůči všem budoucím „Božím synům“. (Kolossenským 1:18) To zahrnovalo i to, že byl pozván, aby společně se svým nebeským Otcem uvedl v jsoucnost všechny ostatní věci na nebi i na zemi.
26. Proč duchovní tvorové, kteří vešli v jsoucnost prostřednictvím Logose, nejsou nazýváni jeho syny?
26 Když bylo Slovo neboli Logos používáno k tomu, aby jeho prostřednictvím vešli v jsoucnost tito nespočetní „Boží synové“, musel na něho i skrze něho mocně působit svatý duch od Boha, jeho Otce. Duch byl s ním a působil v jeho prospěch. Způsob, jakým tento duch působil, musel být stejný jako v pozdější době, kdy se Syn stal dokonalým mužem na zemi a prováděl zázračná uzdravování. Proto se vyjádřil, že vyhání démony prostřednictvím Božího ducha. (Lukáš 11:20; Matouš 12:28) Vzhledem k tomu, že duch Jehovy Boha působil prostřednictvím Logose stejně tak nahoře v nebi, tito „Boží synové“, kteří skrze něj vešli v jsoucnost, nepovažovali za svého stvořitele a Otce jej, ale Jehovu Boha. Nejsou proto nazýváni syny Logose. Mluví se o nich jako o „synech pravého Boha“. — Job 1:6; 2:1; 38:7.
27. Komu řekl Bůh: „Udělejme“, při stvoření člověka a proč bylo vhodné, že to řekl právě on?
27 Je tedy zřejmé, že když Bůh šestého stvořitelského dne řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby“, mluvil ke svému „prvorozenému“, ke svému „jednozplozenému Synu“. (1. Mojžíšova 1:26–31) Stejně tak mohl Bůh říci: „Udělejme“ ke svému Synu, když zamýšlel stvořit nebeské anděly, včetně cherubů a serafů. Jehova Bůh jako nejvyšší a stvořitel všech byl jediným, kdo určoval, co mělo vejít v jsoucnost. Andělé měli být jeho syny. Jako budoucí Otec projevoval svou vůli, kdy chce mít další duchovní nebeské syny. Jeho duch byl pouze účinnou silou, prostřednictvím které mohly být stvořeny další věci.
28. Jaké „Boží syny“ viděli Adam a Eva po svém vyhnání u vchodu do zahrady a co udržovalo v trvalém pohybu otáčející se meč?
28 Během času se cherubínští „Boží synové“ stali viditelní u vchodu do zahrady Eden. Jak to? Nuže, první lidský pár, Adam a Eva, se vzbouřil proti Bohu a byl vyhnán ze svého rajského domova. A tak byli u vchodu do zahrady postaveni cherubové, aby těmto dvěma hříšníkům znemožnili vrátit se zpět do zahrady a usilovat o zrušení trestu smrti. (1. Mojžíšova 3:24) To, co Adam a Eva viděli, byli zhmotnění cherubové. U vchodu do zahrady ,se neustále otáčel meč‘, a ten byl zřejmě udržován v pohybu Božím svatým duchem, aby nebyli dovnitř vpuštěni nesvatí lidé.
29. Jaký druh Božích synů viděl ve vidění Izaiáš a jaký druh viděl později Ezechiel?
29 V osmém století př. n. l. uviděl prorok Izaiáš ve vidění serafínské „Boží syny“. Tito serafové sloužili Jehovovi Bohu v jeho chrámu. (Izaiáš 6:1–7) V následujícím století dostal v Babylóně prorok Ezechiel vidění, v němž spatřil cherubínské „Boží syny“. — Ezechiel 1:1–25; 9:3; 10:1–20; 11:22.
30, 31. Co nasvědčuje tomu, že cherubové jsou v letu velmi rychlí, když je Bůh posílá s určitými úkoly, a s jakým královstvím jsou spojeni?
30 Cherubové jako „živí tvorové“ musí být v letu velmi rychlí, když je Bůh posílá s určitými úkoly. A tak jako odpověď na žádost k Bohu o pomoc „přijel na cherubovi a přilétl a přišel jako vystřelen na křídlech ducha“. — Žalm 18:10; 18:11, KB.
31 V duchovní oblasti musí být zřejmě za krátký čas zvládnuty obrovské vzdálenosti. Vzdálenost nebránila tomu, aby jeruzalémský král Ezechiáš nedostal rychlou pomoc, když v době národní krize vešel do chrámu a modlil se: „Jehovo vojsk, Bože Izraele, který sedíš nad cheruby, ty sám jsi pravý Bůh všech království země.“ (Izaiáš 37:14–37) Jehova má své cheruby v poddanosti, jako by nad nimi seděl; ti budou spojeni s jeho královstvím, které má přinést lidstvu v jeho zoufalé nouzi spěšnou pomoc. Úvodní slova prorockého žalmu jsou v souladu s touto požehnanou skutečností: „Jehova sám se stal králem. Zmítejte se, národy! Sedí nad cheruby. Chvěj se, země!“ (Žalm 99:1; též 80:1; 80:2, KB) Jehovovo nadřazené postavení vzhledem k cherubům bylo znázorněno na truhle smlouvy, kterou měl podle příkazu zhotovit prorok Mojžíš. — Židům 9:5.
32. Jak bylo v případě zlaté truhly, zhotovené Mojžíšem, ukázáno Jehovovo postavení vzhledem k cherubům?
32 Tato zlatá truhla neboli archa byla používána jako schránka pro svaté předměty. Měla víko, nad nímž se tyčili dva zlatí cherubové s křídly rozestřenými k ochraně místa milosrdenství neboli slitovnice. Když tato truhla byla postavena v Nejsvětější svatostánku a později chrámu, objevilo se nad křídly cherubů zázračné světlo, tzv. šekina. (2. Mojžíšova 25:10–22; 2. Královská 19:15) To znázorňovalo, jak Jehova trůní nad cheruby a z tohoto místa vydává své pokyny. Mojžíš vypráví o své vlastní zkušenosti v této věci, když píše: „Kdykoli tedy Mojžíš vcházel do stanu setkání, aby s ním mluvil, potom slýchal hlas, který s ním rozmlouval z místa nad víkem truhly svědectví, z místa mezi dvěma cheruby; a on k němu mluvíval.“ — 4. Mojžíšova 7:89.
NEVIDITELNÉ MÍSTO ČINNOSTI
33. Proč musí být nebe místem usilovnější činnosti, než je dnes naše Země?
33 Nebe není žádným místem nečinnosti a lenošení, kde by někdo klátil nohama přes okraj pomalu plujícího obláčku. Sídlí tam nejčinnější Osobnost celé oblasti Jsoucna, ústřední zdroj vší dynamické energie. Jeho svatý duch, účinná síla, proniká celými neviditelnými nebesy. Činnost těch, kteří obývají tuto oblast a slouží Jehovovi, musí dalekosáhle převyšovat veškerou činnost, která probíhá dnes na zemi. Ve službě univerzálního Suveréna, Jehovy Boha, musí být překonány vzdálenosti nesouměřitelně větší než vzdálenosti na naší Zemi nebo ze Země na Měsíc. Je bezpočet záležitostí, které musí být vyřízeny, kromě pozornosti, jež je věnována naší poměrně nepatrné planetě Zemi. Ať nejsme nikdy zaslepeni vzhledem k těmto různým nebeským činnostem jen proto, že je naše slabé oči nejsou schopny vidět! Je zde však určitý základ, abychom je viděli očima víry. — Židům 11:1, 27.
34, 35. Jak vyjádřil David své uznání toho, že nebeští andělé mají větší schopnosti, a co se z toho my, lidé, můžeme naučit?
34 V souladu se záměry Pána Boha vedou jeho nebeští synové život plný činnosti. Jsou schopni vykonat mnohem více, než můžeme my lidé. Jsou nadlidští. My nemůžeme změřit jejich sílu. Jak vypráví záznam Bible, je jim prostřednictvím svatého ducha umožněno konat věci, s nimiž věda ani nepočítá.
35 David uznával jejich nadlidské schopnosti, když k nim obrátil svou pozornost a řekl: „Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, kteří plníte jeho slovo tím, že nasloucháte hlasu jeho slova. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho vojska, vy jeho služebníci, kteří konáte jeho vůli.“ (Žalm 103:20, 21) Tato vojska nebeských andělů tím, že činí Jehovovu vůli, jsou vynikajícím vzorem k napodobení pro pozemského člověka. Jestliže takoví neobyčejně mocní, nadlidští tvorové se nepovažují za natolik povznesené, že by nemohli sloužit svému stvořiteli, potom my křehcí, krátce žijící lidé zde na zemi bychom neměli být natolik domýšliví a ješitní, abychom se vzpírali Jehovovi Bohu a necítili k němu vůbec žádnou odpovědnost. Více nám prospívá, žehnáme-li mu.
36. Jak se svatý duch projevuje v celých nebesích a proč tam jednota nikdy nebude narušena?
36 Svatý duch vycházející od Boha se projevuje v celých nebesích. Proto jeho jednozplozený Syn, jeho cherubové, jeho serafové a všichni jeho andělé slouží jemu, jedinému živému a pravému Bohu, z lásky. Jeho duch, kterým jsou obdařeni všichni jeho věrně oddaní, vytváří mezi nimi „jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“, chceme-li použít slovního obratu z Efezským 4:3. Všichni spolupracují pod nejvyšším Bohem Jehovou. Svou jednotnou službou, i přes velkou různorodost povinností, jej opravdu uctívají. Tato jednota ve službě a uctívání nebude nikdy narušena, dokonce ani démony.
37. Kdo se v nebi ujímá vedení v uctívání a službě Bohu a jak bylo ocenění pro tuto skutečnost vyjádřeno v Janově vidění ve Zjevení 5:11–14?
37 V této neochvějné službě a uctívání Boha se ujímá vedení Jehovův „prvorozený“, „jeho jednozplozený Syn“. Byl to on, kdo byl kdysi ochoten sloužit zde na zemi jako obětní beránek. A věrné nebeské zástupy oceňují takové sebeobětování ne méně než my, křesťané. Jako potvrzení toho bylo apoštolu Janovi dáno vidění jedné nebeské scény, která se splňuje v tomto dvacátém století:
„A viděl jsem a slyšel jsem hlas mnoha andělů kolem trůnu a živé tvory a starší osoby, a jejich počet byl myriády myriád a tisíce tisíců, a říkali silným hlasem: ,Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.‘ A každého tvora, který je v nebi i na zemi a pod zemí a na moři a všechno v nich jsem slyšel říkat: ,Tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi buď požehnání a čest a sláva a moc po celou věčnost.‘ A čtyři živí tvorové říkali: ,Amen!‘ A starší osoby padly a uctívaly.“ — Zjevení 5:11–14.
38. Před jakou volbou stojíme z hlediska tohoto vidění a v jakém případě budeme obdařeni svatým duchem?
38 A jak je to s námi, kteří jsme dnes na zemi, ano, na zemském povrchu, a nikoli „pod zemí“, v hrobě? Stojíme před volbou: Zúčastníme se na splňování tohoto prorockého vidění tím, že se přidáváme k těm myriádám myriád svatých andělů v prokazování cti Božímu Synu, který se podobá Beránkovi, a v projevech srdečné oddanosti tomu, který sedí na trůnu, Jehovovi Bohu? Rozhodneme-li se činit to ze své svobodné vůle, potom, stejně jako slavné nebeské zástupy, budeme obdařeni svatým duchem od dárce každého dobrého daru, Jehovy Boha. — Jakub 1:17.
[Studijní otázky]
