8. kapitola

„Vstoupil do nich duch života od Boha“

1. Které zvláštní působení svatého ducha brzy přestane podle Ježíšových slov u Matouše 28:18–20?

ZVLÁŠTNÍ působení Božího svatého ducha můžeme pozorovat již po devatenáct staletí, ale brzy skončí. Až toto působení přestane, přestane také dílo, při němž jsou činěni učedníci Mesiáše Ježíše. Poukázal na to vzkříšený Boží Syn, když na jedné hoře v římské provincii Galileji řekl svým apoštolům: „Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ — Matouš 28:18–20.

2. Co ještě mělo být s učedníky až do „skonávání systému věcí“, kromě oslaveného Ježíše Krista?

² Tito učedníci velmi dobře věděli, co je svatý duch, v jehož jménu měli křtít lidi ze všech národů, kteří se stali Kristovými učedníky. V letech, kdy byli v důvěrném společenství se svým Pánem, Ježíšem, pozorovali, jak mocně jeho prostřednictvím působil duch, když kázal království a činil zázraky. (Skutky 10:38) Když s ním 14. nisana 33 n. l. prožívali poslední večer pasach, utěšil je slovy: „Požádám Otce a dá vám jiného pomocníka, aby byl s vámi navždy, ducha  pravdy, kterého svět nemůže přijmout.“ (Jan 14:16, 17) Podle těchto slov nebude tedy s učedníky „do skonávání systému věcí“ pouze vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus, ale také jejich účinný pomocník, svatý duch, protože ten s nimi má být „navždy“.

3, 4. (a) Proč zde byla položena otázka, zda byl Ježíš s křesťanstvem po všechny dny až dodnes? (b) Co podle Ježíšových slov bylo rozhodující při otázce, zda člověk, který si říká křesťan, má svatého ducha?

³ To nás dnes velmi zajímá. Nyní totiž žijeme v době, která je označena jako „skonávání systému věcí“. (Matouš 24:3) Od vypuknutí První světové války v roce 1914 se událostmi ve světě i událostmi mezi Kristovými učedníky splňuje Ježíšovo proroctví vyjádřené u Matouše 24:3 až 25:46. (Viz též Marek 13:3–37; Lukáš 21:7–36) Ježíš Kristus, jemuž byla „dána všechna moc v nebi i na zemi“, byl se svými učedníky „po všechny dny“, až dodnes. Byl s nimi také slíbený „pomocník“, svatý duch. Dnes však mnozí lidé tvrdí, že jsou učedníky Kristovými neboli křesťany. Podle posledních uveřejněných údajů má křesťanstvo více než devět set miliónů členů církví. Měli bychom se proto domnívat, že Kristus byl až dodnes s křesťanstvem? Působil v něm svatý duch?

⁴ Je možno odpovědět na tuto otázku pouze na základě počtu těch, kteří o sobě prohlašují, že jsou křesťané? Ne, protože podle Ježíšových slov jsou rozhodujícím činitelem skutky, které se líbí Bohu:

„Poznáte je podle jejich ovoce ... Každý strom, který nepřináší pěkné ovoce, je podťat a vhozen do ohně. Skutečně tedy poznáte tyto lidi podle jejich ovoce.

 Ne každý, kdo mi říká: ,Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — Matouš 7:16–21.

5. Přináší dnes křesťanstvo „ovoce ducha“, nebo „skutky těla“?

⁵ Od čtvrtého století n. l., kdy nepokřtěný pohanský římský císař Konstantin Veliký založil křesťanstvo, nepřinášelo křesťanstvo pěkné ovoce. Šestnáct set let měla jeho náboženská organizace příležitost pěstovat „ovoce ducha“, ale nyní nepřekypuje ,láskou, radostí, pokojem, shovívavostí, laskavostí, dobrotou, vírou, mírností, sebeovládáním‘. Křesťanstvo se naopak vyznačuje „skutky těla“. — Galatským 5:19–23.

6, 7. Ve kterých ohledech se křesťanstvo podobá sboru v Laodiceji, a činilo pokání a vzalo si k srdci radu, kterou dal Kristus onomu sboru?

⁶ Křesťanstvo, jež poukazuje na velký počet členů svých církví, může dnes být srovnáno se ,sborem v Laodiceji‘. Ve Zjevení 3:14–18 říká oslavený Ježíš Kristus tomuto sboru:

„Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. Protože však jsi vlažný a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst. Protože říkáš: ,Jsem bohatý a nabyl jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji‘, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý, radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přečištěné ohněm, abys zbohatl, a bílé svrchní oděvy, abys byl oblečen a aby se neukázala hanba tvé nahoty, a oční balzám, který by sis vetřel do očí, abys viděl.“

⁷ Činilo křesťanstvo pokání a přijalo tuto Kristovu radu? Aktivně se účastnilo dvou světových válek, pronásleduje náboženské menšiny, projevuje hmotařství, vyznačuje se uvolněnou morálkou, vměšuje se  do politiky, aby mohlo ovládat a udržovat nynější starý pořádek věcí; to vše a mnoho jiných věcí poskytuje na uvedenou otázku zápornou odpověď.

8. Proč musel oslavený Ježíš jakoby vyvrhnout křesťanstvo ze svých úst a proč je nemůže používat v dnešním díle?

⁸ V nynějším „skonávání systému věcí“ nezbývá Ježíši Kristu nic jiného, než aby křesťanstvo ,vyvrhl‘ ze svých úst. V duchovním ohledu není pro něj ani osvěživě chladné ani povzbudivě horké. Je pro něj nepoživatelné a proto neužitečné. Je „vlažné“, protože kompromisním způsobem tvrdí, že je křesťanské, ale zároveň se činí přítelem a nástrojem tohoto světa. To nemůže vládnoucí král Ježíš Kristus přijmout neboli jakoby „strávit“. Považuje křesťanstvo za nepřítele svého Otce, Boha. (Jakub 4:4) A s nepřáteli svého Otce nemá nic společného. Křesťanstvo s ním není v duchovním ráji. Nemůže je proto používat v díle, které předpověděl pro naši dobu a které mají vykonávat jeho praví učedníci. — Matouš 24:14.

9. Učinilo se křesťanstvo po celém světě předmětem nenávisti tím, co činilo ve jménu náboženství, nebo proti komu obrátilo tuto nenávist?

⁹ Křesťanstvo konalo své skutky a provádělo svou činnost ve jménu náboženství. Stalo se však „předmětem nenávisti všech národů pro mé [Kristovo] jméno“? (Matouš 24:9) Naopak, právě křesťanstvo činilo předmětem takové nenávisti jiné lidi. Koho? Ukazují to novodobé dějiny. V době první světové války existovala mezinárodní skupina badatelů Bible, kteří na základě inspirovaných Písem poukazovali na  to, že „časy pohanů“ skončily v roce, kdy vypukla první světová válka, totiž v roce 1914. (Lukáš 21:24, KB) Dále říkali, že všechny národy — ať tvrdí, že jsou křesťanské, nebo ne — mají být zničeny, protože odporují zřízenému království Ježíše Krista, který nyní vládne v nebesích na Boží pravici. Všichni, kteří touží uniknout zničení, jež postihne křesťanstvo, museli vyjít z církví křesťanstva, jež se hlásily ke křesťanství jen podle jména. Tyto odvážné nauky, které oznamovali svědomití badatelé Bible, vyvolaly proti nim nenávist v celém světě.

10. Kterou křesťanskou menšinu chtělo křesťanstvo vyhladit během první světové války a jak?

¹⁰ Tato nenáviděná náboženská menšina se skládala z křesťanů, kteří byli známí jako Mezinárodní badatelé Bible. Při svém biblickém studiu a zvěstovatelském díle používali publikací Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, jejíž ústředí je v Brooklynu v New Yorku. Proti těmto badatelům Bible soustředilo křesťanstvo svou nenávist během první světové války. Snažilo se je vyhladit. Duchovenstvo křesťanstva snášelo proti nim falešné obžaloby a podněcovalo politiky a soudce v tomto světě, aby proti nim podnikli opatření, jimiž by byli badatelé Bible potlačeni.

11. Jak postihlo pronásledování Biblickou a traktátní společnost Strážná věž?

¹¹ Spisy Biblické a traktátní společnosti Strážná věž byly potom zakázány. V mnoha zemích byla zakázána činnost badatelů Bible. Na různých místech byli vlastenecky smýšlející občané podněcováni k zuřivým  davovým akcím proti této mírumilovné menšině, která byla postavena do falešného světla. Na jaře roku 1918 byli na základě falešných obžalob uvězněni ve federální káznici někteří odpovědní pracovníci brooklynského ústředí Společnosti.

12. Co ukazuje Zjevení 11:7–12 o tom, zda křesťanstvo navždy zabilo svědecké dílo?

¹² Nyní, když president a sekretář-pokladník Biblické a traktátní společnosti Strážná věž byli spolu se šesti dalšími vedoucími spolupracovníky odstraněni a uvězněni jako zločinci, domnívalo se křesťanstvo, že v určitém ohledu zabilo organizaci věrných svědků, kteří oznamovali Boží zřízené království. Zasadilo však této organizaci skutečně smrtelnou ránu? Po určitou dobu se zdálo, že těla zvěstovatelů království jsou prakticky mrtvá. Byli však skutečně navždy vyřazeni z boje? Zjevení 11:7–12 nám odpovídá symbolickou řečí:

„A až dokončí své svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl jejich Pán přibit na kůl. A lidé a kmeny a jazyky a národy se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří přebývají na zemi, radují se nad nimi a těší se a budou si navzájem posílat dary, protože ti dva proroci trápili ty, kteří přebývají na zemi.

A po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří  je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: ,Pojďte sem nahoru.‘ A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili.“

13. Co mohla podle názoru křesťanstva očekávat organizace svědků, ale s jakou silou křesťanstvo nepočítalo?

¹³ Organizace těch, kteří kázali biblická proroctví a vydávali svědectví o Božím zřízeném království, byla na krátkou dobu, jakoby tři a půl dne, vystavena veřejné hanbě. Lidé, které trápilo oznamování biblických pravd, se radovali z toho, že svědkové království byli potlačeni. Z hlediska křesťanstva byla organizace svědků ,mrtvá‘. Byl však zabit, usmrcen Boží duch? Nebyl mrtvý, když tělo Ježíše Krista, který byl popraven na kůle, leželo po části tří dnů mrtvé v hrobě. A stejně tak nebyl ,mrtvý‘ o devatenáct století později, když organizace svědků království byla mrtva v relativním smyslu „tři a půl dne“.

14. Co bylo nutné, aby se splnila slova z Matouše 24:14, a co se stalo na jaře roku 1919?

¹⁴ Nadešel pátý rok „skonávání systému věcí“. Ještě se musela splnit Ježíšova předpověď zaznamenaná u Matouše 24:14: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Křesťanstvo, které se poskvrnilo krví světové války, nebylo natolik ochotné ani čisté, aby splnilo toto proroctví. Co se tedy mělo dělat? Musel začít působit duch všemohoucího Boha. To se také skutečně stalo, ne ve prospěch krví poskvrněného křesťanstva, ale ve prospěch zdánlivě ,mrtvých‘ svědků království. Jak bylo symbolicky zobrazeno ve Zjevení 11:11, „vstoupil do nich duch  života od Boha a postavili se na nohy“. K tomuto oživení došlo na jaře poválečného roku 1919.

15. Kdo se po propuštění pustil do díla a jak byla opět věnována pozornost slovům u Matouše 24:14?

¹⁵ Bylo překvapením, když koncem března 1919 byli úředníci Biblické a traktátní společnosti a jejich spoluvězňové na kauci propuštěni z vězení a ihned se pustili do práce. Znovu byla obrácena pozornost k Ježíšovu proroctví u Matouše 24:14. V anglickém vydání Strážné věže z 1. července 1920, na straně 199, 200 byl pozoruhodný komentář o tomto textu. Jasně z něho vyplývalo, že předpověděné celosvětové kazatelské dílo nebylo totéž dílo, jež se vykonávalo v uplynulých devatenácti stech letech „věku evangelia“, kdy totiž bylo oznamováno království, jež se přibližovalo. Bylo to kázání království, které již bylo zřízeno. Předpověděné kazatelské dílo bylo tedy světaširým dílem oznamování, které mělo být vykonáváno od roku 1914.

16. Jak zapůsobilo toto zjevení na svědky a jakou událostí vyvrcholil rok 1919?

¹⁶ Toto zjevení působením „ducha pravdy“ vneslo nový život do kázání o království, jemuž se svědkové věnovali. Vyvrcholením roku 1919, roku oživení, byl první poválečný hlavní sjezd svědků království, který se konal osm dnů v Cedar Point (Ohio, USA). Byly zde tisíce účastníků ze Spojených států i z Kanady. President Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, který byl zatím plně rehabilitován, oznámil nadcházející nové dílo království. Pronesl veřejnou přednášku před 7000 posluchači.

17. Proč se nepřátelé měli bát, když byli svědkové pozvednuti ze svého mrtvého stavu?

 ¹⁷ Když došlo k překvapujícímu oživení svědků Božího zřízeného království, pocítili nepřátelé království, obzvláště křesťanstvo, velký strach. Jestliže měli nepřátelé již tehdy důvod ke strachu, ačkoli svědků království byl jen malý ostatek, měli později daleko větší důvod. Tito svědkové měli po celém světě vystoupit do popředí takovým způsobem, jak se to Kristovým učedníkům dosud nikdy nestalo. Byli vyzváni, aby zaujali toto význačné postavení, jako kdyby jim silný hlas z nebe řekl: „Pojďte sem nahoru.“

18. Jak v roce 1922 svědkové ukázali, že se nezdráhají chopit se díla, které mělo vyvolat světaširou pozornost?

¹⁸ Neváhali přijmout dílo oznamování království, které je mělo vyzvednout jakoby do nebe a jímž měli vzbudit veřejnou pozornost. Boží posilující duch je povzbuzoval a oni se pustili nebojácně do práce. Jejich nadšení ještě vzrostlo při druhém hlavním sjezdu v Cedar Point v roce 1922, když president Společnosti Strážná věž završil svou hlavní přednášku výzvou: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte krále a jeho království“. Tisíce účastníků sjezdu přijaly s bouřlivým potleskem tuto dynamickou výzvu, aby kázali království až do konce.

URČENÝ ČAS PRO SVĚTAŠIRÉ VYDÁVÁNÍ SVĚDECTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

19. Proč byla vhodná Janova slova ve Zjevení 11:15–18, která uvedl po zprávě o oživení svědků?

¹⁹ „Duch života od Boha“ vstoupil v roce 1919 n. l. do utlačovaných svědků právě proto, aby mohlo  být vykonáno světaširé dílo, při němž mělo být kázáno království. Proto bylo velmi vhodné, že apoštol Jan po zprávě o vyvýšených dvou svědcích pokračuje:

„A sedmý anděl zatroubil na trubku. A v nebi zazněly silné hlasy a říkaly: ,Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.‘

A těch čtyřiadvacet starších osob, jež seděly před Bohem na svých trůnech, padlo na tváře; a uctívali Boha a říkali: ,Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, který jsi a který jsi byl, protože ses ujal své velké moci a začal jsi panovat jako král. Ale národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odměna tvým otrokům, totiž prorokům, a svatým a těm, kteří se bojí tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.‘“ — Zjevení 11:15–18.

20. (a) Bylo hlasitě oznamované poselství určeno pouze pro nebe? (b) Co bylo nyní nutné podle Ježíšovy předpovědi?

²⁰ Hlasitě oznámené poselství: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost,“ si zaslouží, aby je dnes opakovali Jehovovi pomazaní svědkové po celé zemi. Ježíš Kristus se ujal království nad světem na konci časů pohanů v roce 1914. Toto poselství nebylo určeno pouze pro nebe. Mělo význam také pro celý svět. Lidé je měli slyšet. Ale jak uslyší, nebude-li zde nikdo, kdo by toto poselství kázal neboli oznamoval? Ježíš prorokoval, že toto poselství bude kázáno po celé zemi, dříve než přijde konec tohoto systému věcí. Ostatek jeho pomazaných učedníků byl pověřen,  aby od doby, kdy byli v roce 1919 duchovně oživeni, vykonávali toto kazatelské dílo. — Matouš 24:14; Marek 13:10; Římanům 10:14, 15; povšimni si Izaiáše 32:15.

21. Proč to není ze strany pomazaných učedníků Kristových troufalé, že káží království, jak to tvrdí křesťanstvo, a proč se na nich musí splnit slova ze Zachariáše 4:6?

²¹ Ostatek pomazaných učedníků Ježíše Krista byl zplnomocněn a vyslán, aby vykonával kazatelské dílo. (Izaiáš 61:1–3) Jestliže křesťanstvo vytýká těmto Kristovým učedníkům, že jsou domýšliví, když konají toto dílo, při němž káží království, proč potom nekoná toto dílo samo křesťanstvo? Zcela očividně je nekoná. Místo toho se účastní světské politiky a poskytuje své požehnání nekřesťanským Spojeným národům. Pomazaný ostatek je ve srovnání se sta milióny členů církví křesťanstva tak malý, že se na něm splňují Jehovova slova zapsaná u Zachariáše 4:6: „Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem.“

22. Na kom se splnila slova z Joela 2:28, 29, soudíme-li podle kazatelského díla, při němž je oznamováno království?

²² Svatý duch, o němž Jehova prorokoval, že jej vylije v posledních dnech, nepřestal působit, protože ostatek stále ještě křtí učedníky Kristovy ve jménu téhož ducha. (Matouš 28:19, 20; Joel 2:28, 29; Skutky 2:14–21) Bůh sledoval zcela určitý účel, když vylil svého ducha na všechny druhy těla: ti, kteří přijali ducha, měli prorokovat. Skutečnosti dokazují, že ostatek pomazaných učedníků Kristových skutečně prorokuje všem národům na svědectví o Božím království.  Je tedy logické, že to musí být oni, na něž byl skutečně vylit Boží duch. Tento duch stojí za jejich světaširým kazatelským dílem. Kdo by to chtěl popírat?

23. O kom bylo vydáváno svědectví během dalších dvanácti let a proč to bylo nutné?

²³ Po dvanácti letech takového prorokování o Božím království měl pomazaný ostatek lepší poznatky o Jehovovi Bohu, nebeském zdroji vylitého ducha. Vydávali více svědectví o něm a všude oznamovali jeho jméno jako největší jméno v celém vesmíru. Skutečně se snažili být jeho svědky a žít tak, aby je bylo možno poznat jako ,lid pro jeho jméno‘. (Izaiáš 43:10–12; Skutky 15:14) Neměli bychom podceňovat význam a naléhavost vydávání svědectví o Jehovovi a o jeho Mesiáši, Ježíši. Podle proroctví u Joela 2:28–32 měla tato činnost přecházet ,velkému a bázeň vzbuzujícímu Jehovovu dni‘. Kdyby lidé nebyli poučeni, nemohli by vzývat toho, který je může v onen „den“ zachránit. Z Joela 2:32 poznáváme, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně unikne“. Musí tedy být vydáváno svědectví o Jehovovi.

24. Jaké nové označení přijal v roce 1931 pomazaný ostatek a proč to nebylo prázdné gesto?

²⁴ Proto nebylo náhodou, že v neděli 26. července 1931 na mezinárodním sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible v Columbu (Ohio) mnoho tisíc účastníků sjezdu celým srdcem přijalo rezoluci, v níž prohlásili, že chtějí přijmout významné, biblické jméno. Touto rezolucí přijali účastníci sjezdu jméno „svědkové  Jehovovi“. Po mezinárodním sjezdu v Columbu přijaly sbory Mezinárodního sdružení badatelů Bible po celé zemi podobnou rezoluci. Tím se prohlásili jako svědkové Jehovovi. To nebylo prázdné gesto ze strany pomazaného ostatku duchovních izraelitů. Ostatek plnil povinnosti, které s sebou neslo toto jméno, a tak dokázal, že je hoden tohoto nového označení.

25. Jak byli oživení svědkové království vyzdviženi do vyvýšeného postavení v souvislosti s Božím jménem a s tím, že přijali povinnosti vyjádřené u Izaiáše 43:10–12?

²⁵ Je nepopiratelné, že „duch života od Boha“ vstoupil do pomazaného ostatku a povolal je k vyvýšenému postavení, v němž na sebe upoutali pozornost všech svých nepřátel. Členové ostatku se však nebáli těchto nepřátel a uposlechli Boží pozvání: „Pojďte sem nahoru.“ (Zjevení 11:12) Nestyděli se nést Boží jméno, nejsvětější ze všech jmen. Na základě tohoto jména káží a prorokují dům od domu a město od města, což vedlo k oslavení tohoto jména po celé zemi. Zde jsou konečně novodobí obhájci největšího jména ve vesmíru! Je smutné, že přirozený Izrael ve staré době neodpovídal proroctví z Izaiáše 43:10–12, které bylo vysloveno hlavně jemu: „,Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil..., mezi vámi nebyl žádný cizí bůh. Vy tedy jste moji svědkové‘, je výrok Jehovův, ,a já jsem Bůh.‘“ Proto dnešní ostatek duchovních izraelitů s radostí přijímá povinnost být svědky Jehovovými.

26. Do jakého duchovního stavu, v němž byl kdysi sbor v Sardech v Malé Asii, by nechtěl oživený ostatek nikdy upadnout?

 ²⁶ Nyní, kdy ostatek duchovních izraelitů byl obživen ,duchem života od Boha‘, nechce se dostat zpět do stavu, v němž byl kdysi sbor v Sardech v Malé Asii. Ježíš Kristus řekl tomuto sboru:

„Tak říká ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: ,Znám tvé skutky; máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý. Staň se bdělým a posilni to, co zbývá a bylo blízko smrti, protože jsem shledal, že tvé skutky nebyly zcela vykonané před mým Bohem. Měj proto stále na mysli, co jsi přijal a co jsi slyšel, a zachovávej to a čiň pokání. Jistě, jestliže se neprobudíš, přijdu jako zloděj a vůbec nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.‘“ — Zjevení 3:1–3.

27. Jakou výsadu nechce pomazaný ostatek duchovních izraelitů ztratit, a proto se řídí Ježíšovými slovy zapsanými ve Zjevení 2:5?

²⁷ V tomto světě, který je v náboženském ohledu temný, chtějí členové pomazaného ostatku duchovního izraele sloužit jako nositelé světla, kteří nechávají svítit světlo na Boží jméno a na jeho předsevzetí pro záchranu lidstva. Dávají pozor, aby neztratili výsadu, že mohou kolektivně sloužit jako duchovní svícen. Dbají slov oslaveného Ježíše Krista, která řekl sboru ve starověkém Efezu:

„Čiň pokání a konej dřívější skutky. Neuděláš-li to, přijdu k tobě a odstraním tvůj svícen z jeho místa, nebudeš-li činit pokání.“ — Zjevení 2:5.

„VELKÝ ZÁSTUP“ VZÝVÁ BOŽÍ JMÉNO

28. Proč pomazaný ostatek nezažil ve druhé světové válce stejnou zkušenost jako v první světové válce, ačkoli šelma z propasti opět proti němu vedla válku?

²⁸ V letech 1939 až 1945 postihla lidstvo druhá světová  válka. Prožili však členové oživeného ostatku duchovního izraele, kteří byli od roku 1931 známi jako svědkové Jehovovi, stejnou zkušenost jako v první světové válce? Nestalo se to, ačkoli za druhé světové války bylo silnější náboženské pronásledování, v němž „šelma, která vystupuje z propasti“, s nimi opět vedla válku. Pronásledování bylo kruté, ale nezpůsobilo, že by svědecké dílo pomazaného ostatku bylo jakoby usmrceno. Nebeský životodárce stále působil, že členové ostatku byli „naplněni duchem“. (Efezským 5:18) Zůstávali duchovně živí a dále vydávali svědectví o království, i v podzemí, pokud to bylo nutné. Když jim civilní i vojenské vlády zakazovaly kázat dobré poselství o Jehovově zřízeném království, prosili Boha o odvahu, aby mohli dále plnit svůj úkol a kázat.

29. Jak to, co zde bylo řečeno, působilo na ostatek podobně jako v případě popsaném ve Skutcích apoštolů 4:31?

²⁹ To vedlo ke stejným výsledkům jako v jeruzalémském sboru, když náboženské úřady vyzvaly apoštoly, aby přestali kázat o Kristu. „A všichni byli naplněni svatým duchem a s odvážností mluvili Boží slovo.“ (Skutky 4:31) Podobně dává ostatek až do dnešního dne najevo, že je naplněn svatým duchem, a dále ,s odvážností mluví Boží slovo‘. Proto také nebyl „svícen“ ostatku odstraněn ze svého místa.

30. (a) Co činí pomazaný ostatek vzhledem k Božímu jménu? (b) Proč je v souvislosti s textem ze Zjevení 6:11–17 na místě otázka, zda členové ostatku jsou jediní, kteří v Jehovově dni bezpečně uniknou?

³⁰ Pomazaný ostatek sám ,vzývá jméno Jehovovo‘  a po celém světě je oznamuje. Jsou však oni jediní, kteří doufají, že ,bezpečně uniknou‘, až přijde velký a bázeň vzbuzující Jehovův den? (Joel 2:31, 32) Mnozí, kteří nepatří k ostatku, by rádi znali odpověď na tuto otázku, protože o tomto ,bázeň vzbuzujícím dni‘ je ve Zjevení 6:14–17 napsáno:

„A nebe [politické vlády, které jsou vyvýšené nad lidmi] se vzdálilo jako svitek, který se svinuje, a každá hora a každý ostrov byl odstraněn ze svého místa. A zemští králové a lidé vysokého postavení a vojenští velitelé a bohatí a silní i každý otrok a každý svobodný se skryli v jeskyních a v horských skalách. A stále říkají horám a skalám: ,Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před Beránkovou zlobou, protože přišel velký den jejich zloby, a kdo je schopen obstát?‘“

31. (a) Jak zní odpověď na otázku výše popsaných lidí, kteří by chtěli uniknout v Jehovově dni? (b) Kdo se nepřipojuje k zemským králům a k jejich stoupencům a nevolá s nimi o pozemskou ochranu?

³¹ Odpověď na otázku výše popsaných lidí, kteří nevzývali Jehovovo jméno ke své záchraně, zní: Nikdo z nich nebude moci obstát v Jehovově „velkém dni“ a zůstat naživu. Symbolická bouře, která je má zničit, je popsána v další kapitole této biblické knihy, ve Zjevení 7:1–3. Po této zmínce dostáváme zprávu o 144 000 Božích otrocích, kteří byli zapečetěni ,pečetí živého Boha‘. Jsou označeni jako izraelité, ne jako tělesní, přirození Izraelité, jako byli ti, kteří schválili popravu Božího Beránka, ale jako duchovní izraelité, kteří následují Beránka, Ježíše, jako Mesiáše.  (Zjevení 7:4–8; 14:1–5) A co je nám odhaleno dále? Neurčitý počet lidí, kteří se nepřipojují k zemským králům a k jejich stoupencům a nevzývají vlády přirovnané k horám a skalám, aby je skryly před zlobou Boží a Beránkovou. Nebojí se božské zloby.

32. Komu tento „velký zástup“ připisuje záchranu a jaký z toho mají užitek?

³² Povšimněme si, že ve Zjevení 7:9–17 je o tomto nespočetném „zástupu“ řečeno, že „vycházejí z velkého soužení“:

„A hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ,Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘

... ,Kdo jsou ti, kteří jsou oblečeni v bílá roucha, a odkud přišli?‘ ... ,To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu a ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.‘“

33. Čím se „velký zástup“ liší od 144 000 duchovních izraelitů a proč jsou způsobilí, aby sloužili Bohu v jeho duchovním chrámu?

³³ Členové tohoto nespočetného „velkého zástupu“ nepatří k duchovním izraelitům, jejichž počet je uveden  jako 144 000. Nejsou zapečetěni na čelech ,pečetí živého Boha‘. Jan je neviděl ve společnosti Beránka Božího na nebeské hoře Sión. Nemluví se o nich jako o těch, kteří byli „koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“. Pokud jde o jejich národnost, jsou to ve srovnání s duchovními 144 000 izraelity Nežidé, protože pocházejí ze všech národů. Ale poznali Jehovu Boha a uznali, že sedí na trůnu vesmíru jako univerzální svrchovaný vládce. Vědí a vyznávají, kdo je Boží zabitý Beránek, neboť věří v očišťující moc jeho krve, aby mohli stát čistí před Božím trůnem. V tomto očištěném stavu přinášejí Bohu dnem i nocí službu na pozemských nádvořích jeho duchovního chrámu.

34. Z jakých ovcí se skládá „velký zástup“ a jakou mají naději na budoucí život?

³⁴ Jakou mají společnou naději? Není to nebeská naděje. Ve Zjevení 7:17 jsou přirovnáni k ovcím, jejichž pastýřem je Beránek. ,Prameny vod života‘, k nimž je vede, jsou ,prameny‘, z nichž vyplývají božská opatření, která jim pomohou získat dokonalý lidský život v zaslíbeném pozemském ráji. Patří k symbolickým „ovcím“, za něž znamenitý Pastýř dal svou lidskou duši. Nejprve mluvil o „ovčinci“, do něhož Jan Křtitel jako „vrátný“ otevřel dveře v roce 29 n. l., a potom řekl: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ (Jan 10:3, 16) „Velký zástup“  popsaný ve Zjevení 7:9–17 se tedy skládá z „jiných ovcí“, jež dnes žijí a zavazují se, že budou následovat Ježíše Krista, znamenitého pastýře.

35. S kým bude „velký zástup“ spojen v „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“?

³⁵ S kým byl tedy tento „velký zástup“ spojen v „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“? S „ovcemi“ z jiného „ovčince“, totiž s ostatkem „malého stáda“ duchovních izraelitů. (Lukáš 12:32; 1. Petra 2:25) Ačkoli „velký zástup“ není v nové smlouvě, kterou Ježíš Kristus zprostředkoval duchovnímu izraeli, Ježíš je sjednocuje s pomazaným ostatkem, jako by byli „jedním stádem“ v jedné ohradě. Od kdy to znamenitý pastýř činí?

36, 37. (a) Která událost byla znamením toho, že začalo shromažďování „jiných ovcí“? (b) Jaká naděje jim byla ukázána k jejich velké radosti?

³⁶ Od roku 1935. Koncem května onoho roku se konal pětidenní sjezd Jehovových křesťanských svědků ve Washingtonu, D. C. (USA). K tomuto sjezdu byli obzvláště pozváni lidé, kteří se připojili k pomazanému ostatku, měli zájem o to, aby nemuseli zemřít, ale mohli přežít „velké soužení“ a vstoupit do Božího nového pořádku a do jeho pozemského ráje. Věčný život na rajské zemi by znamenal úplné splnění jejich tužby.

³⁷ Proto se velmi radovali, když na sjezdu ve Washingtonu prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž mluvil o „velkém zástupu“, který je popsán ve Zjevení 7:9–17. Objasnil, že tento „zástup“  není duchovní třída těch, kteří byli zplozeni duchem; nebudou v nebesích jako andělé, aby tam pomáhali Kristovým spoludědicům, jichž bude 144 000. Je to zcela zřetelně pozemská třída, která má naději na nekonečný dokonalý lidský život v pozemském ráji pod Kristovým královstvím. Jehova Bůh začal prostřednictvím znamenitého pastýře Ježíše Krista shromažďovat tento „zástup“ k aktivní službě spolu s pomazaným ostatkem.

38. Jak reagoval „duch“ členů „velkého zástupu“ na naději, která jim byla ukázána, a zvláště na kterou naději bylo od té doby poukazováno všem, kteří hledají Boha?

³⁸ Mezi účastníky sjezdu ve Washingtonu byly stovky lidí, kteří nikdy neměli naději na to, že se stanou spoludědici s Kristem. Ale nyní, když byla objasněna pozemská naděje, která je popsána ve Zjevení 7:9–17, projevil se jejich „duch“, jejich vnitřní reagující síla, vřelým pochopením. Tuto naději přivítali bouřlivým potleskem. Když později tisíce dalších lidí četlo ve Strážné věži přetisk přednášky o „velkém zástupu“, také jejich „duch“ na to reagoval. Od té doby je na celém světě lidem, kteří hledají Boha, poukazováno obzvláště na naději „velkého zástupu“. Statisíce lidí bylo pokřtěno ve jménu Božího Syna a přizpůsobili tomu svůj život, aby mohli zažít uskutečnění této nádherné naděje.

39. Jaké jsou rozdíly mezi nimi a pomazaným ostatkem, takže vzniká otázka, zda Bohu oddané, pokřtěné „jiné ovce“ mají svatého ducha?

³⁹ Tyto Bohu oddané, pokřtěné „jiné ovce“ z „velkého zástupu“ nebyly ovšem zplozeny jako Boží duchovní  synové a nemají tedy naději na nebeské dědictví. Nejsou duchovními izraelity. Nebyli přijati do nové smlouvy a nemají příležitost stát se Božím „královstvím kněží a svatým národem“. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Nikdy nebyli zapečetěni Božím duchem a nedostali tak předběžné znamení nebeského dědictví. Nebyli pomazáni Božím duchem jako budoucí spoludědici s Kristem v jeho nebeském království. (Izaiáš 61:1–3; 1. Jana 2:20, 27; 2. Korintským 1:21, 22) Spočívá však přece na nich svatý duch?

40. Jak nám Bible pomáhá poznat, zda člověk, který se oddal Bohu, musí být bezpodmínečně zplozen Božím duchem, aby na něj mohl působit svatý duch?

⁴⁰ Skutečnosti jasně odpovídají, že tomu tak je. Obzvláště od roku 1935 pracuje „velký zástup“ společně s duchem zplozeným pomazaným ostatkem. Poskytli přesvědčující důkazy o tom, že na ně působí Boží svatý duch. Člověk nemusí být zplozen Božím duchem, aby na něho působila Boží účinná síla. Jen si vzpomeňme na proroka Mojžíše, na soudce Otoniela, Gedeona a Samsona, na krále Davida a na Jana Křtitele. Ano, vzpomeňme si na všechny ty předkřesťanské proroky, na něž přišel Jehovův duch a inspiroval je k psaní biblických knih od První knihy Mojžíšovy po Malachiáše. Ačkoli tito muži ve staré době neměli nebeskou naději, Jehova Bůh jim dal svého ducha, protože se mu oddali a z lásky mu sloužili. Bůh je zahalil svou účinnou silou. Naplnil je svým svatým duchem. Jeho duch na ně působil.

41. Jak se Bůh postaral o to, aby mohlo být po celém světě vykonáváno dílo, při němž je kázáno království a jsou činěni učedníci, ačkoli je dnes členů pomazaného ostatku jen velmi málo?

 ⁴¹ Kolik členů má dnes ostatek duchovních izraelitů, kteří byli zplozeni svatým duchem? Podle počtu těch, kteří při každoroční slavnosti Pánovy večeře přijímají symbolický chléb a víno, je jich nyní asi 10 000. Ale pokřtěných křesťanů, jejichž duch s oceněním reaguje na naději na věčný život v ráji zde na zemi, jsou více než dva milióny. Kdo tedy dnes převážnou měrou káže království a činí učedníky po celém světě? (Matouš 24:14; 28:19, 20) Stárnoucí pomazaný ostatek, jehož členů je tak málo, by sám nemohl vykonat tak ohromnou práci. Boží duch tedy mocně působí na „velký zástup“ „jiných ovcí“ a umožňuje jim, aby spolu s pomazaným ostatkem vykonával po celém světě svědecké dílo, které nemá obdoby v dějinách křesťanství.

42, 43. (a) Komu vděčí účastníci světaširého kazatelského díla za dosažené výsledky? (b) Na základě kterých biblických textů věří, že je vedou andělé?

⁴² Oznamování poselství o království zaznívá nyní po celé zemi ve 210 zemích a na mořských ostrovech. V duchovním ráji po celé zemi vzkvétá nyní více než 40 000 sborů činných kazatelů království. *

⁴³ Toto rozsáhlé oznamování Božího království, jeho nového pořádku, až do nejvzdálenějších končin země vyžaduje velkou práci od těch, kteří se jej účastní, a všechna tato práce je zdarma. (Matouš 10:8) Ale  tito zvěstovatelé království, Jehovovi křesťanští svědkové, si nepřisuzují zásluhu za tyto nádherné výsledky. Vyznávají, že jsou pouze nástrojem v Boží ruce. Za odvahu a sílu k vykonávání tohoto určeného díla vděčí Božímu duchu. Poznávají, že při vykonávání díla, které Bůh schvaluje, mají podporu a vedení ze strany andělů. Věří slovům zapsaným v Židům 1:14, že andělé jsou „duchové k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kteří mají zdědit záchranu“. Také o naší době, o „skonávání systému věcí“, Ježíš řekl: „Vyšle své anděly se silným zvukem trubky a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině. — Matouš 24:3, 30, 31.

44. (a) Proč není nic mimořádného na tom, že jsou andělé používáni k takovému účelu? (b) Kdo má podle předpovědi poskytovat neviditelně pomoc v díle, při němž jsou zdánliví křesťané oddělováni od pravých křesťanů a při němž je shromažďován „velký zástup“?

⁴⁴ Měli bychom se tomu divit? Ne. Již v předkřesťanských dobách přicházeli andělé na pomoc Jehovovým věrným ctitelům a vedli je. (1. Mojžíšova 32:1, 2, 24–30; 2. Mojžíšova 14:19, 20; 2. Královská 6:15–17; Izaiáš 37:36; Žalm 34:7; 34:8, KB) Dnes žijeme v době, kdy jsou shromažďováni praví dědicové Božího království a oddělováni od zdánlivých křesťanů v křesťanstvu; a v této rozhodující době měl pomazaný ostatek dostat pomoc od andělů, jak je o tom psáno u Matouše 13:39–43, 49, 50 a ve Zjevení 14:6. Andělé pod vedením Krista, krále, mají tedy neviditelně vedoucí úlohu při shromažďování ostatku pomazaných  učedníků, „jeho vyvolených“. Ježíš používá andělů, které vede, také při shromažďování daleko většího počtu, než kolik je pomazaného ostatku, totiž „velkého zástupu“ jeho „jiných ovcí“. — Matouš 25:31–46; Jan 10:16.

SYMBOLICKÉ VZKŘÍŠENÍ

45, 46. (a) Proč bychom neměli pohrdat ,dnem malých věcí‘, uvědomíme-li si Boží podivuhodný zázrak, který byl předstíněn u Ezechiele 37:1–14? (b) Co Jehova vložil do Izraelitů, kteří byli ve vyhnanství, aby se mohli znovu usadit na své vlastní půdě?

⁴⁵ Má tedy někdo důvod ,pohrdat dnem malých věcí‘? (Zachariáš 4:10) Jaký podivuhodný řetěz událostí byl uveden v chod v roce 1919 n. l., kdy ,do nich vstoupil duch života od Boha‘, to znamená do zdánlivě mrtvého pomazaného ostatku! (Zjevení 11:11) Všemohoucí Bůh tak vykonal novodobý zázrak vzkříšení. Připomíná nám to vidění, které měl Ezechiel, když viděl údolí plné suchých rozházených kostí mrtvých Izraelitů. Těla těchto Izraelitů byla obnovena, ale stále ještě leželi mrtví. Potom Ezechiel poslechl Boží příkaz a prorokoval nad nimi. Co se stalo? „Vstoupil do nich dech a ožili a postavili se na nohy, bojová síla velmi, velmi veliká.“ — Ezechiel 37:1–10.

⁴⁶ Mělo se Ezechielovo vidění splnit na Božím vyvoleném lidu, který tehdy chřadl v Babylóně? Jehova Bůh je chtěl ujistit, že se toto vidění o obnovení splní, a proto inspiroval Ezechiela, aby řekl: „Vložím do vás svého ducha a ožijete a usídlím vás na vaší  půdě; a budete muset poznat, že já sám, Jehova, jsem mluvil a učinil jsem to.“ — Ezechiel 37:11–14; srovnej Izaiáše 32:15–18.

47. (a) Proč Bůh vložil svého ducha na pomazaný ostatek, když jej obnovil? (b) Jak důsledky tohoto oživení odpovídají slovům v Římanům 8:11?

⁴⁷ Nyní, ve dvacátém století, po konci první světové války v roce 1918, byl pomazaný ostatek duchovně oživen. Vyšel ze zajetí Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a znovu se ujal služby království. Proto je Jehova znovu uvedl do jejich právoplatného „území“ na zemi; věnoval jim opět svou přízeň. Vkládá na ně svého ducha, aby působili ve službě království volně a nebojácně. „Kde je duch Jehovův, tam je svoboda.“ (2. Korintským 3:17) Osvobozený ostatek od té doby ve své královské službě skutečně dokázal, že je živý. Dokázal to také „velký zástup“ jeho spolupracovníků, kteří jsou přirovnáváni k ovcím a přišli později. Způsobila to Jehovova svatá účinná síla, jak nám to připomínají slova v Římanům 8:11: „Jestliže ve vás přebývá duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým duchem, který ve vás přebývá.“

48. Jaká síla je s ostatkem a s „velkým zástupem“, kteří jsou jednotní?

⁴⁸ Kéž tedy ostatek a „velký zástup“ jednotně postupují kupředu! Je s vámi nepřemožitelná síla, která stojí za Božím přicházejícím novým pořádkem. (Zachariáš 4:6) Budete-li dále kázat „toto dobré  poselství o království“, budete sice muset dále snášet utrpení a pohanu, ale podstupujete to pro Jehovu Boha a pro jeho Krista, a to je nejvyšší čest, jaké se člověku může dostat. Pamatujte si: „Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Jestliže vás potupují nepřátelé Božího království, neznamená to, že vás Bůh neschvaluje. Vaše vytrvalost je důkazem toho, že máte Božího ducha. Spočívá-li na vás jeho duch, je to pro vás pocta, a ne hanba; poskytuje vám to důstojnost a činí vás to podobnými Kristu. Je to důkazem, že jste hodni nádherné služby v Božím budoucím novém pořádku. Považujte to za štěstí a vysokou poctu!

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]