Sedmá kapitola

Co poznáváme z toho, že Bůh připouští ničemnost

1, 2. (a) Jaký neblahý dopad by na nás mělo to, kdyby Jehova vzbouřence v Edenu okamžitě zahubil? (b) Jaká láskyplná opatření pro nás Jehova připravil?

„DNŮ let mého života se prokázalo být málo a byly tísnivé,“ řekl patriarcha Jákob. (1. Mojžíšova 47:9) Podobně Job řekl, že člověk „má život krátký a je zahlcen nepokojem“. (Job 14:1) Stejně jako tito muži, i většina z nás zažila těžkosti, křivdy, a dokonce tragédie. To, že jsme se narodili, však nebylo od Boha nespravedlivé. Je pravda, že nemáme dokonalou mysl, dokonalé tělo ani rajský domov, což Adam a Eva původně měli. Co by se však stalo, kdyby je Jehova usmrtil okamžitě, jakmile se vzbouřili? Nebyly by sice žádné nemoci, zármutek ani smrt, ale nebyl by ani lidský rod. Nenarodili bychom se. Bůh milosrdně ponechal čas na to, aby Adam a Eva zplodili děti, i když tyto děti zdědily nedokonalost. A Jehova pak prostřednictvím Krista zajistil, abychom dostali zpátky to, co Adam ztratil — věčný život na rajské zemi. (Jan 10:10; Římanům 5:12)

² Velmi nás povzbuzuje to, že se můžeme těšit na život v novém světě, kde bude rajské životní prostředí a kde nebudou nemoci, zármutek, bolest, smrt ani ničemní lidé. (Přísloví 2:21, 22; Zjevení 21:4, 5) Z biblické zprávy  se však dozvídáme, že naše osobní záchrana je sice pro nás i pro Jehovu důležitá, ale že jde o něco ještě významnějšího.

Kvůli svému velkému jménu

3. O co mimo jiné jde při uskutečňování Jehovova záměru se zemí a lidstvem?

³ Při uskutečňování záměru, který má Bůh se zemí a s lidstvem, jde také o Boží jméno. Toto jméno, Jehova, znamená „Působí, že se stane“. Boží jméno tedy představuje Jehovovu pověst — pověst Svrchovaného Panovníka, Vykonavatele vlastního záměru a Boha pravdy. Kvůli svému postavení a pro zachování pokoje a pohody všech tvorů v celém vesmíru Jehova právem vyžaduje, aby ho všichni poslouchali a aby jeho jménu a tomu, co vyjadřuje, byla prokazována náležitá úcta v plné míře.

4. Co zahrnoval Jehovův záměr se zemí?

⁴ Když Jehova stvořil Adama a Evu, dal jim úkol, který měli plnit. Vysvětlil jim, že jeho záměrem je nejen to, aby si podmanili zemi — tedy rozšířili ráj po celé zemi —, ale aby ji také zalidnili svými potomky. (1. Mojžíšova 1:28) Měl by snad kvůli jejich hříchu tento záměr skončit nezdarem? Kdyby Všemohoucí Bůh Jehova svůj záměr se zemí a s lidstvem neuskutečnil, byla by to velká pohana pro jeho jméno.

5. (a) Kdy měli první lidé zemřít, v případě, že by jedli ze stromu poznání dobrého a špatného? (b) Jak Jehova splnil svá slova zapsaná v 1. Mojžíšově 2:17 a zároveň bral v úvahu svůj záměr se zemí?

⁵ Jehova Adama a Evu varoval. Řekl jim, že pokud by byli neposlušní a jedli by ze stromu poznání dobrého  a špatného, „v den“, kdy z něho pojedí, zemřou. (1. Mojžíšova 2:17) Jehova své slovo splnil a ještě tentýž den, kdy zhřešili, je volal k odpovědnosti a vynesl nad nimi rozsudek smrti. Z Božího pohledu Adam a Eva v ten den zemřeli. Jehova však chtěl uskutečnit svůj záměr se zemí, a proto jim dovolil, aby ještě před tím, než doslovně zemřou, měli rodinu. Z Božího hlediska totiž může být 1 000 let jako jeden den, a když tedy Adamův život skončil v 930 letech, bylo to jako v jednom „dnu“. (2. Petra 3:8; 1. Mojžíšova 5:3–5) Tak se potvrdilo, že Jehova mluvil pravdu, pokud šlo o to, kdy bude vykonán trest, a Boží záměr se zemí nebyl smrtí Adama a Evy zmařen. Navíc nedokonalým a mimo jiné i ničemným lidem bylo ještě na nějaký čas dovoleno žít.

6, 7. (a) Proč podle slov zaznamenaných ve 2. Mojžíšově 9:15, 16 Jehova dovolil, aby ničemnost pokračovala ještě nějakou dobu? (b) Jak se v případě faraóna projevila Jehovova moc a jak se Jehovovo jméno stalo známým? (c) Co přinese konec současného ničemného systému?

⁶ Z toho, co v Mojžíšově době Jehova řekl egyptskému vládci, je dále vidět, proč dovolil, aby ničemnost pokračovala. Když faraón zakázal izraelským synům odchod z Egypta, Jehova nejednal tak, že by ho okamžitě srazil. Postihl Egypt deseti ranami a tím dal úžasným způsobem najevo svou moc. Ve svém varování před sedmou ranou řekl faraónovi, že mohl jeho samotného i jeho lid snadno vyhladit ze zemského povrchu. A dodal: „Ale zachoval jsem tě vskutku proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ (2. Mojžíšova 9:15, 16)

 ⁷ Když Jehova osvobodil Izraelity, jeho jméno opravdu začalo být všeobecně známé. (Jozue 2:1, 9–11) Na to, co tehdy udělal, se nezapomnělo dodnes, přestože už uplynulo téměř 3 500 let. Bylo veřejně oznámeno nejen Jehovovo osobní jméno, ale také pravda o Tom, kdo toto jméno nosí. Jehova tak získal pověst, že je Bůh, který dodržuje své sliby a jedná ve prospěch svých služebníků. (Jozue 23:14) Ukázalo se, že má neomezenou moc a že nic nemůže jeho záměr překazit. (Izajáš 14:24, 27) Můžeme tedy mít důvěru, že brzy zasáhne ve prospěch svých věrných služebníků a odstraní celý Satanův ničemný systém. Tento projev neomezené moci a také sláva, jakou to přinese Jehovovu jménu, nebudou nikdy zapomenuty. Užitek z toho plynoucí bude trvalý. (Ezekiel 38:23; Zjevení 19:1, 2)

‚Ó hloubko Boží moudrosti!‘

8. Co bychom na základě Pavlovy výzvy měli brát v úvahu?

⁸ Ve svém dopise Římanům apoštol Pavel klade otázku: „Je snad u Boha bezpráví?“ A důrazně na ni odpovídá: „Kéž k tomu nikdy nedojde!“ Potom vyzdvihuje Boží milosrdenství a uvádí, co Jehova řekl faraónovi o tom, proč ho ponechává naživu o něco déle. Pavel také ukazuje, že my, lidé, jsme jako hlína v rukou hrnčíře. Potom říká: „Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou trpělivostí nádoby zloby hodící se ke zničení, aby dal na vědomí bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě, totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale také z národů, co na tom?“ (Římanům 9:14–24)

9. (a) Kdo jsou „nádoby zloby hodící se ke zničení“? (b) Proč Jehova projevoval velkou trpělivost navzdory svým odpůrcům, a jaký užitek budou mít z konečného výsledku ti, kdo Jehovu milují?

 ⁹ Už od vzpoury v Edenu jsou všichni, kdo se postavili proti Jehovovi a jeho zákonům, považováni za „nádoby zloby hodící se ke zničení“. Po celou tu dobu Jehova neustále projevoval trpělivost. Ničemní se vysmívali jeho způsobu jednání, pronásledovali jeho služebníky, a dokonce zabili jeho Syna. Jehova projevil velkou zdrženlivost a ponechal dostatek času na to, aby všechno tvorstvo plně pochopilo, jaké katastrofální následky přinesla vzpoura proti Bohu a činnost lidských, na Bohu nezávislých, vlád. Ježíš svou smrtí zároveň poskytl prostředek k osvobození poslušného lidstva a k ‚rozbití Ďáblových děl‘. (1. Jana 3:8; Hebrejcům 2:14, 15)

10. Proč Jehova v průběhu uplynulých 1 900 let trpělivě snášel ničemné lidi?

¹⁰ V průběhu více než 1 900 let od Ježíšova vzkříšení Jehova dále trpělivě snášel „nádoby zloby“ a odkládal jejich zničení. Proč? Protože dělal přípravy pro ty, kdo mají být společně s Ježíšem Kristem v jeho nebeském Království. Těchto lidí má být celkem 144 000 a jsou to ‚nádoby milosrdenství‘, o nichž mluvil apoštol Pavel. Do této nebeské třídy byli pozváni nejprve lidé z židovského národa. Později Bůh pozval lidi z pohanských národů. Jehova nikoho nikdy nenutil, aby mu sloužil. Avšak některým z těch, kdo s vděčností reagovali na jeho láskyplná opatření, poskytl vzácnou příležitost vládnout společně s jeho Synem v nebeském Království.  Příprava nebeské třídy je nyní již téměř dokončena. (Lukáš 22:29; Zjevení 14:1–4)

11. (a) Jaká skupina má nyní užitek z Jehovovy trpělivosti? (b) Jaký užitek budou mít mrtví?

¹¹ Jaké vyhlídky však mají obyvatelé země? Svou trpělivostí Jehova také umožnil shromažďování ‚velkého zástupu‘ lidí ze všech národů. Nyní jich je několik milionů. Jehova slíbil, že tato pozemská třída přežije konec tohoto systému a bude mít vyhlídku na věčný život v pozemském ráji. (Zjevení 7:9, 10; Žalm 37:29; Jan 10:16) V Božím ustanoveném čase bude vzkříšeno velké množství mrtvých a také tito lidé dostanou příležitost stát se pozemskými poddanými nebeského Království. Boží slovo ve Skutcích 24:15 předpovídá: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Jan 5:28, 29)

12. (a) Co jsme se o Jehovovi dozvěděli z toho, že trpělivě snáší ničemnost? (b) Co si myslíte o tom, jak Jehova řešil tyto záležitosti?

¹² Je v tom všem snad nějaké bezpráví? Není. Bůh totiž tím, že v souladu se svým záměrem odkládá zničení zlých lidí neboli ‚nádob zloby‘, projevuje soucit jiným lidem. Z toho je patrné, jak je Jehova milosrdný a láskyplný. Měli jsme čas pozorovat postupné odhalování jeho záměru, a tak jsme se hodně dozvěděli o Jehovovi samotném. Díky tomu můžeme obdivovat různé stránky jeho osobnosti, které vidíme jasněji: smysl pro právo, milosrdenství, trpělivost a rozmanitou moudrost. Jehovovo moudré řešení sporné otázky, která se týká neomezené svrchovanosti — jeho práva  vládnout —, zůstane navždy důkazem toho, že jeho způsob vlády je ten nejlepší. A tak společně s apoštolem Pavlem říkáme: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho soudy a jak nevysledovatelné jsou jeho cesty!“ (Římanům 11:33)

Máme příležitost projevit svou oddanost

13. K čemu máme příležitost, když prožíváme osobní trápení, a co nám pomůže, abychom reagovali moudře?

¹³ Mnozí Boží služebníci jsou v situaci, kdy mají nějaké osobní trápení. Jejich trápení nepřestává, protože Bůh ještě nezahubil ničemné a nepřivodil předpověděnou obnovu lidstva. Mělo by nás to roztrpčovat? Nebo se na takové situace můžeme dívat jako na příležitosti, kdy i my můžeme předložit důkaz, že Ďábel je lhář? Můžeme k tomu získat sílu, budeme-li mít na paměti tuto naléhavou prosbu: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Ten, kdo Boha popichuje — Satan —, vyslovil obvinění, že lidé budou Boha hanět, a dokonce ho proklínat, jestliže utrpí hmotnou ztrátu nebo je postihne tělesné soužení. (Job 1:9–11; 2:4, 5) Když tedy navzdory těžkostem projevujeme Jehovovi věrnou oddanost a dáváme najevo, že v našem případě je takové obvinění nepravdivé, rozradostňujeme tím Jehovovo srdce.

14. Jaký užitek můžeme získat, jestliže se ve zkouškách spoléháme na Jehovu?

¹⁴ Jestliže v době zkoušek spoléháme na Jehovu, můžeme si vypěstovat velmi cenné vlastnosti. Ježíš se například  z toho, co vytrpěl, ‚naučil poslušnosti‘ tak, jak to nikdy předtím neuměl. I my se můžeme ze svých zkoušek poučit a vypěstovat si trpělivost, vytrvalost a hlubokou vděčnost za Jehovova spravedlivá měřítka. (Hebrejcům 5:8, 9; 12:11; Jakub 1:2–4)

15. Jak můžeme prospět jiným lidem, když trpělivě snášíme těžkosti?

¹⁵ Jiní lidé budou pozorovat, co děláme. Někteří z nich možná díky tomu, co podstupujeme z lásky ke spravedlnosti, časem pochopí, kdo jsou dnešní praví křesťané. A jestliže se s námi sjednotí v uctívání, mohou také  získat požehnání věčného života. (Matouš 25:34–36, 40, 46) Jehova a jeho Syn chtějí, aby lidé dostali tuto příležitost.

16. Jak náš názor na osobní těžkosti souvisí s otázkou jednoty?

¹⁶ Je velmi chvályhodné, když i náročné situace považujeme za příležitost k tomu, abychom Jehovovi dali najevo svou oddanost a abychom se podíleli na uskutečňování jeho vůle. Jestliže to děláme, dokazujeme tak, že opravdu usilujeme o jednotu s Bohem a Kristem. Ježíš se k Jehovovi modlil za všechny pravé křesťany těmito slovy: „Prosím nejen za ně [své nejbližší učedníky], ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi.“ (Jan 17:20, 21)

17. V co můžeme důvěřovat, jsme-li Jehovovi věrně oddáni?

¹⁷ Jsme-li Jehovovi věrně oddáni, štědře nás odmění. Jeho Slovo říká: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58) Také uvádí: „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10) A v Jakubovi 5:11 se píše: „Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ Co z toho pro Joba vyplynulo? „Pokud jde o Jehovu, ten potom požehnal Jobovu konci více než jeho počátku.“ (Job 42:10–16) Ano, Jehova je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí  hledají“. (Hebrejcům 11:6) A odměna, kterou můžeme očekávat, je věčný život na rajské zemi.

18. Co se nakonec stane s našimi bolestnými vzpomínkami?

¹⁸ Vláda Božího Království napraví všechny škody, které za uplynulá tisíciletí napáchala lidská rodina. V té době bude tolik radostí, že to převáží jakékoli utrpení, které zakoušíme nyní. Nebudou nás rozrušovat žádné špatné vzpomínky na předchozí utrpení. Bolestné zážitky budou v novém světě postupně vymazány povzbudivými myšlenkami a činnostmi, jimiž bude naplněn každodenní život lidí. Jehova prohlašuje: „Tvořím nová nebesa [novou vládu nebeského Království nad lidstvem] a novou zemi [spravedlivou lidskou společnost]; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce. Jásejte však a mějte navždy radost z toho, co tvořím.“ Ano, v Jehovově novém světě budou spravedliví lidé moci říkat: „Celá země došla odpočinku, osvobodila se od rozrušení. Lidé se rozveselili s radostným voláním.“ (Izajáš 14:7; 65:17, 18)

Stručné opakování

• Jak Jehova vhodně projevuje velkou úctu k vlastnímu jménu, ačkoli připustil zlo?

• Jak Bůh díky tomu, že trpělivě snášel „nádoby zloby“, umožnil, aby se jeho milosrdenství vztahovalo i na nás?

• O co bychom se měli snažit v situacích, kdy máme nějaké osobní trápení?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 67]

Jehova „požehnal Jobovu konci více než jeho počátku“