Přejít k článku

Přejít na obsah

Dále mluvte Boží slovo se smělostí

Dále mluvte Boží slovo se smělostí

Devatenáctá kapitola

Dále mluvte Boží slovo se smělostí

1. (a) Co bylo obsahem dobré zprávy, kterou oznamovali Ježíšovi učedníci, ale jak na ni někteří Židé reagovali? (b) Jaké otázky bychom si měli klást?

TÉMĚŘ před dvěma tisíci lety byl Boží Syn, Ježíš Kristus, pomazán za budoucího Krále nad celou zemí. Ježíš byl na popud náboženských nepřátel popraven, ale Jehova ho vzkřísil z mrtvých. Prostřednictvím Ježíše mají lidé nyní možnost získat věčný život. Když však Ježíšovi učedníci začali veřejně oznamovat tuto dobrou zprávu, vypuklo pronásledování. Někteří z nich byli uvězněni, či dokonce zmrskáni, a dostali příkaz, aby o Ježíšovi přestali mluvit. (Skutky 4:1–3, 17; 5:17, 18, 40) Co měli dělat? Co byste dělali vy? Vydávali byste svědectví směle dál?

2. (a) Jakou nádhernou zprávu je nutné oznamovat v dnešní době? (b) Kdo má odpovědnost kázat tuto dobrou zprávu?

2 V roce 1914 byl Král Božího Království, Ježíš Kristus, dosazen na trůn v nebi, aby vládl „uprostřed svých nepřátel“. (Žalm 110:2) Satan a jeho démoni byli potom svrženi na zem. (Zjevení 12:1–5, 7–12) Tehdy začaly poslední dny současného ničemného systému. Až toto období skončí, Bůh rozdrtí celý satanský systém věcí. (Daniel 2:44; Matouš 24:21) Ti, kdo přežijí, získají vyhlídku, že budou věčně žít na zemi, která se stane rájem. Jestliže jste tuto dobrou zprávu přijali, potom ji budete chtít sdělovat také jiným lidem. (Matouš 24:14) Jakou odezvu však můžete očekávat?

3. (a) Jak lidé reagují na poselství o Království? (b) Jakou otázku si musíme položit?

3 Až budete oznamovat dobrou zprávu o Království, někteří lidé ji možná radostně přijmou, ale většina o ni zájem neprojeví. (Matouš 24:37–39) Někdo se snad bude posmívat a bude vám klást odpor. Ježíš upozorňoval, že odpor může vycházet od příbuzných (Lukáš 21:16–19) nebo také od lidí na vašem pracovišti či ve škole. V některých místech na zemi je činnost svědků Jehovových dokonce zakázána vládou. Budete dál směle mluvit Boží slovo a ‚stát pevně ve víře‘, když se ocitnete v takové situaci? (1. Korinťanům 16:13)

Nespoléhejme na vlastní sílu

4. (a) Co je základem pro to, abychom byli Božími věrnými služebníky? (b) Proč jsou křesťanská shromáždění tak důležitá?

4 Máme-li Jehovovi věrně sloužit, je nezbytné spoléhat na jeho opatření. Jedním z nich jsou sborová shromáždění. Písmo nás vybízí, abychom je nezanedbávali. (Hebrejcům 10:23–25) Ti, kdo zůstávají věrnými Jehovovými svědky, se stále snaží pravidelně navštěvovat shromáždění, kde se scházejí se spoluvěřícími. Na těchto shromážděních vzrůstá naše poznání Písma. Zde se také učíme hlouběji porozumět známým pravdám a výrazněji si uvědomujeme, jakým způsobem je můžeme uplatňovat. Více se sbližujeme s našimi křesťanskými bratry v jednotném uctívání a jsme posilováni, abychom plnili Boží vůli. Jehovův duch nás vede prostřednictvím sboru, a na základě působení tohoto ducha je Ježíš mezi námi. (Matouš 18:20; Zjevení 3:6)

5. Jak jsou pořádána shromáždění, když je činnost svědků Jehovových zakázána?

5 Účastníte se pravidelně všech shromáždění, věnujete pozornost probírané látce a osobně ji uplatňujete? Když je činnost svědků Jehovových zakázána, je někdy nezbytné pořádat shromáždění v malých skupinách v soukromých bytech. Místa a čas se mohou měnit a ne vždy je to možná výhodné, protože některá shromáždění se konají pozdě v noci. Věrní bratři a sestry však navzdory osobnímu nepohodlí a nebezpečí vyvíjejí značné úsilí, aby se zúčastnili každého shromáždění.

6. Jak dáváme najevo svou důvěru v Jehovu a jak nám tato důvěra pomůže, abychom nadále směle kázali?

6 Tím, že se k Jehovovi pravidelně obracíme v upřímné modlitbě a uvědomujeme si, že potřebujeme Boží pomoc, vzrůstá naše důvěra v Jehovu. Děláte to? Ježíš se během své pozemské služby modlil často. (Lukáš 3:21; 6:12, 13; 22:39–44) A v noci před tím, než byl přibit na kůl, své učedníky nabádal: „Zůstaňte bdělí a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Marek 14:38) Setkáváme-li se s tím, že lidé jsou k poselství o Království lhostejní, mohli bychom se dostat do pokušení, abychom ve své službě polevili. Jestliže se nám lidé posmívají nebo nás pronásledují, mohli bychom být v pokušení přestat kázat, a tak se problémům vyhnout. Pokud se však upřímně modlíme, aby nám Boží duch pomáhal nadále směle kázat, budeme chráněni, abychom těmto pokušením nepodlehli. (Lukáš 11:13; Efezanům 6:18–20)

Záznam o smělém vydávání svědectví

7. (a) Proč je pro nás záznam ve Skutcích mimořádně zajímavý? (b) Ve svých odpovědích na otázky uvedené na konci odstavce zdůrazněte, jak mohou být tyto informace pro nás prospěšné.

7 Záznam obsažený v knize Skutky je pro nás všechny mimořádně zajímavý. Dozvídáme se z něj, jak apoštolové a jiní první učedníci — lidé, kteří měli stejné pocity jako my — překonávali překážky a dokazovali, že jsou smělí a věrní svědkové Jehovovi. Prozkoumejme část tohoto záznamu pomocí dále uvedených otázek a biblických textů. Při tomto zkoumání uvažujte, jaký užitek můžete osobně získat z toho, co čtete.

Byli apoštolové vysoce vzdělaní muži? Byli to lidé, kteří byli za všech okolností nebojácní? (Jan 18:17, 25–27; 20:19; Skutky 4:13)

Díky čemu Petr směle mluvil před židovským soudem, který odsoudil Božího vlastního Syna? (Matouš 10:19, 20; Skutky 4:8)

Co dělali apoštolové v týdnech před tím, než byli předvedeni před Sanhedrin? (Skutky 1:14; 2:1, 42)

Jak odpověděli Petr a Jan, když vládci apoštolům nařídili, aby přestali kázat na základě Ježíšova jména? (Skutky 4:19, 20)

Koho apoštolové po svém propuštění znovu prosili o pomoc? Modlili se o to, aby pronásledování přestalo, nebo o něco jiného? (Skutky 4:24–31)

Kterými prostředky Jehova poskytoval pomoc, když se odpůrci pokoušeli zastavit kazatelskou činnost? (Skutky 5:17–20)

Jak apoštolové dali najevo, že pochopili důvod, proč byli osvobozeni? (Skutky 5:21, 41, 42)

V čem učedníci dále pokračovali, i když mnozí z nich byli kvůli pronásledování rozptýleni? (Skutky 8:3, 4; 11:19–21)

8. Jaké obdivuhodné výsledky přinesla služba prvních učedníků a jak se z toho můžeme poučit my?

8 Kázání dobré zprávy nebylo marné. O Letnicích roku 33 n. l. bylo pokřtěno asi 3 000 učedníků. „Stále [se] přidávali věřící v Pána, množství mužů i žen.“ (Skutky 2:41; 4:4; 5:14) Časem se stal křesťanem dokonce i jeden zuřivý pronásledovatel Božího lidu, Saul z Tarsu, a začal směle vydávat svědectví o pravdě. Stal se známým pod jménem apoštol Pavel. (Galaťanům 1:22–24) Kazatelská činnost, která byla zahájena v prvním století, ještě neskončila. V těchto posledních dnech je stále intenzivnější a proniká do všech končin světa. Výsadu kázat máme i my, a můžeme se učit z příkladu věrně oddaných svědků, kteří sloužili před námi.

9. (a) Jaké příležitosti k vydávání svědectví využíval Pavel? (b) Jakým způsobem oznamujete poselství o Království jiným lidem vy?

9 Co udělal Pavel, když se dozvěděl pravdu o Ježíši Kristu? „Ihned ... začal kázat o Ježíšovi, že On je Boží Syn.“ (Skutky 9:20) Byl vděčný Bohu, který mu projevil nezaslouženou laskavost, a uvědomoval si, že obdržel dobrou zprávu, kterou potřebuje slyšet každý. Pavel byl Žid a podle tehdejšího zvyku chodil vydávat svědectví do synagog. Také kázal dům od domu a rozmlouval s lidmi na tržišti. A ochotně přešel do dalších území, aby dobrou zprávu kázal i tam. (Skutky 17:17; 20:20; Římanům 15:23, 24)

10. (a) Jak dal Pavel při vydávání svědectví najevo, že je sice smělý, ale že má také rozlišovací schopnost? (b) Jak bychom mohli projevovat stejné vlastnosti jako Pavel, když vydáváme svědectví příbuzným, spolupracovníkům nebo spolužákům?

10 Pavel byl smělý, ale zároveň projevoval rozlišovací schopnost, a takoví bychom měli být i my. K Židům promlouval na základě slibů, které Bůh dal jejich předkům. Když mluvil k Řekům, založil svou řeč na skutečnostech, které jim byly známé. Někdy používal k vydání svědectví vlastní zkušenost a na ní ukazoval, jak lze poznávat pravdu. Řekl: „Všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Korinťanům 9:20–23; Skutky 22:3–21)

11. (a) Co Pavel udělal, aby se vyhnul opakovaným konfliktům s odpůrci? (b) Kdy a jak bychom mohli rozumně napodobovat Pavlův příklad? (c) Odkud dostáváme sílu, abychom nadále směle mluvili?

11 Když se zdálo, že kvůli odporu by bylo lepší, kdyby Pavel nějakou dobu kázal v jiné oblasti, raději odešel, aby se nedostával opakovaně do konfliktů s odpůrci. (Skutky 14:5–7; 18:5–7; Římanům 12:18) Nikdy se však za dobrou zprávu nestyděl. (Římanům 1:16) I když nestoudné — a dokonce násilné — jednání odpůrců bylo Pavlovi nepříjemné, přesto ‚sebral prostřednictvím našeho Boha smělost‘ a v kázání pokračoval. Řekl: „Pán stál při mně a vlil do mne sílu, aby mým prostřednictvím bylo kázání plně dovršeno.“ (1. Tesaloničanům 2:2; 2. Timoteovi 4:17) Ježíš, Hlava křesťanského sboru, nám dává potřebnou sílu, abychom vykonávali činnost, kterou předpověděl pro dnešní dobu. (Marek 13:10)

12. Co dokazuje, že křesťané jsou smělí, a z čeho tato smělost pramení?

12 Máme pádný důvod nadále směle mluvit Boží slovo stejně jako Ježíš a jiní věrní Boží služebníci v prvním století. To neznamená, že máme jednat netaktně nebo že máme vnucovat poselství těm, kdo ho nechtějí. Nevzdáme se však kvůli tomu, že jsou lidé lhostejní, ani se nenecháme umlčet odporem. Stejně jako Ježíš, i my poukazujeme na to, že Boží Království je právoplatná vláda nad celou zemí. Mluvíme s jistotou, protože zastupujeme Jehovu, Svrchovaného Panovníka, a protože oznamujeme poselství, které pochází od něho, a ne od nás. A nejsilnější pohnutkou k tomu, abychom Jehovu chválili, by měla být naše láska k němu. (Filipanům 1:27, 28; 1. Tesaloničanům 2:13)

Stručné opakování

• Proč je důležité předat poselství o Království pokud možno každému, ale jaké reakce můžeme očekávat?

• Jak můžeme dávat najevo, že při službě Jehovovi nespoléháme na svou vlastní sílu?

• Jaká cenná poučení získáváme z knihy Skutky?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 173]

Stejně jako v minulosti, i dnes Jehovovi služebníci směle mluví Boží slovo