„Nejsou částí světa“
Osmnáctá kapitola
„Nejsou částí světa“
1. (a) O co se v zájmu svých učedníků modlil Ježíš před svou smrtí? (b) Proč je tak důležité ‚nebýt částí světa‘?
TU NOC před tím, než byl zabit, se Ježíš modlil za své učedníky. Věděl, že je Satan vystaví obrovskému tlaku, a proto svému Otci řekl: „Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:15, 16) Proč je oddělenost od světa tak důležitá? Protože panovníkem tohoto světa je Satan. A křesťané se nechtějí stát částí světa, který je pod Satanovou nadvládou. (Lukáš 4:5–8; Jan 14:30; 1. Jana 5:19)
2. V jakých ohledech Ježíš nebyl částí světa?
2 I když Ježíš nebyl částí světa, neznamenalo to, že neměl rád lidi. Naopak, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a vyučoval druhé o Božím Království. Dokonce za lidstvo položil život. Ježíš však neměl rád bezbožné postoje a jednání lidí, kteří projevovali ducha Satanova světa. Proto varoval například před nemravnými touhami, hmotařským způsobem života a usilováním o význačné postavení. (Matouš 5:27, 28; 6:19–21; Lukáš 20:46, 47) Není tedy divu, že se Ježíš vyhýbal i politickým záležitostem tehdejšího světa. Ačkoli byl Žid, v politických sporech mezi Římem a Židy nikomu nestranil.
„Mé království není částí tohoto světa“
3. (a) Jaké obvinění proti Ježíšovi vznesli k Pilátovi náboženští vůdci, a proč? (b) Z čeho je vidět, že se Ježíš nechtěl stát lidským králem?
3 Připomeňme si, co se stalo, když židovští náboženští vůdci Ježíše zatkli a odvedli ho k římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi. Tito vůdci byli vyvedeni z míry tím, že Ježíš odhalil jejich pokrytectví. Chtěli místodržitele přimět, aby proti Ježíšovi zakročil, a proto ho obvinili slovy: „Shledali jsme, že tento muž podvrací náš národ a zakazuje platit daně césarovi a říká o sobě, že je Kristus, král.“ (Lukáš 23:2) To byla samozřejmě lež, protože když o rok dříve lidé chtěli Ježíše udělat králem, on to odmítl. (Jan 6:15) Věděl, že se v budoucnosti má stát nebeským Králem. (Lukáš 19:11, 12) Měl být dosazen na trůn Jehovou, a ne lidmi.
4. Jaký postoj k placení daní měl Ježíš?
4 Pouhé tři dny před tím, než byl Ježíš zatčen, se ho farizeové snažili přimět, aby v záležitosti placení daní řekl něco, z čeho by mohl být obviněn. Ježíš však řekl: „Ukažte mi denár [římskou minci]. Čí má obraz a nápis?“ Když řekli: „Césarův,“ odpověděl jim: „Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Lukáš 20:20–25)
5. (a) Jaké poučení dal Ježíš svým učedníkům, když byl zatýkán? (b) Jak Ježíš vysvětlil, proč to udělal? (c) Jak toto soudní řízení dopadlo?
5 Ježíš rozhodně nikoho neučil bouřit se proti světským autoritám. Když vojáci a jiní muži přišli Ježíše zatknout, Petr vytasil meč, udeřil jednoho z mužů a uťal mu ucho. Ježíš však řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:51, 52) Příští den Ježíš své jednání vysvětlil Pilátovi těmito slovy: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům.“ (Jan 18:36) Pilát přiznal, že proti Ježíšovi nenašel „žádný podklad pro obvinění“. Podlehl však nátlaku sroceného davu a dal Ježíše přibít na kůl. (Lukáš 23:13–15; Jan 19:12–16)
Učedníci se podřizují Ježíšovu vedení
6. Jak první křesťané dávali najevo, že se chrání před duchem světa a že zároveň milují lidi?
6 Ježíšovi učedníci tedy pochopili, jak musí jednat, aby nebyli částí světa. Znamenalo to, že se museli chránit před bezbožným duchem a jednáním světa, k němuž patřila násilná a nemravná zábava v římském cirku a divadle. Z toho důvodu se o nich říkalo, že nemají vůbec rádi lidi. Ale bylo to naopak, protože učedníci se velmi snažili jiným lidem pomáhat, aby měli užitek z Božích opatření pro záchranu.
7. (a) Co zakoušeli první učedníci kvůli tomu, že nebyli částí světa? (b) Jak pohlíželi na politické panovníky a na placení daní, a proč?
7 Ježíšovi následovníci byli stejně jako Ježíš mnohdy pronásledováni mylně informovanými vládními úředníky. Přesto apoštol Pavel asi v roce 56 n. l. ve svém dopise křesťany v Římě vyzýval, aby se podřizovali „nadřazeným autoritám [politickým panovníkům], neboť není žádná autorita kromě od Boha“. Pavel tím nechtěl říci, že Jehova dosazuje světské vlády do jejich postavení. Znamená to, že jim jejich postavení ponechává do té doby, než bude celé zemi vládnout jedině jeho Království. Pavel vhodně radil křesťanům, aby měli úctu ke světským úředníkům a aby platili daně. (Římanům 13:1–7; Titovi 3:1, 2)
8. (a) Do jaké míry se mají křesťané podřizovat nadřazeným autoritám? (b) Jak se první křesťané řídili Ježíšovým příkladem?
8 Podřízenost politickým vládcům však má být relativní, nikoli neomezená. V případě, že mezi Jehovovými a lidskými zákony je rozpor, potom se ti, kdo slouží Jehovovi, musí řídit Jehovovými zákony. Povšimněte si, co o prvních křesťanech píše kniha On the Road to Civilization—A World History (Na cestě k civilizaci — Dějiny světa): „Křesťané odmítali podílet se na jistých povinnostech římských občanů. Křesťané ... by považovali za porušení své víry, kdyby nastoupili vojenskou službu. Nechtěli zastávat žádný politický úřad. Nechtěli uctívat císaře.“ Když židovský nejvyšší soud učedníkům ‚výslovně nařídil‘, aby přestali kázat, odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:27–29)
9. (a) Jak jednali křesťané v Jeruzalémě v roce 66 n. l. a proč? (b) V čem jsou pro nás cenným vzorem?
9 V souvislosti s politickými a vojenskými konflikty učedníci zachovávali přísnou neutralitu. V roce 66 n. l. se Židé v Judeji vzbouřili proti césarovi. Římské vojsko okamžitě obklíčilo Jeruzalém. Jak jednali křesťané, kteří tam žili? Vzpomněli si na Ježíšovu radu, aby odešli z města. Když se Římané dočasně stáhli, křesťané uprchli přes Jordán do Pelly v hornatém kraji. (Lukáš 21:20–24) Zůstávali neutrální a v tom jsou vzorem pro dnešní věrné křesťany.
Křesťanská neutralita v těchto posledních dnech
10. (a) Jakou činnost stále pilně vykonávají svědkové Jehovovi a proč? (b) V souvislosti s čím zůstávají neutrální?
10 Je z historického záznamu patrné, zda nějaká skupina v těchto posledních dnech usiluje o přísnou neutralitu, a tím napodobuje první křesťany? Ano, tak jednají svědkové Jehovovi. Neustále oznamují, že jedině Boží Království může těm, kdo milují spravedlnost, přinést trvalý mír, blahobyt a štěstí. (Matouš 24:14) Avšak v souvislosti s konflikty mezi národy zachovávají přísnou neutralitu.
11. (a) Jak se neutralita svědků liší od zvyklostí duchovenstva? (b) Jaké stanovisko zaujímají svědkové Jehovovi k tomu, jak se jiní staví k politice?
11 V příkrém protikladu jedná duchovenstvo církví tohoto světa, které se aktivně zapojuje do politických záležitostí. V některých zemích duchovní vedou kampaně na podporu některých kandidátů nebo proti nim. Někteří duchovní dokonce vykonávají politické funkce. Jiní vyvíjejí na politiky nátlak, aby prosazovali programy, které duchovenstvo schvaluje. Svědkové Jehovovi se však do politiky nevměšují. Ačkoli jiným lidem nebrání, aby vstoupili do nějaké politické strany, kandidovali na nějakou politickou funkci nebo hlasovali ve volbách, sami se do politiky nezapojují, protože Ježíš řekl, že jeho učedníci nebudou částí světa.
12. K čemu vede to, že náboženství tohoto světa nejsou neutrální?
12 Ježíš předpověděl, že národy budou znovu a znovu vstupovat do války, a právě to se děje. Vzájemně spolu bojují i různé frakce v jednotlivých národech. (Matouš 24:3, 6, 7) Náboženští vůdci téměř vždy straní jednomu ze znepřátelených národů nebo frakcí a své stoupence vyzývají, aby jednali stejně. K čemu to vede? Příslušníci téhož náboženství spolu bojují a navzájem se zabíjejí jen proto, že jsou z jiného národa nebo z jiného kmene. To je v rozporu s Boží vůlí. (1. Jana 3:10–12; 4:8, 20)
13. Co o neutralitě svědků Jehovových ukazují skutečnosti?
13 Svědkové Jehovovi však zachovávají ve všech konfliktech přísně neutrální postoj. Ve Strážné věži z 1. listopadu 1939, bylo napsáno: „Všichni, kdo jsou na Pánově straně, budou vzhledem k válčícím národům neutrální.“ Toto stanovisko zaujímají svědkové Jehovovi ve všech národech a za všech okolností. Nenechají si své mezinárodní bratrské společenství narušit rozvratnou politikou tohoto světa ani válkami. ‚Překovávají své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.‘ Jsou neutrální, a proto se již neučí válčit. (Izajáš 2:3, 4; 2. Korinťanům 10:3, 4)
14. Co zakoušejí svědkové Jehovovi kvůli tomu, že zůstávají odděleni od světa?
14 K čemu mimo jiné vede jejich neutralita? Ježíš řekl: ‚Protože nejste částí světa, svět vás nenávidí.‘ (Jan 15:19) Mnozí svědkové Jehovovi jsou vězněni, protože jsou Božími služebníky. Někteří jsou mučeni, dokonce zabíjeni, podobně jako křesťané v prvním století. Děje se to z toho důvodu, že Satan, „bůh tohoto systému věcí“, se staví proti Jehovovým služebníkům, kteří nejsou částí tohoto systému. (2. Korinťanům 4:4; Zjevení 12:12)
15. (a) Kam postupují všechny národy a čemu se musí svědkové Jehovovi pečlivě vyhýbat? (b) Proč je tak závažné zůstávat odděleni od světa?
15 Služebníci Jehovy Boha mají velkou radost, že nejsou částí světa. Všechny národy totiž postupují ke svému konci v Armagedonu. (Daniel 2:44; Zjevení 16:14, 16; 19:11–21) Tato zkáza nás nepostihne, protože stojíme stranou od světa. Jakožto lid, který je po celé zemi jednotný, jsme věrně oddaní Božímu nebeskému Království. Nejsme částí světa, a proto od něj samozřejmě můžeme očekávat posměch a pronásledování. To však velmi brzy skončí, protože tento zlý svět ovládaný Satanem bude navždy zničen. Naproti tomu ti, kdo slouží Jehovovi, budou žít navždy v jeho spravedlivém novém světě pod vládou Božího Království. (2. Petra 3:10–13; 1. Jana 2:15–17)
Stručné opakování
• Jak Ježíš ukázal, co znamená ‚nebýt částí světa‘?
• Jaký postoj měli první křesťané (a) k duchu světa, (b) ke světským panovníkům a (c) k placení daní?
• Jak svědkové Jehovovi v dnešní době dávají najevo svou křesťanskou neutralitu?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 165]
Ježíš vysvětloval, že on ani jeho následovníci „nejsou částí světa“
