Pátá kapitola

Svoboda, jakou mají Jehovovi ctitelé

1, 2. (a) Jakou svobodu dal Bůh první lidské dvojici? (b) Zmiňte se o některých zákonech, kterými se měli Adam a Eva ve svém životě řídit.

KDYŽ Jehova stvořil prvního muže a první ženu, měla tato dvojice mnohem větší svobodu, než mají lidé v dnešní době. Jejich domovem byl ráj, nádherná zahrada Eden. Radost ze života jim nekazila žádná nemoc, protože měli dokonalou mysl a dokonalé tělo. Ani je nečekala smrt, což je od té doby pro každého člověka nevyhnutelné. První lidé však nebyli nějací roboti, ale měli podivuhodný dar svobodné vůle, schopnost rozhodovat se. Takovou nádhernou svobodu mohli mít stále, pokud by však respektovali Boží zákony.

² Uvažujme například o fyzikálních zákonech, které Bůh stanovil. Tyto zákony zřejmě nebyly formulovány, Adam a Eva však byli vytvořeni tak, že pro ně bylo naprosto přirozené řídit se jimi. Podle chuti k jídlu poznávali, že se musí najíst; podle žízně, že se musí napít a podle zapadajícího slunce, že se musí vyspat. Jehova jim také přidělil úkol. Tento úkol byl pro ně vlastně zákonem, protože měl řídit jejich jednání. Úkolem Adama a Evy bylo plodit děti, panovat nad mnoha formami života na zemi a rozšiřovat hranice ráje po celé zeměkouli. (1. Mojžíšova 1:28; 2:15) To byl opravdu příjemný  a prospěšný zákon! Dával jim práci, která přinášela hluboké uspokojení a umožňovala, aby své schopnosti naplno využívali různými užitečnými způsoby. Měli také dostatek svobody k tomu, aby se mohli rozhodovat, jak budou svůj úkol plnit. Co víc by si kdo mohl přát?

3. Jak se Adam a Eva mohli naučit moudře využívat svou svobodu rozhodování?

³ Když Adam a Eva dostali výsadní právo rozhodovat se, samozřejmě to neznamenalo, že jakékoli jejich rozhodnutí přinese dobré výsledky. Právo svobodně se rozhodovat měli využívat v mezích Božích zákonů a zásad. Jak mohli tyto zákony a zásady poznat? Tím, že by naslouchali svému Tvůrci a bedlivě pozorovali jeho díla. Bůh dal Adamovi a Evě inteligenci nezbytnou k uplatňování toho, co se naučili. Byli stvořeni dokonalí, a proto měli mít přirozený sklon projevovat při svém rozhodování Boží vlastnosti. Jistě by to důsledně dělali, kdyby si opravdu vážili toho, co pro ně Bůh udělal, a kdyby se mu chtěli líbit. (1. Mojžíšova 1:26, 27; Jan 8:29)

4. (a) Byli Adam a Eva připraveni o svobodu, když jim Jehova zakázal jíst ovoce z jednoho stromu? (b) Proč byl tento Jehovův požadavek vhodný?

⁴ Bůh se tedy oprávněně rozhodl lidi vyzkoušet, zda jsou mu jakožto svému Životodárci oddaní a zda jsou ochotni zůstat v mezích svobody, které jim svým výnosem stanovil. Jehova dal Adamovi tento příkaz: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Když byla stvořena Eva, byla s tímto zákonem seznámena i ona. (1. Mojžíšova 3:2, 3)  Připravilo toto omezení Adama a Evu o svobodu? Rozhodně ne. Měli hojnost chutného jídla všemožného druhu, takže ovoce z toho jednoho stromu jíst nemuseli. (1. Mojžíšova 2:8, 9) Bylo jedině vhodné, aby uznávali, že země patří Bohu, protože ji stvořil. Bůh tedy měl právo stanovit zákony, které odpovídají jeho záměru a jsou pro lidstvo užitečné. (Žalm 24:1, 10)

5. (a) Jak Adam a Eva ztratili svou nádhernou svobodu? (b) Čím byla vystřídána svoboda, kterou měli Adam a Eva, a jaký vliv to má na nás?

⁵ Co se však stalo? Anděl, kterého motivovala sobecká ctižádost, zneužil svou svobodnou vůli a stal se Satanem, což znamená „Odpůrce“. Oklamal Evu tím, že ji ujistil o něčem, co bylo v rozporu s Boží vůlí. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Adam se v porušení Božího zákona k Evě připojil. Sáhli po něčem, co jim nepatřilo, a proto svou nádhernou svobodu ztratili. Jejich pánem se stal hřích a nakonec je postihla smrt, právě jak je Bůh varoval. To, co předali svým potomkům, bylo dědictví hříchu, který se projevil vrozeným sklonem k nesprávnému jednání. Hřích přinesl také slabosti, jež vedou k nemocem, stárnutí a smrti. Sklon k nesprávnému jednání posílený satanským vlivem způsobil, že dějiny lidské společnosti jsou plné nenávisti, zločinnosti, útlaku a válek, ve kterých přišly o život miliony lidí. Takový stav se velmi liší od svobody, kterou Bůh dal lidstvu na začátku. (5. Mojžíšova 32:4, 5; Job 14:1, 2; Římanům 5:12; Zjevení 12:9)

Kde je možné nalézt svobodu

6. (a) Kde je možné nalézt skutečnou svobodu? (b) O jaké svobodě mluvil Ježíš?

⁶ Vzhledem k tomu, že v dnešním světě převládají  špatné poměry, není nijak překvapivé, že lidé touží po větší svobodě. Kde však je možné nalézt skutečnou svobodu? Ježíš řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) To není taková svoboda, v jakou marně doufají lidé, když zavrhnou jednoho panovníka nebo jednu formu vlády a místo nich nastolí jiné. Naopak, tato svoboda proniká až k podstatě lidských problémů. To, o čem mluvil Ježíš, bylo osvobození z otroctví hříchu. (Jan 8:24, 34–36) Jestliže se tedy někdo stává pravým učedníkem Ježíše Krista, dochází v jeho životě k pozoruhodné změně, k osvobození.

7. (a) V jakém smyslu můžeme být nyní osvobozeni od hříchu? (b) Co musíme dělat, abychom měli tuto svobodu?

⁷ To neznamená, že v současné době již praví křesťané nepociťují následky vrozeného sklonu k hříšnému jednání. Zdědili hřích, a tak proti němu musí stále bojovat. (Římanům 7:21–25) Žije-li však někdo skutečně v souladu s Ježíšovým učením, přestane být otrokem hříchu. Už nepřipustí, aby mu hřích diktoval, co má dělat, a on se tomu musel slepě podvolovat. Nenechá se polapit způsobem života, který postrádá smysl a který mu může trvale zatížit svědomí. Takový člověk bude mít před Bohem čisté svědomí, protože minulé hříchy mu byly odpuštěny na základě jeho víry v Kristovu oběť. Hříšné sklony se možná znovu budou snažit prosadit. Jestliže si však připomíná Kristovo čisté učení, potom hříšným sklonům nepodlehne, a dokáže tím, že hřích už není jeho pánem. (Římanům 6:12–17)

8. (a) Jaké druhy svobody nám poskytuje pravé křesťanství? (b) Jaký postoj bychom měli mít ke světským vládcům?

 ⁸ Uvažujme o tom, jakou svobodu máme my, křesťané. Byli jsme osvobozeni od vlivu falešných nauk, od zotročení pověrami a od otroctví hříchu. Podivuhodné pravdy o stavu mrtvých a o vzkříšení nás osvobodily od panického strachu ze smrti. Poznání, že nedokonalé lidské vlády budou brzy nahrazeny spravedlivým Božím Královstvím, nás osvobozuje od beznaděje. (Daniel 2:44; Matouš 6:10) Taková svoboda nám však nedává právo projevovat neúctu k představitelům státu a jejich zákonům. (Titovi 3:1, 2; 1. Petra 2:16, 17)

9. (a) Jak nám Jehova láskyplně pomáhá, abychom měli tu největší svobodu, jaká je dnes lidem dostupná? (b) Co je nutné k tomu, abychom se rozhodovali moudře?

⁹ Jehova nechce, abychom formou pokusu a omylu zjišťovali, jaký způsob života je nejlepší. Ví, jak jsme vytvořeni, co nám přináší opravdové uspokojení a co je k našemu věčnému užitku. Uvědomuje si, jakým smýšlením a chováním si člověk může narušit vztah k němu a také k jiným lidem, a že si takový člověk dokonce může zabránit v přístupu do nového světa. Jehova nás o všech těchto věcech láskyplně informuje prostřednictvím Bible a své viditelné organizace. (Marek 13:10; Galaťanům 5:19–23; 1. Timoteovi 1:12, 13) Je tedy na nás, abychom se na základě svobodné vůle, kterou jsme dostali od Boha, rozhodli, jak na to budeme reagovat. Jestliže si vezmeme k srdci to, co nám Bible říká, budeme se na rozdíl od Adama rozhodovat moudře. Tak ukážeme, že tím nejdůležitějším je pro nás dobrý vztah k Jehovovi.

 Někteří lidé chtějí jiný druh svobody

10. Jakou svobodu se snaží získat někteří svědkové Jehovovi?

¹⁰ Někteří mladí svědkové Jehovovi — a rovněž někteří dospělí — snad někdy pociťují, že je láká jiný druh svobody. Svět jim možná připadá velmi přitažlivý, a čím víc na něj myslí, tím víc sílí jejich touha dělat něco, co je pro křesťany nevhodné, ale co je ve světě populární. Tito křesťané nemusí mít v úmyslu brát drogy, opíjet se nebo smilnit. Začínají se však společensky stýkat s lidmi, kteří nepatří k pravým křesťanům, a přejí si, aby je tito lidé uznávali. Možná dokonce začnou napodobovat jejich mluvu a chování. (3. Jana 11)

11. Kdo někdy láká druhé ke špatnému jednání?

¹¹ Může se stát, že někdo, kdo říká, že slouží Jehovovi, láká druhé k jednání, které není v souladu s křesťanskými  zásadami. To se přihodilo některým z prvních křesťanů, a může se to stát i dnes. Takoví lidé chtějí dělat určité věci, které jim podle jejich názoru přinesou potěšení, ale které jsou v rozporu s Božími zákony. Vybízejí druhé, aby se trochu „pobavili“. ‚Slibují svobodu, zatímco sami jsou otroky porušenosti.‘ (2. Petra 2:19)

12. Jaké smutné následky přináší chování, které je v rozporu s Božími zákony a zásadami?

¹² Tato takzvaná svoboda vždy nese špatné ovoce, protože je spojena s porušováním Božích zákonů. Například pohlavní styk mimo manželství může mít za následek rozbouření citů, nemoci, smrt, nechtěné těhotenství a možná rozpad manželství. (1. Korinťanům 6:18; 1. Tesaloničanům 4:3–8) Zneužívání drog může způsobit podrážděnost, poruchy řeči a vidění, závratě, dýchací problémy, halucinace a smrt. Člověk se může stát na drogách závislým a je možné, že ho tato závislost dovede ke zločinnosti. Mnohé z těchto problémů souvisejí také se zneužíváním alkoholu. (Přísloví 23:29–35) Ti, kdo takto jednají, si možná myslí, že jsou svobodní, ale až příliš pozdě zjistí, že se stali otroky hříchu. A hřích je opravdu krutým pánem! Budeme-li o této záležitosti uvažovat nyní, pomůže nám to, abychom se před takovým neblahým zážitkem uchránili. (Galaťanům 6:7, 8)

Kde začínají problémy

13. (a) Jak jsou mnohdy rozněcovány touhy, které vedou k problémům? (b) Čí stanovisko potřebujeme znát, abychom pochopili, co jsou „špatná společenství“? (c) Až budete odpovídat na otázky uvedené ve 13. odstavci, zdůrazněte Jehovovo stanovisko.

¹³ Přemýšlejme o tom, kde problémy mnohdy začínají. Bible vysvětluje: „Každý je ... zkoušen tím, že je  přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jakub 1:14, 15) Čím je touha rozněcována? Tím, co se člověku dostává do mysli. Takové nesprávné touhy v člověku obvykle vznikají tehdy, když se společensky stýká s lidmi, kteří neuplatňují biblické zásady. Všichni samozřejmě víme, že bychom se měli vyhýbat ‚špatným společenstvím‘. (1. Korinťanům 15:33) Společenství s kým však je špatné? Jak se na to dívá Jehova? Až budeme uvažovat o následujících otázkách, vyhledejme si uvedené biblické texty, které by nám měly pomoci dospět ke správným závěrům.

Když určití lidé působí úctyhodně, znamená to, že musí být dobrou společností? (1. Mojžíšova 34:1, 2, 18, 19)

Mohli bychom z jejich rozhovoru a možná z jejich žertů poznat, zda se s nimi máme blíže stýkat? (Efezanům 5:3, 4)

Jak Jehova pohlíží na to, když si za své důvěrné přátele vybíráme lidi, kteří ho nemilují? (2. Paralipomenon 19:1, 2)

Proč musíme být opatrní ve styku s lidmi, kteří nesdílejí naše náboženské názory, i když se jedná o naše spolupracovníky nebo spolužáky? (1. Petra 4:3, 4)

Jestliže se díváme na televizní programy a filmy, používáme internet a čteme knihy, časopisy a noviny, pěstujeme tím společenství s jinými lidmi. Na jaký druh materiálu si vzhledem k jeho původu musíme dávat pozor? (Přísloví 3:31; Izajáš 8:19; Efezanům 4:17–19)

 Jak podle naší volby přátel Jehova pozná, jakými lidmi jsme? (Žalm 26:1, 4, 5; 97:10)

14. Jakou nádhernou svobodu mají před sebou ti, kdo nyní poctivě uplatňují rady z Božího slova?

¹⁴ Přímo před námi je Boží nový svět. Prostřednictvím vlády Božího nebeského Království bude lidstvo osvobozeno od vlivu Satana a celého jeho ničemného systému věcí. Poslušné lidstvo bude postupně zbavováno všech následků hříchu, což nám přinese duševní i tělesnou dokonalost, a tak se budeme radovat z věčného života v ráji. Celé stvoření bude mít nakonec svobodu, která je v plném souladu s ‚Jehovovým duchem‘. (2. Korinťanům 3:17) Mělo by nyní smysl podceňovat rady z Božího slova a tak riskovat, že o to všechno přijdeme? Budeme-li dnes všichni využívat svou křesťanskou svobodu moudře, můžeme tím dát jasně najevo, že opravdu chceme mít „slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21)

Stručné opakování

• Jaký druh svobody měla první lidská dvojice? V jaké situaci byla ve srovnání s tím, co lidstvo prožívá dnes?

• Jakou svobodu mají praví křesťané? Jak se tato svoboda liší od toho, co za svobodu považuje svět?

• Proč je tak důležité vyhýbat se špatnému společenství? Čí názor na to, co je špatné, na rozdíl od Adama přijímáme?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 46]

Boží slovo varuje: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky“