Druhá kapitola

Kniha Daniel před soudem

1, 2. V jakém smyslu je proti knize Daniel vedena žaloba a proč je podle vás důležité uvažovat o svědectvích na její obhajobu?

PŘEDSTAVTE si, že jste u soudu a účastníte se důležitého přelíčení. Jistý muž je obviněn z podvodu. Prokurátor trvá na tom, že tento člověk je vinen. Obviněný má však už dlouho pověst ryzího člověka. Zajímalo by vás, jaké svědectví předloží obhajoba?

² V podobné situaci se ocitáme v souvislosti s biblickou knihou Daniel. Její pisatel byl znám svou ryzostí. Knihy, která je po něm pojmenována, si lidé velmi váží už tisíce let. Tato kniha o sobě tvrdí, že je spolehlivou historií, kterou sepsal hebrejský prorok Daniel, jenž žil v 7. a 6. století př. n. l. Přesná biblická chronologie ukazuje, že Danielova kniha pojednává o období přibližně od roku 618 do roku 536 př. n. l. a že právě v roce 536 př. n. l. byla dopsána. Proti této knize je však vedena žaloba. Některé encyklopedie a odborné publikace naznačují nebo přímo tvrdí, že kniha Daniel je podvrh.

3. Co o věrohodnosti knihy Daniel říká The New Encyclopædia Britannica?

³ Například The New Encyclopædia Britannica uznává, že kniha Daniel byla kdysi „všeobecně považována za pravdivou historii a obsahovala skutečná proroctví“. Britannica však tvrdí, že kniha Daniel byla „napsána v pozdějším období národní krize — když Židé trpěli krutým pronásledováním za [syrského krále] Antiocha IV. Epifana“. Podle této encyklopedie pochází kniha Daniel přibližně z let 167 až 164 př. n. l. Stejná publikace říká, že pisatel této knihy neprorokuje budoucnost, ale prostě předkládá „události,  které jsou pro něho dávnou minulostí, jako proroctví o tom, co se stane v budoucnosti“.

4. Kdy začala kritika knihy Daniel a co vyvolalo podobnou kritiku v uplynulých stoletích?

⁴ Kde tyto názory vznikly? Kritika knihy Daniel není nijak nová. Už ve 3. století n. l. s ní začal filozof jménem Porfyrios. Stejně jako mnoho dalších lidí v Římské říši se i on cítil ohrožen vlivem křesťanství. Napsal 15 knih, jejichž cílem bylo toto „nové“ náboženství podkopat. Dvanáctá kniha byla namířena proti knize Daniel. Porfyrios ji prohlásil za podvrh a tvrdil, že ji sepsal jistý Žid ve 2. století př. n. l. Podobným způsobem se na knihu útočilo v 18. a 19. století. Z hlediska vyšších kritiků a racionalistů není prorokování, tedy předpovídání budoucích událostí, možné. Daniel se stal oblíbeným terčem. Dá se říci, že on a jeho kniha se ocitli před soudem. Kritikové tvrdili, že mají dostatek důkazů, že knihu nenapsal Daniel v době, kdy byli Židé ve vyhnanství v Babylóně, ale že jejím autorem byl o staletí později někdo jiný. * Těchto útoků bylo tolik, že jeden autor dokonce napsal obhajobu nazvanou Daniel in the Critics’ Den (Daniel v jámě kritiků).

5. Proč je otázka věrohodnosti knihy Daniel tak závažná?

⁵ Jsou však sebejisté výroky kritiků podloženy nějakými důkazy? Nebo je to tak, že doklady svědčí spíše ve prospěch obhajoby? V sázce je toho hodně. Jde totiž nejen o pověst této starověké knihy, ale i o naši budoucnost. Je-li kniha Daniel podvrhem, pak jsou její sliby týkající se budoucnosti  lidstva pouze prázdnými slovy. Jestliže však obsahuje skutečná proroctví, určitě chcete poznat, jaký význam mají pro nás dnes. Mějme to na mysli, až nyní budeme některá obvinění proti knize Daniel zkoumat.

6. Jaké obvinění bývá někdy vznášeno v souvislosti s dějinami popisovanými v knize Daniel?

⁶ Vezměme například obvinění vznesené v díle The Encyclopedia Americana: „Mnoho historických podrobností o dřívějších obdobích [například o vyhnanství v Babylóně] bylo [v Danielovi] značně překrouceno.“ Je to skutečně tak? Uvažujme nyní postupně o třech údajných chybách.

PŘÍPAD NEEXISTUJÍCÍHO PANOVNÍKA

7. (a) Proč kritikům Bible dlouho vyhovovala Danielova zmínka o Belšacarovi? (b) Jak to dopadlo s názorem, že Belšacar je pouze vymyšlená postava?

⁷ Daniel napsal, že v době zničení Babylónu kraloval v tomto městě Belšacar, Nebukadnecarův „syn“. (Daniel 5:1, 11, 18, 22, 30) To kritikové dlouho napadali, protože Belšacarovo jméno nebylo možné najít nikde jinde než v Bibli. Starověcí historikové označovali jako posledního babylónského krále Nabonida, Nebukadnecarova následníka. Proto v roce 1850 Ferdinand Hitzig prohlásil, že Belšacar je evidentně výplodem pisatelovy fantazie. Nezdá se vám však, že Hitzigův výrok byl poněkud ukvapený? A byla by skutečnost, že o tomto králi není nikde zmínka — zvláště když jde o období, o němž historické záznamy mluví poměrně málo —, opravdu důkazem, že neexistoval? V každém případě, v roce 1854 byly v rozvalinách starověkého babylónského města Ur ležícího na území dnešního jižního Iráku vykopány hliněné válečky. Tyto klínopisné záznamy od krále Nabonida obsahovaly modlitbu za ‚Bel-sar–ussura, jeho nejstaršího syna‘. I kritikové museli připustit: byl to Belšacar z knihy Daniel.

8. Jak se prokázalo, že Danielova zmínka o Belšacarovi jako o panujícím králi je pravdivá?

 ⁸ Kritiky to však neuspokojilo. „To nic nedokazuje,“ napsal kritik H. F. Talbot. Tvrdil, že syn, o němž je zmínka v nápisu, mohl být pouhým dítětem, ale Daniel o Belšacarovi mluví jako o vládnoucím králi. Nicméně jen rok potom, co byly zveřejněny Talbotovy výroky, byly vykopány další klínopisné tabulky a ty popisovaly, že Belšacar měl tajemníky a domácí personál. Je tedy jisté, že nebyl žádným dítětem! To konečně potvrzují i jiné tabulky, na nichž je uvedeno, že Nabonid byl v určitých obdobích celé roky mimo Babylón. Tyto tabulky také ukázaly, že v těchto obdobích „svěřoval kralování“ nad Babylónem svému nejstaršímu synovi (Belšacarovi.) Tou dobou býval Belšacar vlastně králem — spoluvládcem svého otce. *

9. (a) Co mohl mít Daniel na mysli vyjádřením, že Belšacar je Nebukadnecarův syn? (b) Proč se kritikové mýlí, když tvrdí, že Daniel ani nenaznačuje existenci Nabonida?

⁹ Někteří kritikové se s tím nespokojili a stěžují si, že Bible o Belšacarovi mluví ne jako o Nabonidovu synovi, ale jako o Nebukadnecarovu synovi. Jiní tvrdí, že se Daniel ani slovem nezmiňuje, že by Nabonid existoval. Když se však obě tyto námitky prozkoumají, pak neobstojí. Nabonid se zřejmě oženil s Nebukadnecarovou dcerou, a Belšacar se tak stal Nebukadnecarovým vnukem. Pro ‚děda‘ či ‚vnuka‘ však hebrejština ani aramejština nemá výraz; slovo „syn“ může mít význam „vnuk“, nebo dokonce „potomek“. (Srovnej Matouše 1:1.) A to, že Belšacar byl Nabonidovým synem, biblická zpráva bere v úvahu. Když ho vyděsilo tajemné písmo na stěně, zoufalý Belšacar nabízí třetí místo  v království tomu, kdo tato slova rozluští. (Daniel 5:7) Proč třetí, a ne druhé? Z nabídky vyplývá, že první dvě místa už byla obsazena. A skutečně to tak bylo — první místo patřilo Nabonidovi a druhé jeho synu Belšacarovi.

10. Proč je Danielova zpráva o babylónské monarchii podrobnější než zprávy jiných starověkých historiků?

¹⁰ To, že se Daniel zmiňuje o Belšacarovi, tedy není dokladem toho, že dějiny byly ‚značně překrouceny‘. Naopak, i když Daniel nepsal dějiny Babylónu, předkládá nám na babylónskou monarchii podrobnější pohled než někteří starověcí světští historikové, například Hérodotos, Xenofón nebo Béróssós. Jak to, že Daniel mohl zaznamenat skutečnosti, které tito historikové vynechali? Protože on v Babylóně byl. Jeho kniha je dílo očitého svědka, a ne nějakého podvodníka, který žil v pozdějších stoletích.

KDO BYL DAREIOS MÉDSKÝ?

11. Kdo byl podle Daniela Dareios Médský, ale co o něm bylo řečeno?

¹¹ Daniel uvádí, že když byl Babylón dobyt, začal vládnout král, který se jmenoval „Dareios Médský“. (Daniel 5:31) Jméno Dareios Médský nebylo ve světských archeologických pramenech dosud objeveno. Proto The New Encyclopædia Britannica tvrdí, že tento Dareios je „vymyšlená postava“.

12. (a) Proč by měli kritikové Bible získat větší znalosti, místo aby kategoricky tvrdili, že Dareios Médský nikdy neexistoval? (b) Kdo možná byl Dareios Médský a co tuto skutečnost dokládá?

¹² Někteří učenci jsou opatrnější. Vždyť i Belšacara kritikové kdysi označili za ‚vymyšlenou‘ postavu. Případ Dareia nepochybně dopadne podobně. Klínopisné tabulky už odhalily, že Kýros Perský nepřijal titul „král Babylónu“ ihned po jeho dobytí. Jeden badatel se domnívá: „Ať titul ‚král Babylónu‘ patřil komukoli, byl to vazalský král pod Kýrem, a ne samotný Kýros.“ Je možné, že by Dareios bylo označení neboli titul mocného médského úředníka, který měl  spravovat Babylón? Někteří znalci naznačují, že Dareios mohl být jistý muž jménem Gubaru. Toho Kýros ustanovil místodržitelem v Babylóně a světské záznamy potvrzují, že jako panovník měl Gubaru značnou moc. Jedna klínopisná tabulka uvádí, že jmenoval nižší místodržitele nad Babylónem. Je zajímavé, že se Daniel zmiňuje o tom, že Dareios jmenoval 120 satrapů, kteří měli vládnout nad babylónským královstvím. (Daniel 6:1)

13. Proč je logické, že se o Dareiovi Médském mluví v knize Daniel, i když ve světských záznamech není o něm žádná zmínka?

¹³ Za čas se možná objeví jasnější doklad, který ukáže, kdo přesně byl tento král. V každém případě skutečnost, že archeologie v této věci zdánlivě mlčí, může sotva být podkladem pro to, aby byl Dareios označen jako „vymyšlená postava“. O to méně může být uvedená skutečnost podkladem pro to, aby byla jako podvrh zavržena celá kniha Daniel. Je tedy mnohem rozumnější pohlížet na Danielovu zprávu jako na výpověď očitého svědka, která je podrobnější než dochované světské záznamy.

JEHOJAKIMOVA VLÁDA

14. Proč mezi tím, co o vládě Jehojakima říká Daniel, a tím, co říká Jeremjáš, není rozpor?

¹⁴ U Daniela 1:1 se píše: „Ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nebukadnecar k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby jej obléhal.“ Kritikové tento verš napadají, protože zdánlivě neodpovídá tomu, co říká Jeremjáš, totiž že čtvrtý Jehojakimův rok byl prvním rokem vlády Nebukadnecara. (Jeremjáš 25:1; 46:2) Tvrdil snad Daniel něco jiného než Jeremjáš? Máme-li více informací, celá věc se snadno vyjasní. Když se v roce 628 př. n. l. stal Jehojakim poprvé králem — tehdy ho dosadil faraón Neko —, byl Jehojakim pouhou loutkou tohoto egyptského panovníka. K této události došlo asi 3 roky před tím, než  v roce 624 př. n. l. na babylónský trůn nastoupil po svém otci Nebukadnecar. Brzy potom (v roce 620 př. n. l.) vtrhl Nebukadnecar do Judy a Jehojakima učinil vazalským králem pod babylónskou nadvládou. (2. Královská 23:34; 24:1) Pro Žida, který žil v Babylóně, byl Jehojakimův ‚třetí rok‘ třetím rokem jeho vazalské služby Babylónu. Z tohoto pohledu psal Daniel. Jeremjáš však psal z pohledu Židů, kteří žili přímo v Jeruzalémě. Jeho časové údaje tedy vycházejí z toho, že Jehojakim se stal králem tehdy, když ho jmenoval faraón Neko.

15. Proč neobstojí argument, že data uvedená v Danielovi 1:1 jsou chybná?

¹⁵ Tento údajný rozpor tedy ve skutečnosti pouze podporuje doklady, že Daniel svou knihu napsal v Babylóně, mezi židovskými vyhnanci. Uvedený argument proti knize Daniel má však ještě další trhlinu. Nezapomeňme totiž, že pisatel knihy Daniel měl knihu Jeremjáš zcela jistě k dispozici, a dokonce se na ni odkazoval. (Daniel 9:2) Kdyby tedy pisatelem Daniela byl vychytralý podvodník, jak tvrdí kritikové, odvážil by se snad tvrdit něco jiného než tak uznávaný pramen, jakým byla kniha Jeremjáš — navíc v úplně prvním verši své knihy? Jistě ne!

PŮSOBIVÉ PODROBNOSTI

16, 17. Jak archeologické doklady podporují Danielovu zprávu (a) o tom, že Nebukadnecar postavil posvátnou sochu, kterou celý jeho lid měl uctívat, a (b) o tom, že se Nebukadnecar chlubil svými stavitelskými díly v Babylóně?

¹⁶ Odpoutejme se nyní od toho, co je negativní, a obraťme pozornost na to, co je pozitivní. Zamysleme se nad některými dalšími podrobnostmi v knize Daniel, které ukazují, že dobu, která je v ní popsána, pisatel osobně zažil.

¹⁷ To, že Daniel znal nejmenší podrobnosti o starověkém Babylóně, je mocným dokladem věrohodnosti jeho zprávy. Například u Daniela 3:1–6 čteme, že Nebukadnecar  postavil obrovskou sochu, kterou všichni lidé měli uctívat. Archeologové nacházejí stále nové doklady toho, že se tento monarcha snažil svůj lid více zapojit do nacionalistických a náboženských obřadů. Daniel také popisuje, že se Nebukadnecar velmi chlubil mnoha svými stavitelskými díly. (Daniel 4:30) Až dnes archeologové potvrzují, že Nebukadnecar skutečně podporoval značnou část stavební činnosti v Babylóně. O jeho vychloubačnosti svědčí i to, že nechal své jméno vytlačit do cihel. Danielovi kritikové nejsou schopni vysvětlit, jak jejich údajný podvodník z makabejského období (167–63 př. n. l.) mohl o těchto stavitelských dílech vědět, a to asi čtyři století po jejich vybudování a dlouho před tím, než je archeologové objevili.

18. Jak je v Danielově zprávě o různých formách trestů ukládaných za babylónské vlády a za perské vlády patrná přesnost?

¹⁸ Kniha Daniel také ukazuje některé hlavní rozdíly mezi  zákonem Babylónu a zákonem Médo-Persie. Například v době platnosti babylónského zákona byli tři Danielovi druhové vhozeni do ohnivé pece za to, že odmítli uposlechnout královo nařízení. O desetiletí později byl Daniel vhozen do lví jámy, protože odmítl uposlechnout perský zákon, který byl v rozporu s jeho svědomím. (Daniel 3:6; 6:7–9) Někteří učenci se zprávu o ohnivé peci snažili zavrhnout jako legendu. Archeologové však našli dopis, který pochází ze starověkého Babylónu a o této formě trestu se konkrétně zmiňuje. Nicméně Médové a Peršané považovali oheň za něco posvátného, a proto používali jiné zvrácené formy trestu. Lví jáma tedy není ničím překvapivým.

19. Jaký rozdíl mezi právním systémem v Babylóně a právním systémem v Médo-Persii objasňuje kniha Daniel?

¹⁹ Je tu ještě další rozdíl. Daniel ukazuje, že Nebukadnecar mohl z rozmaru nějaký zákon vydat nebo změnit.  Dareios ‚zákony Médů a Peršanů‘ měnit nemohl, a to dokonce ani ty, které sám vydal. (Daniel 2:5, 6, 24, 46–49; 3:10, 11, 29; 6:12–16) Historik John C. Whitcomb píše: „Dějiny starověku dokazují tento rozdíl mezi Babylónem, kde byl zákon podřízen králi, a Médo-Persií, kde král byl podřízen zákonu.“

20. Které podrobnosti týkající se Belšacarovy hostiny ukazují, že babylónské zvyky Daniel osobně znal?

²⁰ Mnoho podrobností obsahuje i vzrušující zpráva o Belšacarově hostině zapsaná v 5. kapitole Daniela. Je zřejmé, že hostina začala rozmařilým jedením a pitím, protože Daniel se několikrát zmiňuje o vínu. (Daniel 5:1, 2, 4) Vytesané reliéfy vyobrazující podobné slavnosti ukazují, že se konzumovalo pouze víno. Je tedy zřejmé, že víno bylo při těchto slavnostech velmi důležité. Daniel se také zmiňuje, že na této hostině byly přítomny ženy — královy vedlejší manželky a konkubíny. (Daniel 5:3, 23) Archeologie tento  babylónský zvyk potvrzuje. Ale pro Židy a Řeky v makabejském období byla představa, že by se při nějaké slavnosti připojily k mužům manželky, nepřijatelná. Možná právě z tohoto důvodu je tato zmínka o ženách vypuštěna z knihy Daniel v raných verzích překladu řecké Septuaginty. * A přece právě v této době, kdy měla vliv řecká kultura, a dokonce snad ve stejném období, kdy vznikla Septuaginta, měl žít údajný padělatel Daniel.

21. Jaké vysvětlení toho, že Daniel dobře znal dobu a zvyky ve vyhnanství v Babylóně, je nejrozumnější?

²¹ Vzhledem k těmto podrobnostem se zdá téměř neuvěřitelné, že Britannica mohla znalosti, které měl autor knihy Daniel o období vyhnanství, popsat jako „kusé a nepřesné“. Jak by ovšem nějaký podvodník žijící v pozdějších stoletích mohl tak důvěrně znát zvyklosti ve starověkém Babylóně a starověké Persii? Nezapomeňme také, že se obě říše rozpadly dlouho před 2. stoletím př. n. l. V té době s největší pravděpodobností nebyli žádní archeologové, a tehdejší Židé se nepyšnili znalostí cizích kultur a cizí historie. A tak tedy pouze prorok Daniel, jenž zažil časy a události, které vylíčil, mohl napsat biblickou knihu, jež nese jeho jméno.

DOKAZUJÍ VNĚJŠÍ ČINITELE, ŽE KNIHA DANIEL JE PODVRH?

22. Co kritikové tvrdí v souvislosti s tím, kam je kniha Daniel zařazena v Hebrejských písmech?

²² Jeden z nejčastějších argumentů proti knize Daniel souvisí s jejím zařazením do kánonu Hebrejských písem. Starověcí rabíni uspořádali knihy Hebrejských písem do tří skupin; byly to Zákon, Proroci a Spisy. Knihu Daniel však  nezařadili mezi Proroky, ale mezi Spisy. To znamená, že v době, kdy byla uspořádávána díla ostatních proroků, nemohla být, jak namítají kritikové, tato kniha známa. Mezi Spisy je zařazena údajně proto, že ty byly sestaveny později.

23. Jak na knihu Daniel pohlíželi starověcí Židé a jak to víme?

²³ Nicméně ne všichni badatelé, kteří zkoumají Bibli, souhlasí s názorem, že starověcí rabíni rozdělili kánon takto pevně nebo že knihu Daniel vyřadili z Proroků. I kdyby však rabíni skutečně zařadili knihu Daniel mezi Spisy, dokazovalo by to snad, že byla napsána až později? Ne. Uznávaní znalci ukazují na řadu důvodů, které rabíny možná vedly k tomu, že Daniela mezi Proroky nezařadili. Mohli to udělat například proto, že je kniha urážela, nebo proto, že se podle nich Daniel lišil od ostatních proroků tím, že zastával světský úřad v cizí zemi. V každém případě je podstatné to, že starověcí Židé si knihy Daniel hluboce vážili a považovali ji za kanonickou. Navíc doklady svědčí o tom, že kánon Hebrejských písem byl uzavřen mnohem dříve než ve 2. století př. n. l. Nebylo přípustné později k němu něco přidávat, tedy ani knihy napsané během 2. století př. n. l.

24. Jak je apokryfní kniha Sírachovec používána proti knize Daniel a z čeho vyplývá, že tento směr uvažování je chybný?

²⁴ Je však absurdní, že jedno z těchto pozdějších děl, které bylo zavrženo, bývá používáno jako argument proti knize Daniel. Apokryfní kniha Sírachovec od Jesuse ben-Síracha byla zřejmě napsána kolem roku 180 př. n. l. Kritikové rádi poukazují na to, že v dlouhém seznamu spravedlivých mužů obsaženém v této knize není Daniel uveden. Usuzují, že Daniel v té době určitě nebyl znám. Tento argument učenci obecně přijímají. Ale považme: ve stejném seznamu je vynechán Ezra a Mordekai (oba byli  v očích poexilních Židů velkými hrdiny), dobrý král Jehošafat a bezúhonný muž Job; ze všech soudců je v seznamu jmenován pouze Samuel. * Musíme snad všechny tyto postavy odmítnout jako vymyšlené, když v seznamu, který ani netvrdí, že je úplný, a který se objevuje v nekanonické knize, jsou jména takových mužů vynechána? Tato myšlenka je nesmyslná.

SVĚDECTVÍ VE PROSPĚCH DANIELA

25. (a) Jak Josephus potvrdil pravost Danielovy zprávy? (b) Jak je Josephova zpráva o Alexandrovi Velikém a o knize Daniel v souladu se známou historií? (Viz druhou poznámku pod čarou.) (c) Jaké doklady z oblasti lingvistiky podporují knihu Daniel? (Viz stranu 26.)

²⁵ Zaměřme se však opět na to, co je pozitivní. Má se za to, že pro žádnou jinou knihu Hebrejských písem nesvědčí tolik dokladů jako pro knihu Daniel. Její věrohodnost potvrzuje například známý židovský historik Josephus. Říká, že ve 4. století př. n. l., během války proti Persii, se Alexandr Veliký dostal do Jeruzaléma, kde mu kněží ukázali opis knihy Daniel. Alexandr dospěl k závěru, že slova z Danielova proroctví, na která byl upozorněn, poukazovala na jeho vojenské tažení proti Persii. * To bylo asi jeden a půl století před tím, než údajně vznikl „podvrh“, o kterém mluví kritikové. Ti Josepha kvůli této pasáži samozřejmě napadají. Napadají ho také za zmínky o tom, že se některá proroctví v knize Daniel splnila. Jak  ale uvedl historik Joseph D. Wilson, „[Josephus] o celé záležitosti věděl pravděpodobně víc než všichni kritikové na světě“.

26. Jak byla věrohodnost knihy Daniel potvrzena svitky od Mrtvého moře?

²⁶ Věrohodnost knihy Daniel byla podpořena i tehdy, když se v jeskyních izraelského Kumránu našly svitky od Mrtvého moře. Je překvapující, že řadu nálezů objevených roku 1952 tvoří svitky a zlomky knihy Daniel. Nejstarší z nich pochází z konce 2. století př. n. l. Z toho vyplývá, že už tehdy byla kniha Daniel dobře známa a všeobecně uznávána. The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible uvádí: „Nyní je třeba upustit od datování [knihy] Daniel do doby Makabejců, i kdyby to mělo být jen proto, že mezi dobou, kdy byla sepsána, a dobou, kdy se objevila ve formě opisů v knihovně makabejské náboženské sekty, nemohlo uplynout dostatečně dlouhé období.“

27. Co je nejstarším dokladem toho, že Daniel byl skutečnou osobou, která byla v době vyhnanství v Babylóně dobře známa?

²⁷ Ve prospěch knihy Daniel však existuje mnohem starší a spolehlivější důkaz. Jedním z Danielových současníků byl prorok Ezekiel. I on sloužil jako prorok během vyhnanství v Babylóně. V knize Ezekiel je Daniel několikrát jmenován. (Ezekiel 14:14, 20; 28:3) Tyto zmínky ukazují, že dokonce už za svého života v 6. století př. n. l. byl Daniel dobře znám jako spravedlivý a moudrý muž a byl hoden toho, aby se o něm psalo hned vedle bohabojného Noema a Joba.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SVĚDEK

28, 29. (a) Co je nejpřesvědčivějším důkazem toho, že kniha Daniel je věrohodná? (b) Proč bychom měli Ježíšovo svědectví přijmout?

²⁸ Nicméně uvažujme nakonec ještě o člověku, který byl nejvýznamnějším svědkem ve prospěch věrohodnosti  knihy Daniel. Není jím nikdo jiný než Ježíš Kristus. Když mluvil o posledních dnech, zmínil se o ‚proroku Danielovi‘ a o jednom z Danielových proroctví. (Matouš 24:15; Daniel 11:31; 12:11)

²⁹ Kdyby teorie kritiků, že kniha Daniel vznikla v makabejském období, byla správná, musela by být pravdou jedna ze dvou věcí. Buď se Ježíš tímto podvrhem nechal oklamat, nebo nikdy neřekl slova, která cituje Matouš. Ani jedna z těchto dvou možností není reálná. Jestliže se nemůžeme spolehnout na zprávu v Matoušově evangeliu, jak se můžeme spolehnout na jiné části Bible? Jestliže teď vypustíme tyto věty, která slova vymažeme ze stránek Svatého Písma příště? Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, . . . k urovnávání věcí.“ (2. Timoteovi 3:16) Jestliže tedy byl podvodníkem Daniel, pak Pavel byl dalším! A je vůbec možné, že by byl Ježíš oklamán? Sotva. V době, kdy byla psána kniha Daniel, žil v nebi. Ježíš dokonce řekl: „Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“ (Jan 8:58) Chceme-li tedy něco zjistit v souvislosti s věrohodností knihy Daniel, pak ze všech lidí, kteří kdy žili, by nám mohl nejlépe odpovědět právě Ježíš. Není však potřeba se ho ptát. Vidíme totiž, že jeho svědectví nemohlo být jasnější.

30. Jak jinak Ježíš potvrdil věrohodnost knihy Daniel?

³⁰ Pravost knihy Daniel prokázal Ježíš navíc už při svém křtu. Tehdy se stal Mesiášem, čímž se splnilo jedno proroctví v knize Daniel — proroctví o 69 týdnech let. (Daniel 9:25, 26; viz 11. kapitolu této knihy.) I kdyby tedy teorie, že kniha Daniel vznikla později, byla pravdivá, znal by její pisatel budoucnost už 200 let dopředu. A Bůh by rozhodně nějakého podvodníka neinspiroval k tomu, aby pod falešným jménem pronesl pravdivá proroctví. Ježíšovo svědectví upřímně přijímají lidé, kteří jsou věrní Bohu.  I kdyby se všichni znalci, všichni kritikové na celém světě postavili jako jeden, aby Daniela odsoudili, Ježíšovo svědectví by prokázalo, že nemají pravdu, protože Ježíš je „věrný a pravý svědek“. (Zjevení 3:14)

31. Proč mnozí kritikové stále ještě nejsou přesvědčeni o věrohodnosti knihy Daniel?

³¹ Pro mnohé kritiky Bible však ani toto svědectví není dostačující. A tak po důkladném prozkoumání otázky týkající se věrohodnosti Daniela se člověk neubrání otázce, zda vůbec existují doklady, které by kritiky přesvědčily. Jeden profesor na Oxfordské univerzitě napsal: „I když se námitky zodpoví, ničeho se tím nedosáhne, pokud člověk stále zastává předpojatý názor, že ‚nemůže existovat nadpřirozené proroctví‘.“ Předpojatost tedy kritiky zaslepuje. To však je jejich problém — a jejich škoda.

32. Co nás čeká při našem studiu knihy Daniel?

³² A co vy? Jestliže vidíte, že není žádný skutečný důvod pochybovat o věrohodnosti knihy Daniel, pak jste připraveni na vzrušující objevitelskou cestu. V knize Daniel najdete napínavé příběhy a fascinující proroctví. A co je ještě důležitější, zjistíte, jak se s každou další kapitolou upevňuje vaše víra. Nikdy nebudete litovat toho, že jste Danielovu proroctví věnovali důkladnou pozornost.

[Poznámky pod čarou]

CO JSTE SE NAUČILI?

• Z čeho byla kniha Daniel obviněna?

• Proč jsou útoky kritiků proti knize Daniel nepodložené?

• Co svědčí ve prospěch věrohodnosti Danielovy zprávy?

• Co je nejpřesvědčivějším důkazem toho, že kniha Daniel je věrohodná?

[Studijní otázky]

 [Rámeček na straně 26]

Otázka jazyka

PSANÍ knihy Daniel bylo dokončeno asi v roce 536 př. n. l. Kniha byla napsána v hebrejštině a aramejštině a obsahuje i několik řeckých a perských slov. Použití tolika jazyků v jednom spisu je sice neobvyklé, ale v Písmu to není nic ojedinělého. I biblická kniha Ezra byla napsána v hebrejštině a aramejštině. Někteří kritikové však tvrdí, že tyto jazyky pisatel knihy Daniel použil způsobem, který dokazuje, že ji napsal později než v roce 536 př. n. l. Často bývá citován jeden kritik, který tvrdí, že vzhledem k použití řeckých slov musela být kniha Daniel napsána později. Prohlašuje, že pozdější datum sepsání — a to 2. století př. n. l. — hebrejština podporuje a aramejština ho přinejmenším připouští.

Ovšem ne každý lingvista s touto teorií souhlasí. Někteří odborníci říkají, že Danielova hebrejština se podobá hebrejštině, jakou použil Ezekiel a Ezra, a že se liší od hebrejštiny pozdějších apokryfních děl, například Sírachovce. V souvislosti s tím, že Daniel používal aramejštinu, uvažujme o dvou dokumentech nalezených mezi svitky od Mrtvého moře. I tyto dokumenty jsou v aramejštině a pocházejí z 1. a 2. století př. n. l., tedy vznikly nedlouho po tom, co se údajně objevil Danielův padělek. V aramejštině použité v těchto dokumentech a v aramejštině použité v knize Daniel však znalci objevili značné rozdíly. Proto se někteří domnívají, že kniha Daniel musela být napsána o staletí dříve, než tvrdí její kritikové.

A co „problematická“ řecká slova v Danielovi? Bylo zjištěno, že některá z nich vůbec nejsou řecká, ale že jsou perská. Jediná slova, která jsou stále ještě považována za řecká, jsou názvy tří hudebních nástrojů. Musí být kvůli těmto třem slovům zařazeno napsání Daniela skutečně až do pozdější doby? Ne. Archeologové zjistili, že řecká kultura působila svým vlivem už o staletí dříve, než se Řecko stalo světovou velmocí. Navíc, obsahovala by snad kniha Daniel pouze tři řecká slova, kdyby byla sepsána až ve 2. století př. n. l., tedy v době, kdy řecká kultura a řečtina ovlivňovaly celý starověký svět? Těžko. Pravděpodobně by takových slov obsahovala mnohem více. Z toho vyplývá, že doklady z oblasti lingvistiky skutečně podporují věrohodnost knihy Daniel.

 [Celostránkový obrázek na straně 12]

[Obrázky na straně 20]

(Dole) Na válci z babylónského chrámu je uvedeno jméno krále Nabonida a jeho syna Belšacara

(Nahoře) Tento nápis obsahuje slova, jimiž se Nebukadnecar chvástá svými stavitelskými díly

[Obrázek na straně 21]

Podle Nabonidovy kroniky Kýrovo vojsko proniklo do Babylónu bez boje

[Obrázky na straně 22]

(Vpravo) „Hanopis na Nabonida“ uvádí, že Nabonid svěřil vládu svému prvorozenému synovi

(Vlevo) Babylónská zpráva o Nebukadnecarově vpádu do Judy