Dvanáctá kapitola

Posel od Boha dodává Danielovi sílu

1. Jaké požehnání obdržel Daniel díky tomu, že se živě zajímal o uskutečnění Jehovova záměru?

DANIEL byl za svůj živý zájem o uskutečnění Jehovova záměru bohatě odměněn. Bylo mu oznámeno vzrušující proroctví o sedmdesáti týdnech, které poukazovalo na dobu, kdy se objeví Mesiáš. Také obdržel požehnání v podobě toho, že zažil, jak se věrný ostatek jeho lidu vrátil do vlasti. To se stalo roku 537 př. n. l., na konci ‚prvního roku perského krále Kýra‘. (Ezra 1:1–4)

2, 3. Co možná bylo důvodem toho, že se Daniel nevrátil do judské země společně s ostatkem Židů?

² Mezi těmi, kdo se vraceli do judské země, však Daniel nebyl. V jeho pokročilém věku by pro něj cestování mohlo být obtížné. Nicméně Bůh zamýšlel svěřit Danielovi v Babylóně další službu. Uplynuly dva roky, a o tom, co se dělo dál, nám zpráva říká: „Ve třetím roce perského krále Kýra byla Danielovi, který byl nazván jménem Beltšacar, zjevena záležitost; a ta záležitost byla pravdivá, a byla velká vojenská služba. A porozuměl té záležitosti a měl porozumění viděnému.“ (Daniel 10:1)

³ ‚Třetí rok Kýra‘ odpovídá rokům 536 a 535 př. n. l. Od doby, kdy byl Daniel společně s královskými potomky a s mladými Judejci urozeného původu odveden do Babylónu, uplynulo už více než 80 let. (Daniel 1:3) Kdyby tehdy při příchodu do Babylónu byl chlapcem v počátečním období dospívání, pak by mu ve třetím  roce Kýra bylo téměř 100 let. Měl za sebou vynikající život ve věrné službě Bohu.

4. Jakou významnou úlohu měl Daniel i přes svůj pokročilý věk ještě sehrát ve službě pro Jehovu?

⁴ Daniel sice byl už pokročilého věku, ale jeho úloha ve službě pro Jehovu ještě neskončila. Jeho prostřednictvím chtěl Bůh oznámit prorocké poselství, které mělo mít dalekosáhlý význam. Bylo to proroctví, jež se mělo týkat nejen naší doby, ale jehož splnění mělo jít ještě dál. Jehova chtěl Daniela na tento další úkol připravit, a proto pokládal za vhodné pomoci mu tím, že ho pro službu, která ho čekala, posílí.

PROČ POCIŤUJE ÚZKOST

5. Které zprávy byly pravděpodobně příčinou toho, že Daniel pociťoval obavy?

⁵ Daniel se s ostatkem Židů do judské země sice nevrátil, ale živě se zajímal o to, co se v jeho milované vlasti po jejich návratu děje. Ze zpráv, které se k němu dostaly, se dozvídal, že ne všechno se tam daří. V Jeruzalémě byl sice znovu zřízen oltář a byly položeny základy chrámu (Ezra, 3. kapitola), nicméně okolní národy výstavbě odporovaly a vymýšlely, jak by Židům, kteří se vrátili, způsobily škodu. (Ezra 4:1–5) Nebylo tedy divu, že Daniel mohl kvůli mnoha věcem pociťovat úzkost.

6. Proč situace v Jeruzalémě Daniela trápila?

⁶ Daniel dobře znal Jeremjášovo proroctví. (Daniel 9:2) Věděl, že vybudování chrámu v Jeruzalémě a obnova pravého uctívání v tomto městě byly úzce spojeny se záměrem, který měl Jehova se svým lidem, a že tyto události měly nastat dříve, než se objeví slíbený Mesiáš. Pro Daniela bylo velkou výsadou, že mu Jehova předal proroctví o ‚sedmdesáti týdnech‘. Z něj totiž pochopil,  že Mesiáš přijde 69 „týdnů“ potom, co vyjde slovo, aby byl obnoven a znovu vybudován Jeruzalém. (Daniel 9:24–27) Jeruzalém však byl ve zpustošeném stavu a výstavba chrámu se zpožďovala, a proto není těžké pochopit, proč mohl Daniel ztrácet odvahu a cítit se zdrcený a sklíčený.

7. Co Daniel dělal po dobu tří týdnů?

⁷ „V těch dnech jsem já, Daniel, plné tři týdny truchlil,“ říká biblická zpráva. „Nejedl jsem lahůdkový chléb a do úst mi nevešlo maso ani víno a nijak jsem se nepotíral olejem, dokud se nevyplnily celé tři týdny.“ (Daniel 10:2, 3) „Celé tři týdny“ neboli 21 dní bylo na truchlení a půst nezvykle dlouhé období. Je zřejmé, že skončilo „čtyřiadvacátý den prvního měsíce“. (Daniel 10:4) Z toho vyplývá, že do Danielova půstu patřil i Pasach, který byl slaven čtrnáctý den prvního měsíce, nisanu, a rovněž i sedmidenní Svátek nekvašených chlebů, který po Pasachu následoval.

8. Ve které dřívější situaci Daniel upřímně hledal Jehovovo vedení a jak to dopadlo?

⁸ Něco podobného zažil Daniel už dříve. Tehdy pociťoval zmatek v souvislosti se splněním Jehovova proroctví o sedmdesátiletém zpustošení Jeruzaléma. Co v té situaci Daniel udělal? „Přistoupil jsem k tomu, abych zaměřil svůj obličej k Jehovovi, pravému Bohu,“ řekl Daniel, „abych ho hledal s modlitbou a se snažnými prosbami, s postem a pytlovinou a popelem.“ Na jeho modlitbu Jehova odpověděl tím, že k němu vyslal anděla Gabriela s poselstvím, které Daniela velmi povzbudilo. (Daniel 9:3, 21, 22) Bude nyní Jehova jednat podobně a poskytne Danielovi povzbuzení, které tolik potřebuje?

 VIDĚNÍ VZBUZUJÍCÍ BÁZEŇ

9, 10. (a) Kde byl Daniel, když dostal vidění? (b) Popište, co Daniel spatřil ve vidění.

⁹ Daniel není zklamán. Ve vyprávění o tom, co se dělo dál, pokračuje těmito slovy: „Když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Chiddekelu, také jsem přistoupil k tomu, abych pozvedl oči a viděl, a byl tu jistý muž oblečený v plátně, s boky přepásanými ufazským zlatem.“ (Daniel 10:4, 5) Chiddekel byl jednou ze čtyř řek, které pramenily v zahradě Eden. (1. Mojžíšova 2:10–14) Ve staré perštině byl Chiddekel znám jako Tigra, a odtud pochází řecké jméno Tigris. Oblasti mezi touto řekou a Eufratem se začalo říkat Mezopotámie, což znamená „země mezi řekami“. Tím je potvrzena skutečnost, že když Daniel dostal toto vidění, byl stále ještě v Babylónii, i když možná ne přímo ve městě Babylón.

¹⁰ Vidění, které dostal, bylo skutečně podivuhodné. Ten, koho viděl, když pozvedl oči, evidentně nebyl obyčejný muž. Daniel své vidění živě popsal: „Jeho tělo se podobalo chryzolitu a jeho obličej vypadal jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně, a jeho paže a místo jeho nohou se podobaly pohledu na nablýskanou měď, a zvuk jeho slov se podobal zvuku zástupu.“ (Daniel 10:6)

11. Jak vidění zapůsobilo na Daniela a na muže, kteří byli s ním?

¹¹ Daniel řekl, že i když toto vidění bylo plné jasu, ‚muži, kteří byli s ním, ten zjev neviděli‘. Z nějakého nevysvětleného důvodu „padlo . . . na ně veliké chvění, takže se rozběhli pryč a poschovávali se“. Daniel tedy zůstal sám na břehu řeky. Pohled na „ten velký zjev“ byl tak ohromující, že Daniel přiznal: „Nezůstala ve mně žádná síla a má vlastní důstojnost se ve mně změnila  ke zhoubě, a neuchoval jsem si žádnou sílu.“ (Daniel 10:7, 8)

12, 13. Co o poslovi vypovídá jeho (a) oděv? (b) jeho vzhled?

¹² Podívejme se nyní blíže na toho pozoruhodného posla, který Daniela tak polekal. Byl „oblečený v plátně s boky přepásanými ufazským zlatem“. Ve starověkém Izraeli byly velekněžský pás, efod a náprsník a také roucha ostatních kněží zhotoveny z jemně krouceného lnu a byly zdobeny zlatem. (2. Mojžíšova 28:4–8; 39:27–29) Oděv posla tedy svědčí o svatosti a důstojnosti jeho postavení.

¹³ Daniela naplnil bázní také vzhled posla — zářivý lesk jeho těla podobajícího se chryzolitu, oslnivý jas jeho zářícího obličeje, pronikavá síla jeho ohnivých očí a třpyt jeho silných paží a nohou. Bázeň vzbuzoval i jeho impozantní hlas. Všechny tyto charakteristické rysy ukazují, že „muž oblečený v plátně“ byl nadlidského původu. Nebyl to nikdo jiný než anděl ve vysokém postavení, anděl, který sloužil ve svaté přítomnosti Jehovy, z níž vyšel s poselstvím. *

‚VELMI ŽÁDOUCÍ MUŽ‘ JE POSÍLEN

14. Jakou pomoc Daniel potřeboval, aby mohl přijmout andělské poselství?

¹⁴ Poselství, které pro Daniela měl Jehovův anděl, bylo závažné a obsáhlé. Dříve než ho mohl Daniel přijmout, potřeboval pomoc, aby se zotavil z tělesného  a duševního vyčerpání. Je zřejmé, že anděl si toho byl vědom, a proto Danielovi láskyplně poskytl osobní pomoc a povzbuzení. Sledujme nyní Danielovo vyprávění o tom, co se stalo.

15. Co anděl udělal, aby Danielovi pomohl?

¹⁵ „Zatímco jsem slyšel zvuk jeho slov, jsem také tvrdě spal na svém obličeji, obličejem k zemi.“ Strach a úzkost pravděpodobně způsobily, že Daniel upadl do  letargie. Co anděl udělal, aby mu pomohl? „Pohleďme,“ řekl Daniel, „dotkla se mě ruka a postupně mnou zahýbala, abych se zvedl na kolena a na dlaně svých rukou.“ Kromě toho anděl povzbudil proroka těmito slovy: „Danieli, velmi žádoucí muži, měj porozumění slovům, která k tobě mluvím, a postav se, kde jsi stál, neboť jsem byl nyní k tobě poslán.“ Pomocná ruka a slova útěchy Danielovi vrátily sílu. A přestože ho ‚mrazilo, postavil se‘. (Daniel 10:9–11)

16. (a) Z čeho vidíme, že Jehova odpovídá na modlitby svých služebníků rychle? (b) Proč se anděl zdržel, když šel Danielovi na pomoc? (Zmiňte se také o rámečku.) (c) Jaké poselství měl anděl pro Daniela?

 ¹⁶ Anděl ukázal, že přišel výslovně proto, aby Daniela posílil. „Neboj se, Danieli,“ řekl anděl, „vždyť od prvního dne, kdy jsi dal své srdce tomu, abys porozuměl a pokořoval se před svým Bohem, byla tvá slova slyšena a sám jsem přišel kvůli tvým slovům.“ Anděl potom vysvětlil, proč se zpozdil. Řekl: „Ale jedenadvacet dní mi kladl odpor kníže královské říše Persie, a pohleď, přišel mi na pomoc Michael, jeden z nejpřednějších knížat; a já, já jsem tam zůstal vedle perských králů.“ S Michaelovou pomocí se andělovi podařilo vykonat své poslání a přijít k Danielovi s tímto nanejvýš naléhavým poselstvím: „A přišel jsem způsobit, abys rozpoznal, co postihne tvůj lid v konečné části dnů, protože je to vidění na dny ještě budoucí.“ (Daniel 10:12–14)

17, 18. Jak Daniel podruhé dostal pomoc a co díky ní mohl udělat?

¹⁷ Nicméně vyhlídka na to, že dostane takové strhující poselství, Daniela nevyburcovala. Naopak se zdá, že to, co slyšel, na něj mělo nepříznivý dopad. Zpráva říká: „Když se mnou mluvil taková slova, měl jsem obličej zaměřený k zemi a oněměl jsem.“ Andělský posel však byl ochoten poskytnout mu láskyplnou pomoc — už podruhé. Daniel vypráví: „Pohleďme, mých rtů se dotýkal někdo připomínající podobu lidských synů, a začal jsem otvírat ústa a mluvit.“ * (Daniel 10:15, 16a)

 ¹⁸ Daniel byl posílen, když se anděl dotkl jeho rtů. (Srovnej Izajáše 6:7.) Tak se mu vrátila jeho schopnost mluvit a Daniel mohl andělskému poslu vysvětlit, jakými útrapami procházel. Daniel řekl: „Můj pane, kvůli tomu zjevu ve mně propukly křeče a neuchoval jsem si žádnou sílu. Jak byl tedy sluha tohoto mého pána schopen s tímto mým pánem mluvit? A pokud jde o mne, až do teď ve mně neobstála žádná síla a vůbec ve mně nezůstal dech.“ (Daniel 10:16b, 17)

19. Jak Daniel dostal pomoc potřetí a jaký byl výsledek?

¹⁹ Daniel si nestěžoval ani se neomlouval. Pouze sděloval, jaké měl potíže, a anděl jeho slova přijal. Andělský posel pak Danielovi pomohl potřetí. „Ten, který vypadal jako pozemský člověk, přistoupil k tomu, aby se mě opět dotkl a posílil mě,“ řekl prorok. A potom, co se Daniela dotkl a dodal mu tak sílu, pronesl posel tato útěšná slova: „Neboj se, velmi žádoucí muži. Kéž máš pokoj. Buď silný, ano, buď silný!“ Zdá se, že andělův láskyplný dotek a tato povzbudivá slova byly přesně tím, co Daniel potřeboval. Jaký výsledek to přineslo? Daniel prohlásil: „Jakmile se mnou promluvil, vynaložil jsem sílu a nakonec jsem řekl: ‚Ať můj pán mluví, protože jsi mě posílil.‘“ Daniel byl nyní připraven přijmout další náročný úkol. (Daniel 10:18, 19)

20. Proč musel andělský posel vynaložit úsilí, aby mohl vykonat své pověření?

²⁰ Když anděl takto Daniela posílil a pomohl mu, aby opět získal duševní a tělesné schopnosti, anděl znovu vyjádřil účel svého poslání. Řekl: „Opravdu víš, proč jsem k tobě přišel? A teď půjdu zpět, abych bojoval s knížetem Persie. Až budu vycházet, pohleď, bude  přicházet také kníže Řecka. Povím ti však věci zaznamenané ve spisu pravdy, a nikdo se mnou silně nedrží v těchto věcech kromě Michaela, vašeho knížete.“ (Daniel 10:20, 21)

21, 22. (a) Co se z Danielových zážitků dozvídáme o tom, jak Jehova jedná se svými služebníky? (b) K čemu byl nyní Daniel posílen?

²¹ To bylo od Jehovy opravdu láskyplné a ohleduplné. Když jedná se svými služebníky, vždy bere v úvahu jejich schopnosti a omezení. Na jedné straně jim dává úkoly v souladu s tím, co jsou podle něj schopni vykonat, i když si sami někdy myslí pravý opak. Na druhé straně je ochoten jim naslouchat a pak jim poskytnout vše potřebné, aby mohli svěřené úkoly vykonat. Kéž vždy napodobujeme našeho nebeského Otce, Jehovu, tím, že láskyplně povzbuzujeme a posilujeme ostatní jeho ctitele. (Hebrejcům 10:24)

²² Andělovo utěšující poselství Daniela velmi povzbudilo. Nyní byl i přes svůj pokročilý věk posílen a připraven na to, aby přijal a zapsal další pozoruhodné poselství, z něhož můžeme mít užitek.

[Poznámky pod čarou]

CO JSTE SE NAUČILI?

• Proč se Jehovův anděl zdržel, když v roce 536 či 535 př. n. l. šel Danielovi na pomoc?

• Co o Božím andělském poslu vypovídal jeho oděv a jeho vzhled?

• Jakou pomoc Daniel potřeboval a jak mu ji anděl třikrát poskytl?

• Jaké poselství měl anděl pro Daniela?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 204 a 205]

Andělští ochránci, nebo démonští vládci?

Z KNIHY Daniel se můžeme dozvědět velmi mnoho informací o andělech. Mluví se tam o tom, jakou úlohu hrají v uskutečňování Jehovova slova, a o tom, jaké úsilí vynakládají při plnění svého pověření.

Boží anděl řekl, že když byl na cestě k Danielovi, aby s ním promluvil, bránil mu „kníže královské říše Persie“. Andělský posel s ním jedenadvacet dní zápasil, ale přesto mohl v cestě pokračovat jedině s pomocí ‚Michaela, jednoho z nejpřednějších knížat‘. Anděl také řekl, že s ‚knížetem Persie‘ a možná i s ‚knížetem Řecka‘ bude muset bojovat znovu. (Daniel 10:13, 20) To nebylo nic snadného, dokonce ani pro anděla! Kdo však byla tato knížata Persie a Řecka?

V prvé řadě si musíme povšimnout, že Michael byl označen jako „jeden z nejpřednějších knížat“ a jako ‚váš kníže‘. Později se o něm mluví jako o ‚velkém knížeti, který stojí ve prospěch synů [Danielova] lidu‘. (Daniel 10:21; 12:1) To ukazuje, že Michael je anděl, kterého Jehova určil k tomu, aby vedl Izraelity pustinou. (2. Mojžíšova 23:20–23; 32:34; 33:2)

Tento závěr je potvrzen výrokem učedníka Judy, který napsal, že „archanděl Michael [měl] rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo“. (Juda 9) Michael byl díky svému postavení, své moci a autoritě skutečně „archanděl“, což znamená „nejvyšší anděl“ nebo „hlavní anděl“. Toto vznešené postavení se nemůže vztahovat na nikoho jiného než na Ježíše Krista, Božího syna, a to předtím a potom, co žil zde na zemi. (1. Tesaloničanům 4:16; Zjevení 12:7–9)

Znamená to snad, že Jehova určil také anděly, kteří by takovým národům, jako byla Persie a Řecko, poskytovali vedení v jejich záležitostech? Ježíš Kristus, Boží Syn, otevřeně řekl: „Panovník světa . . . nemá nade mnou moc.“ Řekl také: „Mé království není částí tohoto světa. . . . Mé království . . . není z tohoto zdroje.“ (Jan 14:30; 18:36) Apoštol Jan prohlásil, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Je tedy zřejmé, že národy světa nikdy nebyly ani nejsou pod vedením či pod vládou Boha nebo Krista. Jehova sice dovoluje, aby existovaly ‚nadřazené autority‘ a aby dohlížely na pozemské vládní záležitosti, ale nedosazuje nad nimi své anděly. (Římanům 13:1–7) „Knížata“ či „vládce“, kteří snad jsou nad nimi, mohl do jejich postavení dosadit pouze „panovník světa“, Satan Ďábel. Muselo se tedy jednat o démonské vládce, a ne o andělské ochránce. Za viditelnými panovníky stojí tudíž neviditelné démonské síly neboli „knížata“, a proto se národnostní konflikty netýkají jen lidí.

 [Celostránkový obrázek na straně 199]

 [Celostránkový obrázek na straně 207]