Kapitola 6

Láska je „dokonalým poutem jednoty“

1–6. a) Co se může stát, když se osoby v manželství příliš zabývají svými vlastními pocity? b) Jakých biblických zásad se má dbát, aby se zabránilo vzniku závažného sporu?

‚PROČ nemůžeme mít večeři nikdy včas?‘ vyjel na ni manžel, unavený čekáním a vyčerpaný tvrdou denní prací.

² ‚Přestaň si stěžovat. Je téměř hotová,‘ odsekla mu. Její den také nebyl snadný.

³ ‚Ale ty se vždycky zpozdíš. Proč nemůžeš být nikdy včas hotová?‘

⁴ ‚To není pravda!‘ vykřikla. ‚Kdyby ses někdy pokusil starat se o děti, nestěžoval by sis tak. A vůbec, jsou to taky tvoje děti!‘

⁵ Tak mezi manželem a manželkou přerůstá krtina v horu a oba jsou rozhněvaní a nemluví spolu. Oba reagují na odpovědi druhého, dokud se neraní a neomrzí je to. A večer mají zkažený. Ani jeden z nich tomu nebyl schopen zabránit. Každý z nich byl totiž příliš opanován svými vlastními pocity a zapomněl na city druhého. Vybičované nervy povolily.

⁶ Takové těžkosti mohou vzniknout z mnoha příčin. Mohou se týkat peněz. Nebo si manžel může myslet, že si ho manželka trochu moc přivlastňuje a nedovolí mu těšit se ze společnosti jiných lidí. Mohla by však mít pocit, že ji manžel  zanedbává a bere ji jako samozřejmost. Napětí může vzniknout pro jeden velký problém nebo pro několik problémů menších. Ať jde o cokoli, zajímá nás, jak takovou situaci řešit. Každý z manželů může zamezit takové situaci tím, že je ochotný ‚obrátit i druhou tvář‘, „neoplácet zlé zlým“, ale místo toho ‚přemáhat zlo dobrem‘. (Matouš 5:39; Římanům 12:17, 21) To však vyžaduje sebeovládání a duchovní vyspělost. Je k tomu zapotřebí křesťanské lásky.

CO LÁSKA OPRAVDU ZNAMENÁ

7–9. a) Jak je popsána láska v 1. Korinťanům 13:4–8? b) Jaká je to láska?

⁷ V 1. Korinťanům 13:4–8 najdeme Jehovou Bohem inspirovanou definici lásky, která přesně vyjadřuje, co láska je a co není: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své zájmy, nedá se podráždit, nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá. Láska nikdy neselhává.“

⁸ Láska může pramenit z mnoha věcí — z tělesné přitažlivosti, rodinného příbuzenství nebo z radosti ze vzájemného přátelství. Avšak Bible ukazuje, že opravdu hodnotná láska musí převyšovat náklonnost nebo vzájemnou přitažlivost a musí mít na zřeteli blaho milované osoby. Takový druh lásky může dokonce vyžadovat kárání či ukázňování, jako to dělá otec s dítětem nebo Jehova Bůh se svými ctiteli. (Hebrejcům 12:6) Samozřejmě, že tu hrají svou úlohu city a sympatie; ty by však neměly převládnout nad rozumným uvažováním nebo správnými zásadami  v jednání s druhými. Takový druh lásky potom člověka pobízí, aby se všemi jednal ohleduplně a slušně.

⁹ Uvažujme nyní podrobněji o lásce, jak ji definuje 1. Korinťanům 13:4–8, abychom plněji ocenili její prospěšnost pro náš rodinný život.

10, 11. Co očekáváme od manželského druha, který je shovívavý a laskavý?

¹⁰ „Láska je shovívavá a laskavá.“ Jsi ke svému partnerovi shovívavý? Pěstuješ zdrženlivost, i když se situace vyhrocuje a jsi snad nespravedlivě obviňován? Jehova je k nám všem shovívavý a ‚Boží laskavost se snaží vést lidi k pokání‘. Shovívavost i laskavost jsou ovocem Božího ducha. — Římanům 2:4; Galaťanům 5:22.

¹¹ Láska neschvaluje bezpráví, ale také není jízlivá. Není netrpělivá. Bere v úvahu polehčující okolnosti. (1. Petra 4:8; Žalm 103:14; 130:3, 4) I ve vážných záležitostech je připravena odpustit. Apoštol Petr si myslel, že je shovívavý, když se zeptal Krista: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu na to odpověděl: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:21, 22; Lukáš 17:3, 4) Láska neustále odpouští a je nekonečně laskavá. Jsi i ty takový?

12, 13. Jak se může projevovat žárlivost a proč by měl člověk vynaložit úsilí, aby ji potlačil?

¹² „Láska není žárlivá.“ Je těžké žít s druhem, který je bezdůvodně žárlivý. Taková žárlivost je podezíravá, přehnaně vztahovačná. Je dětinská a brání druhému v přirozeném a přátelském jednání s jinými. Štěstí je v dobrovolném dávání a ne v plnění požadavků vynuceném žárlivostí.

 ¹³ „Kdo může obstát před žárlivostí?“ ptá se Bible. Žárlivost je jedním ze skutků nedokonalého těla. (Přísloví 27:4; Galaťanům 5:19, 20) Jsi schopen v sobě rozpoznat některé znaky žárlivosti, která vyplývá z pocitu nejistoty a je živená představivostí? Obvykle není těžké vidět u druhého chybu, ale více nám prospěje, když zkoumáme sami sebe. „Kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ (Jakub 3:16) Žárlivost může manželství rozbít. Svého manželského druha si neudržíš žárlivým omezováním, ale milující pozorností, ohleduplností a důvěrou.

14, 15. a) Jak vychloubání ukazuje nedostatek lásky? b) Co by měl člověk dělat namísto ponižování svého partnera?

¹⁴ Láska „se nevychloubá, nenadýmá se“. Mnoho lidí se vychloubá, ale jen málokteří to rádi poslouchají. Vychloubání může dokonce uvést do rozpaků toho, kdo chlubila dobře zná. Zatímco se někteří vychloubají honosnými řečmi o sobě, jiní dosahují téhož cíle jinak: kritizují a znevažují druhé. Ve srovnání s oběťmi své kritiky se potom zdají lepšími. Tak se člověk může povýšit tím, že sníží druhé. Kdo zlehčuje svého partnera, ve skutečnosti se vychloubá.

¹⁵ Přistihl ses někdy, že mluvíš v přítomnosti jiných o nedostatcích svého manželského druha? Co myslíš, jak se při tom on asi cítil? Co kdybys to byl ty, jehož chyby byly odhaleny? Co bys při tom pociťoval? Že jsi milován? Ne, láska „se nevychloubá“, ani samochválou ani ponižováním druhých. Když hovoříš o svém partnerovi, mluv o jeho dobrých stránkách; posílíš tím vaše vzájemné pouto. A pokud jde o to, co se říká o tobě, uplatni moudrou radu, kterou najdeš v Přísloví  27:2: „Ať tě chválí jiný, a ne tvá vlastní ústa; cizinec, a ne tvé vlastní rty.“ — Revidovaný standardní překlad.

16. Jakému neslušnému chování by se měl milující člověk vyhnout?

¹⁶ Láska „se nechová neslušně“. Je mnoho nápadně neslušných věcí, jako cizoložství, opilství a záchvaty vzteku. (Římanům 13:13) To vše v protikladu k lásce škodí manželskému svazku. Kdo je hrubý, mluví a jedná vulgárně a nedbá dokonce na tělesnou čistotu, projevuje nedostatek lidské slušnosti. Vyhýbáš se pečlivě tomu, abys v tomto ohledu nedráždil svého manželského druha? Jednáš s ním ohleduplně, jemně a s úctou? To všechno příspívá k šťastnému, trvalému manželství.

17. Jak se může někdo vyhnout hádkám, jestliže nehledá jen své zájmy?

¹⁷ Láska „nehledá své zájmy, nedá se podráždit“. Není zaměřená na sebe. Jak jinak by to vypadalo, kdyby dvojice, o níž byla zmínka na začátku kapitoly, projevovala takovou lásku! Manžel by se neobořil na svou manželku pro pozdní večeři, a ona by mu neodmlouvala. Kdyby byla manželka postřehla, že byl popuzen částečně proto, že byl unavený, mohla mu odpovědět: ‚Večeře je skoro hotová. Musel jsi dnes mít jistě těžkou práci. Dám ti zatím sklenici chladného džusu, než prostřu na stůl.‘ Nedala by se vyprovokovat. Nebo kdyby byl měl manžel lepší pochopení a nemyslel pouze na sebe, mohl se zeptat, zda může s něčím pomoci.

18. Jak tě může láska ochránit, aby ses nedal podráždit?

¹⁸ Jsi rychle podrážděn tím, co tvůj manželský druh říká nebo dělá, nebo se snažíš rozpoznat za  jeho slovem či skutkem nějaký úmysl? Snad nemyslel vůbec nic špatného, byl jen roztržitý a vůbec ti nechtěl ublížit. Jestliže miluješ, ‚ať slunce nezapadne nad tvou podrážděnou náladou‘. (Efezanům 4:26) Co když se však tvůj druh cítil zklamaný a opravdu měl v úmyslu říci nebo udělat něco, aby ti ublížil? Můžeš počkat, až přejde vlna rozhořčení, a pak si o tom pohovořit? Jestliže budeš mít při řešení problému na mysli blaho vás obou, pomůže ti to, abys našel pravá slova. „Srdce moudrého přiměje jeho ústa projevovat pochopení.“ „Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásku“, nerozněcuje další spor. (Přísloví 16:23; 17:9) Jestliže potlačíš touhu dál se přít a dokazovat, že máš pravdu, můžeš vydobýt vítězství ve prospěch lásky.

19. a) Co by mohlo být zahrnuto v ‚radosti nad nespravedlností‘? b) Proč bychom se tomu měli vyhnout?

¹⁹ Skutečná láska „se neraduje z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy“. Nepovažuje za chytré podvádět manželského druha — ať už je to vzhledem k využívání času, utrácení peněz nebo vzhledem ke stykům. Neužívá polopravdy, aby se zdála spravedlivou. Nepoctivost ničí důvěru. Aby mezi vámi trvala ryzí láska, musíte nacházet radost v tom, že si sdělujete pravdu.

PRAVÁ LÁSKA JE SILNÁ A VYTRVALÁ

20. Jak láska a) „všechno snáší“? b) „všemu věří“? c) „ve vše doufá“? d) „ve všem vytrvá“?

²⁰ „Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá.“ Vydrží obtíže i nátlak, který je na ni v manželství kladen, a tím se oba partneři v tomto úzkém společenství učí vzájemně si vyhovět a přizpůsobit se. Věří každé radě napsané  v Božím slovu a vážně ji uplatňuje, i když se okolnosti zdají být nepříznivé. I když není lehkověrná v jednání s lidmi, kteří se uchylují k nepoctivosti, není příliš podezřívavá. Je spíše důvěřivá. Doufá v to nejlepší. Taková naděje je založena na spolehlivé jistotě, že uplatňování biblické rady povede k nejlepším možným výsledkům. Láska tedy může být pozitivní, optimistická a radostná. Také není vrtkavá, ani přelétavá. Skutečná láska vytrvává a v těžkých dobách neustupuje před problémy. Je pevná a silná. Avšak přes všechnu svou sílu je laskavá, jemná, poddajná a přívětivá.

21, 22. Které situace například znázorňují, že láska nikdy neselhává?

²¹ Taková „láska nikdy neselhává“. Co se stává, jestliže se manželé dostanou ve svízelných dobách do finančních těžkostí? Manželka, která má takovou lásku, stojí věrně při svém manželovi a nepomýšlí na hledání snadnějšího života někde jinde. Snaží se šetřit a nějak doplnit manželův příjem. (Přísloví 31:18, 24) Co však dělat, je-li manželka postižena nemocí, která trvá léta? Manžel, jenž má takovou lásku, dělá vše, co může, aby jí zajistil péči, kterou potřebuje. Pomáhá jí s domácí prací, kterou nemůže nyní vykonávat, a ujišťuje ji, že ji má stále rád. Bůh sám dává v tomto ohledu příklad. Bez ohledu na okolnosti, do nichž jeho věrní služebníci přicházejí, ‚nic je nemůže oddělit od Boží lásky‘. — Římanům 8:38, 39.

²² Jaké problémy by potom nemohla taková láska překonat? Je taková láska patrná v tvém vlastním manželství? Pěstuješ ji osobně?

 JAK LÁSKA VZRŮSTÁ

23. Co rozhoduje o tom, zda uděláme něco, co vyplývá z lásky?

²³ Láska, stejně jako sval, je posilována užíváním. Na druhé straně je láska, stejně jako víra, bez skutků mrtvá. O slovech a skutcích, které jsou motivovány pocity našeho nitra, se říká, že pocházejí ze srdce a představují naše nejvnitřnější pohnutky. „Z hojnosti srdce mluví ústa. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré.“ Ale když jsme ve svém nitru špatní, „ze srdce vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání“. — Matouš 12:34, 35; 15:19; Jakub 2:14–17.

24, 25. Jak můžeš posílit svou pohnutku projevovat lásku?

²⁴ Jaké myšlenky a city pěstuješ ve svém srdci? Jestliže denně uvažuješ o tom, jak Bůh projevoval lásku, a snažíš se napodobovat jeho příklad, posílíš tím výborné pohnutky. Čím více pěstuješ takovou lásku, tím více jednáš a mluvíš v souladu s ní a hlouběji se ti vryje do srdce. Jestliže budeš takovou lásku denně v malých věcech prokazovat, stane se ti návykem. Když potom příležitostně vzniknou velké problémy, bude tato láska připravená a pevně odhodlaná, aby ti je pomohla zdolat. — Lukáš 16:10.

²⁵ Pozoruješ na svém manželském partnerovi něco chvályhodného? Pak mu to pověz! Toužíš udělat něco laskavého? Uposlechni takový podnět! Musíme projevovat lásku, abychom ji sklízeli. Když tak oba budete jednat, sblížíte se, budete spolu zajedno a láska mezi vámi poroste.

26, 27. Jak láska vzrůstá, je-li sdílena?

²⁶ Láska vyrůstá, je-li sdílena. Adam, první muž, žil v ráji. Měl hojnost všeho, co potřeboval  ke svému tělesnému blahu. Od počátku byl obklopen krásou. Nebyly tam jen louky a květiny, lesnatá krajina a potoky, ale také mnoho rozmanitých zvířat, nad nimiž měl jako pozemský správce panovat. Přes to všechno však stále nebyl schopen uspokojit jednu svou potřebu: neměl nikoho, s kým by sdílel tento ráj krásy. Byl jsi někdy sám, když ses v okouzlení zadíval na nádherný západ slunce, a přál sis, aby byl s tebou tvůj milovaný druh a sdílel jej s tebou? Nebo, dostal jsi někdy radostné zprávy, ale neměl jsi je komu sdělit? Jehova Bůh viděl, co Adamovi chybí, a opatřil mu družku, aby s ní sdílel své myšlenky a pocity. Vzájemná sdílnost dva lidi sbližuje a napomáhá lásce, aby zakořenila a vzrůstala.

²⁷ Manželství znamená pospolitost. Často stačí něžný pohled, dotek, laskavé slovo, i společné klidné posezení beze slova. Každý skutek může vyjadřovat lásku: stlaní postele, mytí nádobí, střádání peněz, abys manželce koupil něco, co si přeje, ale oč nepoprosí s ohledem na rodinný rozpočet, nebo pomoc s prací, na kterou druhý nestačí. Láska znamená společenství v práci i ve hře, v obtížích i radosti, v úspěchu i nezdaru. Láska znamená, že si navzájem říkáme, co myslíme a cítíme. Mějte společné cíle a společně o ně usilujte. To činí dva lidi jedním člověkem, to způsobuje, že jejich láska vzrůstá.

28. Jak lásku podporuje, jestliže jeden druhému sloužíte?

²⁸ Když sloužíš svému manželskému druhu, tvoje láska k němu se zdokonalí. Manželka obyčejně slouží tím, že vaří, stele, uklízí, pere a nakupuje. Manžel obvykle slouží tím, že vydělává  peníze na potraviny potřebné k vaření jídla, na lůžka, která manželka stele, na dům, který uklízí, na prádlo, které pere. Právě taková služba a takové dávání přinášejí štěstí a prospívají lásce. Ježíš řekl, že je větší štěstí v dávání než v přijímání. Nebo jinými slovy: šťastnější je ten, kdo slouží, než ten, kdo je obsluhován. (Skutky 20:35) Ježíš svým učedníkům řekl, že „největší mezi vámi musí být vaším služebníkem“. (Matouš 23:11, Nová anglická bible) Takový názor vyloučí jakéhokoli ducha soutěživosti a přispěje ke štěstí. Když sloužíme, cítíme, že jsme potřební, že sledujeme nějaký cíl a to nám dodává sebeúctu a pocit spokojenosti. Manželství poskytuje manželovi i manželce široké příležitosti ke službě a k tomu, aby takovou spokojenost našli. Tím oba stmelí své manželství silnější láskou.

29. Proč láska zapůsobí i na ty, kteří nejsou Božími služebníky?

²⁹ Jak se však zachovat, jestliže jeden z manželů je křesťanským Božím služebníkem, který se drží těchto biblických zásad, ale druhý nikoli? Mění to nějak způsob, jímž by měl křesťan jednat? V zásadě ne. Křesťan nebude snad tolik hovořit o Božím předsevzetí, ale jednat bude stejně. Nevěřící manželský druh má tytéž základní potřeby jako ctitel Jehovy a v některém ohledu reaguje stejně. Mluví o tom Římanům 2:14, 15: „Kdykoli lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, pak tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti ukazují, že obsah zákona jim byl vepsán do srdce, zatímco s nimi svědčí jejich svědomí a oni jsou svými myšlenkami obviňováni nebo též omlouváni.“  Příkladné křesťanské chování bude obvykle oceněno a způsobí růst lásky.

30. Má se láska projevovat jen za dramatických okolností? Proč tak odpovídáš?

³⁰ Láska nečeká na dramatické okolnosti, aby se projevila. V určitém ohledu je láska jako šaty. Co drží tvé šaty pohromadě? Několik tlustých uzlů nebo tisíce drobných stehů? Drží je pohromadě tisíce drobných stehů. A totéž platí o duchovním „oděvu“, nejen o doslovných šatech. Mnoho maličkostí — každodenní slova a skutky — nás „oblékají“ a prozrazují, jací jsme. Takové duchovní „oblečení“ se neobnosí a neznehodnotí, jak se to stává s doslovnými šaty. Je to, jak Bible říká, „neporušitelné roucho“. — 1. Petra 3:4.

31. Jakou znamenitou radu o lásce obsahuje Kolosanům 3:9, 10, 12, 14?

³¹ Chceš, aby tvé manželství drželo pohromadě „dokonalým poutem jednoty“? Pak dělej to, co doporučuje Kolosanům 3:9, 10, 12, 14: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost. . . oblékněte si tedy něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. . . oblékněte si lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“

[Studijní otázky]