Kapitola 1

Najít klíč k rodinnému štěstí

1, 2. Které znamenité věci může poskytnout zdravý rodinný život? Jaké otázky proto mohou vzniknout?

ČLOVĚK potřebuje štěstí, a tato potřeba může být v mnoha směrech uspokojena v rodinném kruhu. Zde můžeme najít to, po čem všichni zcela přirozeně toužíme: pocit, že nás někdo potřebuje, že si nás někdo váží a že jsme milováni. Vřelý vztah v rodině může podivuhodným způsobem splnit tyto tužby. Může vytvořit ovzduší důvěry, vzájemného porozumění a soucitu. Domov se potom stává skutečným útočištěm před těžkostmi a problémy, které jsou v okolí. Děti se mohou cítit v bezpečí a plnou měrou se může rozvíjet jejich osobnost.

² Takový rodinný život by odpovídal naší představě. Nic z toho však nepřichází automaticky. Jak můžeme dosáhnout tohoto cíle? Proč dnes na mnoha místech na světě vzniká v rodinném životě tolik vážných problémů? V čem spočívá rozdíl mezi šťastným a nešťastným manželstvím, mezi jednotnou rodinou, v níž panuje vřelé ovzduší, a mezi rodinou rozdělenou, jejíž atmosféra je chladná?

3. Co ukazují historické skutečnosti o tom, jak je důležitá rodina?

³ Jestliže se hluboce zajímáš o blaho a úspěch své rodiny, pak k tomu máš jistě dobrý důvod. V knize The World Book Encyclopedia (1973) je podáno vysvětlení o důležitosti rodinného uspořádání:

 „Rodina je nejstarší lidská instituce. V mnoha ohledech je to instituce nejdůležitější. Je to nejzákladnější jednotka společnosti. Celé civilizace přežily nebo zmizely, podle toho, zda rodinný život byl silný nebo slabý.“

4, 5. Jaké nežádoucí názory je možno pozorovat v mnoha rodinách?

⁴ Kolik dnešních rodin je však úzce spojeno pevnými pouty lásky? Kolik lidí se těší z vřelého ovzduší, jež vzniká vzájemnými projevy laskavosti, vděčnosti a velkorysosti? Kolik lidí poznalo, jak pravdivé je přísloví: „Více štěstí je v dávání než v přijímání“?

⁵ V dnešní době se po celé zemi šíří naprosto odlišný duch. Převládá sice v západním světě, ale proniká i do Orientu a na jiná místa, kde v dřívější době byl rodinný život celkem stabilní. Běžně jsou vyjadřovány názory: ‚Dělej si co chceš, a ať si ostatní hledí svého.‘ ‚Vedení ke kázni je zastaralé; ať si děti vyberou svou vlastní cestu.‘ ‚Neposuzuj, co je správné nebo nesprávné.‘ Ve stále větším počtu zemí znepokojivě přibývá počet rozvodů a roste zločinnost mládeže i nemravnost dospělých. Psychologové, psychiatři, duchovenstvo i jiní rádci dávají nejrůznější rady. Mnozí z těchto rádců však nepodporují jednotu rodiny, a místo toho se smiřují s nemravností nebo ji dokonce doporučují jako prostředek proti pocitu marnosti. Výsledky těchto rad jsou špatné, což jedině potvrzuje pravdivost přísloví: „Cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“

DĚJINY PODPORUJÍ RODINNÉ USPOŘÁDÁNÍ

6. Jak události ve starověkém Řecku a Římě poukazují na význam rodiny?

⁶ Poučení o významu rodiny, jež získáváme z dějin, si zasluhuje vážnou pozornost. Historik  Will Durant ve druhém díle svých The Story of Civilization (Dějiny civilizace) popisuje zhroucení rodiny ve starověkém Řecku a říká: „Vnitřní rozklad řecké civilizace byl hlavní příčinou porážky, kterou Řecko utrpělo od Říma.“ Potom ukazuje, že síla Říma spočívala v rodině, ale když se následkem sexuální nemravnosti rodinné uspořádání zhroutilo, došlo také k úpadku říše.

7. Proč se v Římské říši někteří lidé těšili ze šťastného rodinného života, zatímco jiní museli bojovat s těžkými problémy?

⁷ Dějiny ve skutečnosti potvrzují starověký výrok: „Muži, který chodí, ani nenáleží, aby řídil svůj krok.“ Dějiny však také ukazují, že existuje zdroj, který převyšuje lidskou moudrost a poskytuje návod, podle něhož se může rodině dobře dařit. Dějepisci ukazují, že v době rozpadu Římské říše byl „rodinný život Židů příkladný a malé křesťanské obce, které se vyznačovaly zbožností a slušností, byly trnem v oku pohanskému světu, který bažil po rozkoších“. The Story of Civilization (Dějiny civilizace, svazek 3, s. 366). Přijímali vedení z jiného zdroje, totiž z Bible. Podle toho, jak dalece uplatňovali rady z Božího slova, těšili se ze zdravého a pokojného rodinného života. To vyvolávalo v úpadkovém římském světě pocity viny.

8. Proč si Bible zaslouží naši pozornost, jde-li o řešení rodinných problémů? (Žalm 119:100–105)

⁸ Přísloví, jež byla citována v předcházejících odstavcích, pocházejí rovněž z Bible. V této knize nacházíme výrok Ježíše Krista o tom, že je větší štěstí v dávání než v přijímání, slova inspirovaného apoštola Pavla, který řekl, že budeme sklízet to, co zaséváme, a prohlášení Božího proroka Jeremjáše o tom, že muži nenáleží, aby řídil své kroky. (Skutky 20:35; Galaťanům 6:7; Jeremjáš 10:23) Tyto  biblické zásady se osvědčily jako pravdivé. Ježíš také řekl: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Matouš 11:19) Jestliže biblická rada skutečně pomáhá při řešení rodinných problémů, pak si jistě také zaslouží, abychom ji s úctou věnovali pozornost.

9, 10. a) Proč dobré návrhy a přirozená náklonnost samy o sobě nestačí k tomu, aby se člověk mohl těšit ze šťastného rodinného života? b) Co jiného je ještě třeba? (Zjevení 4:11)

⁹ V dnešní době existují tisíce publikací pojednávajících o manželství a rodinném životě. Většina z nich obsahuje alespoň některé užitečné informace, a přece se rodinný život dále rozpadá. Je proto třeba něco víc, něco, co poskytuje sílu, abychom uměli odolávat tlaku, který nyní ohrožuje rodinný kruh. Přirozená náklonnost mezi manželem a manželkou a mezi rodiči a dětmi poskytuje sílu. Ale ukazuje se, že ani to nestačí k udržení rodiny v době krize. Co tedy ještě potřebujeme?

¹⁰ Nestačí pouze smysl pro odpovědnost a oddanost manželskému druhu nebo dětem či rodičům. Je přitom nutný ještě větší pocit odpovědnosti vůči tomu, o němž Bible mluví jako o ‚Otci, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno‘. Je to původce manželství a rodinného života, stvořitel lidstva, Jehova Bůh. — Efezanům 3:14, 15.

BOŽÍ ZÁJEM O RODINNÉ USPOŘÁDÁNÍ

11–13. Jaké je Boží předsevzetí se zemí a s lidskou rodinou?

¹¹ Jehova Bůh zná potřeby lidstva a přeje si, abychom byli šťastní. Proto nám dává rady, pokud jde o rodinný život. Z jeho zájmu o rodiny je však patrné ještě vznešenější předsevzetí. Bible nám vysvětluje toto předsevzetí. Ukazuje, že Země nevznikla pouhou  náhodou. Ani my jsme nevznikli náhodou. Jehova Bůh stvořil Zemi s předsevzetím, aby existovala navždy a aby byla navždy obývána. Prorok Izajáš zaznamenal: „On, který ji pevně založil, který ji nestvořil jen tak naprázdno,. . . vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána.“ — Izajáš 45:18.

¹² K uskutečnění tohoto předsevzetí stvořil Bůh první lidskou dvojici a řekl lidem, aby založili rodinu: „Stvořil je mužského a ženského rodu. Bůh jim také požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a množte se a naplňte zemi.‘“ (1. Mojžíšova 1:27, 28) Podle Božího předsevzetí bylo také nutné, aby oni i jejich potomci Boha poslouchali a aby pečovali o zem. V 1. Mojžíšově 2:15 čteme: „Jehova Bůh vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ Nakonec měla být celá zeměkoule jako zahrada. Lidská rodina, rozšířená po celé zemi, měla pečovat o zem a užívat její bohatství, a to mělo lidem poskytovat nekonečné příležitosti, aby se učili a aby nacházeli uspokojení v tom, že budou používat své schopnosti.

¹³ Dnes žije na zemi více než 5 000 000 000 lidí, ale toto množství lidí nesplňuje Jehovovo předsevzetí se zemí. Většina lidí jej neposlouchá a nepečuje o zem. Naopak, ničí zem, znečišťují její vzduch, vodu i půdu. Bůh v souladu se svým původním předsevzetím předpověděl nejen to, že takovému jednání učiní přítrž, ale také řekl, že budou „zničeni ti, kteří ničí zem“. — Zjevení 11:18.

OTÁZKY, NA NĚŽ POTŘEBUJEME NAJÍT ODPOVĚĎ

14. Proč se můžeme spoléhat na to, že Boží předsevzetí s rodinným životem neselže?

¹⁴ Boží předsevzetí se zemí a rodinným životem neselže. Bůh prohlašuje: „Mé slovo, které vychází  z mých úst. . . nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem jsem měl zalíbení.“ (Izajáš 55:11) Bůh ustanovil rodinné uspořádání a ukázal lidem, jak má působit. Jeho směrnice odpovídají na skutečně důležité otázky ohledně rodinného života — otázky, z nichž některé jsou možná závažné i pro tebe.

15–17. a) Které otázky ohledně rodinného života považuješ za skutečně důležité? b) Proč je dobré najít na tyto otázky uspokojující odpovědi?

¹⁵ Například: Jak je možno najít vhodného manželského druha? Jak je možno v manželství dosáhnout dohody v závažných problémech? Jestliže se dva spolu radí, jsou na tom lépe než jeden, ale kdo má po takové poradě učinit rozhodnutí? Jak si může manžel získat úctu své manželky a proč je to pro něj důležité? Proč manželka potřebuje lásku svého manžela a co má dělat, aby ji získala?

¹⁶ Co si myslíš o dětech? Někteří je považují za symbol určitého společenského postavení, vidí v nich levnou pracovní sílu nebo určitý druh pojištění pro stáří; jiní je považují za břemeno. Bible je však označuje jako požehnání. Podle čeho se pozná, zda jím jsou? A kdy se má začít s výchovou? Je nutné ukázňování? Jestliže ano, do jaké míry a jakým způsobem? Je generační propast v rodině nutná? Je možno ji nějak překonat? Nebo ještě lépe, je možno zabránit, aby vůbec nevznikla?

¹⁷ Uspokojivé odpovědi na tyto otázky velmi přispějí ke štěstí tvé rodiny. Jestliže najdeš na tyto otázky odpověď, získáš důvěru, že existuje někdo, kdo má nepřekonatelnou moc, laskavost a moudrost, a že se na něj můžeš obrátit, kdykoli je třeba, a získat od něho pro svou rodinu vedení ke štěstí, jež nikdy neskončí.

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 4]