Kapitola 9

Vychovávat děti od nejranějšího věku

1–4. Co ukazuje, že malé dítě má ohromnou schopnost učit se?

MYSL novorozeněte je často přirovnávána k nepopsanému listu. Ve skutečnosti přijímá mysl mnoho dojmů, ještě když je dítě v mateřském těle. Některé povahové rysy jsou nesmazatelně vtištěny na základě dědičnosti. Ale od okamžiku narození je dítě velmi vnímavé k učení. Místo abychom mysl dítěte srovnávali s jednotlivým listem, bylo by lépe mluvit o celé knihovně, která čeká, aby byla naplněna informacemi.

² Mozek dítěte váží při narození jen čtvrtinu váhy mozku dospělého člověka. Ale mozek roste tak rychle, že již za dva roky dosáhne tří čtvrtin své konečné váhy. Intelektuální vývoj tomu odpovídá. Vědci se domnívají, že inteligence dítěte vzroste v prvních čtyřech letech života tolik, jako v následujících třinácti. Někteří dokonce tvrdí, že „věci, které se dítě naučí před svými pátými narozeninami, patří k nejtěžším, s jakými se kdy setká“.

³ Základní pojmy jako vpravo a vlevo, nahoře a dole, prázdný a plný, stejně jako pochopení různých velikostí a vah se nám zdají jako něco zcela přirozeného. Ale dítě se musí tyto a mnohé další pojmy naučit. Do mysli dítěte musí být natrvalo vštípeny i základní pojmy řeči.

 ⁴ Ovládnutí řeči bývá označováno jako „intelektuálně snad nejobtížnější výkon, který se od člověka vyžaduje“. Jestliže ses již někdy snažil naučit novému jazyku, budeš s tím asi souhlasit. Ty máš alespoň výhodu, že znáš funkci řeči. Malé dítě ji však nezná, a přece může základní pojmy řeči pochopit a použít. Děti se mohou v útlém věku lehce naučit i dva jazyky, pokud žijí v dvoujazyčném domově nebo dvoujazyčném kraji. Inteligence je tedy zde a pouze čeká, aby byla rozvíjena.

ZAČNI S VÝCHOVOU IHNED!

5. Kdy se má začít s výchovou dítěte?

⁵ Apoštol Pavel připomněl v dopise svému druhu Timoteovi, že Timoteus znal Svatá písma „od útlého dětství“. (2. Timoteovi 3:15) Moudří rodiče poznají, že dítě má přirozený hlad po učení. Děti jsou dobří pozorovatelé; mají oči a uši všude. Ať jsou si toho rodiče vědomi nebo ne, malé dítě stále přijímá informace, hromadí je, přidává k nim nové a činí závěry. Nedají-li rodiče pozor, může se již kojenec pozoruhodně rychle naučit, jak na ně působit podle svých přání. Napomenutí Božího slova platí již od narození: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísloví 22:6) V prvních lekcích se dítě přirozeně učí, jak se projevuje láska, protože je mu poskytována milující péče a náklonnost. Ale současně musí být podle potřeby napomínáno — laskavě, ale pevně.

6. a) Jak je nejlépe mluvit s dítětem? b) Jaký postoj máme zaujmout k množství otázek, které dítě klade?

⁶ Nemluv s kojencem „dětskou řečí“, ale jednoduchou řečí dospělých, protože tu se má naučit.  Když se malé dítě učí mluvit, zaplaví tě otázkami: „Proč prší? Odkud jsem přišel? Kde jsou hvězdy ve dne? Co to děláš? Proč je to? Nač je to?“ Nekonečné otázky! Naslouchej jim, protože otázky jsou pro dítě nejlepší prostředek k učení. Když je budeš potlačovat, můžeš brzdit jeho duševní rozvoj.

7. Jak je možno nejlépe odpovídat na dětské otázky a proč?

⁷ Vzpomeň si však, co řekl apoštol Pavel: „Když jsem byl děcko, mluvil jsem jako děcko, myslel jsem jako děcko, uvažoval jsem jako děcko.“ (1. Korinťanům 13:11) Odpovídej na otázky, jak nejlépe umíš, ale jednoduše a krátce. Když se dítě zeptá: „Proč prší?“, nechce žádnou složitou, podrobnou odpověď. Snad je spokojeno, když odpovíš: „Mraky jsou plné vody a když jsou příliš těžké, padá voda dolů.“ Soustředěnost dítěte je omezená a brzy se obrátí k jiným věcem. Stejně jako dáváš dítěti mléko, dokud nedospěje, aby mohlo jíst pevnou potravu, dávej mu jednoduché informace, dokud nebude moci porozumět podrobnější odpovědi. — Srovnej Hebrejcům 5:13, 14.

8, 9. Co je možno dělat, aby se dítě postupně naučilo číst?

⁸ Poučování má být postupné. Jak již bylo řečeno, Timoteus byl obeznámen s Písmy od nejútlejšího dětství. Mezi jeho první vzpomínky na dětství zřejmě patřilo i to, jak byl poučován z Bible. Jistě jej poučovali postupně, stejně jako dnešní otec nebo matka by začali učit dítě číst. Předčítej dítěti. Když je ještě zcela malé, vezmi je na klín, obejmi je a čti příjemným hlasem. Bude mít teplý pocit bezpečí a radosti, a čtení bude příjemným  zážitkem, bez ohledu na to, kolik porozumí. Později je můžeš učit abecedě, snad formou hry. Pak tvoř slova a konečně sestavuj slova do vět. Pokud je to možné, postupuj tak, aby učení dělalo dítěti radost.

⁹ Jedni manželé například předčítali hlasitě svému tříletému dítěti a přitom ukazovali prstem na každé slovo, aby je dítě mohlo sledovat. Při určitých slovech učinili přestávku a dítě muselo doplnit následující slovo, jako „Bůh“, „Ježíš“, „člověk“, „strom“. Pozvolna přibývalo slov která umělo číst, a ve čtyřech letech umělo číst většinu slov. Se čtením je spojeno psaní; nejdříve jednotlivá písmena a pak celá slova. Dítě pociťuje vzrušení, když umí napsat své jméno!

10. Proč je moudré pomoci každému dítěti, aby rozvíjelo své vlastní schopnosti?

¹⁰ Každé dítě je jiné a má vlastní osobnost. Je nutno mu pomáhat, aby se rozvíjelo podle svých osobních zděděných schopností a nadání. Jestliže vychováváte každé dítě, aby rozvíjelo své zděděné síly a schopnosti, nemusí druhým dětem závidět jejich výkony. Každé dítě má být milováno a oceňováno pro to, čím je. Když mu pomáháš přemáhat nebo potlačovat špatné sklony, nesnaž se vtěsnat své dítě do předem určené formy. Raději je veď, aby co nejlépe užívalo své vlastní dobré charakterové rysy.

11. Proč je nemoudré srovnávat v nepříznivém smyslu jedno dítě s druhým?

¹¹ Rodiče mohou vzbudit v dítěti ducha sobeckého soutěžení, jestliže zdůrazňují jeho nadřazenost nebo nedostatečnost ve srovnání s jinými dětmi. Malé děti projevují již brzy v životě známky vrozeného sobectví, ale zpočátku jsou jim cizí  představy o společenském postavení, nadřazenosti nebo vlastní důležitosti. Proto mohl Ježíš uvést dítě jako příklad, když káral své učedníky za to, že při určité příležitosti projevili ctižádost a zájem o to, aby byli osobně důležití. (Matouš 18:1–4) Proto dej pozor, abys nesrovnával jedno dítě s druhým v nepříznivém smyslu. Dítě to může pochopit jako zavržení. Zpočátku se bude cítit zraněné, a jestliže toto jednání bude pokračovat, začne pravděpodobně pociťovat nepřátelství. Ukazuje-li se mu naopak, že je nadřazené, může se stát pyšným a neoblíbeným. Tvá láska a tvé uznání nemá nikdy záviset na tom, jaké je dítě ve srovnání s druhými. Rozmanitost je krásná. V orchestru jsou nejrůznější nástroje, a přece všechny společně hrají harmonicky. Různé osobnosti dodávají rodinnému kruhu příchuti a zajímavosti, a jestliže se všichni řídí podle dobrých zásad stvořitele, není tím harmonie porušena.

POMÁHEJ SVÉMU DÍTĚTI DUCHOVNĚ RŮST

12. Které skutečnosti u dospělých ukazují, že dítě potřebuje správné vedení?

¹² Bible říká: „Člověku, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Lidé mají většinou opačný názor. Odmítají proto božské vedení, přijímají vedení lidské, jdou z jedné těžkosti do druhé a nakonec poskytují důkaz, že Bůh má přece jen pravdu. Jehova Bůh říká, že je cesta, která se zdá člověku přímá, ale její konec je cesta smrti. (Přísloví 14:12) Lidé šli dlouho po cestě, která se jim zdála přímá a ta vedla k válkám, hladu, nemocem a smrti. Jestliže cesta, která se zdá přímá dospělému, zkušenému člověku,  končí smrtí, jak může cesta, která se zdá přímá dítěti, končit jinak? Jestliže nepatří muži, který chodí, aby řídil svůj krok, jak si může řídit svou životní cestu dítě, které se batolí? Stvořitel poskytuje ve svém Slově poučení jak rodičům tak dětem.

13, 14. Jak mohou rodiče poučovat své děti v souladu s napomenutím v 5. Mojžíšově 6:6, 7?

¹³ Rodičům říká Bůh: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, budou skutečně na tvém srdci; a budeš je důrazně nakazovat svému synu a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když ulehneš a když vstaneš.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Rodiče mají poskytovat poučení v každé době, kdykoli se naskytne příležitost. Jestliže rodina společně snídá — i když mnozí ráno spěchají, aby přišli včas do práce nebo do školy — vyjádření díků za pokrm obrátí myšlenky ke stvořiteli a je možno se zmínit ještě o jiných věcech, které mají duchovní cenu pro rodinu. Snad zbude ještě čas promluvit si o denní práci nebo o škole a dát dobrou radu k problémům, které pravděpodobně přinese den. Před spaním, „když ulehneš“, může být pro malé děti šťastná chvíle, když jim rodiče věnují zvláštní pozornost. Povídky na dobrou noc mohou pro malé znamenat velmi mnoho a mohou být dobrým prostředkem k učení. Bible je plná látky, která potřebuje jen trochu vynalézavosti a citu ze strany rodičů, aby se z ní děti mohly velmi radovat. Osobní zážitky z tvého vlastního života najdou u tvých dětí zvláštní odezvu a můžeš je tím mnohému naučit. I když se zdá být obtížné nalézat stále nové příběhy, jež by se daly vyprávět, často zjistíš, že dítě chce slyšet totéž znovu a znovu.  Když si uděláš čas, uvidíš, že výměna myšlenek s tvými dětmi bude daleko otevřenější. Modlitba s dětmi před spaním přispěje velmi brzy ke spojení s Bohem, který je nejlépe může vést a chránit. — Efezanům 3:20; Filipanům 4:6, 7.

¹⁴ Ať jsi kdekoli, ať ‚sedíš v domě‘ nebo ‚jdeš po cestě‘, vždy máš možnost učit dítě zajímavým a účinným způsobem. Někdy je to možné na způsob hry. Jedni manželé použili této metody, aby pomohli dětem připomenout si myšlenky, o kterých se mluvilo při biblickém shromáždění:

„Jednou večer jsme vzali s sebou malého chlapce, kterému je šest let a obyčejně při shromážděních nedával zvlášť pozor. Když jsme šli do sálu, řekl jsem: ‚Budeme si hrát hru. Na cestě domů uvidíme, jestli si budeme pamatovat písně, které se zpívaly, a hlavní myšlenky ze shromáždění.‘ Když jsme šli domů, byli jsme velmi překvapeni. Nejmenší chlapec, který byl obyčejně nepozorný, dostal jako první příležitost vyprávět a vzpomněl si na mnoho myšlenek. Naše děti připojily své komentáře a nakonec jsme přišli na řadu my dospělí. Nebyla to pro ně práce, ale hra.“

15. Jak je možno povzbudit dítě, aby zlepšilo své výkony?

¹⁵ Když dítě vyrůstá, učí se vyjadřovat myšlenky, malovat věci, konat práci, hrát na nějaký hudební nástroj. Cítí, že něco vykonalo. Jeho výkon je určitým způsobem částí jeho samého. Je to něco zcela osobního. Když se na jeho práci podíváš a řekneš: „Dobře jsi to udělal“, bude nadšeno. Najdeš-li něco na jeho práci, co můžeš upřímně pochválit, bude se cítit povzbuzeno. Jakmile je bez obalu kritizuješ, pravděpodobně ochabne a ztratí odvahu. Je-li to zapotřebí, polož  mu nějakou otázku ohledně jeho práce, ale nesmíš vzbudit dojem, že jeho výkon odmítáš. Místo abys například vzal jeho kresbu a opravil ji, můžeš na jiném kousku papíru ukázat, jak je to možné udělat lépe. Tím má možnost opravit vlastní kresbu, pokud chce. Povzbudíš-li je v úsilí, podpoříš jeho růst; kritizuješ-li je, můžeš v něm vyvolat sklíčenost, takže to již možná nebude chtít zkoušet dále. Zásada u Galaťanům 6:4 se hodí také na děti: „Ale ať ukáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s jiným člověkem.“ Dítě potřebuje povzbuzení zvláště při svých prvních pokusech. Je-li práce na jeho věk dobrá, pochval je! Není-li, pochval jeho úsilí a povzbuď je, aby to zkusilo ještě jednou. Vždyť ani běhat nezačalo při prvním pokusu.

JAK TO MÁM VYSVĚTLIT SVÉMU DÍTĚTI?

16. Vezmeme-li v úvahu, co říká Bible, jak máme odpovídat dítěti, když klade otázky ohledně pohlaví?

¹⁶ Odpovídáš na otázky svého dítěte a povzbuzuješ je, aby se na tebe stále obracelo. Ale pak se tě najednou zeptá na záležitosti pohlaví. Odpovídáš otevřeně, nebo jsou tvé odpovědi vyhýbavé? Řekneš například, že nový bratříček nebo sestřička byli koupeni v nemocnici? Chceš dát přesnou informaci, nebo děti necháš, aby dostaly od větších dětí špatné nebo nesprávné odpovědi, možná dokonce v nějaké oplzlé souvislosti? Bible mluví zcela otevřeně o mnoha věcech, které souvisejí s pohlavním životem nebo pohlavními orgány. (1. Mojžíšova 17:11; 18:11; 30:16, 17; 3. Mojžíšova 15:2) Když Bůh přikazoval svému lidu, aby se  scházel tam, kde se čte jeho Slovo, řekl: „Shromáždi lid, muže a ženy a maličké. . . aby naslouchali a aby se učili.“ (5. Mojžíšova 31:12) Tak malé děti slyšely některé z těchto odkazů ve vážné, důstojné atmosféře, a ne na způsob „pouličních řečí“.

17–19. Jak je možno poskytovat postupné vysvětlení o pohlavních věcech?

¹⁷ Vysvětlení o pohlaví není ve skutečnosti tak obtížné, jak si mnozí rodiče myslí. Děti se zajímají o své tělo velmi brzy a objeví přitom různé jeho části. Ty jim pak řekneš, jak se jmenují: ruce, nohy, nos, břicho, zadeček, úd, pochva. Malé dítě není v rozpacích, pokud náhle nezměníš hlas a pohlavní orgány rychle nepřejdeš. Rodiče se často obávají, že budou muset všechno vysvětlit, jakmile se dítě začne vyptávat. Dítě však klade jen takové otázky, jaké odpovídají stupni jeho vývoje. Je nutné, abys jen v různých stupních jeho vývoje používal vhodných výrazů a podal jednoduché, všeobecné vysvětlení.

¹⁸ Jednoho dne například dostaneš otázku: „Odkud přicházejí malé děti?“ Na tu můžeš jednoduše odpovědět: „Rostou ve svých maminkách.“ Obyčejně je to vše, co je zatím zapotřebí. Později se tvé dítě může zeptat: „Jak se dostane dítě ven?“ „Pro to je zvláštní otvor.“ To zatím obyčejně stačí.

¹⁹ O něco později přijde otázka: „Jak vznikne dítě?“ Můžeš odpovědět: „Tatínek a maminka chtějí mít děťátko. Tatínkovo semeno potká vaječnou buňku v maminčině těle a dítě začne růst, stejně jako semínko v půdě vyroste v květinu nebo strom.“ Je to tedy povídka na pokračování  a každá část stačí prozatím k uspokojení dítěte. Později se dítě může zeptat: „Jak se dostane tatínkovo semeno do maminky?“ Můžeš prostě říci: „Víš, jak vypadá chlapec. Má pohlavní úd. Děvče má pro něj ve svém těle vhodný otvor. Tak se semeno dostane do maminčina těla. Jehova učinil lidi tak, aby dítě mohlo vzniknout a růst v maminčině těle a aby se nakonec narodilo.“

20. Proč je dobré, aby rodiče vysvětlili dětem funkci pohlaví?

²⁰ Takové poctivé vysvětlení je jistě lepší než vymyšlené historky nebo zamlouvání, z něhož dítě může získat dojem, že na této věci je něco neslušného. (Srovnej Titovi 1:15.) Je také lepší, když dítě slyší skutečnosti od rodičů, kteří mohou současně vysvětlit, proč mají mít děti pouze manželé, kteří se milují a berou na sebe odpovědnost, že budou své děťátko milovat a starat se o ně. Tak se o tomto námětu mluví na zdravé, duchovní úrovni, a ne v rámci, který by budil dojem, že to, co souvisí s pohlavím, je nečisté.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POUČENÍ O ŽIVOTĚ

21. K čemu mají děti sklon, a proč je tudíž důležité, aby jim rodiče dávali dobrý příklad?

²¹ Ježíš jednou přirovnal lidi své doby k dětem, „které sedí na tržištích, volají na své spoluhráče a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali; naříkali jsme, ale vy jste se nebili v zármutku.‘“ (Matouš 11:16, 17) Děti při hraní napodobovaly dospělé, jejich slavnosti a smuteční obřady. Děti mají přirozený sklon napodobovat, a proto příklad rodičů hraje při výchově velkou úlohu.

22. Jak může působit chování rodičů na děti?

 ²² Od narození se tvé dítě od tebe učí — nejen to, co říkáš, ale jak to říkáš, učí se z tónu, jímž mluvíš s dítětem samotným, se svým manželským druhem a s jinými lidmi. Pozoruje, jak spolu jednají rodiče a jak zacházejí s ostatními členy rodiny a s návštěvníky. Svým příkladem můžeš začít dítě učit mnohem důležitější věci, než je chození, počítání nebo abeceda. Můžeš tím položit základ pro poznání a porozumění, které vede k pravému štěstí v životě. Tvůj příklad může učinit dítě vnímavým pro spravedlivá měřítka, dokud nebude natolik staré, aby mohlo dostat poučení slovy nebo čtením.

23, 24. K čemu musí být rodiče ochotni, jestliže chtějí, aby děti odpovídaly určitým měřítkům?

²³ „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce,“ napomínal apoštol Pavel křesťany. Krátce předtím vysvětlil, co to znamená napodobovat Boha, když napsal: „Ať je od vás vzdálena všechna zlomyslná hořkost a zloba a hněv a křik a utrhačná řeč spolu se vší špatností. Ale staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ochotně odpustil skrze Krista. Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti. . .“ (Efezanům 4:31, 32; 5:1, 2) Jestliže hlasy, které kojenec slyší, nebo skutky, které vidí, v něm vzbuzují dojem podrážděné atmosféry, a jestliže například slyší hlasité a pronikavé mluvení, ufňukané stížnosti, nadutost nebo výbuchy hněvu, pak získá dojmy, které se již stěží dají vymazat. Ale jsi-li ke všem přívětivý a ohleduplný a zastáváš vysoká mravní měřítka a dobré zásady, pak  bude mít dítě sklon napodobovat tě v tom. Jednej tak, jak chceš, aby jednalo tvé dítě, a buď takový, jaké chceš mít své děti.

²⁴ Rodiče nemají mít dva druhy zásad, jedny, o nichž by kázali, a jiné k praktickému životu, jedny pro své děti a jiné pro sebe. Co je platné, jestliže řekneš dětem, aby nelhaly, ale sám lžeš? Jestliže ty sám nedodržuješ, co jsi jim slíbil, můžeš očekávat, že budou děti dodržovat sliby, které daly tobě? Jak se mají děti učit úctě, když rodiče nejsou k sobě uctiví? Jestliže dítě nikdy nevidí otce nebo matku projevit pokoru, jak se může stát pokora jeho měřítkem? Je velmi nebezpečné, jestliže rodiče vyvolávají ve svém dítěti představu, že mají vždycky pravdu. Dítě pak může získat dojem, že všechno, co dělají rodiče, je správné — i když pro svou nedokonalost a hříšnost dělají něco špatného. Kdo něco říká, ale nejedná podle toho, je jako pokrytečtí farizeové, o kterých Ježíš prohlásil: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám říkají, ale nedělejte podle jejich skutků, protože mluví, ale nekonají.“ Jestliže tedy, rodiče, nechcete mít v rodině malé farizeje, nebuďte sami velkými farizeji! — Matouš 23:3.

25. Jak je nutno poučovat děti o lásce?

²⁵ Děti se nejdříve učí lásce tím, že ji pozorují, a tím, že lásku přijímají, učí se ji dávat. Láska se nedá koupit. Rodiče mohou děti zasypávat dary, ale láska je především záležitostí duchovní, věc srdce, a ne peněženky. Pouhé dary nemohou nikdy nahradit pravou lásku. Kdo se snaží koupit si lásku, znevažuje ji. Měl bys dávat více než hmotné dary, totiž dávat ze sebe: svůj čas, svou sílu, svou lásku. Jakou měrou dáváš, takovou ti  bude vynahrazeno. (Lukáš 6:38) O naší lásce k Bohu je v 1. Jana 4:19 řečeno: „My však milujeme, protože on nejprve miloval nás.“

26, 27. Jak je možno děti naučit, že dávání působí radost?

²⁶ Děti se mohou učit dávání tím, že přijímají. Je možno jim pomoci, aby poznaly radost z dávání, sloužení a z toho, že se dělí. Pomoz jim poznat, že dávání působí štěstí — ať již dávají tobě, jiným dětem nebo dospělým lidem. Dospělí často nechtějí přijmout dárky od dětí, protože se mylně domnívají, že projevují lásku, když řeknou dětem, aby si nechaly dárky, které chtěly dát. Jeden muž prohlásil:

„Obyčejně jsem odmítal, když mi dítě nabídlo něco ze svých sladkostí. Myslel jsem, že jsem laskavý, když si nevezmu to, co má dítě tak rádo. Ale když jsem odmítl a řekl děcku, aby si všechno nechalo, neradovalo se, jak jsem očekával. A tak jsem poznal, že jsem odmítl jeho štědrost, jeho dárky, i je samotné. Potom jsem již takové dárky vždy přijímal, abych děcku umožnil poznat radost z dávání.“

²⁷ V jedné rodině chtěli rodiče pomoci svému malému synkovi, aby byl takový, jak je popsáno v 1. Timoteovi 6:18, aby byl ‚štědrý, ochotný dělit se‘. Proto když přicházeli na shromáždění, kde se konalo biblické studium, vzali peníze, které chtěli věnovat, a dali je synovi, aby je vhodil do schránky. Tím mu vštěpovali, jak je důležité podporovat duchovní záležitosti a přispívat ke krytí hmotných potřeb, které s tím mohou být spojeny.

28, 29. Jak je možno děti naučit, že je důležité se omluvit?

²⁸ Jestliže je správné poučení doprovázeno dobrým příkladem, mohou se děti naučit milovat a být velkorysými, a stejně se mohou také naučit  omluvit se, je-li to vhodné. Jeden otec vyprávěl: „Když udělám vůči svým dětem nějakou chybu, přiznám ji. Krátce jim vysvětlím, proč jsem tuto chybu udělal a že jsem se mýlil. Pak jim připadá lehčí přiznat se mi se svými chybami, protože vědí, že nejsem dokonalý a budu mít pro ně pochopení.“ Zde je názorný příklad: Cizí člověk navštívil jednu rodinu a otec mu představoval členy rodiny. Návštěvník o tom později vyprávěl:

„Všichni přítomní byli představeni, a pak vešel do pokoje malý usměvavý chlapec. Otec řekl: ‚A to je náš nejmladší syn — a právě s košilí ušpiněnou od zavařeniny.‘ Chlapcův úsměv zmizel a v jeho obličeji se objevil uražený výraz. Když otec viděl, že mu z rozpaků téměř vytryskly slzy, rychle jej objal a řekl: ‚To jsem neměl říci; je mi to líto.‘ Chlapec chvíli vzlykal a pak odešel z pokoje. Ale brzy byl zpět s úsměvem ještě zářivějším a v nové čisté košili.“

²⁹ Takovou pokorou se jistě prohloubí náklonnost dítěte. Později mu ovšem může některý z rodičů vysvětlit, jak je možno získat vyvážený názor na velké i malé životní problémy. Může pomoci dětem, aby se naučily nebrat malicherné věci příliš vážně, aby se uměly smát samy sobě a aby neočekávaly dokonalost od druhých, protože také nechtějí, aby ji druzí očekávali od nich.

POSKYTNI DĚTEM MĚŘÍTKA PRAVÝCH HODNOT

30–32. Proč mají rodiče začít již velmi brzy pomáhat dětem, aby poznaly pravé hodnoty života?

³⁰ Mnozí rodiče si dnes nejsou jisti, které jsou pravé hodnoty života. Proto mnohé děti vůbec nedostanou žádná měřítka hodnot. Někteří rodiče dokonce pochybují, že mají právo utvářet názory  svých dětí. Jestliže to však neudělají rodiče, udělají to jiné děti, sousedé, kino nebo televize. Rodiče se bojí generačních konfliktů, vzpoury mladých, drog, nové morálky a sexuální revoluce. Ale ve skutečnosti je osobnost dítěte již dosti vyvinutá dříve, než v jeho životě vyvstanou tyto problémy.

³¹ Jeden vědecký časopis uvádí, že „největší část osobnosti jedince je vytvořena v předškolní době. Je všeobecně známo, že děti v předškolním věku jsou neobyčejně přístupné vlivu a tvárné. . . Zjistili jsme, že vlivy a zážitky z dětství působí trvalé a často nezměnitelné rysy chování.“

³² Špatné rysy se mohou změnit, ale jiný vědec vysvětlil, co se stane, když se v tomto směru promarní cenná léta: „Dítě zůstává tvárné během prvních sedmi let, ale čím déle čekáte, tím radikálněji je třeba změnit jeho okolí — a pravděpodobnost změny je každým rokem menší.“

33. Které jsou nejdůležitější pojmy, jež se mají děti naučit?

³³ Malé děti se musí naučit mnohým základním pojmům, ale nejdůležitější je představa o tom, co je pravdivé a co nepravdivé, co je správné a co je špatné. Když psal apoštol Pavel efezským křesťanům, nabádal je, aby získali přesné poznání: „Abychom již nebyli děcky, která jsou zmítána jako na vlnách a unášena sem a tam každým větrem učení z lidské úskočnosti, z prohnanosti ve vymýšlení omylů. Ale tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista.“ (Efezanům 4:13–15) Jestliže rodiče nepomáhají dětem od malička, aby pěstovaly lásku k pravdě a poctivosti, aby milovaly to,  co je správné a dobré, pak děti zůstanou bezbranné vůči nepravdě a špatnosti. Předškolní léta často uplynou dříve, než si to rodiče uvědomí. Nepromarni je; využij těchto několika prvních, důležitých, tvárných let svých dětí, abys jim dal měřítka pravých hodnot. Můžeš si tím v pozdějších letech uspořit mnoho zármutku. — Přísloví 29:15, 17.

34. Proč jsou důležitá trvalá měřítka a jaký je nejlepší zdroj takových měřítek?

³⁴ „Scéna tohoto světa se mění,“ napsal inspirovaný apoštol, a to jistě platí na jeho měřítka vzhledem k hmotným věcem i k duchovním a mravním hodnotám. (1. Korinťanům 7:31) Ve světě je málo stálosti. Rodiče musí uznat, že jako nedokonalí lidé se mohou také v tom ohledu dopustit chyb. Jestliže jim leží na srdci blaho jejich dětí a myslí na jejich budoucí štěstí, poskytnou jim měřítka, která jsou opravdu trvalá. Mohou to dělat tak, že jim od dětství vštěpují, že kdykoli vznikne nějaká otázka nebo je třeba řešit nějaký problém, mají se obrátit k Božímu slovu, Bibli, kde najdou jednoznačné a užitečné odpovědi. Bez ohledu na to, jak se za určitých okolností někdy zdá být život zmatený a temný, Boží slovo bude vždy ‚lampou jejich nohám a světlem jejich cestě‘. — Žalm 119:105.

35. Jak důležitá je výchova dětí?

³⁵ Považuj dětství za nejlepší období, kdy máš příležitost vštěpovat svým dětem měřítka hodnot, na která se budou moci spoléhat po celý život. Žádná kariéra není větší, žádná práce není důležitější než výchova vlastních dětí. Začni s tím, jakmile se narodí, již v kojeneckém věku!

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 117]

Vytvářej z učení příjemný zážitek